ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4443.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 4443/2018-1096
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně FEHR & FEHR GmbH , se sídlem ve Spolkové republice Německo, Ki β legg, Untertiefental 7, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 428/4, proti žalovanému J. N. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Labským, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, o zaplacení 40.343,95 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 267/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2018, č. j. 18 Co 21/2018-1034, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.439,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 42.001,26 EUR s příslušenstvím z titulu dlužné ceny za dílo.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 17 C 267/2010-883, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 40.343,95 EUR s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 1. 5. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, a ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do zaplacení, nejdéle však do 30. 6. 2017, v případě nezaplacení do tohoto dne s úroky z prodlení 7 % ročně zvýšenými o repo sazbu stanovenou Českou národní bankou a platnou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí trvajícího prodlení žalovaného z částky 40.343,95 EUR od 1. 7. 2017 do zaplacení (výrok I), žalobu na zaplacení dalších 1.657,31 EUR s příslušenstvím zamítl (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III, IV a V).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 18 Co 21/2018-1034, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I, III, IV a V potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, které převzal od soudu prvního stupně, že žalobkyně jako zhotovitelka uzavřela dne 29. 7. 2008 s žalovaným jako objednatelem smlouvu, v níž se zavázala zhotovit třístěnný sklep na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, části XY, za cenu 31.731,32 EUR; smlouva neobsahovala závazek žalobkyně zajistit a dodat stavební dokumentaci. Dne 16. 9. 2009 uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě, kterým rozsah prací rozšířili a tyto další práce ocenili částkou 10.270,29 EUR. Termín dokončení díla byl sjednán do 23. 11. 2009. Práce byly dokončeny 30. 3. 2010. Dne 31. 3. 2010 žalovaný odmítl dílo bez uvedení důvodu převzít, a aniž vytkl žalobkyni vady díla, vykázal její pracovníky ze stavby. Po žalobkyni požadoval stavební dokumentaci. Současně se neúspěšně (a bez smluvního podkladu) domáhal toho, aby dílo namísto něho převzala Hartl Haus Czech s. r. o., coby zhotovitelka dřevěné (horní) části stavby, které téhož dne (tj. 31. 3. 2010) stavbu zpřístupnil. Dne 21. 4. 2010 žalobkyně žalovanému zaslala stavební dokumentaci v německém jazyce. V dopise ze dne 31. 5. 2010 žalovaný žalobkyni přislíbil zaplacení ceny díla, pokud mu dodá stavební dokumentaci vyhotovenou autorizovanou osobou v českém jazyce a dopisem ze dne 20. 8. 2010 ji vyzval k předání díla včetně stavební dokumentace do 31. 8. 2010. Dne 6. 9. 2010 žalovaný od smlouvy odstoupil, na což žalobkyně reagovala dopisem z 16. 9. 2010 upozorněním, že jí neposkytl přiměřenou lhůtu ke splnění výzvy, která jí byla doručena teprve 31. 8. 2010. Dne 22. 9. 2010 žalobkyně žalovanému dodala fakturu ze dne 22. 12. 2009, stavební deník a projektovou dokumentaci v českém jazyce. Dne 30. 9. 2010 žalovaný od smlouvy opakovaně odstoupil s odůvodněním, že zaslané dokumenty nesplňují náležitosti projektové dokumentace podle platných právních předpisů. V průběhu řízení podáním ze dne 17. 10. 2011 žalovaný vytkl vady díla spočívající v nesprávném umístění odpadní kanalizace a chybějících základových (mrazících) pasech; dále žalobkyni vytkl, že umístění stavby neodpovídá projektu. Dopisem ze dne 9. 11. 2011 žalovaný odstoupil od smlouvy o dílo potřetí, přičemž jako důvod uvedl vady spočívající v projektové dokumentaci (nesplňující náležitosti podle právních předpisů) a v umístění vývodu splaškové kanalizace. V podání ze dne 16. 4. 2015 žalovaný vytkl vady díla spočívající v nadměrných terénních a výkopových pracích, a ve výškovém umístění stavby. Ze znaleckých posudků znalce Ing. Jana Holečka, jeho výslechu, ze znaleckého posudku znalce Ing. Tomáše Hoskovce a jeho výslechu i vyjádření, ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal v. o. s., výslechu Ing. Miloslava Jokla, Ph.D. a z odborného vyjádření Ing. Jiřího Tikala soud mimo jiné zjistil, že žalobkyně neprováděla ani neobjednávala terénní a výkopové práce, že vývod splaškové kanalizace je sice umístěn v rozporu s projektovou dokumentací, avšak tato vada je vadou odstranitelnou, a že po dokončení stavby již nelze zjistit, zda základové (mrazící) pasy byly zhotoveny. Ohledně vytčené vady spočívající ve výškovém umístění stavby bylo zjištěno, že zaměření sice provedla žalobkyně, avšak žalovaný, který byl procesu zaměřování přítomen, odsouhlasil změnu oproti projektové dokumentaci schválené stavebním úřadem; změna totiž reflektovala skalnaté podloží stavby a redukovala rozsah výkopových prací.
Zjištěný skutkový stav odvolací soud právně posoudil (ve shodě se soudem prvního stupně) tak, že účastníci uzavřeli zvláštní typ smlouvy o dílo - zhotovení věci na zakázku podle §644 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalovaný dokončené dílo fakticky převzal dne 31. 3. 2010 tím, že zpřístupnil stavbu společnosti Hartl Haus Czech s. r. o., a umožnil jí, aby započala s pracemi na horní části stavby. Uzavřel, že požadavek žalovaného na vydání stavební dokumentace vyhotovené autorizovanou osobou v českém jazyce nemá oporu ve smlouvě a žalovaný tudíž nemohl podmiňovat převzetí díla jejím předáním. Neakceptoval námitku žalovaného, že soud prvního stupně skutkově dovodil, že dílo bylo dokončeno, ačkoliv v řízení vyšlo najevo, že nebyly zhotoveny základové (mrazící) pásy. Konstatoval, že v řízení se nepodařilo zjistit, zda základové (mrazící) pasy byly či nebyly zhotoveny, a skutečnost, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno, reflektoval soud prvního stupně tím, že žalobu zamítl co do částky odpovídající ceně základových pásů. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaný nedodržel prekluzivní šestiměsíční lhůtu k vytčení vad díla ve smyslu §504 obč. zák., vytkl-li vady díla poprvé až v říjnu 2010. Dovodil, že šlo-li o vady zjevné, které dílo vykazovalo ke dni jeho předání, neuplatní se tříletá záruční doba podle §646 odst. 3 obč. zák. vztahující se pouze na vady skryté. Reklamace je proto ve vztahu k vytčené vadě vývodu splaškové kanalizace opožděná. Vytýkal-li žalovaný, že stavba není umístěna podle projektové dokumentace schválené stavebním úřadem, nutno brát v potaz, že žalovaný se změnou umístění výslovně souhlasil (a navíc tuto vadu žalobkyni nevytkl v prekluzivní lhůtě předvídané §504 obč. zák.). Vadu v nadměrných terénních a výkopových pracích nelze přičítat žalobkyni k tíži, jelikož tyto práce nebyly předmětem smlouvy o dílo. Vzhledem k řečenému odvolací soud - odkazuje na právní závěry soudu prvního stupně - posoudil odstoupení žalovaného od smlouvy jako částečně opožděné (vývod splaškové kanalizace, kterážto vada je nadto odstranitelná) a částečně nedůvodné (umístění stavby a nadměrné terénní a výkopové práce).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož součástí je i návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Je přesvědčen, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nevybudovala základové (mrazící) pásy, o čemž svědčí skutečnost, že soud prvního stupně žalobě zčásti (co se týče jejich ceny) nevyhověl. Stavební smlouva zahrnovala povinnost základové (mrazící) pásy zhotovit, a absence jejich provedení tudíž vylučuje řádné dokončení díla. Povinnost k úhradě ceny za dílo by mu vznikla pouze v případě, že by nedokončené dílo převzal (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 37/2010, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008 a ze dne 29. 11., 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006), což se nestalo. Závěr, že dílo fakticky převzal tím, že umožnil Hartl Haus Czech s. r. o. provádět navazující horní část stavby, považuje za nesprávný. S odkazem na rozhodnutí ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2446/2015, a ze dne 3. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3422/2016, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřuje ke konkludentnímu převzetí stavby, prosazuje, že dílo nepřevzal a mohl proto odstoupit od smlouvy o dílo podle §642 odst. 2 obč. zák. Dále odvolacímu soudu vytýká, že pochybil i tím že v rozporu s §646 odst. 3 obč. zák. posoudil jeho reklamaci jako opožděnou, s odůvodněním, že nevytkl vady v šestiměsíční lhůtě; v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1866/2008, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1069/2014. Ohledně otázky vzniku i hodnocení jednotlivých vad a jejich důsledků odkazuje na svá podání před soudy nižších stupňů a připomíná, že odvolací soud se vyhnul posouzení nároků z vad spočívajících v terénních a výkopových pracích, výškovém umístění stavby, umístění kanalizace a umístění základových pásů. Dovolávaje se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1503/2008, prosazuje, že vady díla uplatnil včas a má tudíž nárok na slevu z ceny díla nebo odstoupení od smlouvy. Podrobit dovolacímu přezkumu navrhuje i nákladový výrok napadeného rozsudku. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu nebo rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila tak, že žalovaný nevymezil řádně přípustnost dovolání a jeho námitky jsou účelové. Závěry odvolacího soudu ohledně převzetí díla a jeho dokončení i včasnosti vytčení vad díla, považuje za správné. Ve vztahu k námitkám proti nákladovým výrokům považuje dovolání za objektivně nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Dovolání žalovaného není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
Dovolatel zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že jeho odstoupení od smlouvy o dílo je neopodstatněné.
Odvolací soud se zabýval jednotlivými vadami díla, které žalovaný žalobkyni v souvislosti s odstoupením od smlouvy o dílo vytkl, a u každé z nich vyslovil důvody, které jej vedly k závěru o neopodstatněnosti odstoupení. U vady vývodu splaškové kanalizace dovodil jednak její opožděné vytčení podle §504 obč. zák., a z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává i to, že svůj závěr v tomto směru podložil zjištěním, že se jedná o vadu odstranitelnou, která objednateli neumožňuje od smlouvy odstoupit. Ohledně vadného umístění stavby akcentoval, že změnu umístění stavby žalovaný odsouhlasil (pročež nemůže jít o vadu díla) a současně s poukazem na §504 obč. zák. dovodil, že tuto vadu žalovaný vytkl žalobkyni opožděně. Konečně u třetí vady, pro kterou žalovaný odstoupil od smlouvy o dílo, tj. vady spočívající v nadměrných terénních a výkopových pracích, uzavřel, že nemohlo jít o vadu díla, jelikož uvedené práce nebyly předmětem smlouvy o dílo.
Již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, Nejvyšší soud dovodil, že založil-li odvolací soud právní závěr současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (v takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku to nemůže mít vliv). K tomuto názoru se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (vztaženo na občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 - jestliže dovolání proti některé z těchto otázek není přípustné podle §237 o. s. ř.).
Dovolací argumentace žalovaného je zaměřena na zpochybnění správnosti právního závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti jeho odstoupení od smlouvy výhradně z pohledu včasnosti vytčení vad díla podle §504 obč. zák. Odvolací soud však své právní posouzení založil i na dalších důvodech, proti kterým dovolatel nebrojí; pokud jde o vadu spočívající v nadměrných terénních a výkopových pracích dovoláním závěr o opožděnosti vytčení vady odvolací soud vůbec neučinil. Žalovaným nezpochybněné závěry, k nimž odvolací soud dospěl ve vztahu k jednotlivým vadám, samy o sobě dostatečně podporují správnost závěru o neopodstatněnosti odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo. I kdyby totiž byly námitky žalovaného stran právního posouzení otázky včasnosti vytčení vad díla důvodné, nelze jejich prostřednictvím dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání proto není pro řešení otázky včasnosti vytčení vad díla přípustné. Dovolací soud připomíná, že podle §241a odst. 4 o. s. ř. nemohl poměřovat důvodnost (stejně jako přípustnost) dovolání námitkami, které žalovaný uplatnil ve svých podáních před soudy nižších stupňů, na něž v dovolání odkázal.
Právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení ceny díla, zpochybnil žalovaný výhradně skutkovými námitkami. Prosazuje vlastní skutkovou verzi, že základové (mrazící) pásy žalobkyně nezhotovila (do základů stavby nezabudovala), čímž dílo nedokončila, že svým jednáním, kdy umožnil Hartl Haus Czech, s. r. o., aby započala s výstavbou horní části budovy, nesledoval dílo zhotovené žalobkyní od žalobkyně převzít, a že k převzetí díla se smluvně zavázala Hartl Haus Czech, s. r. o. Na podkladě vlastního hodnocení důkazů pak staví své právní závěry o neopodstatněnosti nároku žalobkyně na zaplacení ceny za dílo, případně o důvodnosti svého odstoupení od smlouvy o dílo ve smyslu §642 odst. 2 obč. zák. Přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (popř. úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Jelikož žalovaný ve skutečnosti neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, bylo nadbytečné poměřovat správnost rozhodnutí odvolacího soudu závěry přijatými v dovolatelem citované judikatuře Nejvyššího soudu.
Brojí-li žalovaný proti výroku o náhradě nákladů řízení, přehlíží, že od 30. 9. 2017, již není dovolání proti výroku o nákladech řízení objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Lze uzavřít, že žalovaný nenastolil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu