Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.03.2019, sp. zn. 33 Cdo 732/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.732.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.732.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 732/2019-258 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobce M. K. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Helenou Šplíchalovou, advokátkou se sídlem Brno, Kozí 19/10, proti žalované L – KONTAKT, s. r. o. , se sídlem Brno, nám. Svobody 702/9, identifikační číslo osoby 25546651, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Brno, Marie Steyskalové 767/62, o 471 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 144/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2018, č. j. 44 Co 304/2016-229, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle citovaného §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Již např. v usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2014, Nejvyšší soud vyložil, že může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Žalobce k přípustnosti dovolání uvedl pouze to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ , aniž by takovou právní otázku předestřel a uvedl nosnou judikaturu, od níž se měl odvolací soud v souvislosti s jejím řešením odchýlit. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud postupoval a jak rozhodl. Požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. tak žalobce nedostál, a Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první ve spojení s §243f odst. 2 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 3. 2019 JUDr. Pavel Horňák pověřený člen senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/26/2019
Spisová značka:33 Cdo 732/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.732.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř.
§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-24