ECLI:CZ:NS:2019:33.ND.115.2019.1
sp. zn. 33 Nd 115/2019-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně KAFKA TRANSPORT a. s. , se sídlem v Opařanech čp. 312, identifikační číslo 251 50 812, zastoupené JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v Táboře, třída 9. května 1282/36, proti žalované SAFAR GROUP – SAFAR LOGISTICS CORPORATION , registrační číslo 447 509 670 00041, se sídlem 7 Rue Perdrix, Illzach, Francouzská republika, o zaplacení 1.000 €, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 EVC 3/2018, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 EVC 3/2018, projedná a rozhodne Okresní soud v Mostě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 zaplacení 1.000 € s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny mezinárodní přepravy zásilky.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 2. 2019, č. j. 55 EVC 3/2018-29, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu, aby ve smyslu ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne“.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobkyně vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobkyně spor vést.
Nejvyšší soud České republiky za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo, kam byla zásilka přepravována, přičemž Česká republika je smluvním státem Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva.
Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (srov. §84 až §89a zákona č. 99/1963 Sb.). Aplikace čl. 5 nařízení Brusel I, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I).
Z obsahu spisu a odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 se podává, že žalobkyně provedla pro žalovanou mezinárodní přepravu zásilky z města Rousset ve Francii do města Litvínov v České republice, cena přepravného měla být uhrazena na bankovní účet žalobkyně vedený u Raffeisenbank, a. s. se sídlem v Praze 4. Žalobkyně má sídlo v obvodu Okresního soudu v Táboře.
Nejvyšší soud postupoval podle §11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc předloženou Obvodním soudem pro Prahu 4 projedná a rozhodne Okresní soud v Mostě, v jehož obvodu se podle tvrzení žalobkyně nachází místo, určené k vydání přepravované zásilky (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Nd 91/2015 a ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 30 Nd 261/2015).
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne procesní soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu