ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3489.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 3489/2018-481
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ŠINDLER LUDĚK, s.r.o., se sídlem v Opavě, Kylešovice, Hlavní 376/26, identifikační číslo osoby 25886100, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, proti žalované E. S., bytem XY, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1582/10, o zaplacení 251 153 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 126 C 68/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, č.j. 11 Co 349/2017-434, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále jen jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č.j. 126 C 68/2013-361, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 180 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 21. 12. 2013 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 71 153 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastnic a o nákladech státu (výroky III až V).
Krajský soud v Ostravě (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č.j. 11 Co 349/2017-434, vyhovující výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím potvrdil, co do částky 80 000 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že v uvedeném rozsahu žalobu zamítl, potvrdil zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že účastnice spolu v roce 2013 uzavřely platnou smlouvu o dílo, cena díla byla stranami sjednána odhadem s tím, že bylo výslovně sjednáno, že nepřevýší částku 400 000 Kč včetně DPH. K dokončení a k předání díla došlo nejpozději 15. 10 2013; jestliže žalovaná uhradila zálohu 300 000 Kč, má žalobkyně nárok na doplatek ceny 100 000 Kč.
Žalobkyně přípustnost dovolání spojuje s řešením otázky způsobu stanovení ceny díla odhadem a otázek týkajících se podstatného překročení ceny díla při určení ceny odhadem, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1969, sp. zn. 5 Cz 12/68. Přitom však přehlíží, že na řešení uvedených otázek není napadené rozhodnutí založeno, jestliže odvolací soud dovodil, že účastnice sjednaly cenu díla odhadem s tím, že výslovně sjednaly, že konečná cena nepřevýší částku 400 000 Kč, přičemž žalobkyně ve smyslu §636 obč. zák. žádné písemné upozornění o podstatném překročení ceny a oznámení o nové ceně vůči žalované neučinila.
Námitkami uplatněnými v dovolání žalobkyně prosazuje svoji skutkovou verzi, podle níž mělo dojít ke sjednání ceny odhadem, přičemž jí svědčí „nárok představující překročení ceny díla“. Pomíjí však, že uvedené námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že došlo ke sjednání ceny dohodou odhadem, ale s tím, že konečná cena nepřekročí částku 400 000 Kč, přičemž žalobkyně ve smyslu §636 obč. zák. žádné písemné upozornění o podstatném překročení ceny a oznámení o nové ceně vůči žalované neučinila . Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Prosazuje-li tedy žalobkyně, že nárok na zaplacení rozdílu v ceně uplatnila, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu