ECLI:CZ:NS:2019:4.TZ.64.2019.1
4 Tz 64/2019-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné S. Ch., nar. XY, XY, proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř., §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, byl porušen zákon v ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením §151 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné S. Ch.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, č. j. 49 T 2/2017-434 a nově se rozhoduje tak, že podle §151 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §151 odst. 6 tr. ř. se zmocněnkyni poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem XY, JUDr. Janě Fuskové, advokátce se sídlem Fryštátská 64/9, 733 01 Karviná-Fryštát, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů takto:
1. za úkony právní pomoci podle §11 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. g), odst. 2 písm. d), písm. f), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“)
(8 x 5 000 Kč, 2 x 2 500 Kč) 45 000 Kč
2. náhrada režijního paušálu podle §13 odst. 3 AT
(10 x 300 Kč) 3 000 Kč
3. náhrada za promeškaný čas podle §14 odst. 1 písm. a) AT
(18 x 100 Kč) 1 800 Kč
4. náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 1, odst. 4 AT
- za cestovní výdaje 2 035 Kč
- za znalecké posudky (200 Kč + 3 000 Kč) 3 200 Kč
Celkem 55 035 Kč
DPH 21% 11 557 Kč
Celkem tedy 66 592 Kč
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 49 T 2/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 6 To 11/2018, byla obviněná S. Ch. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku spáchaném ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněná byla odsouzena podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro účely výkonu tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108, majetkovou škodu ve výši 23 556 Kč a poškozené AAAAA, nar. XY, bytem XY, majetkovou škodu ve výši 944 Kč a nemateriální újmu ve výši 197 127 Kč. Poškozená AAAAA pak byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu nemateriální újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poškozené nezletilé AAAAA (dále také jen „poškozená“) byl v této trestní věci obviněné S. Ch. usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2017, č. j. 49 T 2/2017-232, přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem podle §51a odst. 2 tr. ř. Poškozená si za svého zmocněnce zvolila advokátku JUDr. Janu Fuskovou, advokátku se sídlem Fryštátská 64/9, 733 01 Karviná-Fryštát (dále také jen „zmocněnkyně“).
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, č. j. 49 T 2/2017-434, byla podle §151 odst. 2, 3, 6 tr. ř. zmocněnkyni poškozené přiznána odměna a náhrada hotových výdajů včetně daně z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) v sazbě 21 % v celkové výši 62 720 Kč.
Z podnětu podané stížnosti zmocněnkyní bylo citované usnesení Krajského soudu v Ostravě usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno a bylo nově rozhodnuto tak, že se podle §151 odst. 2, 3, 6 tr. ř. přiznává zmocněnkyni poškozené, advokátce JUDr. Janě Fuskové, odměna a náhrada hotových výdajů takto: 1) za úkony právní pomoci podle §11 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. g), odst. 2 písm. d), písm. f), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“)
(8 x 5 000 Kč, 2 x 2 500 Kč) 45 000 Kč
2) náhrada režijního paušálu podle §13 odst. 3 AT
(10 x 300 Kč) 3 000 Kč
3) náhrada za promeškaný čas podle §14 odst. 1 písm. a) AT
(18 x 100 Kč) 1 800 Kč
4) náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 1, odst. 4 AT
- za cestovní výdaje 2 035 Kč
- za znalecké posudky (200 Kč + 3 000 Kč) 3 200 Kč
Celkem 65 920 Kč
DPH 21% 13 843 Kč
Celkem tedy 79 763 Kč
Ministryně spravedlnosti České republiky podala k Nejvyššímu soudu dne 31. 5. 2019 stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448. Poté, co konstatovala obsah výše zmíněných rozhodnutí, uvedla, že z výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, je patrné, že v něm došlo k pochybení při sčítání částek odměny a náhrady hotových výdajů, když byla zmocněnkyni poškozené přiznána částka v celkové výši 79 763 Kč, ačkoliv součet ve výroku usnesení zachycených položek odměny a náhrady hotových výdajů navýšený o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % činí celkem 66 592 Kč.
Popsaným vadným postupem Vrchního soudu v Olomouci došlo podle ministryně spravedlnosti k porušení zákona v neprospěch obviněné. Z usnesení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnci totiž sice pro obviněnou přímo žádné povinnosti neplynou, toto usnesení se však obviněné S. Ch. přímo dotýká vzhledem k ustanovení §155 odst. 5 tr. ř., podle kterého soud rozhoduje o povinnosti obviněného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému. V této souvislosti uvedla, že ačkoliv zákon zmiňuje pouze ustanoveného zmocněnce, použije se příslušné ustanovení trestního řádu po novele provedené zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, také na zvoleného zmocněnce, který poskytoval poškozenému právní pomoc bezplatnou nebo za sníženou odměnu.
Ministryně spravedlnosti se zabývala otázkou, zda nelze nápravy výše popsaného pochybení dosáhnout aplikací ustanovení §57 a §131 tr. ř. ve spojení s §138 tr. ř. a dospěla k závěru, že náprava je možná pouze cestou podaného mimořádného opravného prostředku. Uvedla, že v předmětné věci totiž byla nesprávná částka odměny a náhrady nákladů zmocněnce nejen zachycena v protokolu a písemném vyhotovení usnesení, ale podle sdělení předsedy senátu též vyhlášena při neveřejném zasedání. V daném případě tak nevznikl rozpor mezi vyhlášením a jeho záznamem v protokolu, který by mohl být předmětem opravy.
Nadto ani v případě, že by částka odměny byla správně vyhlášena, avšak nesprávně zachycena v protokolu o neveřejném zasedání a následně v písemném vyhotovení usnesení, není zjevné, že by bylo možné dosáhnout nápravy výše zmíněnými běžnými procesními postupy. Soud by totiž sice v takovém případě mohl opravit protokol o neveřejném zasedání postupem upraveným v §57 odst. 1 tr. ř., neboť toto ustanovení umožňuje i opravy měnící obsah nebo smysl obsahu protokolu. Soud by však zřejmě již nemohl přistoupit k odstranění vady v písemném vyhotovení usnesení, neboť ustanovení §131 tr. ř. připouští pouze opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Uvedení významně jiné částky přitom prostou písařskou chybu či jinou zřejmou nesprávnost nepředstavuje.
Nejvyššímu soudu proto závěrem navrhla, aby podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, byl porušen zákon v neprospěch obviněné S. Ch. v ustanovení §151 odst. 2 a 3 tr. ř. ve spojení s §151 odst. 6 tr. ř. a dále, aby podle §262 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a ve věci sám hned rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné S. Ch., a to v ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením §151 odst. 6 tr. ř.
Podle ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Ustanovení věty druhé se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie a plátcem daně je tato právnická osoba.
Podle ustanovení §151 odst. 6 tr. ř. se ustanovení odstavců 2 až 5 přiměřeně užijí na rozhodování o výši odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a ustanoveného zmocněnce poškozeného.
Podle ustanovení §155 odst. 5 tr. ř. o povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
Přestože trestní řád hovoří jen o ustanoveném zmocněnci, použijí se tato ustanovení po novele provedené zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestný činů a o změně některých zákonů, i na zvoleného zmocněnce, který poskytoval poškozenému právní pomoc bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Trestní řád po této novelizaci totiž preferuje volbu zmocněnce samotným poškozeným, jestliže má poškozený právní nárok na právní pomoc bezplatnou či za sníženou odměnu (§51a odst. 1, 2 tr. ř.) a jen tehdy, když si poškozený zmocněnce nezvolí, ustanoví předseda senátu (samosoudce) a v přípravném řízení soudce poškozenému zmocněnce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta; ustanovení §39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně. Náklady vzniklé přibráním takového zmocněnce hradí stát (§51a odst. 4 tr. ř.). Bylo by tudíž nelogické, aby stát preferoval volbu zmocněnce samotným poškozeným, hradil veškeré náklady s tím spojené a zároveň by po odsouzeném nepožadoval náhradu těchto nákladů za zmocněnce zvoleného, jenž poskytoval poškozenému právní pomoc bezplatnou nebo za sníženou odměnu, ale pouze za zmocněnce ustanoveného.
Z uvedeného proto vyplývá, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, se obviněné S. Ch. přímo dotýká, neboť je zřejmé, že s ohledem na výsledek řízení v její trestní věci bude předsedou senátu soudu prvního stupně rozhodnuto podle §155 odst. 5 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, obsahuje početní chybu, pokud jde o celkovou částku odměny a náhrady hotových výdajů, která byla zmocněnkyni poškozené přiznána. Zároveň shledal, že toto pochybení nelze napravit postupem podle ustanovení §131 odst. 1 a §138 tr. ř.
Podle §131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Toto ustanovení se podle §138 tr. ř. přiměřeně užije též na opravu vyhotovení usnesení. Oprava vyhotovení nebo opisu rozsudku či usnesení se může týkat kterékoli jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodujícím kritériem je soulad s rozsudkem či usnesením, tak jak byl vyhlášen, nelze proto opravou odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozsudku či usnesení, ani nesoulad mezi rozsudkem či usnesením, jak byl usnesen v poradě senátu, a jeho vyhlášením. Toho si byl vědom i předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci, který o stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, č. j. 49 T 2/2017-434, rozhodoval, a proto také podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona. V nyní posuzované věci totiž byla výše celkové odměny zmocněnkyni poškozené již nesprávně vyhlášena, a proto nebylo možné postupovat podle §131 tr. ř. Je tudíž patrné, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byl porušen zákon a nápravy nebylo možné dosáhnout jiným postupem než podáním mimořádného opravného prostředku, resp. stížnosti pro porušení zákona.
Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 3 To 84/2018-448, byl porušen zákon v ustanovení §151 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením §151 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné S. Ch. Jelikož byl porušen zákon v neprospěch obviněné, napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadeno pouze z důvodu početní chyby spočívající v chybném sečtení jednotlivých částek a z nich vypočtené daně z přidané hodnoty, přiklonil se Nejvyšší soud k postupu podle §271 odst. 1 tr. ř. a chybu sám napravil. Nově proto Nejvyšší soud rozhodl takto: Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2018, č. j. 49 T 2/2017-434 a nově se rozhoduje tak, že podle §151 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §151 odst. 6 tr. ř. se zmocněnkyni poškozené AAAAA, nar. XY, bytem XY, JUDr. Janě Fuskové, advokátce se sídlem Fryštátská 64/9, 733 01 Karviná-Fryštát, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů takto: 1. za úkony právní pomoci podle §11 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. g), odst. 2 písm. d), písm. f), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“)
(8 x 5 000 Kč, 2 x 2 500 Kč) 45 000 Kč
2. náhrada režijního paušálu podle §13 odst. 3 AT
(10 x 300 Kč) 3 000 Kč
3. náhrada za promeškaný čas podle §14 odst. 1 písm. a) AT
(18 x 100 Kč) 1 800 Kč
4. náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 1, odst. 4 AT
- za cestovní výdaje 2 035 Kč
- za znalecké posudky (200 Kč + 3 000 Kč) 3 200 Kč
Celkem 55 035 Kč
DPH 21% 11 557 Kč
Celkem tedy 66 592 Kč
Při výpočtu daně z přidané hodnoty postupoval Nejvyšší soud podle ustanovení §37 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 3. 2019, a to s ohledem na přechodné ustanovení zákona č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony (čl. VI. části třetí).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu