ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4442.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 4442/2018-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce V. S. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Kateřinou Stránskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Dvorecká 1162/2, proti žalovanému M. P. , bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, o 65.000 Kč s příslušenstvím a o 5.050 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 91/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2018, č. j. 12 Co 291, 294/2017-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. 17 C 91/2015-182, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 9. 6. 2017, č. j. 17 C 91/2015-183, uložil žalovanému zaplatit žalobci 65.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 8. 4. 2015 do zaplacení a 5.050 Kč; žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 65.731 Kč a rozhodl o nákladech řízení státu.
Rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, č. j. 12 Co 291, 294/2017-221, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.185 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že závada, kterou v době přechodu nebezpečí škody na kupujícího předmět koupě trpěl, zakládá práva kupujícího z vadného plnění, které je podstatným porušením smlouvy (§2099 odst. 1, §2100 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žalobce bez zbytečného odkladu sdělil žalovanému, že požaduje slevu z kupní ceny (§2106 odst. 1, 2 o. z.), a včas uplatnil nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených při zjišťování rozsahu a povahy reklamované vady (§1923, §1924 o. z.).
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že na základě smlouvy z 25. 9. 2014 nabyl žalobce (kupující) vlastnické právo k vozidlu XY s obytnou nástavbou, č. karoserie XY, RZ XY; žalovanému (prodávajícímu) zaplatil v hotovosti sjednanou kupní cenu 7.000 EUR. Dopisem z 23. 10. 2014 žalobce vytknul prodávajícímu závadu, která spočívala v narušení nosné konstrukce levé části obytné nástavby spojeném s výskytem plísní, a požádal o slevu z kupní ceny. Z posudku znalce Ing. Andreje Haringa z 15. 12. 2014 a z jeho výpovědi soud zjistil, že v době prodeje byla působením zatékající vody (vlhkosti) podstatným způsobem narušena nosná konstrukce levé části obytné nástavby s nadměrným výskytem plísní v obytné části vozidla. Šlo o závažný funkční nedostatek vozidla při běžné prohlídce nezjistitelný, který brání řádnému (běžnému) užívání. O běžné opotřebení či o běžnou korozi způsobenou obvyklým užíváním věci nejde, narušení nosné konstrukce obytné nástavby vlivem zatékání bylo záležitostí mnoha měsíců a možná i roků. Žalovaný nejen že neupozornil na vytčenou závadu, ale opakovaně žalobce ujistil, že do obytné nástavby nezatéká.
Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takové nejsou otázky týkající se uplatnění práv z odpovědnosti za vady předmětu koupě, jímž je „použitá věc za hranicí své životnosti“ ; ke skutkovému podkladu takto formulovaných otázek soudy obou stupňů po provedeném dokazování nedospěly. Stejná výhrada platí pro otázku, zda lze za slevu z kupní ceny z důvodu vady věci považovat snížení nabídkové ceny v inzerci zadané prodávajícím, pokud se tato sleva nijak neprojeví v písemném vyhotovení kupní smlouvy. Podle skutkového stavu, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o.s.ř.), snížení inzerované prodejní ceny (220.000 Kč) na 7.000 EUR bylo výsledkem předsmluvního jednání účastníků bez jakékoliv souvislosti s následným projevem vady vozidla.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudky ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, usnesení ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 558/2016), jejichž závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., konstatoval, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo. Ustanovení §597 odst. 1 obč. zák. (nyní §2106 o. z.) patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007). Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu; výše slevy tak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje (nebo bude komplikovat a omezovat v době odstraňování) a zda snižuje její životnost. Z toho pak plyne, že dovolací soud je povolán učinit otázku přiměřenosti slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení. Úvahy odvolacího soudu spjaté se stanovením výše slevy z kupní ceny plně korespondují s hledisky, na nichž se judikatura Nejvyššího soudu ustálila.
Výrazem ustálené soudní praxe je, že volba práva z vadného plnění, konkrétně práva na přiměřenou slevu z kupní ceny (§2106 odst. 1, 2 o. z.), nezahrnuje kvantifikaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1830/2014, a rozhodnutí v jeho odůvodnění označená).
Právo žalobce na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatnění práv z vadného plnění žalovaný v dovolání nezpochybnil.
Neuvedl-li žalovaný žádnou právní otázku zakládající přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu