ECLI:CZ:NS:2019:4.PZO.1.2019.1
sp. zn. 4 Pzo 1/2019- 18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2019 návrh K. H. , nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Rapotice, na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaného Městským soudem v Brně dne 23. 8. 2017 pod sp. zn. 70 Nt 8259/2017, a podle §314l odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. per analogiam se návrh K. H. na přezkoumání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaný Městským soudem v Brně dne 23. 8. 2017 pod sp. zn. 70 Nt 8259/2017 odmítá .
Odůvodnění:
Dne 23. 1. 2019 byl Nejvyššímu soudu doručen podle §88a odst. 2 tr. ř. návrh K. H. (dále jen navrhovatele) ze dne 20. 12. 2018 na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, který vydal Městský soud v Brně dne 23. 8. 2017 pod sp. zn. 70 Nt 8259/2017. Příkaz k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu byl vydán na mobilní telefon IMEI čísla XY a SIM kartu XY a vztahoval se k období od 18:00 hodin dne 18. 7. 2017 do 23. 8. 2017. Návrh ze dne 20. 12. 2018 byl navrhovatelem ještě doplněn návrhem ze dne 31. 12. 2018.
V návrzích navrhovatel uvádí, že mu byla poskytnuta informace o vydaném příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu z mobilního telefonu IMEI čísla XY a SIM karty XY. Namítá, že soudy nebylo vzato v úvahu, že SIM karta jeho manželky byla této odcizena již dne 14. 7. 2017. Současně uvádí, že v příkazu jsou závažné procesní vady, když příjmení jeho a manželky není H., ale H. V návrhu výslovně uvádí, že číslo XY nesouhlasí s číslem obžaloby a ani s číslem uvedeným v odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Žádá o jasnou odpověď, zda číslo XY je uvedeno v obžalobě.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval návrh navrhovatele a výslovně zdůraznil, že tento učinil návrh na přezkum podle §88a odst. 2 tr. ř. což značí, že přezkumu je podroben pouze uvedený příkaz, nikoliv skutečnosti získané na podkladě tohoto přezkumu. Proto nemůže být předmětem přezkumu skutečnost, zda spoluobviněná a kdy ztratila SIM kartu.
Ohledně namítaného nesprávného užití příjmení H., konstatuje, že toto jméno se v příkazu vůbec nevyskytuje, protože identita pachatelů v době vydávání příkazu nebyla známa. Stejně tak v něm není uvedeno telefonní číslo SIM karty užívané spoluobviněnou H.
Podle státního zástupce lze tedy uzavřít, že navrhovatel neuvádí žádné konkrétní argumenty směřující k vyslovení závěru, že zmíněný příkaz není v souladu se zákonem. Námitky navrhovatele směřují toliko proti skutkovým závěrům, které učinil Městský soud v Brně v meritu věci a z pohledu ustanovení §314l odst. 2 tr. ř. jsou irelevantní.
K samotnému příkazu státní zástupce uvádí, že tento je sice stručnější, ovšem zjevně obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti ve smyslu §88a odst. 1 tr. ř., zejména, že příkaz byl vydán ve vztahu k trestnému činu, ohledně něhož je možno příkaz vydat, a že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, když pachatelé byli v době jeho vydání neznámí a loupeží se zmocnili předmětného mobilního telefonu. V dané věci byla tedy dodržena i zásada proporcionality.
V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. vyslovil, že předmětným příkazem zákon porušen nebyl.
Podle §314l odst. 2 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88a odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
Podle §88a odst. 1 tr. ř. ve znění zákona č. 204/2017 Sb. je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu (§209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§230 trestního zákoníku), pro trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§231 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§353 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§354 trestního zákoníku), pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§357 trestního zákoníku), pro trestný čin podněcování k trestnému činu (§364 trestního zákoníku), pro trestný čin schvalování trestného činu (§365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
Podle §88a odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 204/2017 Sb., státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle §174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88a odst. 2 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
Z pohledu řešení otázky, zda je obviněný osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88a odst. 1 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit. S identifikací konkrétního uživatele telekomunikačního zařízení pak souvisí možnost podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z dikce ustanovení §88a odst. 2 tr. ř. lze totiž dovodit, že k podání takového návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.
Z pohledu těchto naznačených závěrů lze uzavřít, že obviněný není osobou, která je oprávněná předmětný návrh na přezkum příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podat. Je tomu tak proto, že v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaným Městským soudem v Brně dne 23. 8. 2017 pod sp. zn. 70 Nt 8259/2017 je uvedena specifikace mobilního telefonu prostřednictvím čísla IMEI a čísla SIM karty, ohledně níž je požadováno poskytnutí údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu v období od 18:00 hod. dne 18. 7. 2017 do 23. 8. 2017, přičemž se jedná o mobilní telefon a SIM kartu poškozeného, které užíval (viz č. l. 58) a které mu byly odcizeny při loupeži dne 18. 7. 2017. Z uvedeného příkazu je nepochybné, že příkaz se vztahoval na mobilní telefon a SIM kartu poškozeného, který byl jejich oprávněným uživatelem, nikoliv na mobilní telefon a SIM kartu, jejichž uživatelem by byl obviněný. V dané souvislosti je možno podotknout, že v předmětné věci by ani nebylo nutno vydávat příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, neboť poškozený mohl s poskytnutím údajů udělit souhlas podle §88a odst. 4 tr. ř. Vzhledem ke shora naznačeným závěrům lze mít za to, že obviněného nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu podle §88a odst. 2 tr. ř. Na naznačený závěr nemůže mít vliv skutečnost, že soud prvního stupně nesprávně poučil obviněného o možnosti podat tento návrh, když nikdo nemůže mít víc práv, než mu zákon přiznává (viz přim. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 1993, sp. zn. 11 To 146/93). Nesprávné poučení proto nemůže vést k závěru, že obviněný byl osobou oprávněnou k podání návrhu na přezkum příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
Bez ohledu na uvedený závěr považuje Nejvyšší soud za nutné ještě uvést, že navíc ze samotného návrhu obviněného je nepochybné, že on předmětnou SIM kartu, jež byla použita v mobilním telefonu poškozeného poté, co byl tento odcizen, neužíval, tato byla ve vlastnictví manželky obviněného, která ji také užívala. Jinak vyjádřeno, samotný obviněný tvrdí, že nebyl uživatelem SIM karty XY. Již z pohledu tohoto tvrzení obviněného lze mít za to, že skutečnost, že uvedená SIM karta nebyla ve vlastnictví obviněného, ten ani nebyl jejím uživatelem, jak vyplývá nejen z podaného návrhu, ale i obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 20/2018, by znemožňovala podání návrhu obviněným, a to i za situace, že by v příkazu bylo uvedeno číslo této SIM karty, jako telekomunikačního zařízení, ohledně něhož mají být zjištěny údaje o telekomunikačním provozu.
Vzhledem ke shora naznačenému závěru Nejvyšší soud per analogiam odmítl podaný návrh obviněného na přezkum příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, vydaný Městským soudem v Brně dne 23. 8. 2017 sp. zn. 70 Nt 8259/2017, a to podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako návrh podaný osobou neoprávněnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová