ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3526.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 3526/2018-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce M. Ž. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalovanému R. K. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Boleslavova 901/7, o 2.455.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 137 C 12/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2018, č.j. 71 Co 43/2018-414, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 5. 2018, č.j. 71 Co 43/2018-418, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.312 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, č.j. 137 C 12/2014-307, (mimo jiné) uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.455.800 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 31. 12. 2014 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Rozsudkem ze dne 23. 5. 2018, č.j. 71 Co 43/2018-414, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 5. 2018, č.j. 71 Co 43/2018-418, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že na základě ústní smlouvy o půjčce (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) žalobce přenechal žalovanému peníze, jež se žalovaný zavázal vrátit. Celková nesplacená výše dluhu ke dni 2. 9. 2011 činila 2.950.000 Kč. I když se žalovaný zavázal splácet půjčku v měsíčních splátkách, plnil splátku pouze jednou; protože nesplnil povinnost dlužníka řádně a včas vrátit půjčené peníze, uplatnil žalobce právo důvodně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Po opakování důkazu svědeckou výpovědí R. Č. převzal odvolací soud skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce poskytoval žalovanému na základě rámcové ústní dohody opakovaně dílčí půjčky finančních částek, přičemž jejich nevrácená část činila ke dni 12. 7. 2011 částku 1.950.000 Kč a ke dni 2. 9. 2011 částku 1.000.000 Kč. V uvedených dnech žalovaný vypsal formuláře směnek, kterými prohlásil svůj závazek uhradit uvedené částky žalobci. Žalovaný své povinnosti nedostál, a proto žalobce požadoval zajistit pohledávku formou notářského zápisu. V květnu 2013 se účastníci dohodli, že namísto sepsání notářského zápisu bude žalovaný svůj dluh z půjček splácet měsíčně částkou 50.000 Kč, a to vždy k 25. dni každého měsíce. Takto zaplatil žalobci 28. 5. 2013 splátku 50.000 Kč předáním v hotovosti prostřednictvím zaměstnance žalovaného, pana K. S.. Dále žalovaný hradil žalobci jen dílčí částky. Po 12. 7. 2011 zaplatil žalobci celkem 409.400 Kč a před vypsáním směnek zaplatil 12. 800 Kč.
Již z formulace, kterou použil k identifikaci dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. – „lze (dle žaloby celkem) 15 jednotlivých půjček považovat za jedinou půjčku, aniž by bylo zapotřebí zabývat se (rozpornými) skutkovými tvrzeními žalobce a vést k poskytnutí jednotlivých půjček dokazování,“ a „lze jako zcela věrohodnou hodnotit výpověď svědkyně R. Č., aniž by soud přihlédnul k poměru svědkyně k žalobci“ – vyplývá, že dovolatel své výhrady směřuje nikoli proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, k nimž odvolací soud dospěl hodnocením v řízení před soudy obou stupňů provedených důkazů. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a že jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., nelze úspěšně dovoláním zpochybnit.
V části, jíž žalovaný brojí proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu