ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.613.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 613/2019-561
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně B. B. , bytem XY, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Peterem Arendackým, advokátem se sídlem v Rebešovicích, Horky 99, proti žalované M. S. , bytem XY o zaplacení 1.300.000 Kč s příslušenstvím, o náklady řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 112/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 39 Co 454/2016-487, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jak vyplývá z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalovaná shora uvedenému požadavku nedostála, neboť neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, kdy nepostačuje pouhá citace §237 o. s. ř. Pokud žalovaná v dovolání namítá, že „ soudy v obdobných sporech rozhodují odlišně “, pak tuto námitku nelze podřadit pod žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Pouze pro úplnost považuje za vhodné připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění skutkového stavu věci, na němž je právní posouzení odvolacím soudem založeno.
S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 3. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu