ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3900.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3900/2017-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně MOTA-ENGIL CENTRAL EUROPE Česká republika, a. s. se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/10, identifikační číslo 25138189, zastoupené Mgr. Jiřím Šimkem, advokátem se sídlem v Praze 9, K Náhonu 988/5, proti žalovanému ČOV Strachotín, Popice, svazku obcí se sídlem ve Strachotíně, Osvobození 87, identifikační číslo 70965323, zastoupenému JUDr. Danielem Uličným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o 3.544.625 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 104 C 149/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2017, č. j. 14 Co 247/2016-318, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 27.588 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Šimka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2016, č. j. 104 C 149/2013-274, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.519.125 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl žalobu v rozsahu částky 3.544.625 Kč s individualizovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2017, č. j. 14 Co 247/2016-318, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalovaný je povinen zaplatit rovněž částku 3.544.625 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí založil na závěru, že účastníci uzavřeli pouze jednu smlouvu o půjčce 8.102.000 Kč dne 17. 7. 2006, kdy byla listina zachycující obsah smlouvy podepsána druhou stranou. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož započtení, které proti pohledávce žalobkyně provedl žalovaný listinou ze dne 5. 11. 2013, je pro neurčitost neplatným právním úkonem podle §37 odst. 1 obč. zák. Jako obiter dictum dodal, že i kdyby bylo možno považovat právní úkon započtení za platný, nemohl by k němu odvolací soud v souladu s ustanovením §216 odst. 1, 2 o. s. ř. přihlédnout, jelikož v odvolacím řízení neplatí ustanovení §97 a §98 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Považuje je za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť má zato, že se odvolací soud v otázce vyloučení aplikace §97 a §98 o. s. ř. odchýlil od závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009. Mimo to odvolacímu soudu vytýká procesní pochybení.
Žalobkyně navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Žalovaný totiž v dovolání nezpochybňuje právní posouzení úkonu započtení, které odvolací soud vyhodnotil jako neplatné, a tak odlišné posouzení možnosti vznést námitku započtení v odvolacím řízení nemůže nic změnit na poměrech účastníků řízení.
Dovolání žalovaného není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, Nejvyšší soud dovodil, že založil-li odvolací soud právní závěr současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (v takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku to nemůže mít vliv). K tomuto názoru se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (vztaženo na občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013 - jestliže dovolání proti některé z těchto otázek není přípustné podle §237 o. s. ř.).
V souzené věci odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo založeno na dvou závěrech: 1) započtení, které proti pohledávce žalobkyně provedl žalovaný listinou ze dne 5. 11. 2013 je pro neurčitost neplatným právním úkonem podle §37 odst. 1 obč. zák. a 2) byl-li by právní úkon započtení platný, nemohl by k němu odvolací soud v souladu s ustanovením §216 odst. 1, 2 o. s. ř. přihlédnout, jelikož v odvolacím řízení neplatí ustanovení §97 a §98 o. s. ř.
Žalovaný dovoláním (podle celého jeho obsahu) zpochybnil pouze závěr týkající se uplatnění námitky započtení v odvolacím řízení. Závěr ad 1) nezpochybnil.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 22.500 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 4.788 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 7. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu