ECLI:CZ:NS:2019:4.PZO.7.2019.1
4 Pzo 7/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 návrh Z. S. , nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014), a rozhodl takto:
Podle §314m odst. 1 tr. ř. příkazem soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014) k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně navrhovatelky Z. S. byl porušen zákon v ustanoveních §88 odst. 1, 2 tr. ř.
Odůvodnění:
Dne 30. 9. 2019 byl Nejvyššímu soudu doručen podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh Z. S. (dále jen „navrhovatelka“) z téhož dne na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal soudce Okresního soudu v Ostravě dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014), ve vztahu k telefonní stanici IMEI XY.
V návrhu na přezkoumání zákonnosti shora citovaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatelka uvádí, že jako osoba uvedená v §88 odst. 8 tr. ř. se domnívá, že uvedený příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán v rozporu se zákonem a hrubým způsobem byla porušena její práva zaručená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod a současně čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod zaručujících právo na respektování soukromého a rodinného života. Příkazem soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014), bylo umožněno Generální inspekci bezpečnostních sborů odposlouchávání a monitorování telekomunikačního provozu telefonní stanice, kterou užívala ona, nikoliv její bratr R. M. Oprávněnost podat návrh na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dovozuje z toho, že byla písemně vyrozuměna Generální inspekcí bezpečnostních sborů dne 7. 5. 2019 pod č. j. GI-351-12/ČJ-2019-842080 o tom, že v trestní věci pod č. j. GI-TC-4/2014 byla v období 14. 2. 2014 až 31. 5. 2014 odposlouchávána telefonní stanice IMEI XY užívaná její osobou.
Navrhovatelka dále uvádí, že jí v roce 2016 bylo umožněno nahlédnout do spisového materiálu vedeného u Městského ředitelství policie v Ostravě pod č. j. KRPT-105788/TČ-2016-070741-1077, z něhož zjistila, že byl vydán předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu i na telefonní přístroj IMEI XY a účastnické telefonní číslo XY, když v příkazu bylo zcela mylně uvedeno, že je měl užívat její bratr R. M. Zdůrazňuje, že ve skutečnosti telefonní přístroj i telefonní číslo užívala a stále užívá ona. Na základě zjištěných skutečností žádala Generální inspekci bezpečnostních sborů, aby ji podle §88 odst. 8 tr. ř. informovala o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předmětná povinnost byla splněna až po 3 letech od pravomocného skončení věci, přestože opakovaně žádala o splnění této povinnosti Krajské státní zastupitelství v Ostravě, jenž v předmětné věci provádělo dozor.
Poukazuje dále na skutečnost, že shora uvedená telefonní stanice je registrována u společnosti T-Mobile na její osobu po celou dobu. Rozporuje postup příslušníka Generální inspekce bezpečnostních sborů provádějící průběžné vyhodnocování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který nezjistil, že telefonní stanici neužívá R. M., nýbrž ona (podle ženského hlasu, podle představení se na začátku hovoru atd.) a že užívá telefonní číslo XY a že telefonní číslo XY užívá její manžel. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu obou telefonních stanic byl ukončen až 24. 3. 2014, přičemž si klade otázku, jak je to možné.
Navrhovatelka upozorňuje na §88 odst. 3 tr. ř. a nesplnění zákonné povinnosti, podle níž mělo být odposlouchávání ihned ukončeno, nikoliv až po měsíci a 10 dnech. V případě navrhovatelky a současně i jejího manžela byly odposlouchávány soukromé hovory o rodinných, intimních i zdravotních problémech (rovněž i bankovní údaje společně se jménem, příjmením, datem narození atd.). Navrhovatelka považuje za ponižující, že odposlouchávané hovory slyšel příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů.
Upozorňuje na §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv.
Na závěr svého návrhu doplňuje, že její bratr R. M. už od května 2018 (přípis Generální inspekce bezpečnostních sborů, pracoviště Ostrava ze dne 29. 5. 2018 č. j. GI-260-22/ČJ-2018-842080-A) disponuje dvěma CD nosiči, na nichž jsou její soukromé rozhovory zaznamenány (NIC_10_OV, NIC_11_OV), přičemž takové hovory nebyly určeny k poslechu jejímu bratrovi. Současně uvádí, že do dnešního dne nebyla vyrozuměna o odposlechu svého telefonní čísla XY, jež mělo být na základě příkazu soudce Okresního soudu v Ostravě k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 2. 2014 sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014) odposloucháváno a ani její manžel nebyl o této skutečnosti vyrozuměn. Uvádí, že byla vyrozuměna až dne 7. 5. 2019 o odposlechu její IMEI telefonní stanice, ve zbytku však nebyla vyrozuměna ani navrhovatelka ani její manžel D. S.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 1 NZP 3/2019, nejprve shrnul návrh navrhovatelky na přezkum odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014). Posléze připomíná, že předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 Pzo 18/2016 a následně opětovné usnesením Nejvyšš ího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 4 Pzo 2/2019 uznán za nezákonný. Ačkoliv nezákonnost byla již vyslovena, tak má státní zástupce za to, že současna ́ právní úprava p řezkumu zákonnosti takového úkonu nebráni ́, kdy ž v tomto smyslu není stanovena žádná př ekáz ̌ka věci rozsouzené. Za takového stavu má státní zástupce za to, že navrhovatelce svědč í d ůvody nezákonnosti takového úkonu, jak již byly dříve formulovány v předchozích usneseních Nejvyšš ího soudu.
Přesto státní zástupce uvádí, že se neztotožňuje se všemi námitkami navrhovatelky, když příkladmo uvádí nesprávné, popř. nezákonné nakládání s již pořízenými záznamy Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Stejně tak nelze souhlasit s námitkami navrhovatelky ohledně vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikační stanice uživatele, který není osobou totožnou s osobou, která je v dané době prověřována. Takové omezení v zákoně stanoveno není. Limitem je zde vždy obecně stanovena ́ zásada subsidiarity a proporcionality takového úkonu. Podle státního zástupce tedy hypoteticky lze na řídit odposlech ohledně osoby, která sama není podezřelá, v případě, že prostřednictvím dane ́ telefonní stanice jsou sd ělovány podstatné údaje mající vztah k prověř ované trestné činnosti.
Za porušení zákona státní zástupce nepovažuje ani průnik do intimní sféry navrhovatelky. Narušeni ́ soukromí je toti ž imanentním důsledkem provedeni ́ uvedeného úkonu, co ž vsak nevypovídá o zákonnosti jeho nařízení.
V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšš í soud v neveř ejném zasedání podle §314n odst. 1 tr. r ̌. rozhodl podle §314m odst. 1 tr. ř. tak, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014 sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V, V 36/2014, byl ohledně navrhovatelky Z. S., nar. XY, porušen zákon.
Podle ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Osobou uvedenou v §88 odst. 2 tr. ř. se rozumí uživatel telefonické stanice.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88 odst. 2 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatelka osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Zde se ještě sluší poznamenat, že uživatele nelze vždy ztotožňovat s osobou, na kterou je příslušné telefonní číslo vedeno u příslušného mobilní operátora, popř. vedena účastnická smlouva, když uživatel může být fakticky jiná osoba (např. telefonní číslo je vedeno na firmu, na rodinného příslušníka apod.), když rozhodující je, zda v době rozhodování o povolení odposlechu existuje důvodné podezření, že je užívá osoba, která je podezřelá ze spáchání určité trestné činnosti popř. prostřednictvím tohoto telefonního čísla je trestná činnost páchána. S identifikací konkrétního uživatele telekomunikačního zařízení pak souvisí možnost podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. lze totiž dovodit, že k podání takového návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatelka je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byla osobou, jejíž telefonická účastnická stanice byla v době probíhajících odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu odposlouchávána. Současně bylo ověřeno, že její návrh byl podán v zákonné lhůtě.
Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatelky, přičemž zde je na místě nejprve uvést, že otázkou zákonnosti výše citovaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se Nejvyšší soud v minulosti již zabýval, a to na podkladě obdobných návrhů rovněž odposlouchávaných osob. Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona podle §314m odst. 1 tr. ř. v ustanoveních §88 odst. 1, 2 tr. ř. příkazem soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014) k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k R. C. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 Pzo 18/2016) a R. M. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 4 Pzo 2/2019).
Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Podle §88 odst. 1 tr. ř. platného v době rozhodování o vydání předmětného příkazu, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.
Z předloženého spisového materiálu, zejména předložených spisů Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V a Generální inspekce bezpečnostních sborů sp. zn. GI-TC-4/2014 je pak zřejmé, že v dané věci bylo vedeno v době povolování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tedy trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, tedy jednak pro trestný čin výslovně vyjmenovaný v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. (§329 tr. zákoníku), ale i pro trestný čin ohledně kterého z hlediska trestní sazby bylo možno odposlech podle tehdy platné právní úpravy povolit [§331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku]. Je pak nepochybné, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy povolit.
Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky §88 odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
Nejvyšší soud po přezkoumání předloženého spisového materiálu shledal, že příkaz nařízený soudcem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V, nebyl řádně odůvodněn a neobsahoval všechny náležitosti požadované ustanovením §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Ze spisu GIBS č. j. GI-TC-4/2014, jenž si Nejvyšší soud vyžádal, a s ním spojených spisů vyplývá, že dne 6. 1. 2014 byly podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinů zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. Těchto se měl dopustit příslušník Policie ČR R. M., služebně zařazen jako vrchní asistent, Územního odboru XY, obvodního oddělení XY, společně s dalšími osobami. Trestná činnost měla konkrétně spočívat v tom, že jmenovaný jako úřední osoba měl vykonávat svěřenou pravomoc způsobem odporujícím zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a zákonu č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Dále měl v rozporu s čl. 3 Trestněprávní úmluvy ze dne 27. 1. 1999, vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2002 S.m.s. a č. 43/2009 S.m.s. a v rozporu se strategií vlády České republiky v boji proti korupci na období let 2006 až 2011 ze dne 25. 10. 2006 č. 1199 si neplnit povinnosti vyplývající z jeho pravomoci, kdy měl nejméně od 13. 2. 2011 do zahájení úkonu trestního řízení, společně s dalšími osobami různými formami spolupráce a účastenství a podílnictví na různých místech Moravskoslezského kraje a jinde úmyslně řádně nepostupovat proti osobám, proti nimž z moci svěřené zákonem postupovat měl a kdy tento jeho postup měl spočívat mj. ve skutečnostech, kdy měly být z jeho strany dalším osobám, kterými měl být např. M. G., neoprávněně předávány a sdělovány informace z vedených trestních řízení za účelem opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch ve formě finanční hotovosti a věcí osobní spotřeby, kdy tyto informace měly být předány z trestního řízení evidovaného u Policie ČR pod sp. zn. KRPT-5148/TČ-2011-070311 ze dne 13. 2. 2011 ve věci oznámené krádeže motorového vozidla VW Touareg, naposledy registrační značky XY, kdy tímto měla vzniknout předpokládaná škoda společnosti Česká pojišťovna a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, ve výši 320 150 Kč, která měla vzniknout ve formě neoprávněné výplaty osobě R. B. ve formě inkasa pojistného plnění z pojistné události č. 3687041 k pojistné smlouvě č. 53221321-19. Dále se měl ve spolupráci s dalšími osobami, především s M. G., podílet na nelegálním obchodu s neznačenými cigaretami, neznačeným lihem a omamnými a psychotropními látkami – marihuanou, a to ve formách účastenství a podílnictví způsobem, kdy se měl podílet na nelegálním skladování, distribuci a prodeji vyjmenovaných vybraných výrobků v obci XY, které nebyly značeny dle platných zákonů ČR, dále měl avizovat osobám ve spojení chystané případné kontrolní akce příslušných správních orgánů, které tyto kompenzace k realizaci těchto kontrol měly a o kterých se dozvěděl, dále se měl fyzicky účastnit a podílet na samotné distribuci těchto věcí dalším odběratelům, především osobám vietnamské národnosti, kterými měly být především osoby s místem podnikání na ulici XY, konkrétně na adrese s přiděleným číslem XY v obci XY, např. osobě přezdívané „K.“, ve které byl ustanoven N. X. L., soukromý podnikatel, dále se měl účastnit jako člen osádky „bezpečnostních“ doprovodů zájmových vozidel, např. doposud blíže nezjištěného vozidla Škoda Superb, dále se měl účastnit samotné distribuce těchto věcí v jím užívaných osobních vozidlech a jím užívaných služebních vozidlech Policie ČR v civilním provedení, továrních značek Škoda Fabia a Opel Zafira, reg. zn. XY, a také se měl podílet formou osobní účasti a osobního zájmu a osobního zisku na skladování a distribuci neznačených cigaret na adrese XY, parcela XY, kdy na této adrese v provozní místnosti provozované společností Komisní prodej, s. r. o. a Eko trade plus, s. r. o. bylo dne 13. 9. 2013 nalezeno Celní správou ČR u soukromého podnikatele M. G. celkem 50 000 ks neznačených cigaret značek JIN LING a FEST, kdy neodvedením spotřební daně českému státu měla vzniknout škoda na této daňové povinnosti ve výši cca 100 000 Kč.
Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení se podává, že tyto skutečnosti byly zjištěny v rámci vedeného prověřování vyplývajícího z působnosti a úkolů podle Hlavy I. zák. č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, sp. zn. GI-K-1360/2013.
Z citovaného spisu pak bylo dále zjištěno, že následně byla dne 7. 2. 2014 pod sp. zn. GI-TC-4/2014 (V 2-8/2014-IN-18-OV-K) podána Generální inspekcí bezpečnostních sborů Ostrava žádost Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě na podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. V odůvodnění žádosti byly uvedeny poznatky, které byly obsaženy ve výše citovaném záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 6. 1. 2014, přičemž kromě poznatků vyplývajících z operativního šetření GIBS bylo zde odkazováno na vysvětlení sepsané podle §158 odst. 6 tr. ř. s osobou J. N. za použití §55 odst. 2 tr. ř., z jehož obsahu měly být zřejmé skutečnosti, týkající se jednak potvrzení zjištěných operativních informací, tak i podrobný popis účasti R. M. a R. C. a dalších osob s těmito policisty ve spojení na páchání trestné činnosti, ze které jsou podezřelí, když z obsahu vysvětlení se mělo podávat, že jednání všech zainteresovaných osob má výrazně konspirační povahu a další skutečnosti.
Dále je zde uváděn cíl použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu spočívající v náležitém objasnění popsané nelegální činnosti, ustanovení modu operandi a všech osob, které se na této činnosti podílejí. V další části žádosti jsou pak uvedeny veškerá telefonní čísla, jména osob a čísla IMEI, které je potřeba odposlouchávat. Ve vztahu k bratrovi navrhovatelky R. M., bylo uvedeno celkem 7 tel. čísel a 2 IMEI čísel mobilních telefonů, které měl užívat, mezi nimiž je i IMEI a telefonní číslo navrhovatelky.
Dne 11. 2. 2014 byl pod sp. zn. 1 KZN 3/2014-17/V (V 36/2014) vydán a dne 12. 2. 2014 podán k Okresnímu soudu v Ostravě návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř., mj. na mobilní tel. se SIM kartou XY, XY, XY, XY, a mobilní telefony IMEI XY, XY, XY, XY a XY, vše užívané R. M. Navrhovaná doba byla stanovena od 00:00 hod. dne 14. 2. do 24:00 hod. dne 31. 5. 2014. V odůvodnění návrhu bylo uvedeno, že Policejním orgánem GIBS Ostrava je vedeno podle §158 odst. 3 tr. ř. prověřování pro podezření ze spáchání již výše zmíněných trestných činů, z nichž je podezřelý především příslušník Policie ČR R. M., přičemž prověřované jednání je blíže popsáno v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, když bylo současně zdůrazněno, že na protiprávním jednání by se měl podílet i další příslušník Policie ČR zařazený na stejném obvodním oddělení, a to R. C., když oba by se měli protiprávního jednání dopouštět v souvislosti se skladováním a distribucí nekolkovaných tabákových výrobků a zejména lihovin bez přiznané spotřební daně. Tyto tabákové výrobky a lihoviny by měl skladovat a distribuovat M. G. z XY. Z návrhu se podává, že uvedené skutečnosti mají kromě vlastní činnosti policejního orgánu vyplývat z podaného vysvětlení (10. 1. 2014) svědka vystupujícího za použití §55 odst. 2 tr. ř. pod jménem J. N. Tato osoba měla policejnímu orgánu sdělit skutečnosti popsané v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, tedy měla podpořit podezření vůči policistům M. a C., rovněž tak podezření, že další podezřelý G. krátí spotřební daň z tabáku a z lihu a využívá k tomu za úplatu oba jmenované policisty.
Dále se v návrhu státního zástupce konstatuje, že dne 3. 2. 2014 bylo podle §158d odst. 1, 2 tr. ř. povoleno sledování osob M., C. a G., jakož i sledování čtyř služebních vozidel Policie ČR, která by mohla být podezřelými policisty zneužívána pro páchání prověřované trestné činnosti. Ze sledování osob a věcí prozatím nevyplynuly žádné relevantní skutečnosti. Taktéž byl soudcem Okresního soudu v Ostravě vydán příkaz k vyžádání údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 tr. ř. Byly získány výpisy uskutečněného telekomunikačního provozu, jimiž bylo potvrzeno, že podezřelí policisté M. a C. a civilní osoba G. užívají jak SIM karty a IMEI mobilních telefonů, k nimž byl vyžádán příkaz, tak telefonní čísla a SIM karty další. Z vyhodnocení tohoto uskutečněného telekomunikačního provozu podle státního zástupce vyplývá zjištění, že policista M. byl v telefonickém kontaktu nejen s policistou C., ale též s G., což potvrzuje minimálně domněnky, že se tyto podezřelé osoby navzájem znají a komunikují spolu.
Z těchto skutečností a informací byl tak státním zástupcem vyvozen závěr, že podezřelé osoby užívají více mobilních telefonů a SIM karet, které často mění, což je znak typický pro pachatele organizované trestné činnosti a jednak z toho plyne poznatek, že se tyto osoby chovají konspirativně a jinou cestou než odposlechem, popř. kombinací různých druhů operativně pátracích prostředků a odposlechů patrně nebude možno dosáhnout účelu tohoto trestního řízení. Následně státní zástupce odůvodnil dobu, po kterou by měl být odposlech a záznam telekomunikačního provozu jmenovaných osob, tedy i policisty M., soudcem povolen, přičemž poukázal i na splnění ostatních v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. obsažených podmínek, když současně zdůraznil, že jde o neodkladný a neopakovatelný úkon. Společně s návrhem byla soudu postoupena předchozí žádost GIBS a vyhrazený i nevyhrazený spis tohoto orgánu vedený v dané věci.
Následně soudce Okresního soudu v Ostravě vydal dne 13. 2. 2014 pod sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014), příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán na mobilní telefonní stanice č. XY, XY, XY registrované na OSŽ ZO Železniční stanice, Nádražní 33, Mladá Bolestav, užívané podezřelým R. M., telefonní stanici č. XY registrovanou jako anonymní Twist karta, užívanou podezřelým R. M., telefonní stanici č. XY registrovanou na OSŽ ZO Železniční stanice, Nádražní 33, Mladá Bolestav, užívanou podezřelým R. C., telefonní stanici č. XY registrovanou na společnost Mirador trading, s. r. o. užívanou podezřelým M. G., telefonní stanice č. XY a XY registrované jako anonymní Vodafone karta, užívané podezřelým M. G. Současně příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán na mobilní telefonní stanice IMEI XY, XY, XY, XY, XY užívaných podezřelým R. M., IMEI XY užívaných podezřelým R. C. a IMEI XY a IMEI XY, užívaných podezřelým M. G. Podle §88 odst. 2 tr. ř. byla doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických stanic stanovena na dobu od 14. 2. 2014 0:00 hod. do 31. 5. 2014 24:00 hod. (tj. tři a půl měsíce).
V odůvodnění předmětného příkazu soudce Okresního soudu v Ostravě uvedl, že policejní orgán generální inspekce bezpečnostních sborů vede pod č. j. GI-TC-4/2014 podle §158 odst. 3 tr. ř. úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §2329 dost. 1 písm. a), c) tr. zákoníku [správně podle §329 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku], přečinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, z jejichž spáchání jsou podezřelí příslušníci Policie ČR a to R. M. služebně zařazený na obvodním oddělení v Českém Těšíně a rovněž R. C., kdy se oba měli dopustit jednání v souvislosti se skladováním a distribucí neokolkovaných tabákových výrobků a zejména lihovin bez přiznané spotřební daně. Lihoviny a tabákové výrobky bez spotřební daně měl skladovat a distribuovat podezřelý M. G. Takové skutečnosti podle soudce vyplývaly z vlastní činnosti policejního orgánu a úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 10. 1. 2014 podle §158 odst. 6 tr. ř. s osobou vystupující podle §55 odst. 2 tr. ř. pod jménem J. N. Protože podle soudce do dne vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by opravňovaly vůči konkrétní osobě postupovat podle §160 odst. 1 tr. ř., tedy zahájit její trestní stíhání, tak prozatím nelze provádět jiné úkony trestního řízení, neboť bylo nutné utajit skutečnost, že podezřelé osoby jsou objekty trestního řízení. Proto je podle soudce nutné použit operativně pátracích prostředků.
Vzhledem k tomu, že se v procesním slova smyslu jedná o stejnou či obdobnou věc a situaci jako v případě R. M. a R. C., ohledně kterých již Nejvyšší soud rozhodoval (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 4 Pzo 2/2019 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 Pzo 18/2016) lze nepochybně i na věc navrhovatelky aplikovat již jednou vyslovené poznatky a závěry. Z vyhrazené části spisu (sp. zn. GI-TC-4/2014) je nejrelevantnějším dokumentem, na základě něhož byl ve svém výsledku odposlech a záznam telekomunikačního provozu vůči R. M. povolen, resp. telefonní stanici IMEI XY a telefonního čísla XY, úřední záznam sepsaný dne 10. 1. 2014 o podání vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř., za současného využití ustanovení §55 odst. 2 tr. ř., tedy při utajení totožnosti vyslýchané osoby, která byla pro účely výslechu označena smyšleným jménem J. N. Tento úřední záznam o podání vysvětlení je založen ve spisu na č. l. 442 až 446. Vyplývají z něho poměrně podrobné informace týkající se protiprávního jednání, jehož se mají dopouštět zejména M. G. a příslušník policie R. M. Jednalo se ve své podstatě o podvodné vylákání pojistného plnění vztahující se k osobnímu motorovému vozidlu VW Touareg stříbrné barvy, které bylo zakoupeno v Praze nabourané a v nepojízdném stavu atd. Dále pak o obchod s neznačeným alkoholem a cigaretami, s čímž měl G. pomáhat R. M., zejména prováděním tzv. doprovodu vozidel, které přepravovaly toto zboží. Zároveň se zde objevuje i jméno T. Z., kdy dotyční mají mít domluveno, že toto zboží budou odběratelé (i vietnamské národnosti) odebírat pouze od těchto dodavatelů, přičemž pokud by tomu tak nebylo, R. M. jim měl pohrozit zařízením kontroly ze strany policie i celní správy.
V této souvislosti je třeba uvést, že v přípravném řízení, konkrétně před zahájením trestního stíhání bylo možno podle §158 odst. 8 tr. ř. (v tehdy účinném znění) při sepisování úředního záznamu postupovat způsobem upraveným v §55 odst. 2 tr. ř., a to, pokud nasvědčují zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu.
V ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. se pak uvádí, že nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob uvedených v §102a tr. ř. Podle §102a odst. 1 tr. ř. má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v policejním orgánu nebo je policistou jiného státu, a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný převod, nebo b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení předstíraného převodu, je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
Zde považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že z pořízeného úředního záznamu ze dne 10. 1. 2014 o podání vysvětlení tzv. J. N. není vůbec patrno, z jakých důvodů bylo přistoupeno k utajení její skutečné totožnosti, neboť orgán činný v trestním řízení (orgán GIBS) v tomto úředním záznamu nic v tomto smyslu neuvedl, a jmenovaná osoba podle jeho obsahu o utajení své totožnosti taktéž nepožádala, byť byla o této možnosti poučena. Navíc ve spisu, který byl orgány GIBS předložen Nejvyššímu soudu, není nikde odděleně vedeno pravé jméno a příjmení jakož i další osobní údaje této vyslýchané osoby, nic v tomto smyslu není uvedeno ani v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, případně ve vlastním soudním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což ale ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. přímo vyžaduje. Není proto důvod předpokládat, že se s pravou totožností a ostatními osobními údaji této vyslýchané osoby mohl seznámit a seznámil soudce Okresního soudu v Ostravě, jenž v dané věci vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu i vůči osobě R. M. Přitom, jak bylo výše naznačeno, ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. s takovou možností výslovně počítá a předpokládá ji. Nejvyšší soud taktéž k otázce utajení totožnosti vyslýchané osoby (J. N.) a použití jí uvedených informací k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vycházel též z rozsudku ESLP ve Štrasburku z 28. 2. 2006 ve věci Krasniki vs. Česká republika.
Tudíž ačkoli vyslýchaná osoba vystupující pod jménem J. N., když její skutečná totožnost byla utajena, v rámci podání vysvětlení vůči R. M. uvedla celou řadu podrobností, na základě nichž by bylo možno reálně dovodit důvodné podezření, že se tento dopouští společně s dalšími osobami (např. M. G.) popsané trestné činnosti, tak nebylo ale současně možné vyhodnotit, kdo tato vyslýchaná osoba je, z jakých zdrojů svoje informace čerpá, jaká je její motivace k tomu, aby je před policejním orgánem GIBS uváděla, tedy ve svém výsledku zda jsou touto osobou poskytované informace dostatečně spolehlivé a věrohodné. Taktéž závěr soudu a předtím státního zástupce o tom, že podle vyhodnocení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu (předchozí příkaz soudce podle §88a tr. ř.) mezi podezřelými M., C. a G. nasvědčuje tomu, že se spolu navzájem znají a komunikují spolu, je poněkud zavádějící. Z jednotlivých grafických znázornění uskutečněných telefonních spojení a vyhodnocení informací k zájmovým telefonním číslům a IMEI na č. l. 76 až 94 spisu GIBS nanejvýš vyplývá, že pokud jde o R. M., tak ten udržoval čilý telefonický kontakt s C., což by se sice mohlo jevit jako poněkud nestandardní, ale s ohledem na to, že se jednalo o kolegy z výkonu služby u policie, bez dalších průkazných poznatků těžko lze tento telefonický kontakt považovat za podezřelý do té míry, aby tato okolnost bez dalšího spojovala všechny výše jmenované osoby v souvislosti s podezřením na již shora specifikovanou trestnou činnost.
Vzhledem k výše uvedenému je tak třeba prohlásit, že shora citovaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůči osobě R. M. byl soudcem Okresního soudu v Ostravě vydán na základě nedostatečně průkazných podkladů k zahájení úkonů trestního řízení. Jejich vydání je zároveň možno označit za předčasné a ve svém výsledku nezákonné, jelikož do té doby opatřené podklady o páchání trestné činnosti ze strany podezřelého nebylo možné označit za procesně bezvadné a tudíž spolehlivé. Orgány GIBS měly především po delší dobu realizovat sledování pro ně podezřelých osob a věcí podle §158d odst. 1, 2 tr. ř. a teprve v případě potvrzení kontaktů osob R. M. a G. (případně též C.) či dalších osob v souvislosti s podezřením z páchání trestné činnosti uvedené v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, bylo možno přistoupit k podání žádosti, resp. návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu tel. provozu podle §88 tr. ř. Je tudíž třeba vyslovit, že sledovaného účelu (získání potřebných důkazů k potvrzení či vyvrácení vzniklého podezření) bylo možno dosáhnout předchozím využitím jiných pátracích prostředků, než je odposlech a záznam tel. provozu podle §88 tr. ř. Podklady, které byly soudci okresního soudu státním zástupcem v dané době předloženy, v žádném případě nebyly natolik průkazné, aby vydání takového příkazu ohledně osoby R. M. opodstatnily.
Lze tedy uzavřít, že pro vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyla splněna základní podmínka obsažená v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř., tedy důvodně a tím i zákonně vedené trestní řízení. Proto musí Nejvyšší soud konstatovat, že vydáním tohoto příkazu vůči jmenované osobě, a tudíž nepřímo i vůči navrhovatelce, když právě její IMEI a telefonní číslo bylo fakticky odposlouchávané, došlo k závažnému průlomu do jejího práva na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem, plynoucího z Čl. 13 Listiny základních práv a svobod, spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotvářejícími osobnostní sféru jedince.
Pokud se týká další námitky navrhovatelky ohledně postupu policejního orgánu ve vztahu k době realizovaných odposlechů, přestože mělo být zjištěno, že předmětné telefonní číslo a telefonní stanici uvedeného IMEI nepoužívá podezřelý R. M., je nutno uvést následující. Podle §88 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění je policejní orgán povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2 §88 tr. ř. Tuto skutečnost musí bezodkladně písemně oznámit předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci. Lze mít za to, že tuto povinnost policejní orgán v dané věci splnil. Ze spisového materiálu bylo totiž zjištěno, že ve vztahu k navrhovatelce byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu fakticky ukončen 21. 3. 2014, když tato informace byla podle §88 odst. 3 tr. ř. Generální inspekcí bezpečnostních sborů sdělena jednak Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě ke sp. zn. 1 KZN 4011/2014, jednak Okresnímu soudu v Ostravě ke sp. zn. 0 18015/2014/V. Generální inspekce bezpečnostních sborů v odůvodnění shora uvedeného vyrozumění výslovně uvedla, že bylo zjištěno, že podezřelý R. M. přestal užívat telefonní stanice s přidělenými čísly XY a XY a tyto měl předat k užívání třetím osobám, pravděpodobně rodinným příslušníkům, a to včetně IMEI XY, kdy se tyto osoby na trestné činnost žádným způsobem nepodílejí. Přestože Generální inspekce bezpečnostních sborů v rámci vyrozumění nikterak více nerozvedla důvody ani jiné skutečnosti, na základě nichž dospěla k závěru, že IMEI telefonní stanice jakož i účastnická čísla byla předána k užívání rodinným příslušníkům, tak lze konstatovat, že policejní orgán dodržel ustanovení §88 odst. 3 tr. ř. a odposlechy ve vztahu k navrhovatelce ukončil. Pokud navrhovatelka poukazuje na dobu probíhajících odposlechů ve vztahu k její osobě, tak lze uvést, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu je prováděn prostřednictvím automatického zařízení, takže logicky nelze očekávat, že odposlechy budou hodnoceny každodenně, když navíc vlastní přepisy neprovádí policejní orgán, který provádí vyšetřování, takže nějakou dobu nepochybně trvá jejich následné vyhodnocení z pohledu toho, zda tyto obsahují relevantní skutečnosti pro probíhající trestní řízení, přičemž i určitou dobu nepochybně trvá prověření, zda k ukončení používání telefonního čísla a telefonního přístroje s předmětným IMEI došlo ze strany podezřelé osoby trvale. Zde je třeba zdůraznit, že Generální inspekce bezpečnostních sborů ukončila odposlech uživatele telefonní stanice IMEI XY, s přidělenými čísly XY a XY po měsíci a 12 dnech od povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, takže lze důvodně předpokládat, že tak učinila bezprostředně poté, co nezpochybnitelným způsobem zjistila, že pominuly důvody vedoucí k jeho nařízení. Navíc je třeba zdůraznit, že toto není podle §314l tr. ř. předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, když Nejvyšší soud může toliko přezkoumávat zákonnost příkazu k odposlechu telekomunikačního provozu, tedy zda při jeho vydání byly splněny všechny zákonné podmínky §88 odst. 1, 2 tr. ř. či nikoliv. Případný vadný postup policejního orgánu z pohledu ustanovení §88 odst. 3 tr. ř. může navrhovatelka rozporovat prostřednictvím jiných institutů (např. stížnost na postup policejního orgánu, popř. civilní žaloba).
K námitce navrhovatelky, že předmětné telefonní číslo je registrované po celou dobu na její osobu, je třeba uvést, že z předloženého spisového materiálu, ale zejména zprávy, kterou si vyžádal Nejvyšší soud od společnosti T-Mobile, se podává, že účastnická smlouva týkající se předmětného telefonního čísla je vedena na zákazníka OSŽ ZO Železniční stanice, IČ 62938355, se sídlem Nádražní 33, Mladá Boleslav a to po celou dobu od data aktivace, tj. od 2. 9. 2013. Je tedy nepochybné, že tvrzení navrhovatelky neodpovídá zjištěným skutečnostem.
Stran námitky navrhovatelky spočívající v tom, že v rámci odposlechu probírala rodinné, intimní a zdravotní problémy své rodiny včetně dalších soukromých záležitostí musí Nejvyšší soud konstatovat, že i takové rozhovory mohly být policejním orgánem odposlouchávány, neboť Generální inspekce bezpečnostních sborů jednala na základě příkazu soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014). Po ověření, že telefonní stanici IMEI XY již podezřelý R. M. neužívá, odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 3 tr. ř. ukončila. Aniž by chtěl Nejvyšší soud bagatelizovat zásah takového odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu do práva na soukromí navrhovatelky, tak je třeba konstatovat, že při povolení odposlechu vždy dochází v nezbytném rozsahu k zásahu do této sféry, přičemž tento zásah je minimalizován právě tím, že odposlechy může povolit pouze za splnění přesně stanovených zákonných podmínek soudce v přípravném řízení a v řízení před soudem předseda senátu a že následně postup orgánů činných v trestním řízení je přezkoumatelný Nevyšším soudem, který může vyslovit porušení zákona při vydávání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Ve vztahu k námitce navrhovatelky ohledně tvrzené neochoty policejního orgánu poskytnout ji informaci podle §88 odst. 8 tr. ř. je třeba opětovně odkázat, že tato skutečnost není předmětem přezkumného řízení vedeného u Nejvyššího soudu, když tento může, jak již bylo naznačeno, přezkoumat toliko zákonnost předmětného příkazu z pohledu ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř., přičemž možnost přezkumu tohoto příkazu je právě vázána na poskytnutí informace podle §88 odst. 8 tr. ř. a na pravomocné skončení věci, když ovšem platná právní úprava umožňuje za splnění určitých zákonných podmínek poskytnutí této informace nerealizovat. (§88 odst. 9 tr. ř.). I zde je třeba uvést, že navrhovatelka mohla postup policejního orgánu rozporovat prostřednictvím jiných institutů (např. stížnost na postup policejního orgánu, žádost státnímu zástupci o přezkoumání postupu policejního orgánu). Obdobné je třeba konstatovat k námitce navrhovatelky, že policejní orgán předal jejímu bratrovi její telefonické hovory, které byly zaznamenány v rámci povolených odposlechů. Ve vztahu k námitkám navrhovatelky, jednak že do dnešního dne nebyl o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na účastnické číslo XY vyrozuměn její manžel jako uživatel a jednak ohledně stížnosti na postup Generální inspekce bezpečnostních sborů ohledně postupu po pravomocném skončení věci R. M. před soudem, je třeba uvést, že k tomuto se Nejvyšší soud v rámci přezkumného řízení nemůže vyjádřit, jelikož k tomu podle §314 l tr. ř. a násl. není oprávněn. Lze připustit, že ve vyrozumění policejní orgán odkázal toliko na číslo IMEI patřící navrhovatelce, když výslovně neuvedl i telefonní číslo, které patřilo navrhovatelce a jenž také bylo předmětem povoleného odposlechu, když v tomto směru je ovšem nezbytné uvést, že v poskytnuté informaci podle §88 odst. 8 tr. ř. byla uvedena sp. zn. povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně soudu, který odposlech povolil, takže byť tato informace nebyla úplně přesná, tak tuto informaci mohla navrhovatelka z předmětného příkazu zjistit, navíc z jejího vyjádření je nepochybné, že tuto informaci má k dispozici a závěr o nezákonnosti předmětného příkazu byl vztažen i na telefonní číslo navrhovatelky XY.
Protože, jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětným příkazem byl porušen zákon, a to z důvodu postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů stran pořízení úředního záznamu s utajenou svědkyní J. N., vyslovil podle §314m odst. 1 tr. ř., že příkazem soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 0 Nt 18015/2014/V (V 36/2014), k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314m odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová