ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.605.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 605/2019-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. T. , bytem XY, (t. č. ve výkonu trestu), zastoupeného JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem Nový Jičín, Havlíčkova 864/4, proti žalovanému M. F. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem Karviná, Karola Śliwky 125/20, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 106/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2018, č. j. 57 Co 181/2018-191, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 6 C 106/2016-142, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč spolu se 7,05 % úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 23. 8. 2014 do zaplacení, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na soudním poplatku 5 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, č. j. 57 Co 181/2018-191, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Námitky žalobce uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, že žalobce 1. 8. 2011 předal žalovanému 100 000 Kč s tím, že se jedná o půjčku, a že účastníci nesjednali určitou a platnou dohodu o její splatnosti. Po právní stránce proto dovodil, že splatnost půjčky mohla nastat jedině na základě výzvy věřitele (§563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „obč. zák.“). Žalovaným uplatněnou námitku promlčení shledal důvodnou, neboť při absenci dohody o splatnosti půjčky začala promlčecí doba běžet (§100 odst. 1 a §101 obč. zák.) dnem následujícím po vzniku právního vztahu (smlouvy o půjčce), což bylo v projednávané věci 2. 8. 2011; podal-li žalobce žalobu až 30. 3. 2016, uplatnil své právo po jejím uplynutí.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že žádné z tvrzení žalobce i žalovaného ohledně splatnosti půjčky z provedených důkazů nevyplývá. Trvá-li žalobce oproti uvedenému na tom, že „splatnost půjčky do dnešního dne nenastala“, neboli prosazuje, že z provedeného dokazování dohoda o splatnosti půjčky vyplývá, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze tak uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, o které by měl dovolací soud rozhodnout rozdílně od závěrů odvolacího soudu“ za níž žalobce považuje otázku „zda je přípustné sjednat si podmínky půjčky včetně termínu splatnosti ještě před reálným předáním peněz a zda taková dohoda pak obě smluvní strany zavazuje“ . I obsah dovolání nasvědčuje tomu, že žalobce se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, jak požaduje §237 o. s. ř., nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu. Tím však nedostál požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti. Navíc je argumentace žalobce k uvedené otázce založena rovněž na nepřípustné polemice se skutkovými zjištěními. Napadené rozhodnutí je založeno na skutkovém závěru, že k dohodě o splatnosti půjčky mezi účastníky nedošlo, nikoliv na závěru, zda si účastníci splatnost půjčky sjednali „ před reálným předáním peněz “ od čehož dovolatel odvíjí polemiku s tím, zda „ taková dohoda obě strany zavazuje “.
Námitka, zda „ s ohledem na všechny okolnosti případu jednal žalovaný nepoctivě, zda námitka promlčení byla zneužitím práva a zda taková námitka promlčení požívá právní ochrany, tedy zda k ní měl odvolací soud přihlédnout“ , přípustnost dovolání taktéž nezakládá. Odvolací soud se otázkou, zda žalovaným uplatněná námitka promlčení nebo výkon jeho práva jsou v rozporu s dobrými mravy, nezabýval, neboť k takovému posouzení nebyly v průběhu nalézacího řízení předneseny žádné skutečnosti a žalobce je neuvádí ani v dovolání. Ostatně ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. uplatnění nových skutečností v dovolání zapovídá.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání Nejvyšší soud o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu