ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.433.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 433/2019-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 To 270/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 9/2018, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 To 270/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 4 T 9/2018, byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ten byl spatřován ve stručnosti v tom, že dne 27. 9. 2016 v době okolo 12:30 hodin na schodišti v přízemí bytového domu v ulici XY č. XY v XY, kde se v té době pohybovali poškozený J. Č. a jeho matka, poškozená J. Č., která v domě trvale bydlí, obviněný vyšel na chodbu z bytu jeho matky, kde se zdržuje, a v důsledku neurovnaných sousedských vztahů přistoupil k poškozenému J. Č. s nožem v ruce se slovy: „Koukni se, co mám, jestli ještě uděláš krok, tak ho do tebe bodnu.“ a namířil kuchyňský nůž s čepelí dlouhou 12 cm směrem k poškozenému J. Č., přičemž jeho matka si ze strachu o synovo zdraví stoupla mezi ně, a tímto jednáním vzbudil obviněný u obou poškozených důvodnou obavu o jejich život a o zdraví, a to i vzhledem k jejich předešlým konfliktům s obviněným.
2. Za tento přečin byl obviněný podle §353 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Zároveň byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby se podrobil vhodnému programu psychologického poradenství.
3. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Příbrami podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 To 270/2018, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný P. V. podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu.
5. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nesprávně zjistily skutkový stav věci, který navíc ani neodůvodnily dostatečným způsobem. Během řízení mělo dojít k nesprávnému provádění dokazování, jehož následkem je podle obviněného porušení jeho základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to zejména tím, že obviněný při hlavním líčení dne 28. 5. 2018 navrhl provedení důkazu rekonstrukcí na místě činu, přičemž soud prvního stupně bez odůvodnění neprovedl tento důkaz. Obviněný ho považuje za tzv. opomenutý důkaz a na tom nic nemění ani názor odvolacího soudu, podle něhož jde o nadbytečný důkaz. Jak dále obviněný zdůraznil, jedinými důkazy, na kterých je založen závěr o jeho vině, jsou výpovědi poškozených, kteří jsou zjevně zaujatí vzhledem k dřívějším vzájemným sporům. Soudy měly přihlédnout k této skutečnosti při hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozených, a to navíc za situace, kdy výpověď poškozené J. Č. v několika předchozích přestupkových řízeních vedených z důvodu sporů obviněného s poškozenou a jejím manželem nebyla shledána natolik důvěryhodnou, aby vedla k odpovědnosti obviněného za spáchání přestupku. Stejně tak v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 104/2018 proti obviněnému byla shledána nevěrohodnou výpověď poškozené J. Č. i jejího manžela, přičemž v tomto řízení byl obviněný zproštěn obžaloby.
6. Dále podle názoru obviněného z odůvodnění rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak soudu odvolacího, nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Konkrétně jde o otázku posouzení, zda jednání obviněného bylo způsobilé vzbudit u poškozených důvodnou obavu, protože vyjádření v tzv. skutkové větě v rozsudku soudu prvního stupně v podobě „vzbudil obviněný u poškozených J. Č. a J. Č. důvodnou obavu o jejich život a o zdraví, a to i vzhledem k předešlým konfliktům s obviněným“ je zcela nepostačující. Soudy se totiž nezabývaly tím, že oba poškození po spáchání skutku čekali společně s obviněným na příjezd Policie České republiky a manžel poškozené ve své výpovědi při hlavním líčení dne 28. 5. 2018 uvedl, že den před spácháním skutku, který je předmětem tohoto řízení, „šel na obviněného s holýma rukama“ a obviněný před ním utekl. Obviněný tedy pokládá přinejmenším za pochybné, zda jeho jednání překročilo běžný rámec jeho konfliktů s poškozenými, a proto měly soudy postupovat v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a zásadou přiměřenosti trestní represe. Navíc je podle obviněného zřejmé, že naopak on mohl mít obavy z poškozeného J. Č., a to z důvodu zmíněného chování jeho otce. Dále obviněný vytkl chybějící argumentaci ohledně naplnění subjektivní stránky spáchaného přečinu v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
7. S poukazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný namítl, že v průběhu řízení o odvolání bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Obviněný totiž poté, co mu byl usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 4 Nt 2303/2017, podle §33 odst. 2 tr. řádu přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, a poté, co u něj pominuly důvody nutné obhajoby, podáním ze dne 26. 10. 2018 (doručeným soudu prvního stupně dne 31. 10. 2018) v již zahájeném řízení o odvolání požádal o ustanovení obhájce, když předtím mu bylo umožněno při odročení veřejného zasedání zvolit si obhájce pro řízení o odvolání. Dne 14. 11. 2018 pak proběhlo veřejné zasedání odvolacího soudu, v němž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, přičemž zde byl proveden úkon, který byl podkladem pro vydání rozhodnutí napadeného odvoláním (tj. důkaz rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 1 T 104/2018), aniž soud prvního stupně rozhodl o ustanovení obhájce obviněnému. Obviněný se tak zúčastnil tohoto veřejného zasedání bez obhájce, ačkoliv ho mít měl. Teprve po opakované žádosti dne 3. 1. 2019 soud prvního stupně ustanovil obviněnému obhájce, ačkoliv tak měl učinit podle §33 odst. 4 tr. řádu neprodleně, tedy ještě před konáním veřejného zasedání k rozhodnutí o odvolání.
8. Závěrem svého dovolání proto obviněný P. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a aby přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle státního zástupce většinu námitek obviněného nelze pod něj podřadit. Obviněný jimi totiž jen zpochybňuje výsledky hodnocení provedených důkazů, namítá nedostatky v rozsahu dokazování a rozporuje některé skutkové závěry, když tvrdí, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně či neúplně, nebyla respektována zásada „in dubio pro reo“, nebo že svědci nejsou věrohodnými osobami apod. Takové námitky se však zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Podle názoru státního zástupce skutková zjištění soudu prvního stupně našla svůj odraz ve skutkové větě v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud řádně přezkoumal a vyjádřil se ke všem námitkám obviněného. Za zcela bezdůvodné považuje státní zástupce tvrzení obviněného, podle něhož soud prvního stupně opomenul rozhodnout o jeho návrhu na doplnění dokazování rekonstrukcí na místě činu. Jak totiž vyplývá z protokolů o hlavním líčení ze dne 28. 5. 2018 a 2. 7. 2018, obviněný či jeho obhájce v tomto ohledu netrval na doplnění dokazování. Obviněný sice u hlavního líčení dne 28. 5. 2018 v úvodu své výpovědi obecně zmínil svůj požadavek na provedení rekonstrukce na místě činu, v závěru hlavního líčení však neučinil takový ani žádný jiný návrh na doplnění dokazování. Obhájce obviněného pak pouze navrhl doplnit dokazování „v souladu se spisem“ – tím podle názoru státního zástupce navrhl provést důkazy do té doby zajištěné a v trestním spise obsažené. U závěrečného hlavního líčení konaného dne 2. 7. 2018 se obviněný i jeho obhájce vyjádřili k dotazu soudu tak, že nemají návrhy na doplnění dokazování. Podle názoru státního zástupce jde navíc v případě rekonstrukce na místě činu o nadbytečný důkaz, který by nemohl ovlivnit správná skutková zjištění soudu prvního stupně.
10. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze podle státního zástupce s velkou mírou tolerance podřadit námitku, kterou obviněný vytkl, že jeho jednání nebylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Jde ovšem o námitku zjevně neopodstatněnou, protože obviněným pronesená slovní výhružka vůči poškozenému ve smyslu „koukni se, co mám, jestli uděláš ještě jeden krok, tak ho do tebe bodnu …“ doprovázená zřetelnou hrozbou nožem s čepelí o délce 12 cm je bezesporu způsobilá vyvolat u poškozeného takovou důvodnou obavu z uskutečnění (tedy obavu z ohrožení života či zdraví). Pokud obviněný také namítl, že soudy nijak neodůvodnily svůj závěr o spáchání činu v přímém úmyslu, podle názoru státního zástupce z jednání obviněného, který se sice chová asociálně, nicméně je osobou zcela příčetnou, soudy nižších stupňů ani nemohly učinit jiný závěr, než že se skutku dopustil v přímém úmyslu.
11. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu se státní zástupce nevyjádřil.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby v případě, pokud nebude shledána opodstatněnost námitek obviněného zaměřených k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
14. Pokud jde o uplatněné dovolací důvody, obviněný P. V. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu. První z nich je naplněn tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Druhý dovolací důvod je dán za situace, jestliže napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení i jemu předcházející řízení, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Po přezkoumání pak dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné, a to již s ohledem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, a že napadené usnesení odvolacího soudu proto nemůže obstát.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu
16. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu lze podat dovolání, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tj. bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. To je jedním z nejdůležitějších procesních práv, což jen potvrzuje jeho ústavně právní ochrana (ustanovení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a dále garance jeho ochrany v mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách (např. ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.), a jeho porušení se považuje za podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu se však porušení práva na obhajobu chápe poněkud úžeji, neboť mu neodpovídá každé porušení práva na obhajobu, protože zmíněný dovolací důvod nelze naplnit např. námitkami proti způsobu, jakým obhájce vedl obhajobu. Jak je patrné z dikce zákona (obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl), tento dovolací důvod směřuje na případy, kdy byla porušena ustanovení o nutné obhajobě (§36 tr. řádu), a to v té formě, že obviněný skutečně neměl obhájce, ačkoli ho mít měl. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). V některých případech může být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu i tehdy, nejde-li sice o důvody nutné obhajoby, ale u obviněného bylo pravomocně rozhodnuto, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle §33 odst. 2 tr. řádu, přičemž mu byl na podkladě jeho žádosti podle §33 odst. 4 tr. řádu ustanoven obhájce, a pokud takto ustanovenému obhájci bylo znemožněno, aby se účastnil úkonů trestního řízení, např. v důsledku nesprávného rozhodnutí soudu o zrušení takto ustanoveného obhájce s ohledem na pominutí důvodů nutné obhajoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, uveřejněné pod č. 53/2010 Sb. rozh. tr.). Jestliže ovšem obviněný v takovém případě nepožádal o ustanovení obhájce a ani si ho včas sám nezvolil, nepůjde o tento dovolací důvod (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3159, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1020/2009, uveřejněné pod č. 29/2010 Sb. rozh. tr.).
17. Nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu má obviněný, osvědčil-li, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. O tomto nároku obviněného rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, přičemž vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V těchto případech pak náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát (§33 odst. 2 tr. řádu). Pokud byl pravomocným rozhodnutím přiznán obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu a obviněný požádá o ustanovení obhájce, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro takové rozhodnutí, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce (§33 odst. 4 tr. řádu).
18. Námitka obviněného P. V., že v nyní posuzované trestní věci neměl obhájce při veřejném zasedání odvolacího soudu konaném dne 14. 11. 2018, ačkoliv jej za trvání nároku na bezplatnou obhajobu a za situace, kdy orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním, mít měl, spadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu a Nejvyšší soud ji shledal důvodnou.
19. Jak je patrné z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 9/2018, v době zahájení řízení o odvolání obviněného u Krajského soudu v Praze již pominul důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. řádu, a to na základě znaleckého posudku MUDr. Heleny Škopkové (č. l. 183 tr. spisu), když u obviněného nebyly shledány pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit (byť se s touto skutečností soud prvního stupně formálně nijak nevypořádal). Nicméně u obviněného stále trval nárok na bezplatnou obhajobu, který mu byl přiznán usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 4 Nt 2303/2017, jelikož v průběhu řízení o odvolání nebylo toto rozhodnutí zrušeno pro pominutí podmínek bezplatné obhajoby. Proto také Krajský soud v Praze odročil veřejné zasedání, které se mělo konat k projednání odvolání obviněného dne 17. 10. 2018, a to na žádost obviněného, který si chtěl zvolit obhájce (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 292 tr. spisu). Obviněný si poté sice sám nezvolil obhájce, nicméně dne 31. 10. 2018 požádal soud prvního stupně o ustanovení obhájce z důvodu trvání jeho nároku na bezplatnou obhajobu (č. l. 311 tr. spisu), takže obhájce mu měl být podle §33 odst. 4 tr. řádu neprodleně ustanoven. Dne 14. 11. 2018 se konalo odročené veřejné zasedání odvolacího soudu k projednání odvolání obviněného, aniž by byl obviněný zastoupen obhájcem zvoleným či ustanoveným, přičemž obhájce byl obviněnému ustanoven (byť až pro dovolací řízení) teprve dne 3. 1. 2019 po opakované žádosti obviněného (viz č. l. 318 tr. spisu).
20. Pokud tedy proběhlo odvolací řízení, v němž obviněný neměl obhájce, ačkoliv jasně projevil svou vůli jej mít a měl nárok, aby mu byl z důvodu trvání nároku na bezplatnou obhajobu neprodleně ustanoven obhájce, došlo ze strany odvolacího soudu k porušení práva obviněného na obhajobu. Vzhledem k tomu, že za nezákonné nepřítomnosti obhájce v odvolacím řízení byly provedeny úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (tj. veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného a dokazování na tomto zasedání), lze uzavřít, že došlo k porušení práva obviněného na obhajobu takové intenzity, která odůvodňuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu a vyžaduje kasační zásah Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
21. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího přezkumu dodává, že ačkoliv došlo ve věci k pochybení nejen soudu prvního stupně, který neprodleně nerozhodl o ustanovení obhájce obviněnému vzhledem k jeho nároku na bezplatnou obhajobu, ale také odvolacího soudu, který provedl odročené veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného bez přítomnosti obhájce, ačkoliv toto zasedání bylo předtím odročeno právě z důvodu, že obviněný chtěl být v řízení zastoupen obhájcem, je nutno poukázat také na nedůsledný postup samotného obviněného. Ten totiž během konání odročeného veřejného zasedání odvolacího soudu dne 14. 11. 2018 nenamítal nepřítomnost svého obhájce a ani soudu nesdělil, že před asi 14 dny požádal soud prvního stupně o jeho ustanovení. Za takové situace lze předpokládat, že odvolací soud by znovu odročil veřejné zasedání a konal by jej v souladu se zákonem až za přítomnosti obhájce. Nicméně je zcela nepochybné, že uvedená nečinnost obviněného nijak neomlouvá chybný postup jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, v důsledku něhož došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V. Závěrečné shrnutí
22. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného P. V. s ohledem na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu opodstatněným, a proto z jeho podnětu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 To 270/2018, a také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
23. Jelikož zjištěná vada byla založena v řízení o odvolání, přikázal Nejvyšší soud Krajskému soudu v Praze, aby věc obviněného P. V. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tj. aby při dodržení zejména těch ustanovení, která garantují právo obviněného na obhajobu i prostřednictvím jeho obhájce, znovu řádně projednal jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně. Přitom se odvolací soud také náležitě vypořádá s výše rozvedenými dovolacími námitkami obviněného, o něž opíral naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
24. Nejvyšší soud se za této situace totiž již nezabýval dovoláním obviněného P. V., pokud bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. řádu. Bylo by to totiž bezpředmětné za situace, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení u odvolacího soudu, které vyústilo v meritorní rozhodnutí, bylo zatíženo výše rozvedenou zásadní procesní vadou. Účel dovolání a rozhodnutí o něm se v daném případě omezuje na to, aby obviněnému bylo garantováno projednání a rozhodnutí věci odvolacím senátem, v němž budou plně respektována jeho obhajovací práva.
25. Podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu