ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.388.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 388/2019- 735
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání obviněného L. T. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 45/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 1 T 45/2015, byl obviněný L. T. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle skutkových zjištění dopustil tím, že:
jako statutární orgán společnosti D & Construct Group s.r.o., IČ 259 83 725, se sídlem Makovského 1392/2b, Praha 6, vědomě a úmyslně nesplnil svou zákonnou povinnost a
1) Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13a, Praha 8, za období červenec 2010 neodvedl za zaměstnance pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 36.050 Kč ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti sražené z jejich mezd a tyto použil na jiné podnikatelské účely i přesto, že společnost disponovala dostatečnými prostředky pro zaplacení odvodů,
2) Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Na Perštýně 6, Praha 1, za období červen a červenec 2010 neodvedl za zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění ve výši 30.399,97 Kč ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění sražené z jejich mezd a tyto použil na jiné podnikatelské účely i přesto, že společnost disponovala dostatečnými prostředky pro zaplacení odvodů,
3) Zaměstnanecké pojišťovně Škoda, se sídlem Husova 302, Mladá Boleslav, za období červen až červenec 2010 neodvedl za zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění ve výši 19.689 Kč ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění sražené z jejich mezd a tyto použil na jiné podnikatelské účely i přesto, že společnost disponovala dostatečnými prostředky pro zaplacení odvodů,
kdy tímto způsobil celkovou škodu ve výši 86.138 Kč.
Za tento přečin uložil Obvodní soud pro Prahu 6 obviněnému podle §241 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 1 T 45/2015, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §241 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nesprávném hmotněprávním posouzení zavinění a rovněž v extrémně logicky vadném hodnocení provedených důkazů, když zjištěný skutkový stav nemá v právně významných okolnostech oporu v provedených důkazech a došlo k porušení §13, §15 a §241 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný namítá, že v případě, že by měl informaci, že v rozhodné době nedošlo k včasnému zaplacení povinných plateb, volil by svůj postup tak, aby byl ohrožen pouze §220 a násl. tr. zákoníku s nižší trestní sazbou. Obviněný současně odkazuje na výpověď svědkyně V. K., když cituje části její výpovědi. Zdůrazňuje, že popis skutku neodpovídá odpovědnosti za právnickou osobu, ale jako byl odpovědný sám za sebe. Uvádí, že hranice mezi vědomou nedbalostí a úmyslem je křehká, a proto se soudy měly zabývat důkladněji subjektivní stránkou, neboť o následku neměl povědomí. Tvrdí, že skutek popsaný v obžalobě se tak nestal a nebyl by ani trestným činem. Soudy nebyla respektována zásada objektivní pravdy, presumpce neviny a ultima ratio.
V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle odst. 2 téhož ustanovení zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 1 NZO 1206/2018, nejprve zrekapituloval, jakým trestným činem byl obviněný uznán vinným a jaké uplatnil dovolací důvody. Poté ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukazuje na skutečnost, že v zásadě lze považovat za právně relevantním způsobem uplatněné námitky, týkající se naplnění subjektivní stránky a nesprávnosti vymezení skutku v právní větě, když se ovšem s uplatněnými námitkami neztotožňuje. Zdůrazňuje, že obviněný byl v pozici statutárního orgánu společnosti a jako takový z pozice krizového manažera měl řešit hospodářskou situaci společnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný byl s finanční situací společnosti dostatečně seznámen a proto se nelze ztotožnit ani s námitkou, že příslušné platby měla provádět jiná osoba. Státní zástupce konstatuje, že obviněný věděl, že porušuje zájem na správném odvodu pojistného na sociálním zabezpečení a zdravotního pojistného za poplatníka a s takovým následkem byl nejméně srozuměn. K námitce formulace skutkové věty uvádí, že ji nelze považovat za neodpovídající přisouzené právní kvalifikaci a že obviněný byl odpovědný ve smyslu §114 odst. 2 tr. zákoníku. Vlastní hodnocení jednotlivých důkazů obviněným neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a představuje prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy. Ve věci státní zástupce neshledává žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, když naopak lze konstatovat, že soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby podané dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné a Nejvyšší soud tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného stanoviska Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud dále musel posoudit, zda obviněným bylo podáno předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníkovi, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
K běhu dovolací lhůty, ale i lhůty podle §265h odst. 1 tr. ř. (lhůta k odstranění vad podaného dovolání) je ještě vhodné uvést, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
V předmětné věci je třeba konstatovat, že z obsahu trestního spisu vyplývá, že opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 9 To 33/2018, byl obviněnému doručen dne 23. 8. 2018, obálkou typu II. – doručení do vlastních rukou (viz doručenka na č. l. 709 tr. spisu). Obhájci obviněného JUDr. Oldřichu Voženílkovi byl opis rozsudku druhostupňového soudu doručen rovněž dne 23. 8. 2018 prostřednictvím datové schránky (č. l. 709 tr. spisu). Ze spisu je patrno, že obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 22. 10. 2018 tzv. blanketní dovolání (č. l. 712 tr. spisu), v němž pouze uvedl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a navrhl petit rozhodnutí. Soud prvého stupně, tj. Obvodní soud pro Prahu 6, opatřením ze dne 3. 12. 2018 vyzval obviněného prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Oldřicha Voženílka, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto opatření odstranil vady obsahu podaného tzv. banketního dovolání, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by tak neučinil, byl Obvodním soudem pro Prahu 6 upozorněn, že v opačném případě bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (č. l. 719 tr. spisu). Stejnou výzvu doručil i obviněnému. Opatření bylo doručeno obviněnému dne 15. 1. 2019 obálkou II. typu do vlastních rukou výhradně adresáta (č. l. 718 tr. spisu). Obhájci JUDr. Oldřichu Voženílkovi bylo opatření k odstranění vad dovolání doručeno dne 10. 1. 2019 prostřednictvím datové schránky (č. l. 718 tr. spisu). Obviněný podal doplněný mimořádně opravný prostředek prostřednictvím obhájce dne 25. 1. 2019 v 00:00:11 prostřednictvím datové schránky k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (č. l. 720-723 tr. spisu).
Obecně je třeba v dané souvislosti uvést, že podle §62 odst. 2 tr. ř. platí, že má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim. Gramatickým i logickým výkladem §265h odst. 1 tr. ř. lze dovodit, že výzva k odstranění vad dovolání směřuje vůči obhájci odvolatele, nikoliv vůči obviněnému, byť se jedná o dovolání obviněného. Je tomu tak proto, že obviněný je ze zákona podle §265d odst. 2 oprávněn podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, když pokud by dovolání podal sám obviněný, tak se nepovažuje za dovolání (viz §265 odst. 2, věta druhá tr. ř.). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je nutné konstatovat, že v projednávané věci v rámci dovolacího řízení tak obviněný není sám osobně oprávněn něco vykonat, když doplnění dovolání na základě výzvy soudu prvého stupně podává obviněný prostřednictvím svého obhájce, který jako osoba odborně právně kvalifikovaná měla podat dovolání v souladu se zákonnými náležitostmi obsahu dovolání podle §265f tr. ř., a pro případ, že tak neučiní, je to právě obhájce, který jediný může na základě výzvy soudu do 2 týdnů od doručení výzvy vytčené vady odstranit v souladu s §265h odst. 1 tr. ř. Proto je třeba výzvu k odstranění vad podaného dovolání nutno doručovat toliko obhájci obviněného, neboť dovolání je možno podat jen prostřednictvím obhájce, přičemž je třeba zdůraznit, že ani z dikce ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. nevyplývá, že by se výzva doručovala i obviněnému, tedy že by se neuplatnilo ustanovení §62 odst. 2 tr. ř.
Jak již bylo naznačeno, výzva (opatření) Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 12. 2018 byla obhájci JUDr. Oldřichu Voženílkovi doručena dne 10. 1. 2019. V souladu s §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená soudem prvého stupně pro podání řádného dovolání uplynula 24. 1. 2019. Obhájce obviněného podal doplněné dovolání dne 25. 1. 2019 v 00:00:11.
Popsaná zjištění podle Nejvyššího soudu odůvodňují závěr, že v posuzované trestní věci bylo s ohledem na shora naznačené závěry dovolání obviněného proti rozsudku soudu druhého stupně podáno dne 25. 1. 2019 prostřednictvím datové schránky u Obvodního soudu pro Prahu 6 (č. l. 723 tr. spisu) tedy až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265h odst. 1 tr. ř. a §62 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Nad rámec shora uvedených skutečností lze ještě uvést, že nelze nikomu přiznat více práv, než jaké mu vyplývají ze zákona. Proto je nutné konstatovat, že obviněnému nelze přiznat právo na zaslání výzvy k doplnění tzv. blanketního dovolání, neboť mu toto právo jako takové trestní řád nepřiznává a zákonná dvoutýdenní lhůta obsažená ve výzvě soudu prvého stupně pro doplnění dovolání podle §265h odst. 1 tr. ř. běží od doručení výzvy obhájci obviněného.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Marta Ondrušová