ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1113.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 1113/2019-541
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. A. , nar. XY v Plzni, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 9 To 10/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 36/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 1 T 36/2018, byl obviněný R. A. uznán vinným přečinem pletich při veřejné dražbě podle §258 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento přečin byl odsouzen podle §258 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a upuštění od potrestání spoluobviněného Z. P.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podali odvolání jednak obviněný R. A., a to proti výroku o vině i trestu, a jednak státní zástupce, který jej zaměřil výlučně proti výrokům o trestech v neprospěch obou obviněných. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 9 To 10/2019, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
3. Obviněný R. A. podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
4. Obviněný ve svém dovolání obecně namítl nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání, příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem a rovněž otázky zavinění jakožto pojmových znaků trestného činu. Dále vytkl i porušení procesních pravidel spočívajících v odepření jeho práv, v důsledku čehož mělo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, a také shledal tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěnými skutkovými okolnostmi.
5. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů v napadených rozhodnutích a v řízení, které jim předcházelo, porušily jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, jednostranně a vadně hodnotily provedené důkazy a dospěly k nesprávnému a neúplnému závěru o skutkovém stavu věci. Konkrétně obviněný zpochybnil závěr, že zadal spoluobviněnému Z. P. pokyny pro sepsání veřejného příslibu, jehož obsahem byl závazek svědka P. T. zaplatit obviněnému R. A. peněžní částku ve výši 15 000 Kč výměnou za to, že se tento nezúčastní dané veřejné dražby. Obviněný se k Z. P., jakožto ke svému advokátu, dostavil dne 24. 5. 2018 za účelem konzultace obsahu telefonických hovorů, které měl se svědkem P. T., přičemž po konzultaci spoluobviněný Z. P. sám zpracoval text zmíněného veřejného příslibu a v hlavním líčení uvedl, že jej okopíroval z jiné písemnosti a neví, kdo určil částku ve výši 15 000 Kč obsaženou v textu. Navíc tento spoluobviněný psal zmíněný veřejný příslib ve vedlejší místnosti, a obviněný (dovolatel) tak nemohl slyšet hlasitý diktát jeho textu, přičemž ani sám jmenovaný spoluobviněný neuvedl v hlavním líčení, že by seznámil obviněného s textem příslibu či mu ho přímo četl. Obviněný tedy podle svého přesvědčení nemohl spáchat přečin, kterým byl uznán vinným, když v podstatě nebyl schopen ovlivnit obsah a formu textu veřejného příslibu, který zaslal spoluobviněný Z. P. svědku P. T. Podle názoru obviněného důkazy provedené v hlavním líčení nepotvrdily, že by se dopustil uvedeného jednání, resp. že by naplnil subjektivní stránku přečinu, jímž byl uznán vinným, tj. úmyslné zavinění. Soudy navíc nevzaly v úvahu, že se obviněný zachoval velmi odpovědně, když před jednáním se svědkem P. T. navštívil svého advokáta, spoluobviněného Z. P., od kterého požadoval právní pomoc. Obviněný byl samozřejmě přesvědčen, že advokát nebude jednat v rozporu se zákonem.
6. Jak dále obviněný zdůraznil, soud prvního stupně ukládal tresty oběma obviněným subjektivně, když nepoměrně přísnější trest uložil právě jemu a u spoluobviněného Z. P. upustil od potrestání. Odvolací soud pak neodstranil tuto vadu v nepoměru uložených trestů.
7. Nakonec obviněný shrnul, že došlo k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl jak soud prvního stupně, tak odvolací soud. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je podle jeho mínění založeno na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které ovšem blíže nekonkretizoval.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, tak i další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení, aniž učinil návrh dalšího postupu.
III. Vyjádření k dovolání
9. K dovolání obviněného R. A. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolací argumentaci obviněného nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to i přes deklaraci obviněného, že brojí mj. proti závěrům soudů o protiprávnosti činu, zavinění a příčinné souvislosti. Jak je totiž z navazující argumentace obviněného patrné, nesouhlasí především s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění učinily na jejich základě, a naopak prosazuje svůj vlastní pohled na hodnocení důkazů a skutková zjištění. Podle přesvědčení obviněného se nijak nepodílel na vzniku inkriminovaného textu, nemohl ovlivnit jeho obsah a jen plně spoléhal na spoluobviněného – advokáta Z. P., aniž by měl vědomost o čemkoliv protizákonném. Proto podle státního zástupce námitky obviněného nemohou být podřazeny pod jím uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť primárně míří do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění. Přitom skutkové závěry soudů nižších stupňů nejsou extrémně vadné, protože v konečném důsledku mají oporu v provedených důkazech, a to ve výpovědích spoluobviněného Z. P., svědka P. T. a v listinných důkazech.
10. Pokud jde o obviněným namítanou nepřiměřenost uloženého trestu, pak podle státního zástupce platí, že výtky směřující proti údajné nepřiměřenosti trestu, včetně např. pochybení při posuzování existence polehčujících okolností, nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Neodpovídají však ani jinému dovolacímu důvodu, tedy ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
11. Navíc podle přesvědčení státního zástupce obviněný v podstatě pouze opakuje námitky, které již uplatnil na svou obhajobu v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy nižších stupňů se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž označily tyto výhrady za nedůvodné. Uvedená skutečnost sama o sobě naznačuje neopodstatněnost podaného dovolání. Jak totiž vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, opakuje-li obviněný ve svém dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání neopodstatněné (státní zástupce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná např. ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 86/2002 nebo sp. zn. 6 Tdo 115/2012; věc vedená pod sp. zn. 6 Tdo 115/2012 však neexistuje).
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky
k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
14. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný R. A. opřel své dovolání o ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z těchto dovolacích důvodů je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý z nich je pak dán v případě, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
15. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké
na ni dopadalo.
16. Obviněný R. A. však ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky přečinu pletich při veřejné dražbě podle §258 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž ve svých námitkách vyjádřil nesouhlas v podstatě jen se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením, zejména pokud namítl nedostatečné prokázání toho, že vůbec spáchal trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tím obviněný zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a za nějž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom soudy nižších stupňů (viz s. 5 až 7 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město a s. 4 a 5 usnesení Krajského soudu v Plzni) se zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaného skutku, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
17. Po pečlivém provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů soud prvního stupně při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěl ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu, přičemž bude zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
18. Nejvyšší soud dále nad rámec uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zdůrazňuje, že je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného R. A. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž tímto skutkem naplnil všechny zákonné znaky přečinu pletich při veřejné dražbě podle §258 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů. Proto v tomto směru nemohlo dojít k namítanému porušení práva obviněného na nestranné posuzování věci a ani nedošlo ze strany soudů k jednostrannému a nesprávnému hodnocení provedených důkazů. Ostatně dodržení práva na spravedlivý proces obviněného mu nijak nezaručuje takový výsledek trestního stíhání, jaký by si sám přál.
19. Stejný závěr platí rovněž ohledně tvrzení obviněného, v němž vytkl nesprávné hodnocení pojmových znaků jím spáchaného přečinu. I v tomto případě obviněný ve skutečnosti účelově předestírá ty skutkové okolnosti, které výhradně směřují (v jeho prospěch) k revizi skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených odvolacím soudem.
20. Totéž se týká námitek, jejichž prostřednictvím obviněný vytkl existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a výsledky provedeného dokazování. Nejvyšší soud zde připomíná shora uvedenou argumentaci k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž ze zmíněného tvrzení obviněného není zřejmé, jak se měl takový rozpor projevit v nesprávnosti právního posouzení skutku podle norem hmotného práva nebo na jaké jiné nesprávné hmotně právní posouzení měl vliv. Navíc v uvedené obecné výtce obviněný nijak nekonkretizuje, mezi kterým skutkovým zjištěním a kterým důkazem existuje rozpor a proč jde o rozpor extrémní povahy. Samotný odlišný názor obviněného na hodnocení jednotlivých důkazů a na to, jaká skutková zjištění z nich vyplývají, nezakládá žádný rozpor v tomto smyslu, tím méně pak rozpor extrémní.
21. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak neodpovídá
ani ta námitka obviněného, kterou zpochybnil přiměřenost jemu uloženého trestu, resp. nepoměrnou přísnost oproti tomu, jak bylo rozhodnuto (o upuštění od potrestání) ve vztahu ke spoluobviněnému Z. P. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že – jak vyplývá z dosavadní judikatury (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) – námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím posledně zmíněného ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu. Takové vady ovšem obviněný R. A. nevytkl a ani u něj nepřichází v úvahu. Proto ani námitku poukazující jen na údajnou nepřiměřenost uloženého trestu není Nejvyšší soud oprávněn hodnotit v řízení o dovolání. Navíc v posuzované trestní věci přezkoumal přiměřenost trestu uloženého obviněnému již odvolací soud, který konstatoval, že byl uložen toliko mírný výchovný trest, přičemž při jeho odůvodnění odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil (viz bod 22. na s. 5 usnesení Krajského soudu Plzni).
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
22. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci,
a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. V nyní posuzované trestní věci však bylo odvolání obviněného R. A. v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí soudu druhého stupně tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn ani zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
23. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný se ve svém dovolání domáhal existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněného mu neodpovídají.
V. Závěrečné shrnutí
24. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. A. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly soudy nižších stupňů v podrobném odůvodnění svých rozhodnutí.
25. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu