ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.999.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 999/2019-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobců 1/ M. Š. a 2/ A. Š. , oběma XY, zastoupených JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem v Ústí na Labem, Masarykova 998/31, proti žalované E. R. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 372/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 14 Co 160/2018-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.858 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Cidliny, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 14 Co 160/2018-155, potvrdil rozsudek ze dne 23. 4. 2018, č. j. 10 C 372/2016-121, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. od 2. 5. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které dovolací soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 4/2014“/, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání, které žalovaná podala ve lhůtě podle §240 odst. 1 o. s. ř., shora uvedený postulát nesplňuje. Žalovaná vymezila přípustnost dovolání tak, že „rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a dále proto, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak“ . Uvedenou formulaci nelze považovat za řádné vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř., neboť žalovaná v dovolání nespecifikuje, jaké konkrétní právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, má přitom na mysli. Domáhá-li se však dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.
V posuzovaném případě dovolatelka neuvádí, které otázky hmotného a procesního práva jsou podle jejího přesvědčení v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny rozdílně, ani kterou - v minulosti dovolacím soudem již řešenou - právní otázku požaduje nyní posoudit jinak (podle obsahu dovolání navíc nelze vyloučit, že žalovaná se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně od odvolacího soudu, což významově neodpovídá žádnému z kritérií uvedených v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
V čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání pak nelze dovodit ani z obsahu tohoto podání; jeho podstatu totiž tvoří výhrady vůči skutkovým zjištěním, z nichž soudy při právním posouzení věci vycházely (žalovaná prosazuje vlastní skutkovou verzi ohledně existence plísní v bytě). Sluší se připomenout, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné. Protože tato podmínka v posuzovaném případě naplněna není, je bezcenná námitka žalované, že ve věci rozhodovala nezákonná soudkyně, i její výtky že soudy odmítly pro nadbytečnost provést důkazy, které navrhla, čímž porušily její právo na spravedlivý proces a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat přípustnost dovolání nad rámec stanovený zákonem (§§237 - 239 o. s. ř.). Absence řádného vylíčení předpokladů přípustnosti zatěžuje dovolání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu