ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3682.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3682/2019-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně ČESKÁ TELEVIZE , se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4 (identifikační číslo osoby 000 27 383), zastoupené D. K., se sídlem v XY, proti žalovanému D. M. , bytem XY, o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 58 C 34/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 20. 7. 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53, potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2018, č. j. 58 C 34/2018-15, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) vyslovil podle §105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, svou místní nepříslušnost, neboť žalovaný má faktické trvalé bydliště na adrese XY, tedy bydlí v obvodu působnosti Okresního soudu v Semilech; věc místně příslušnému Okresnímu soudu v Semilech postoupil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 1. 10. 2018 dovolání, v němž současně požádal, aby mu soud pro dovolací řízení ustanovil zástupce z řad advokátů a osvobodil jej od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 58 C 34/2018-119, Obvodní soud pro Prahu 4 žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků (v reakci na žádost, kterou žalovaný uplatnil ve svém dovolání ze dne 8. 9. 2018 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2018, č. j. 58 C 34/2018-15, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53). Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2019, č. j. 70 Co 251/2019-167, toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 58 C 34/2018-185, Obvodní soud pro Prahu 4 žalovanému uložil, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc svého zástupce z řad advokátů (§241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), nebo aby ve stejné lhůtě doložil své právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Současně ho poučil o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy. Na tuto výzvu, která mu byla doručena 3. 10. 2019, reagoval žalovaný podáním, ze dne 7. 10. 2019, v němž popisuje svou bezútěšnou situaci a sděluje soudu, že „ s vynaložením veškerého úsilí nemůže nedostatky (tzv. povinného zastoupení) odstranit svým úsilím “ (podle obsahu jde o novou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle usnesení velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí: „ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) “.
Ve smyslu shora citovaného usnesení dovolací soud v nyní posuzovaném případě zkoumal, zda u dovolatele, který v dovolacím řízení není zastoupen advokátem, ani sám nemá právnické vzdělání, jsou splněny ve smyslu §30 o. s. ř. předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů; ty mohou být splněny teprve tehdy, jsou-li u něho dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (k přednosti vyřešení otázky osvobození od soudních poplatků srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). Osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. není možné přiznat, pokud to neodůvodňují poměry účastníka a pokud se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění práva.
Z rozhodnutí odvolacího soudu i ze spisu je patrné, že soudy možnost osvobození žalovaného od soudních poplatků projednávaly již opakovaně. Protože žalovaný nyní v žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly vést k rozdílnému rozhodnutí v této otázce, resp. které by mohly zvrátit závěr soudů o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, dovolací soud neshledal podmínky pro jeho osvobození od zaplacení soudního poplatku podle §138 odst. 1 o. s. ř. Neshledal-li dovolací soud podmínky pro osvobození dovolatele od zaplacení soudního poplatku, nebyl mu podle §30 o. s. ř. ani ustanoven zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53.
Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo, dovolací soud dovolací řízení zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 11. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu