ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4750.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4750/2017-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, U Lužického semináře 114/46, identifikační číslo 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, proti žalovanému J. K. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Michalem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, o zaplacení 500.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 29/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. 14 Co 96/2017-344, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 22 C 29/2014-263, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 500.000 Kč; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2017, č. j. 14 Co 96/2017-344, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky podle zákona č. 40/1964 Sb., tj. určitého a nezaměnitelného označení smluvních stran a v té souvislosti závěru o platnosti takové smlouvy pro záměnu v označení smluvních stran. S odkazem na blíže citované rozsudky Nejvyššího soudu dovozuje, že výklad přijatý odvolacím soudem při hodnocení záměny pojmů „postupitele“ a „postupníka“ je nepřijatelný, neboť nejde o zjevnou nesprávnost v psaní podle §37 odst. 3 obč. zák. Přípustnost dovolání dále dovolatel zakládá na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, dospěl-li odvolací soud k závěru, že se mu nepodařilo prokázat antedatování (první) smlouvy o postoupení pohledávky mezi věřitelem CONTAKTIVE s. r. o. a společností LCC Industrial Services, s. r. o. (označené dnem 6. 5. 2010), a tedy její neplatnost. Takový postup s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, považuje za ústavně nonkonformní, neboť má zato, že odporuje právu na spravedlivý proces. Odvolací soud na něj klade nepřiměřené požadavky spojené s dokazováním. Připouští přitom, že o postoupení pohledávky byl vyrozuměn věřitelem (postupitelem), a že v řízení namítal neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky a nikoli neúčinnost takového právního úkonu, ať již z pohledu insolvenčního zákona či občanského zákoníku. Dospěl-li by odvolací soud k závěru o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, musel by návazně dovodit nedostatek aktivní legitimace žalobce a žalobu zamítnout.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněného pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi (tak jak je tomu v nyní souzené věci – viz prohlášení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2010 a podací lístek z téhož dne), pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v §525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu – zhoršení – jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
Se zřetelem ke shora přijatým závěrům řešení v dovolání předestřené otázky nemůže pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu