ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1222.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1222/2019- 267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněného T. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2019 č. j. 3 To 43/2019-228 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 36/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 6. 12. 2018 č. j. 1 T 36/2018-197 byl obviněný T. B. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v měsíci listopadu 2016 se na internetovém portálu XY, kde užíval nick (přezdívku) „L.“ s připojenou fotografií cizího mladšího muže, jednajíce se zištným záměrem vylákat pro sebe poskytnutí finančních prostředků, navázal komunikaci s M. V., nar. XY, v rámci které úmyslně skrýval svoji skutečnou totožnost a vydával se za L. K., studenta, nar. XY, bytem XY, předstíral zájem o navázání bližšího homosexuálního vztahu s M. V., stěžoval si na svůj nepříznivý zdravotní stav a nepříznivou finanční situaci, opakovaně žádal M. V. o zaslání finančních prostředků, nejprve na jídlo a školné, následně na splacení závazků u svých věřitelů a na úhradu nákupu léků, kdy si v průběhu vzájemné komunikace získal důvěru M. V., který mu po jeho naléhání a na základě jeho žádostí podle jím poskytnutých instrukcí zaslal dne 28. 11. 2016 částku ve výši 3.000 Kč prostřednictvím platební karty na účet číslo XY a dne 28. 11. 2016 částku ve výši 23.500 Kč vložením hotovosti na účet číslo XY, které se posléze zavázal s dalšími finančními prostředky, které mu poskytl dne 15. 12. 2016 ve výši 32.400 Kč a dne 23. 1. 2017 ve výši 5.500 Kč, již při vědomí, že se jedná o T. B., splácet v měsíčních splátkách po 1.000 Kč počínaje lednem 2017, kdy následně uhradil pouze jednu splátku ve výši 1.000 Kč dne 20. 1. 2017, a následně přestal s M. V. komunikovat a tímto jednáním způsobil poškozenému M. V., nar. XY, škodu v celkové výši 26.500 Kč“.
Za to byl obviněný podle §209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost, aby zaplatil poškozenému M. V. na náhradě škody částku 25.500 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 4. 2019 č. j. 3 To 43/2019-228 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. B. následně dovolání s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že trest odnětí svobody, který mu byl uložen odsuzujícím rozsudkem okresního soudu a který následně potvrdil soud odvolací, je nepřiměřeně přísný. Poukázal na to, že je vážně nemocný, což v průběhu řízení doložil několika lékařskými zprávami. Jeho zdravotní stav se přitom ve výkonu trestu v důsledku tamní nedostatečné lékařské péče ještě zhoršuje. Pobyt ve Věznici v Pardubicích, kde nyní vykonává trest odnětí svobody ve výměře pěti let za sexuálně motivované trestné činy, pro které byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 6 T 4/2016, na něho působí velmi negativně. S ohledem na délku zmíněného trestu a vzhledem k tomu, že mu byly při jeho dosavadním výkonu uděleny pouze kázeňské pochvaly a žádný postih, dovolatel míní, že již prokázal své polepšení do té míry, aby mu byl v nyní posuzované trestní věci uložen trest odnětí svobody ve výměře nejvýše jednoho roku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, a sám rozhodl tak, že mu uloží trest odnětí svobody v trvání maximálně dvanácti měsíců.
K podanému dovolání se v rámci řízení podle §265h tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně připomněl, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, vyjma trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin. V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze pak stran výroku o trestu namítat pouze případné porušení hmotněprávních ustanovení při ukládání úhrnného či souhrnného trestu za sbíhající se trestnou činnost nebo ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu. Dovolací argumentaci obviněného, jejímž prostřednictvím brojil proti „pouhé“ nepřiměřenosti trestu, tak pod ani jeden z obou zákonných důvodů dovolání podřadit nelze. Podle státního zástupce jí nadto není možno přiznat důvodnost ani z věcného hlediska, neboť soudy při volbě trestního postihu důsledně posoudily veškerá zákonná kritéria pro ukládání trestu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v zákoně, a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil státní zástupce i pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci rozhodl způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný T. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti požadované ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu je v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil.
Nejvyšší soud při svém rozhodování vychází z dlouhodobě ustáleného výkladu, podle nějž lze u výroku o trestu za tzv. „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , považovat jen takové vady tohoto výroku, záležející v porušení hmotného práva, jako je např. nesprávný závěr o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu. Takovou vadu však obviněný napadeným rozhodnutím nevytkl.
Jiná pochybení soudu, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku či v §41 tr. zákoníku a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, v dovolání zásadně namítat nelze (k tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný výklad by totiž neznamenal nic jiného než akceptovat dovolací důvod spočívající v jiném nesprávném právním posouzení též ve vztahu k projevu soudcovské individualizace trestu v konkrétním případě, a to i při obecné přípustnosti (zákonnosti) postupu, jehož soud v daném případě použil. To by ovšem bylo v kardinálním rozporu s charakterem dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Zároveň by se tím stíral rozdíl mezi odvoláním podaným z důvodu, že uložený trest (včetně způsobu jeho výkonu) je ve vztahu k obviněnému nepřiměřený, a dovoláním, což by v podstatě znamenalo zavedení další běžné přezkumné instance v trestním řízení. To zajisté úmyslem zákonodárce nebylo. Zároveň je třeba si uvědomit, že pokud by dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (obecně) mohl mít dopad na jakýkoliv nesprávně uložený trest, byl by v zákoně zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., určený k nápravě taxativně vymezených vad výroku o trestu, zcela nefunkční a nadbytečný.
Pokud tedy obviněný namítl, že mu okresní soud v rozporu s obecnými zásadami pro ukládání trestů (§39 tr. zákoníku) uložil nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody, aniž by zohlednil specifické okolnosti charakterizující jeho osobu jakožto objekt trestu (zejména pak jeho nepříznivý zdravotní stav), opřel své dovolání o argumenty, které z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postrádají jakoukoli relevanci.
Pro úplnost je vhodné doplnit, že reklamovaný výrok o trestu netrpí ani vadou zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takového pochybení, které by šlo k tíži dovolatele, se však Okresní soud v Prachaticích při ukládání trestní sankce nedopustil. Dovolatel byl odsuzován za přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž lze uložit mimo jiné trest odnětí svobody až na dvě léta. Pokud mu tedy byl tento trest uložen v délce osmnácti měsíců, byť spojený s přímým výkonem, zcela jistě nejde o nezákonnou sankci co do druhu ani co do výměry.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného T. B. dospěl k závěru, že jeho námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu