Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2019, sp. zn. 33 Cdo 5409/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.5409.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.5409.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5409/2017-430 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce J. F. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem v Praze, V Jámě 699/1, proti žalovaným 1 ) F. Ž. , bytem XY, 2) V. N. , bytem XY, a 3 ) P. N. , bytem XY, zastoupeným Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 428/4, o zaplacení 400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 205 C 22/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2017, č. j. 17 Co 84/2017-354, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit 3) žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.764,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.764,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce (dále také „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II. bod. 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §238 část věty před středníkem o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Argument dovolatele, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena dovolacím soudem jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Z dovolání není zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Dovolatel požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. tak nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní [v případě žalovaných 1) a 2) jako procesních nástupců zemřelého J. Ž.] mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení (sepis vyjádření k dovolání). Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 věty druhé, §11 odst. 1 písm. k), a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - dále jen „advokátní tarif“). Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 3.389,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 31. 10. 2019 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2019
Spisová značka:33 Cdo 5409/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.5409.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2020-01-11