ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.694.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 694/2019-1016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání, které podala obviněná I. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 4 To 294/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 35/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 4 T 35/2018, byla obviněná I. Č. uznána vinnou přečinem neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za který jí byl podle téhož ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §67 odst. 1 za použití §68 tr. zákoníku soud dále uložil obviněné peněžitý trest, a to 240 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 24 000 Kč, a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, okresní soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Současně soud podle §101 odst. 2 písm. f) tr. zákoníku vyslovil zabrání věcí, konkrétně výherních hracích přístrojů specifikovaných ve výroku o trestu a dalších věcí, listin a finanční hotovosti ve výši 88 746 Kč. Obviněná byla podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzena také k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů, podnikání s předmětem činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výkon svěřenského správce na dobu tří let. Poškozeného D. M. odkázal soud podle §229 odst. 1 tr. řádu s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně soud rozhodl o vině a trestu spoluobviněných P. M. a P. K.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná I. Č. odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 4 To 294/2018, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil v rozsahu těch výroků, jež se týkaly obviněné I. Č., a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že tuto obviněnou opět uznal vinnou přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, uložil jí podle §252 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na dobu dvou let, dále podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 240 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výměře 24 000 Kč a stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, a dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce svěřenského fondu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozeného D. M. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ohledně výroku, jímž bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, a to zabrání věci, rozhodl krajský soud tak, že v této části vrátil věc podle §259 odst. 1 tr. řádu okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
3. Podle tzv. skutkové věty z výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě se obviněná I. Č. označeného přečinu dopustila (spolu s obviněnými P. M. a P. K.) zjednodušeně uvedeno tím, že nejméně v době od 28. 6. 2016 do 24. 11. 2016 v K., H. a jinde, poté, co obviněná I. Č. a osoba vystupující pod nepravou identitou T. T. M. dne 12. 8. 2014 uzavřeli smlouvu o vytvoření svěřenského fondu E., jehož správkyní se obviněná stala a jenž byl zřízen za účelem obejití zákonné úpravy, a to zejména ustanovení §1, 2 a 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinného do 31. 12. 2016 (dále jen „zákon o loteriích“, který byl s účinností od 1. 1. 2017 nahrazen zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách), a vyhlášek obcí H. a K. zakazujících hazardní hry na svých územích, a v době, kdy již proti I. Č. bylo pro obdobné jednání vedeno trestní řízení, poté, co se P. M. s pro ni dosud neznámou osobou vystupující pod nepravým jménem D. M. dohodli na pronájmu nebytových prostor v K. a H., aby tam provozovali bary a část prostor dále podnajali za účelem provozu hazardních her svěřenskému fondu E., tedy P. M. uzavřela dne 28. 6. 2016 s Ch., smlouvu o převodu obchodního podílu do té doby „spící“ obchodní společnosti F., jejíž se stala společnicí a jednatelkou, načež jménem této obchodní společnosti uzavřela P. M. za účelem provozu barů smlouvu o nájmu nebytových prostor na adrese XY v H. dne 28. 6. 2016 s K. T. a smlouvu o nájmu nebytových prostor na adrese XY v K. dne 16. 7. 2016 s V. V., v návaznosti na tyto smlouvy uzavřela jménem obchodní společnosti F., dne 30. 6. 2016, resp. 20. 7. 2016, s I. Č. zastupující svěřenský fond E. podnájemní smlouvy, jimiž byly fondu podnajaty části prostoru barů za účelem provozování neveřejných herních klubů, dále jmenované obviněné uzavřely v uvedené dny smlouvy o zajištění hostinské činnosti a I. Č. jménem fondu také dne 1. 8. 2016 smlouvu o činnosti obchodního zástupce s druhem P. M. P. K., na jejichž základě měl P. K. vyhodnocovat činnost klubů, navrhovat optimalizaci, doporučovat vhodné hry a provádět další činnosti k zajištění chodu klubu, poté byla nezjištěnou osobou provedena úprava podnajatých prostor, kam bylo navezeno v H. nejméně 11 kusů a v K. nejméně 17 kusů technických herních zařízení spadajících pod definici §1 odst. 2 a §2 zákona o loteriích, jež mohla být provozována pouze na základě povolení příslušného obecního úřadu nebo Ministerstva financí, která však udělena nebyla, přestože obec H. i město K. přijaly dne 10. 3. 2015, resp. 12. 4. 2014, vyhlášky, jimiž bylo na území obce zakázáno provozování sázkových her, a i přes další okolnosti svědčící o nelegálním provozu technických herních zařízení zabezpečovali formální vyplňování přihlášek, umožňovali hráčům přístup do prostor klubu, zajišťovali výplaty výher, prováděli údržbu hracích přístrojů atp., takto jednali v H. až do 24. 11. 2016 (tedy i poté, co 5. 10. 2016 byly zajištěny jimi provozované výherní automaty v K.) a v K. až do 5. 10. 2016, přičemž neoprávněným provozem technických herních zařízení získal svěřenský fond E. prospěch v H. ve výši 21 705 Kč a v K. ve výši 88 746 Kč a obchodní společnost F., a P. K. takto získali odměnu ve výši plynoucí ze sjednaných smluv.
4. V průběhu dovolacího řízení Nejvyšší soud zjistil, že obviněná I. Č. byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 2 T 30/2018, za přečin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2016, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 5 To 73/2019, a byl jí podle §251 odst. 1 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 40 měsíců podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku. Dále jí byl rovněž uložen trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce správce svěřenského fondu v trvání pěti roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 4 T 35/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 4 To 294/2018, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z toho vyplývá, že v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který byl napaden dovoláním, zůstal pravomocný pouze výrok o vině a výrok o náhradě škody.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná I. Č. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Volfa z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
6. Dovolatelka ve svém podání zpochybnila naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že svěřenským fondem byla uskutečňována podpora hraní pouze pro členy neveřejného klubu, samotný vstup do prostor klubu odděleného od ostatních částí budovy podléhal registraci a držení čipu, cílem rozhodně nebylo generování zisku. Namítla existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, podle jejího názoru provedené důkazy svědčily o tom, že ona se žádným způsobem nepodílela na provozování loterie nebo jiné podobné sázkové hry, neobstarávala záležitosti související s provozem herních klubů v K. a H., tedy nevyhledávala prostory k pronájmu, neškolila zaměstnance, nezajišťovala výherní automaty a jejich servis apod. Současně však obviněná v další části svého dovolání připustila, že podepsala smlouvy o zajištění hostinské činnosti, o nájmu nebytových prostor a o činnosti technického a obchodního poradce. Popřela však, že by díky tomu mohla nabýt dojmu o nelegální povaze provozování herního klubu, za nějž zodpovídal předseda klubu D. M., resp. osoba vydávající se za něj, a podíleli se na něm také spoluobvinění P. M. a P. K. Poprvé se o možném trestném jednání dozvěděla až po doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání. Dotčené smlouvy ani jiné důkazy podle obviněné neposkytovaly oporu pro závěry soudu o tom, že by využívala finanční prostředky z prohraných peněz, instruovala zaměstnance, kteří ji vůbec neznali, anebo že by zajišťovala servis výherních automatů.
7. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. Takovýto procesní postup je sice vyloučen, neboť po zrušení rozsudku soudu prvního stupně by odvolací soud neměl k dispozici přezkoumávané rozhodnutí pro odvolací řízení, nicméně uvedená nesprávnost navrhovaného petitu nijak neovlivnila průběh ani výsledek řízení o dovolání před Nejvyšším soudem.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné I. Č. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten úvodem upozornil na to, že obviněná namítla stejné vady, proti jakým se ohrazovala již v předchozích stadiích trestního řízení, a soudy se s jejími námitkami vypořádaly. Taková situace však v souladu s judikaturou (5 Tdo 86/2002 nebo 6 Tdo 115/2012) indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. Pokud se týká právní kvalifikace, naplnění znaků objektivní stránky přečinu podle §252 odst. 1 tr. zákoníku včetně jeho subjektivní stránky vysvětlil krajský soud dostatečně na str. 7 až 10 svého rozsudku a státní zástupce se s nimi plně ztotožnil. Doplnil pouze, že tvrzení obviněné mělo za cíl vzbudit zdání legálního provozu neveřejného klubu, který ve skutečnosti řádně nefungoval, členem mohl být kdokoli, kdo měl zájem hrát na výherních automatech, o provozování výherních automatů bez nezbytného povolení proto státní zástupce neměl pochyb. Nesouhlasil ani s tvrzenou existencí extrémního rozporu, výtkami proti skutkovým zjištěním se již krajský soud také věnoval na str. 5 a násl. svého rozhodnutí a především je skutek zcela v souladu s provedenými dostupnými důkazy, zejména s výpověďmi svědků z řad hráčů i obsluhy.
9. S ohledem na uvedené Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože v něm obsažené dovolací námitky jsou zjevně neopodstatněné. Současně učinil souhlas s takovým, ale i jiným rozhodnutím Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v posuzované věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami předloženými obviněnou z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku.
11. Pokud obviněná formulovala své výhrady jako námitky proti naplnění znaků objektivní, ale v podstatě i subjektivní stránky tvrzením, že o nelegálnosti činnosti klubů neměla tušení, odpovídaly její argumenty zvolenému dovolacímu důvodu, avšak v dovolacím řízení nemohly obstát.
b) K dovolacím námitkám obviněné
12. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že obviněná ve svém dovolání nepřednesla jedinou výhradu proti svému obvinění, resp. odsouzení, kterou by již neuplatnila před soudy nižších stupňů v rámci své obhajoby i odvolání. Přitom je nutné zdůraznit, že soudy obou stupňů se jejími námitkami zabývaly a dostatečným a zejména přesvědčivým způsobem vysvětlily, z jakých důvodů je považovaly za vyvrácené. Podle judikatury Nejvyššího soudu v případech, v nichž obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod T 408 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Tak tomu přitom bylo i v trestní věci obviněné I. Č., zejména odvolací soud reagoval na její výtky, jež se v zásadě shodují s její dovolací argumentací. Nepochyboval o tom, že předmětem činnosti fondu v pronajatých prostorách v H. a K. bylo nezákonné provozování loterie a podobných sázkových her, a to i přes zdánlivou neveřejnost klubů. Fakticky měl do nich volný přístup okamžitě každý, kdo měl zájem hrát na výherních automatech a vyplnil formulář (blíže viz bod 18. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Konkrétní účast obviněné I. Č. na trestné činnosti shrnul odvolací soud v bodě 20. svého rozsudku a v následujícím bodě 21. pak logicky vysvětlil svůj závěr o přímém úmyslu obviněné, která v provozování klubů v H. a K. pokračovala i poté, co byla nucena zastavit shodný předmět podnikání, které za její účasti probíhalo na jiných místech České republiky a pro něž byla vyšetřována a rovněž trestně stíhána pro přečiny podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, resp. podle §252 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Jak bylo v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího soudu doplněno, věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 30/2018 byla již pravomocně skončena a obviněné byl uložen souhrnný trest i za tentýž sbíhající se přečin, jímž byla uznána vinnou v posuzované trestní věci, tudíž výrok o trestu uložený obviněné napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 4 To 294/2018, byl zrušen včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (viz bod 4. tohoto usnesení). Ačkoli tedy některé námitky obviněné s určitou mírou tolerance odpovídaly důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud je neshledal důvodnými a s ohledem na jejich opakování v průběhu trestního řízení na ně bude v následujících bodech usnesení reagovat pouze stručně nad rámec správných úvah soudu druhého stupně, který se v podstatných skutečnostech ztotožnil s názory a argumenty vyslovenými již soudem prvního stupně.
11. K přečinu neoprávněného provozování loterie a jiné podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku, účinného do 31. 12. 2016, lze na tomto místě připomenout, že dopadá na případy neoprávněného provozování, organizování, propagování a zprostředkování loterie a podobné sázkové hry. Loterií nebo jinou podobnou hrou se podle §1 odst. 2 zákona o loteriích rozuměla hra, jíž se účastnila dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatila vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručovala; o výhře nebo prohře rozhodovala náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen "herní plán") a nezáleželo přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku krajského soudu se obviněná dopustila přečinu v alternativě neoprávněného provozování a organizování loterie nebo podobné sázkové hry. Provozováním loterií a jiných podobných her se rozumí činnost směřující k uvedení loterií a jiných podobných her do provozu, včetně zprostředkovatelských, organizačních, finančních, technických a dalších služeb souvisejících se zajištěním provozu těchto her, zajišťování samotného provozu těchto her a jejich řádné ukončení a vyúčtování. Základním předpokladem trestní odpovědnosti za tento přečin je tedy úmyslné nerespektování, nedodržování nebo porušování podmínek pro provozování loterie nebo podobné sázkové hry anebo překročení zákazu jejího provozování, organizování, propagování a zprostředkování (srov. DRAŠTÍK Antonín, FREMR Robert, DURDÍK Tomáš, RŮŽIČKA Miroslav, SOTOLÁŘ Alexander a kol. Trestní zákoník. Komentář I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 1890). Neoprávněně provozuje loterii nebo podobnou sázkovou hru každý, kdo ji zabezpečuje přes zákaz uvedený v zákoně o loteriích nebo bez příslušného povolení, a organizování loterie nebo podobné sázkové hry spočívá v zosnování nebo řízení jejího provozování, pachatel ji tedy přímo neprovozuje a jeho účastenství je zde povýšeno na pachatelství (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. C. H. Beck: Praha, 2012, str. 2569). Tento trestný čin je přitom dokonán již samotným prováděním takové činnosti bez náležitého povolení, přičemž naplnění základní skutkové podstaty podle §252 odst. 1 tr. zákoníku není podmíněno vznikem škody ani získáním prospěchu. Nutno dodat, že zákonný znak neoprávněného provozování, organizování, propagování a zprostředkování loterie nebo podobné sázkové hry je naplněn už tím, že ji pachatel provádí v rozporu se zákonem a že jeho cílem je získat jejím prováděním zdroj finančních prostředků (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové uveřejněný pod č. 5/1996 Sb. rozh. tr.).
12. S takovou organizační rolí a s evidentním vědomím všech podstatných okolností charakterizujících úmyslné zavinění obviněné I. Č. včetně její vůle způsobit následek předpokládaný posuzovaným přečinem zcela korespondovaly výsledky provedeného dokazování. Obviněná v rámci své obhajoby omezila svou účast na posuzovaném nelegálním podnikání na pouhý podpis tří smluv (o podnájmu nebytových prostor, o zajištění hostinské činnosti a smlouvu o činnosti technického a obchodního poradce), a snažila se tvrdit, že o ničem dalším nevěděla. Z provedeného dokazování však jasně vyplývá, že podepsala dále např. nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla technická herní zařízení (viz č. l. 749 verte a násl.), což ostatně také sama konstatovala u hlavního líčení (srov. č. l. 847 tr. spisu), osobně byla přítomna při podpisu smlouvy s P. K. (srov. výpověď tohoto spoluobviněného na č. l. 844 verte tr. spisu). Nelze proto souhlasit s její prezentací v tom smyslu, že by se účastnila neoprávněného provozu herních zařízení pouze „vzdáleně“ a bez znalostí skutečného charakteru činnosti svěřenského fondu, jak se snažila přesvědčit Nejvyšší soud i oba soudy nižších stupňů. Na jednu stranu tvrdila, že jakékoli vyúčtování či přerozdělování výnosů, k němuž byla jako správkyně fondu povinna, mělo nastat až na konci kalendářního roku, přesto však 12. 4. 2017 podepsala za svěřenský fond E. příslib vyplacení částky 85 000 Kč představující členské příspěvky (viz č. l. 323 tr. spisu), nad čímž se nijak nepozastavovala (ačkoli by se to dalo očekávat, pokud s vyúčtováním počítala až na konci roku), nepátrala po bližších informacích, a to zjevně z jediného důvodu, že věděla, že se jedná o dlužnou část výhry některého z hráčů a že se žádné přerozdělování výnosu klubů mezi „členy“ ani nemá na konci roku uskutečnit. Obviněná se opakovaně v průběhu trestního řízení i v dovolání hájila právním rozborem Mgr. Kláry Stibůrkové založeným na č. l. 823 a násl. tr. spisu, v němž jmenovaná advokátka odsouhlasila, že jí předložený Statut svěřenského fondu E. a Pravidla pro provozování Klubu hráčů a členství v takovém klubu nejsou v rozporu s tehdy platnými právními předpisy a není potřeba žádat o povolení k zamýšlené činnosti. Mgr. Klára Stibůrková ani jiný advokát se však nevyjádřili k reálné, resp. k faktické povaze obsahu činnosti provozované v obou klubech. Ve vztahu k (ne)oprávněnému provozování loterijních her Nejvyšší soud dodává, že podle §4 odst. 1 zákona o loteriích mohly být loterie a jiné podobné sázkové hry provozovány pouze na základě povolení příslušného orgánu, jimiž prokazatelně v dané věci svěřenský fond E. nedisponoval, jak již konstatoval v bodě 17. odůvodnění svého rozsudku krajský soud, jenž také správně upozornil na skutečnost, že podle §4 odst. 7 loterijního zákona mohly hry uvedené v ustanovení §2 písm. e) tamtéž provozovat pouze akciové společnosti se sídlem na území České republiky, které byly k tomuto účelu založeny a splňovaly další zákonné požadavky, což v dané věci svěřenský fond E. rovněž nemohl splňovat.
13. Nejvyšší soud považuje za vhodné poukázat stručně na samotný mechanismus, jakým obviněná společně s dalšími osobami obcházely zákonnou úpravu loterijního zákona tím, že pod zástěrkou neveřejného klubu ve skutečnosti provozovaly výherní automaty pro libovolné zájemce, a činily tak za účelem dosažení zisku ze hry tak, že zajistily výběr vhozených peněz. Všem, kdo projevil zájem o hru, byl umožněn vstup do herny s výherními hracími automaty po předchozím vyplnění formuláře nazvaném Žádost o přijetí za člena klubu hráčů (někteří obdrželi také čip pro otevření dveří), aniž by proběhl jakýkoli schvalovací proces, resp. v několika případech obsluha baru rozhodla o neumožnění vstupu osobám podnapilým nebo jinak v dané lokalitě nechvalně známým. Podstatné však je, že obviněná jako správkyně fondu přijaté žádosti nijak nevyhodnocovala, údajný přijímací proces za člena klubu sloužil pouze k zastření možnosti dovolit v podstatě každému zájemci hrát na výherních hracích přístrojích, o čemž věděli všichni obvinění, kteří postupovali ve shodě. Vyplňování formuláře žádosti a případné přidělení čipu stejně jako proklamace uvedené v žádosti o uhrazení vstupního poplatku (nikým nebyl hrazen) nebo ve smlouvě o založení svěřenského fondu E. o účelu jeho založení, jímž měla být podpora a rozvoj společenského hraní různých her formou vytváření, provozování a podpory neveřejných herních klubů, to vše sloužilo pouze k obejití platné právní úpravy, jež regulovala provozování loterie, a mělo vyvolat dojem legality. Rovněž z okolností, za nichž došlo k vytvoření svěřenského fondu a určení jeho účelu, je poměrně zřetelný záměr obviněných a s nimi spřízněných osob, které se na provozování hracích automatů bez příslušného oprávnění podílely. Rozhodně primárně nešlo o vyčlenění majetku z vlastnictví zakladatele a jeho svěření správci (obviněné jako správkyni) k určitému účelu, jak předpokládá ustanovení §1448 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zákoník“). Smlouvu o vytvoření svěřenského fondu E. uzavřela policejním orgánem neztotožněná osoba vystupující s cizím osobním dokladem na jméno T. T. M. na straně zakladatele, který vyčlenil finanční částku 300 000 Kč, a na straně druhé obviněná I. Č., která se touto smlouvou zavázala svěřené finance spravovat při akceptaci, tj. přijala pověření ke správě majetku ve smyslu §1451 obč. zákoníku. Vymezení obsahu určeného účelu svěřenského fondu jeho zakladatelem, jak byl citován, by mohlo odpovídat veřejně prospěšné povaze tohoto účelu, jak vyplývá z ustanovení §1449 odst. 1 obč. zákoníku. To znamená, že jeho hlavním účelem nemohlo být dosahování zisku, jak vyplývá z §1449 odst. 3 obč. zákoníku. Se zřetelem na skutková zjištění soudů o způsobu páchání posuzované trestné činnosti je bez jakýchkoli pochybností možné uzavřít, že smyslem založení svěřenského fondu nebylo dosažení jeho účelu, byť alespoň v té formě, v jaké byl vymezen ve smlouvě ze dne 12. 8. 2014, nýbrž všechny dotčené osoby, jež byly zapojeny do nelegálního provozování heren včetně obviněné I. Č., chtěly pouze vyvolat zdání legality svému počínání, a jejich prvotním cílem naopak bylo dosahování finančního zisku z provozu hracích automatů a jim podobných zařízení.
14. Pro dokreslení celé povahy posuzované trestné činnosti lze ještě zdůraznit, že obviněné byly elektronickou poštou zasílány vyplněné přihlášky zájemců o členství v tzv. klubu, avšak šlo o pouhou formalitu, neboť jak svědci z řad „přijatých členů“, tak obsluha barů v K. a H. potvrdili, že ihned po vyplnění formuláře byli vpuštěni do prostor heren v obou místech (viz např. výpověď H. S., T. O., T. K., I. S. na č. l. 847 verte až 850 tr. spisu nebo výpovědi svědků na č. l. 157 až 376 tr. spisu). Nikdo z těchto svědků ani ze spoluobviněných se nevyjádřil tak, že by měli k žádostem o přijetí za člena jakoukoli zpětnou vazbu od obviněné I. Č., správkyně svěřenského fondu. Z obsahu jednotlivých žádostí o členství nevyplývá, že by kterýkoli uchazeč zaplatil vstupní poplatek, k čemuž se shodně vyjadřovali svědci z řad obsluhy barů a hráčů tak, že taková platba nebyla podmínkou vstupu do prostor, kde se nacházela technická herní zařízení. Obviněná tedy neměla důvod domnívat se, že jsou splněny podmínky fungování tzv. klubů, jaké byly popisovány v právním stanovisku vypracovanému Mgr. Klárou Stibůrkovou mj. v tom, že přístup do klubu bude umožněn jen osobám přijatým správcem fondu po uhrazení vstupního poplatku. Za těchto okolností nelze mít pochybnosti o tom, že obviněná měla dostatečný přehled o způsobu provozování heren pod určitou „záštitou“ svěřenského fondu, evidentně právě založeného za účelem obejití pravidel stanovených pro jejich provoz (zjednodušeně uvedeno - vydání licence), neboť ani tento svěřenský fond jako správkyně nevedla způsobem vyžadovaným zákonem, například již tím, že nevedla účetnictví, ačkoli je svěřenský fond poplatníkem daně z příjmů právnických osob. Nutno ještě připomenout, že obdobné herní kluby byly za účasti obviněné jménem svěřenského fondu E. zřizovány v Chomutově, v Brně a v Praze, přičemž např. v herně v Praze se prohlídka jiných prostor uskutečnila již dne 31. 8. 2016 (viz údaje z trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 30/2018, str. 10 obžaloby založené na č. l. 805 a násl. tr. spisu), tedy ještě dříve než v posuzované trestní věci. Logicky tedy obviněná, pokud by skutečně na počátku vykonávala funkci správkyně fondu v dobré víře (což ale bylo vyvráceno), mohla alespoň ukončit své působení ve fondu v době zásahu policejního orgánu v prostorách klubu v Praze 2, avšak učinila tak až 12. 12. 2016 (viz písemné vzdání se funkce správce svěřenského fondu na č. l. 87 tr. spisu). Pokud jde o roli obviněné v posuzované věci, ta tedy nebyla pouze pasivní, byť zcela výraznější aktivitu na samotném provozu klubů lze přisuzovat předsedovi klubu, rovněž neztotožněné osobě vystupující pod jménem D. M., a spoluobviněným. To však nemůže zbavit trestní odpovědnosti obviněnou, jež dobrovolně převzala funkci správkyně svěřenského fondu E., byla povinna seznámit se s relevantní právní úpravou, na niž ji upozornila minimálně Mgr. Klára Stibůrková a dbát, aby nedocházelo k jejímu porušování, resp. obcházení. Z uvedených důvodů tudíž ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o naplnění znaku objektivní stránky žalovaného přečinu spočívajícího v „neoprávněném provozování a organizování“ loterie a podobné sázkové hry ve smyslu §252 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2016.
15. Při zohlednění výše uvedeného je tedy zřejmé, že za popsaných okolností s aktivním přispěním obviněné I. Č. došlo k neoprávněnému provozování hracích přístrojů, resp. k neoprávněnému provozování loterie a podobné sázkové hry ve smyslu ustanovení §252 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2016. Proto má Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů za to, že jednání obviněné bylo jednoznačným obcházením zákonných pravidel, která v rozhodné době vyžadovala vydání příslušného povolení k provozování výherních hracích přístrojů, u nichž se za typické komponenty považují akceptor bankovek, elektronický servisní zámek a sada ovládacích tlačítek, přičemž o výhře či prohře rozhoduje hráči předem neznámá okolnost zobrazená na výherní tabulce a jež se nacházely v herních klubech založených svěřenským fondem E., jehož správkyní byla obviněná I. Č.
IV. Závěrečné shrnutí
16. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu odmítl dovolání obviněné I. Č. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 7. 2019
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu