ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1036.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 1036/2019
6
5
sp. zn. 5 Tdo 1036/2019-6503
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 11 To 327/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 85/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. L. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 1 T 85/2017, byl obviněný J. L. uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byl obviněný uznán vinným dvěma přečiny poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými pod body 2. a 3. ve výroku o vině v uvedeném rozsudku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Obviněnému byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva na dobu 5 let.
3. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněných S. D., P. B. a F. K. Dále soud prvního stupně podle §226 písm. b) tr. řádu zčásti zprostil obžaloby všechny obviněné.
4. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Náchodě podal obviněný J. L. odvolání, a to pouze proti odsuzujícímu výroku o vině pod bodem 3. napadeného rozsudku a proti výroku o trestu. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 11 To 327/2018, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný J. L. podal prostřednictvím svého obhájce proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a jímž ho napadl v celém rozsahu. Z jeho obsahu vyplývá, že se týká jen výroku o vině pod bodem 3. v rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
6. Podle názoru obviněného odvolací soud ponechal zcela bez povšimnutí jeho námitky obsažené v podaném odvolání a tyto nikterak nevzal v potaz při svém rozhodování. Obviněný zejména nesouhlasí s tím, že by řídil obchodní společnost D., neboť neměl přístup ke všem jejím bankovním účtům, ale pouze k jednomu z nich, a to z důvodu, aby bylo zajištěno splácení ceny za tahač návěsů a valníkový návěs s plachtou. Tu také obviněný z přijatých prostředků platil, jinak by obchodní společnost přišla o uvedené vozidlo a nebylo by možné dále provozovat přepravní služby. Jiné prostředky se k obviněnému nedostaly a nedisponoval s nimi. Jak dále obviněný zdůraznil, neměl žádné informace o chodu obchodní společnosti D., ani o jejím účetnictví a nebyla mu známa její finanční situace. K podpoře svého tvrzení odkázal na svědeckou výpověď J. K.
7. Obviněný dále poukazuje na nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně, přičemž odůvodnění rozhodnutí, jímž byl uznán vinným, považuje za velmi nekonkrétní a nepřezkoumatelné. Dokazováním nebylo podle obviněného zjištěno, že by vůbec věděl o jiných věřitelích a o výši dluhů obchodní společnosti D. Přitom prodejem majetku (tahače s návěsem) za cenu obvyklou v daném místě a čase zajistil uspokojení pohledávky příslušného věřitele a nikdo se tím neobohatil, ani nebyl poškozen.
8. Podle obviněného je patrné, že rozhodnutí obou soudů nižších stupňů jsou vadná, neboť z provedeného dokazování nelze ani přinejmenším dovodit jeho vinu, natož mu uložit trest. Obviněný je rovněž přesvědčen, že odvolací soud se dopustil pochybení, když shledal správným rozsudek soudu prvního stupně, který vykazuje hned několik závažných nedostatků. Úvahy odvolacího soudu, jimiž se snažil odůvodnit právní závěry vlastní, i soudu prvního stupně, nevyznívají zcela přesvědčivě. V odůvodnění obou rozhodnutí podle obviněného zcela chybí podrobnější úvahy stran právního rozboru, a proto v této části pokládá napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Jak dále obviněný zdůraznil, v dosavadním řízení nebyl proveden jediný důkaz, snad kromě tvrzení spoluobviněného S. D., na základě něhož by bylo možné bezpochyby dovodit závěr o vině obviněného.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 11 To 327/2018, a aby přikázal věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
10. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
12. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. L. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z dovolacích důvodů je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý dovolací důvod přichází v úvahu tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
13. Protože obviněný podal odvolání jen proti výroku o vině pod bodem 3. v rozsudku soudu prvního stupně a s tím souvisejícímu výroku o trestu, přičemž odvolací soud přezkoumával jen tyto výroky a nebyl povinen přezkoumat i výroky o vině pod body 1. a 2. v rozsudku soudu prvního stupně, mohl se i Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání zabývat jen výrokem o vině pod bodem 3. v rozsudku soudu prvního stupně, jak ostatně vyplývá i z obsahu dovolání obviněného.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
14. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán v případě, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
15. Obviněný J. L. však ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně i sám obviněný zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k nesprávnému zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů. Obsahem dovolání obviněného jsou námitky, v nichž vyslovil nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování a v jakém rozsahu provedl dokazování. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti neodkázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom obviněný ve svém dovolání opětovně uvádí argumenty, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. Ty byly součástí jeho obhajoby v hlavním líčení (viz obsah závěrečné řeči na č. l. 6214 a 6215 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 85/2017) i obsahem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2018, přičemž odvolací soud je posoudil a náležitě se s nimi vypořádal (viz s. 15 jeho usnesení). Zároveň obviněný v podstatě požaduje, aby Nejvyšší soud dal soudům nižších stupňů pokyny, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají po takovém hodnocení důkazů dospět. To je ovšem v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě jen některých procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v §256b odst. 1 tr. řádu, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání jimi provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
16. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje trestní právo hmotné, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, podle něhož soud prvního stupně pochybil, když ve vztahu ke skutku obsaženému pod bodem 3. ve výroku o vině v jeho rozsudku založil své závěry na výpovědi spoluobviněného P. B., a kromě této výpovědi údajně nebyl ve věci proveden jediný důkaz, na jehož základě by bylo možné bezpochyby dovodit závěr o vině obviněného. Soud prvního stupně totiž vycházel i z dalších důkazů (z výpovědí spoluobviněného S. D. a svědků J. K. a V. B. a z listinných důkazů). Navíc zmíněná argumentace obviněného se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením jimi provedených důkazů. Přitom soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, na jakých důkazech založily svá rozhodnutí, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a z jakých skutkových závěrů vycházely při právním posouzení.
17. Nejvyšší soud dále nad rámec uplatněného dovolacího důvodu zdůrazňuje, že je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného J. L. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil posuzovaného skutku tak, jak je popsán pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jím naplnil všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Soudy nižších stupňů při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěly ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu a se zaměřením výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení učiněná soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
18. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. V nyní posuzované věci však bylo odvolání obviněného J. L. v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí soudu druhého stupně tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn ani zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
19. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný se ve svém dovolání domáhal existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněného mu neodpovídají.
IV. Závěrečné shrnutí
20. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný J. L. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly soudy nižších stupňů v podrobném odůvodnění svých rozhodnutí.
21. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu