ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1073.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 1073/2019-2170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný L. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 4 To 25/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 55/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného L. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 3 T 55/2014, byl obviněný L. M. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl uložen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. zákoníku byla poškozená H. Š., nar. XY, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. M. a státní zástupce odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 4 To 25/2019, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného L. M. uznal vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §229 odst. 1 tr. zákoníku byli poškození H. Š., obchodní společnost IZOS, s. r. o., IČ: 472 85 338, a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněného zamítnuto.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněný v něm nejprve zrekapituloval rozsudky soudů nižších stupňů, které považoval za nesprávné, protože popsaný skutek nenaplnil podle něj znaky žádného trestného činu. Obviněný nesouhlasil se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a s hodnocením provedených důkazů soudy nižších stupňů. Obviněný především nesouhlasil s tím, že jako příkazník nemohl proti poškozenému započíst svou pohledávku, což dále rozvedl. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že nebylo rozhodné, v jaké době došlo k jednostrannému započtení pohledávek, neboť postavení společníka s tímto právním jednáním nikterak nesouviselo. Také závěr soudu, že peníze mu byly svěřeny, aby s nimi následně naložil určitým způsobem, postrádal oporu v provedeném dokazování. Namítl, že se nemohl dopustit zpronevěry, když to byl on, kdo určoval vůli poškozené obchodní společnosti, tedy jako její zmocnitel jednal v souladu s její vůlí, nemohl tak nerespektovat její pokyny, které také žádné neměl. Podle obviněného nebyla správná ani právní kvalifikace podle §222 tr. zákoníku, neboť nedošlo ke zmenšení majetku dlužníka, protože v důsledku započtení pohledávek se jeho majetek zmenšit ani nemohl. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uvedl, že výrok rozhodnutí odvolacího soudu byl neúplný, neboť nebyla jednoznačně určena doba dokonání jeho činu. Obviněný ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů (aniž by navrhl zrušit i obsahově navazující rozhodnutí) a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
4. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve upozornil, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen již dne 6. 4. 2019 a nikoliv dne 9. 4. 2019, jak uvedl obviněný ve svém dovolání (v bodu 2.). Vzhledem k tomu, že dne 6. 4. 2019 byla sobota, kdy se zpravidla nedoručuje, navrhl tento termín doručení potvrdit nebo vyvrátit (zda skutečně neměl obviněný pravdu). Pokud by se ovšem státním zástupcem uvedené datum doručení rozsudku soudu druhého stupně potvrdilo, bylo by dovolání obviněného podáno opožděně. I kdyby však bylo dovolání podáno včas, považoval je státní zástupce za zjevně neopodstatněné a odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména body 48., 52. a 53.) a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (body 12.-14. a 18.). Obviněný mylně ve svém dovolání přenášel instituty práva občanského a finančního do trestního práva. Sofistikovanost majetkového trestného činu spočívala v tom, že majetek chyběl, ale účetně bylo vše v pořádku. Ani námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku nebyly podle státního zástupce relevantní, posouzení skutku odvolacím soudem naopak považoval za správné a dovolání v této části za zjevně neopodstatněné. Státní zástupce nesouhlasil ani s námitkami obviněného ohledně popisu skutku a doby dokonání skutku, které obviněný podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ač mnohem spíše by mohlo jít o námitky podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tyto námitky však byly podle státního zástupce především zjevně neopodstatněné, neboť provedení činu i jeho dokonání z popisu skutku vyplývalo. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné (pokud by nebylo posouzeno jako opožděné). Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.
5. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému. Obviněný odkázal na své podání ze dne 4. 7. 2019 ohledně vlastní argumentace o včasnosti podaného dovolání. Dále se podrobně vyjádřil k argumentaci státního zástupce a polemizoval s pasážemi odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, na něž státní zástupce odkazoval.
III. Posouzení přípustnosti dovolání
6. Nejvyšší soud nejprve musel zjistit, zda jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, tedy zároveň i otázku včasnosti podání dovolání .
7. Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, podle §265e odst. 2 tr. řádu běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (podle §60 odst. 3 tr. řádu).
8. Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen obhájci obviněného do datové schránky dne 27. 3. 2019 a obviněnému prostřednictvím pošty dne 6. 4. 2018, což potvrdil vlastnoručním podpisem (viz potvrzení o doručení na č. 1. 2141 trestního spisu). Tento den byla skutečně sobota, jak upozornil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ovšem obviněný si obsílku převzal na pobočce České pošty s. p. XY, kde mají otevírací dobu i v sobotu. Není tedy pravdou, že by rozsudek soudu druhého stupně nebyl doručen obviněnému do vlastních rukou, ale vhozením soudní obsílky do schránky, jak uváděl obhájce obviněného ve svém podání ze dne 2. 7. 2019 (viz č. l. 2150 trestního spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak obviněnému se zřetelem k výše citovaným ustanovením trestního řádu připadl na den 6. 6. 2019 (jednalo se o čtvrtek, tedy o pracovní den). Dovolání obviněného ale bylo podáno do datové schránky soudu prvního stupně obhájcem obviněného až dne 7. 6. 2019 (viz dovolání na č. 1. 2145 až 2146 trestního spisu a záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Ústí nad Labem na č. l. 2147 trestního spisu).
9. Ze shora uvedeného je patrné, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. řádu a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. řádu. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom není přípustné (§265e odst. 4 tr. řádu).
IV. Závěrečné shrnutí
10. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu