ECLI:CZ:NS:2019:4.TZ.86.2019.1
4 Tz 86/2019-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. bytem XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 8. 2018, sp. zn. 4 T 51/2014, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 8. 2018, č. j. 4 T 51/2014-226, jakož i v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. K.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Vsetíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti dne 21. 10. 2019, pod č. j. MSP-98/2019-ODKA-SPZ/2 podala podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. K. (dále jen obviněný) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 8. 2018, č. j. 4 T 51/2014-226, kterým bylo rozhodnuto, že obviněný vykoná souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl mimo jiné uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 4. 2014, č. j. 4 T 51/2014-70, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2014, jako trest podmíněný se zkušební dobou v trvání 2 roků, prodlouženou usnesením téhož soudu ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 T 51/2014-143 o dva roky za současného vyslovení dohledu. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona nejprve zrekapitulovala řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 51/2014, když poukázala zejména na důvody, které vedly k rozhodnutí o přeměně původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Zdůraznila, že citovaný soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že obviněný neuhradil ani v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení dluh na výživném vůči Úřadu práce ČR, čemuž nebránily jeho finanční ani majetkové poměry. Následně vytkla Okresnímu soudu ve Vsetíně, že citovaným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného, když dlužné výživné bylo ze strany obviněného do doby rozhodování tohoto soudu plně uhrazeno, což vyplynulo jednak z toho, že obviněný se k tomuto soudu dostavil po veřejném zasedání a předložil doklad o plné úhradě dlužného výživného, jednak tato skutečnost byla potvrzena zprávou Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Vsetín. Zároveň konstatovala, že napadené usnesení nabylo právní moci, když státní zástupce ani obviněný nepodali stížnost. Současně ministryně spravedlnosti výslovně odkázala na znění §2 odst. 5, 6 tr. ř. a znění §83 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle ministryně spravedlnosti je nepochybné, že Okresní soud ve Vsetíně si sice v rámci přípravy k veřejnému zasedání vyžádal od Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Vsetín, zprávu o tom, zda obviněný dluh na výživném uhradil, ovšem tato zpráva nebyla ke dni jeho rozhodování aktuální, když byla poskytnuta ke dni 3. 8. 2018, tedy více jak s dvoutýdenním předstihem. Pokud by si soud požadovanou informaci zjišťoval v den konání veřejného zasedání, popř. několik dní před konáním veřejného zasedání, tak by zjistil, že dlužné výživné bylo zcela uhrazeno. Popsaným jednáním Okresní soud ve Vsetíně porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku věty první za středníkem, neboť rozhodl na podkladě nedostatečných skutkových zjištění.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. l tr. zákoníku věty první za středníkem, v neprospěch obviněného, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud následně podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §86 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného.
Z předloženého spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 4 T 51/2014, bylo zjištěno, že trestním příkazem tohoto soudu ze dne 4. 4. 2014, č. j. 4 T 51/2014-70 byl obviněný uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Za přečin uvedený v bodě 1) tohoto trestního příkazu mu byl uložen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné. Současně soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 T 119/2013, doručený dne 21. 9. 2013, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku uvedený v bodě 2) citovaného trestního příkazu byl obviněnému uložen podle §62 odst. 1, §63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby do konce výkonu trestu obecně prospěšných prací uhradil dlužné výživné. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 7. 2014. Po zápočtu předchozí zkušební doby podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 7. 2013, č. j. 1 T 119/2013-46, uplynula zkušební doba dne 28. 9. 2015.
Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 T 51/2014-143, bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že u obviněného se ponechává v platnosti podmíněné odsouzení z trestního příkazu dne 4. 4. 2014, č. j. 4 T 51/2014-70, kterým mu byl uložen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §83 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl nad obviněným stanoven dohled a podle §83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byla zkušební doba prodloužena o dva roky. Citované usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení. Zkušební doba měla uplynout dne 28. 9. 2017.
Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně 20. 8. 2018, č. j. 4 T 51/2014-226 bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 4. 2014, č. j. 4 T 51/2014-70, jenž nabyl právní moci dne 2. 7. 2014, s prodloužením zkušební doby podmíněného odsouzení usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 T 51/2014-143, jenž nabylo právní moci dne 18. 2. 2016. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 10. 2018. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí je zřejmé, že důvodem přeměny byla skutečnost, že obviněný nesplnil podmínky pro rozhodnutí o osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení, neboť neuhradil dlužné výživné v částce 10.500 Kč Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště Vsetín, ačkoliv mu byla dána šance, aby dlužné výživné uhradil, když došlo k prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení.
Z hlediska průběhu řízení před vydáním napadeného rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně se sluší poznamenat, že obviněný se dostavil k veřejnému zasedání, v jehož rámci mělo být rozhodnuto o přeměně podmíněného odsouzení, konanému dne 31. 7. 2018 (viz č. l. 199), přičemž toto se nedokonalo, protože u obviněného nebyla dodržena zákonná lhůta k přípravě. Obviněnému byl sdělen nový termín konání veřejného zasedání dne 20. 8. 2018, v 8:30 hod., včetně jednací síně s tím, že byl výslovně poučen, že pokud se k tomuto veřejnému zasedání nedostaví, bude konáno veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Byl rovněž poučen o tom, že pokud dlužné výživné uhradí, tak je nezbytné tuto skutečnost soudu doložit. Následně si sám Okresní soud ve Vsetíně dne 1. 8. 2018 mimo jiných zpráv vyžádal zprávu od Úřadu práce České republiky, pracoviště Vsetín, ohledně úhrady dlužného výživného za předmětné období (viz č. l. 200). Úřad práce České republiky, pracoviště Vsetín, mu dne 3. 8. 2018 sdělil, že obviněný dlužné výživné neuhradil a že ke dni podání zprávy dluží na výživném částku 9.700 Kč (viz č. l. 205). K veřejnému zasedání konanému dne 20. 8. 2018 se obviněný nedostavil, takže toto proběhlo podle §202 odst. 2 tr. ř., v jeho nepřítomnosti, když byly konstatovány listinné důkazy včetně zprávy Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště Vsetín, ohledně případné úhrady dlužného výživného a ve věci bylo rozhodnuto, tak jak je uvedeno shora. Z předloženého spisového materiálu pak dále vyplývá, že po konání veřejného zasedání se dodatečně dostavil obviněný a předložil poštovní poukázku o úhradě dlužného výživného ve výši 9.700 Kč dne 7. 8. 2018 (viz č. l. 229). Úřad práce České republiky, pracoviště Vsetín, pak dodatečně potvrdil, že dlužné výživné bylo skutečně ke dni 9. 8. 2018 uhrazeno.
Podle §83 odst. 1 tr. zákoníku věty první, jestliže podmíněně odsouzený, ohledně něhož byl vysloven dohled, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to, popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z pohledu shora naznačeného závěru je třeba zdůraznit, že z napadeného rozhodnutí se podává, že důvodem rozhodnutí o neosvědčení obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení byla skutečnost, že obviněný ve zkušební době neuhradil celé dlužné výživné. Jinak řečeno, z předmětného rozhodnutí se podává, že jediným důvodem přeměny podmíněně odloženého trestu odnětí svobody bylo toliko nesplnění jedné z podmínek, které byly obviněnému uloženy shora citovaným trestním příkazem, konkrétně nesplnění podmínky podle §82 odst. 2 tr. zákoníku spočívající v tom, aby obviněný ve zkušební době uhradil podle svých sil dlužné výživné, když jiné negativní poznatky, které by odůvodňovaly rozhodnutí o přeměně podmíněně odloženého trestu soud nezjistil. Předmětný tvrzený závěr ovšem neodpovídá zjištěným skutečnostem, když z poštovní poukázky, kterou předložil obviněný po veřejném zasedání v den jeho konání, ale především ze zprávy Úřadu práce České republiky, pracoviště Vsetín, je nepochybné, že výživné bylo ke dni konání veřejného zasedání o přeměně podmíněného trestu již zcela uhrazeno. Lze tedy uzavřít, že Okresní soud ve Vsetíně v okamžiku svého rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když si náležitě neobjasnil skutkový stav v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí, čímž došlo k porušení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud si je v tomto směru vědom skutečnosti, že Okresní soud ve Vsetíně si vyžádal zprávu od Úřadu práce České republiky, pracoviště Vsetín, ohledně úhrady dlužného výživného, takže se pokusil zjistil takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Tato zpráva ovšem byla vyhotovena ke dni 3. 8. 2018, přičemž Okresní soud ve Vsetíně konal předmětné veřejné zasedání až dne 20. 8. 2018, takže mezi podanou zprávou a dnem konání veřejného zasedání uplynula delší doba, takže zpráva nebyla zcela aktuální. Protože Okresní soud ve Vsetíně konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, tak si měl vyžádat aktuální zprávu ke dni konání veřejného zasedání. V dané souvislosti lze připustit, že i samotný obviněný se jistým způsobem nechoval zcela odpovědně, když se jednak nedostavil k veřejnému zasedání, a přestože byl výslovně upozorněn na to, že za situace, že by dlužné výživné uhradil, má toto soudu doložit, tuto skutečnost k okamžiku konání veřejného zasedání nedoložil, ačkoliv dlužné výživné uhradil ke dni 7. 8. 2019, takže měl dostatek času tuto skutečnost soudu doložit. Navíc takto jednal obviněný za situace, kdy si byl vědom, že pokud se k veřejnému zasedání nedostaví, bude toto konáno v jeho nepřítomnosti. Samotný jistý nezodpovědný přístup obviněného k celé věci, ovšem nezbavoval Okresní soud ve Vsetíně z úřední povinnosti zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Naznačený závěr představuje jednu ze základních zásad trestního řízení, která je spojena se zásadou vyhledávací, když soud při zjišťování skutkového stavu sice postupuje za součinnosti stran, což ho ovšem nezbavuje povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí, aniž by vyčkával návrhu stran na doplnění dokazování. Jinak vyjádřeno, pokud strany zůstanou při dokazování nečinné, nezbavuje to soud povinnosti postupovat z úřední povinnosti podle §2 odst. 5 tr. ř.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti důvodnou. Proto vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 8. 2018, č. j. 4 T 51/2014-226, jakož i v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Jelikož byl porušen zákon v neprospěch obviněného, napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová