ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.536.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 536/2019-397
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně HARKO s.r.o. , se sídlem v Kroměříži, Trávník 140 (identifikační číslo osoby 634 96 585), zastoupené JUDr. Stanislavem Kaliňákem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská 127/23, proti žalovaným 1) V. Š. a 2) E. L. , oběma bytem ve XY, zastoupeným JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, o zaplacení 304.318 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 C 67/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2018, č. j. 16 Co 46/2017-367, 16 Co 173/2018, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.906 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Stanislava Kaliňáka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání [srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)].
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného nebo procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.
Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalovaní shora uvedeným požadavkům nedostáli. Pokud namítají, že odvolací soud se odchýlil „ od rozhodovací praxe dovolacího soudu “, resp. že v dovolání nastíněné otázky vzniku platné smlouvy o dílo, jejích podstatných náležitostí, úhrady ceny za dílo, včasnosti fakturace díla a určitosti žaloby a její projednatelnosti, jsou „ v praxi dovolacího soudu rozhodovány rozdílně “ (mají přitom zřejmě na mysli, že dovolací soud je řeší jinak, než je vyřešil odvolací soud), pak řádně v intencích §237 o. s. ř. nespecifikují, která rozhodnutí dovolacího soudu mají přitom na mysli, tedy od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle jejich přesvědčení při řešení té které konkrétní právní otázky odchýlil.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Pouze pro úplnost považuje za vhodné připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění skutkového stavu věci, na němž je právní posouzení odvolacím soudem založeno.
Dovolání žalovaných směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné (i když ve vztahu k tomuto výroku dovolatelé řádně vymezili přípustnost odkazem na - podle nich - kontradiktorní nález Ústavního soudu), neboť směřuje proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.
K doplnění dovolání, jímž žalovaní upřesnili otázky, které spojují s vymezením přípustnosti dovolání, dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo učiněno po lhůtě určené k podání dovolání (srov. §241b odst. 3 o. s. ř.).
S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu