ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.980.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 980/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Z. A. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, E. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a R. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 7 To 129/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 4/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 2 T 4/2016, byly obviněné Z. A., E. H. a R. H. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěny obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 1 KZV 5/2016, pro skutek, jímž se obviněná Z. A. měla dopustit zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněné E. H. a R. H. trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) [pozn. Nejvyššího soudu: v obžalobě byl skutek popsán ve vztahu ke každé obviněné zvlášť pod body 1), 2) a 3)].
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni odvolání v neprospěch všech obviněných, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 7 To 129/2017, jímž zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu a podle §223 odst. 1 tr. řádu z důvodu §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavil trestní stíhání všech obviněných, neboť jsou promlčena.
3. Skutek, v němž obžaloba spatřovala spáchání uvedených trestných činů obviněných, spočíval v podstatě v tom, že obviněné v období od 27. 10. 2009 do 20. 12. 2010 v Plzni v postavení úředníka orgánu územní samosprávy zařazené, a to obviněná Z. A. na pozici vedoucí oddělení investic do 31. 12. 2009 v rámci odboru výstavby a poté v rámci odboru majetkového Úřadu městského obvodu Plzeň 3 (dále též jako „ÚMO Plzeň 3“), obviněná E. H. na pozici vedoucí odboru výstavby ÚMO Plzeň 3 a obviněná R. H. na pozici referentky oddělení investic odboru výstavby ÚMO Plzeň 3, všechny nadané pravomocemi v souvislosti s přípravou a realizací veřejné zakázky č. 2842 v rámci zjednodušeného podlimitního řízení, jejímž zadavatelem byl ÚMO Plzeň 3, nazvané „Multifunkční sportovní areál České údolí Plzeň-Valcha – III. etapa – venkovní bazén“, s vědomím toho, že usnesením zastupitelstva č. 8 ze dne 12. 2. 2008 ve spojení s usnesením rady č. 493 ze dne 27. 10. 2009 bylo rozhodnuto o záměru Městského obvodu Plzeň 3 vybudovat v rámci multifunkčního areálu venkovní bazén co do parametrů odpovídající projektu zpracovanému obchodní společností D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., současně byly přinejmenším srozuměny s tím, že svým níže popsaným jednáním mohou opatřit obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o., IČ: 26386437, neoprávněnou výhodu spočívající v získání možnosti uzavřít jako zhotovitel s Městským obvodem Plzeň 3 jako objednatelem smlouvu o dílo k realizaci této veřejné zakázky bez toho, že by tato obchodní společnost splňovala stanovené podmínky pro realizaci této veřejné zakázky, a zároveň byly přinejmenším srozuměny s tím, že svým níže popsaným jednáním mohou způsobit protiprávní vyplacení částky 17 455 968 Kč ke škodě Městského obvodu Plzeň 3, tedy za takového stavu obviněné vědomě porušily své povinnosti vyplývající z jejich pracovního zařazení,
konkrétně obviněná Z. A. porušila povinnost řádně zajišťovat přípravu a realizaci investičních akcí Městského obvodu Plzeň 3, provádět předprojektovou přípravu a připravovat podklady pro zadání ke zpracování projektové dokumentace, připravovat návrhy a protinávrhy smluv o dílo pro zadávané práce, provádět likvidaci faktur, zajišťovat úkoly vyplývající z usnesení rady a zastupitelstva městského obvodu, sestavovat dílčí návrh rozpočtu, sledovat a kontrolovat plnění a čerpání rozpočtu, který se týká oddělení investic, a dále též své povinnosti vyplývající z dokumentu „Pravidla přípravy investičních akcí“ schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 4. 12. 2007 pod č. 97, ve znění schváleném zastupitelstvem dne 1. 12. 2009 pod č. 89,
obviněná E. H. porušila povinnost odpovídat za celkovou činnost odboru výstavby, za řádné splnění úkolů uložených odboru orgány Městského obvodu Plzeň 3 a vedením ÚMO Plzeň 3, za včasné a kvalitní zpracování materiálů předkládaných k projednání v orgánech tohoto městského obvodu, za přípravu a realizaci investičních akcí podle plánu investic schváleného zastupitelstvem tohoto městského obvodu pro příslušný rok z jeho rozpočtu a také porušila své povinnosti vyplývající z dokumentu označeného „Pravidla přípravy investičních akcí“ schváleného usnesením Zastupitelstva městského obvodu Plzeň 3 ze dne 4. 12. 2007 pod č. 97, ve znění schváleném zastupitelstvem dne 1. 12. 2009 pod č. 89,
obviněná R. H. porušila povinnost shromažďovat, zpracovávat a vyhodnocovat požadavky na výstavbu, navrhovat optimální způsob realizace a zpracování zadávacích podkladů, smluv a potřebných dokladů k investiční výstavbě Městského obvodu Plzeň 3, připravovat výběrová řízení investičních staveb podle zákona o veřejných zakázkách a Pravidel přípravy investičních akcí schválených Zastupitelstvem městského obvodu Plzeň 3, připravovat a zajišťovat dokumentaci pro územní řízení a stavební povolení, provádět likvidaci faktur, provádět předprojektovou přípravu a připravovat podklady pro zadání ke zpracování projektové dokumentace, a připravovat návrhy a protinávrhy smluv o dílo pro zadávané práce, jakož i své povinnosti vyplývající z dokumentu označeného „Pravidla přípravy investičních akcí“ schváleného usnesením Zastupitelstva městského obvodu Plzeň 3 ze dne 4. 12. 2007 pod č. 97, ve znění schváleném zastupitelstvem dne 1. 12. 2009 pod č. 89,
tyto své povinnosti porušily tím, že:
obviněná Z. A. nejpozději dne 15. 12. 2009 v Plzni jako členka hodnotící komise a zároveň jako osoba odpovědná za zpracování této veřejné zakázky a za zpracování podkladů pro rozhodnutí rady o schválení vybraného uchazeče o danou zakázku, úmyslně prostřednictvím protokolu o jednání komise pro posouzení splnění kvalifikace uchazečů a posouzení a hodnocení nabídek uchazečů ze dne 15. 12. 2009 doporučila Radě městského obvodu Plzeň 3 uzavřít smlouvu o dílo, na jejímž základě by mělo dojít k realizaci projektu „Multifunkční sportovní areál České údolí Plzeň-Valcha – III. etapa – venkovní bazén“ obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., jako nejvhodnějším uchazečem o tuto veřejnou zakázku,
obviněné E. H. a R. H. dne 15. 12. 2009 v Plzni jako osoby odpovědné za zpracování této veřejné zakázky a za zpracování podkladů pro rozhodnutí Rady městského obvodu Plzeň 3 o schválení vybraného uchazeče o danou zakázku, úmyslně formou předložení písemného podkladu označeného jako „návrh usnesení Rady městského obvodu Plzeň 3“, obsahujícího též důvodovou zprávu, doporučily radě uzavřít smlouvu o dílo, na jejímž základě by mělo dojít k realizaci projektu „Multifunkční sportovní areál České údolí Plzeň-Valcha – III. Etapa – venkovní bazén“ obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., jako nejvhodnějším uchazečem o tuto zakázku,
ačkoli všechny obviněné v té době vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům věděly,
že pro zaslání výzev k podávání nabídek ze strany jednotlivých uchazečů o veřejnou zakázku nebyly splněny podmínky, neboť do oslovení těchto uchazečů o veřejnou zakázku nebyla zpracována zadávací dokumentace v rozporu s §44 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 14. 9. 2010 (dále také jako „ZVZ“ nebo „zákon o veřejných zakázkách“), podle něhož musela zadávací dokumentace veřejných zakázek na stavební práce obsahovat (kromě náležitostí uvedených v §44 odst. 3 cit. zákona) také „příslušnou dokumentaci stavby nebo jinou technickou dokumentaci zpracovanou do podrobností nezbytných pro zpracování nabídky“ a dále „soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, a to rovněž v elektronické podobě“ a že v důsledku toho ani nebyly splněny podmínky pro určení obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o., jako nejvhodnějšího uchazeče o tuto zakázku, a tudíž že v tomto případě ani nebyly splněny podmínky pro uzavření smlouvy o dílo s AQUA VARIA, s. r. o., neboť procedura výběru neodpovídala požadavkům ustanovení §76 ZVZ,
dále věděly, že nabídka předložená obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., pokud jde o předmět budoucího plnění, neodpovídala zadání předmětu budoucího díla určenému usnesením zastupitelstva ze dne 12. 2. 2008 schváleným pod č. 8, na něž navázala usnesením Rady městského obvodu Plzeň 3,
rovněž věděly, že obligatorní příloha písemné nabídky AQUA VARIA, s. r. o., v podobě tzv. výkazu výměr nemá potřebnou vypovídací hodnotu, neboť postrádá kvantitativní vymezení jednotlivých položek, a že tudíž tato písemná nabídka nesplňuje požadavky vyplývající z ustanovení §44 odst. 4 ZVZ, podle něhož zadávací dokumentace veřejných zakázek na stavební práce musela obsahovat (kromě náležitostí uvedených v §44 odst. 3 cit. zákona) také „příslušnou dokumentaci stavby nebo jinou technickou dokumentaci zpracovanou do podrobností nezbytných pro zpracování nabídky“ a dále „soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, a to rovněž v elektronické podobě“,
dále obviněné tím, že poté, kdy na podkladě jejich doporučení rada svým usnesením ze dne 15. 12. 2009 pod č. 568 rozhodla o schválení AQUA VARIA, s. r. o., jako zhotovitele této investiční akce včetně cenové nabídky ve výši 17 438 000 Kč, a kdy byla podepsána smlouva o dílo č. 11/2009 ze dne 17. 12. 2009 mezi Statutárním městem Plzeň, městským obvodem Plzeň 3, jako objednatelem a obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., jako zhotovitelem, byly přinejmenším srozuměny s tím, že předmětné a v budoucnu realizované dílo nebude odpovídat předmětu díla určenému usnesením zastupitelstva č. 8 ze dne 12. 2. 2008 ve spojení s navazujícími usneseními rady, také byly srozuměny s tím, že reálná hodnota zhotovovaného díla může být s ohledem na uvedené okolnosti výrazně nižší než předpokládaná hodnota díla, jež vycházela z dokumentace pro územní řízení o umístění stavby zpracované D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., a že nejsou splněny smlouvou stanovené podmínky pro úhradu faktur vystavených zhotovitelem, kromě úhrady zálohové faktury ve výši cca 30 % z celkové ceny díla, neboť další fakturace až do výše 90 % z celkové ceny díla měla být podle čl. V odst. 3 této smlouvy objednatelem proplacena teprve na základě vykonavatelem technického dozoru stavby odsouhlaseného reálného stavu dokončení díla,
učinily kroky k proplacení faktur, konkrétně obviněná Z. A. z pozice „hlavní účetní“, obviněná E. H. z pozice „příkazce operace“ a obviněná R. H. z pozice „B-Schválení“ odsouhlasily dne 18. 12. 2019 (resp. Z. A. dne 21. 12. 2009) v systému Ifaktury proplacení dvou zálohových faktur: č. 2009063 vystavené dne 17. 12. 2009 znějící na 5 231 400 Kč a č. 2009064 ze dne 18. 12. 2009 znějící na 10 068 600 Kč, přestože věděly, že v té době ještě nebyla zhotovena ani část smlouvou o dílo určeného díla, načež posléze obviněná Z. A. při vědomí si nejen faktu, že dílo neodpovídá předmětu určenému orgány Městského obvodu Plzeň 3 a smlouvou o dílo ze dne 19. 12. 2009, ale též při vědomí toho, že dílo v té době ještě nebylo dokončeno, odsouhlasila dne 20. 12. 2010 v systému „Ifaktury“ na pozici „hlavní účetní“ a na pozici „B–Schválení“ proplacení konečné faktury č. 2010022 vystavené dne 15. 12. 2009 a znějící na částku 2 155 968 Kč, představující doplatek původně ve smlouvě sjednané ceny za dílo ve výši 17 438 000 Kč,
přičemž v důsledku tohoto jednání všech obviněných došlo k protiprávnímu uzavření předmětné smlouvy o dílo s AQUA VARIA, s. r. o., bez toho, že by tato obchodní společnost byla jako dodavatel vybrána předepsaným způsobem v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o veřejných zakázkách, a dále došlo k protiprávnímu vyplacení peněžních prostředků z rozpočtu Městského obvodu Plzeň 3 ve výši 15 300 000 Kč (resp. ve výši 17 455 968 Kč, pokud se týká jednání obviněné Z. A.) ke škodě tohoto městského obvodu.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
4. Nejvyšší státní zástupce (dále též jako „dovolatel“) podal proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání v neprospěch obviněných Z. A., E. H. a R. H., které opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu.
5. Úvodem svého podání dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a reprodukoval některé zásadní úvahy a závěry soudů nižších stupňů, na jejichž podkladě soudy učinily svá rozhodnutí ve věci. Soudům obou stupňů vytkl, že žalovaný skutek nesprávně právně posoudily, byl přesvědčen o spáchání úmyslných trestných činů obviněnými, jak byly žalovány. Neztotožnil se tedy jak s názorem krajského soudu, který zprostil všechny obviněné obžaloby, neboť ve skutkových zjištěních neshledal žádný trestný čin, tak s názorem vrchního soudu, který skutek posoudil jako trestné činy spáchané z nedbalosti a z důvodu uplynutí promlčecí lhůty zastavil trestní stíhání obviněných.
6. Nejvyšší státní zástupce připomněl, že skutková podstata podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [resp. podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zákona] obsahuje tzv. druhý úmysl (nazývaný také jako úmysl přesahující objektivní stránku, pohnutka, dolus coloratus, obmysl), u něhož v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1475/2015, uveřejněném pod č. 14/2018 Sb. rozh. tr., postačí úmysl nepřímý, pokud z výslovné formulace nevyplývá, že je třeba, aby pachatel daný následek přímo chtěl. Tento znak považoval dovolatel na rozdíl od odvolacího soudu u všech spoluobviněných za naplněný a zdůraznil některé skutkové okolnosti, jež podle jeho přesvědčení vyplývaly z provedeného dokazování a podporovaly jím prosazované právní posouzení skutků jako úmyslných trestných činů. Statutární město Plzeň přijalo záměr vybudovat zděný zastřešený bazén s vnitřním vyhříváním a vybavený vodními atrakcemi, jehož základní parametry byly definovány projektovou dokumentací zpracovanou D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., a na který byly vyčleněny k tomu adekvátní finanční prostředky z rozpočtu města Plzně. Aniž byla vypracována zadávací dokumentace odpovídající požadavkům zákona, proběhlo výběrové řízení na veřejnou zakázku, jehož součástí byla technická studie, resp. jakýsi návrh vodního díla vypracovaný bezplatně v rámci technické výpomoci obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., který se však týkal koupacího jezírka a nikoli venkovního bazénu. Přitom smlouva o dílo a další dokumenty odkazovaly na projektovou dokumentaci od D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., jež ale jednak měla sloužit pro účely územního řízení a jednak ani nebyla uchazečům o veřejnou zakázku zaslána. Obviněné si podle dovolatele byly těchto skutečností vědomy a současně byly srozuměny s tím, že vybraný uchazeč AQUA VARIA, s. r. o., může zhotovit dílo jiných parametrů (včetně jeho hodnoty), než jakými by mělo v souladu s projektovou dokumentací D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., disponovat. Přesto obviněné pokračovaly v zadávacím řízení, na vzniklou situaci nijak nereagovaly, ačkoli to bylo jejich povinností. Dále potom učinily kroky k proplacení díla ještě dříve, než bylo započato s jeho realizací, za těch okolností, že dílo nebylo schváleno příslušnými orgány města, nedosahovalo hodnoty venkovního bazénu podle záměru města Plzně a ani nebylo předmětem smlouvy o dílo, tudíž předkládané faktury zhotoviteli díla vyplácely bez právního důvodu. Současně mu poskytly peněžní prostředky nejen předčasně, ale také ve větším rozsahu, než jak stanovila smlouva o dílo.
7. Proto se nejvyšší státní zástupce domníval, že shora stručně popsaným způsobem porušily všechny tři obviněné své pracovní povinnosti, čímž zajistily, aby s obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., byla po „předstíraném výběru“ uzavřena smlouva o dílo, a to s možností vzniku škody na majetku města, které usilovalo o vybudování venkovního bazénu, zatímco AQUA VARIA, s. r. o., měla zhotovit méně finančně náročné koupací jezírko. Za něj pak bezdůvodně obdržel zhotovitel peněžní plnění předčasně, v čemž spatřoval dovolatel naplnění znaku pohnutky spočívající v opatření jinému neoprávněný prospěch ve smyslu §329 odst. 1 tr. zákoníku, resp. §158 odst. 1 tr. zákona. Současně však dovolatel připustil, že primární pohnutkou obviněných bylo vyhovět přáním nebo požadavkům svých nadřízených, což však zahrnovalo i upřednostnění AQUA VARIA, s. r. o., v zadávacím řízení a způsobení škody zadavateli. Své úvahy zakončil dovolatel vyhraněním se vůči závěrům odvolacího soudu, který neshledal u obviněných úmyslné zavinění a trestnou činnost v nedbalostní formě posoudil jako promlčenou. Nejvyšší státní zástupce byl naopak toho názoru, že všechny obviněné jednaly v nepřímém úmyslu, obviněná Z. A. se dopustila zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněné E. H. a R. H. trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákona.
8. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc znovu projednat a rozhodnout. Dále vyslovil svůj souhlas učinit navrhované i jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání.
9. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno k vyjádření obviněným, které tohoto práva nevyužily.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Jak bylo již shora zmíněno, nejvyšší státní zástupce svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu. První z uvedených důvodů uplatnil v té alternativě, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Druhý z dovolacích důvodů je určen k nápravě vad napadeného rozhodnutí či jemu předcházejícího řízení a těm, které mají svůj původ v nesprávném použití hmotného práva, nejčastěji trestního zákona, popřípadě na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Vždy je však nutné vytýkat nesprávnost v použití hmotného práva na skutek, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, nebo na jinou skutkovou okolnost významnou pro rozhodnutí ve věci. Zásadně jde tedy o případy, kdy soudy zjištěný skutek není trestným činem, kterým byl obviněný uznán vinným, ale jde o jiný trestný čin, popřípadě skutkové okolnosti vyjádřené ve výroku o vině, event. rozvedené v odůvodnění soudních rozhodnutí, nevykazují znaky žádného z trestných činů uvedených v trestním zákoně. Pod tento dovolací důvod rovněž lze zahrnout výhrady proti tomu, že skutková zjištění soudů nemají žádný, resp. dostatečný podklad v provedených důkazech, nelze tudíž dospět k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem.
11. Oba citované dovolací důvody byly uplatněny relevantním způsobem, odvolací soud totiž usnesením zastavil trestní stíhání všech tří obviněných. Vedl ho k tomu závěr, že se obviněné dopustily nedbalostních trestných činů, ohledně nichž však uplynula promlčecí lhůta předtím, než bylo proti jednotlivým obviněným zahájeno trestní stíhání. Svými konkrétními argumenty dovolatel směřoval proti hmotněprávnímu posouzení skutkových zjištění, neboť jimi prosazoval změnu v právní kvalifikaci skutků obviněných odlišnou od té, k níž dospěl soud druhého stupně. Domáhal se použití právní kvalifikace v souladu s podanou obžalobou, tedy jako úmyslných trestných činů, neboť znaky jejich skutkových podstat považoval za naplněné. Takovou argumentací sice nejvyšší státní zástupce naplnil obsah obou uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud ji posoudil jako neopodstatněnou.
b) K jednotlivým dovolacím námitkám
12. V úvodu svého podání vyjádřil nejvyšší státní zástupce souhlas s názorem soudu druhého stupně, pokud u všech obviněných shledal za naplněný znak úřední osoby podle §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku jako speciálního subjektu ve smyslu §114 odst. 1 tr. zákoníku, resp. veřejného činitele podle §89 odst. 9 a §90 odst. 1 tr. zákona. Odvolací soud tak napravil nesprávné posouzení postavení obviněných soudem prvního stupně. Tím však shoda s názory vyslovenými odvolacím soudem v napadeném usnesení byla ze strany dovolatele vyčerpána, zásadně se totiž ohradil proti tomu, že by obviněné nejednaly úmyslně, ale pouze v nedbalostní formě zavinění. Nejvyšší státní zástupce trval na stanovisku obžaloby, podle níž obviněné svým jednáním naplnily skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [resp. trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákona] a obviněná Z. A. také zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
13. Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci [obdobně byla vymezena také skutková podstata podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zákona, podle níž byl trestně odpovědný veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch nesplnil povinnost vyplývající z jeho pravomoci]. Kurzívou zvýrazněný znak, tzv. druhý úmysl, obou citovaných skutkových podstat byl podle nejvyššího státního zástupce naplněn minimálně v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, resp. §4 písm. b) tr. zákona. Obviněné byly přinejmenším srozuměny jak s opatřením neoprávněného prospěchu obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o., tak se způsobením škody na majetku Městského obvodu Plzeň 3. Zdůraznil k tomu, že všechny obviněné si byly vědomy toho, že původním a orgánem města schváleným záměrem bylo vybudování zděného zastřešeného bazénu s vodními atrakcemi, nikoli fakticky zhotovené fóliové jezírko na bázi biotopu. Takto předpokládaná podoba stavby se promítla i do hrubého odhadu finančních nákladů, které byly v rámci rozpočtu města a městského obvodu vyčleněny, což se však podle názoru nejvyššího státního zástupce nepromítlo do ceny skutečně vynaložené za provedené dílo. Zásadně tedy nesouhlasil se závěry vrchního soudu o tom, že nebyla naplněna pohnutka označovaná často jako tzv. druhý úmysl či úmysl přesahující objektivní stránku trestného činu, jež je podmínkou trestní odpovědnosti u skutkových podstat podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, resp. §158 odst. 1 tr. zákona, jejichž aplikace na jednání obviněných se domáhal. Nejvyšší soud však zjistil, že uvedené argumenty nejvyššího státního zástupce nemají oporu v provedených důkazech a z nich vyplývajících skutkových zjištění.
14. Na č. l. 1755 anebo také 1846 tr. spisu je založeno usnesení Rady městského obvodu Plzeň 3 č. 493 ze dne 27. 10. 2009, jímž rada k návrhu místostarosty schválila záměr zahájit přípravu III. etapy stavby „Multifunkční sportovní areál České údolí, Plzeň-Valcha - venkovní bazén (přírodní nádrž)“. V jejím rámci mělo být místo původně plánovaného bazénu postaveno koupací jezero, jak nepochybně vyplývá z důvodové zprávy předložené radě před přijetím citovaného usnesení (č. l. 1847 tr. spisu). Z této zprávy je také patrné, že podnětem k myšlence nahradit bazén jezírkem na sklonku roku 2009 byla objektivní skutečnost, že z výstavby v rámci I. a II. etapy projektu Multifunkční sportovní areál České údolí Plzeň-Valcha zbyly nevyčerpané prostředky ve výši zhruba 21 milionů Kč, které se rada rozhodla investovat právě do III. etapy tohoto projektu. Okolnosti financování celého areálu nazvaného zkráceně Multifunkční sportovní areál České údolí rovněž objasnil v rámci své svědecké výpovědi v hlavním líčení místostarosta ÚMO Plzeň 3 a současně radní a zastupitel této městské části S. K. Vysvětlil, že původním záměrem financování výstavby sportovního komplexu bylo využití dotačních prostředků, ale úředníci z Magistrátu města Plzně požádali ÚMO Plzeň 3, aby tak nečinili, protože by tento projekt konkuroval jiným jejich projektům v regionu, a místo toho slíbili poskytnout prostředky z rozpočtu Magistrátu města Plzně. Ačkoli ÚMO Plzeň 3 vznesl požadavek 120 mil. Kč na celý projekt, bylo jim účelově a na časově omezenou dobu poskytnuto pouze 90 mil. Kč. Z tohoto důvodu se rozhodli odložit výstavbu bazénu na pozdější dobu a vypsali zadávací řízení na veřejnou zakázku na stavební práce týkající se I. a II. etapy projektu. Nakonec se však podařilo tzv. vysoutěžit cenu za uvedené dvě etapy výrazně pod původně plánovanou částkou, proto přijali rozhodnutí ušetřené, resp. zbylé peníze poskytnuté magistrátem využít k realizaci vybudování III. etapy projektu. Vzhledem k tomu, že odbor životního prostředí ÚMO Plzeň 3 zaujal k pořízení bazénu s vodními atrakcemi jasné stanovisko, podle něhož bylo vyloučeno zřízení veřejného bazénu s chemickým čištěním (!), rozhodli se pro přírodní variantu koupacího zařízení, již považovali za výhodnou i vzhledem k nižším provozním nákladům. Svědek připustil, že následně byl zmatek ohledně názvů projektu, jenž byl někde označován jako „bazén“, jinde „koupací jezírko“ nebo i „koupaliště“ (viz č. l. 3675 a násl. tr. spisu). Není tedy pravdou, že by vynaložené peníze byly určeny původně na jiný nákladnější projekt, jak tvrdili státní zástupce v obžalobě a nejvyšší státní zástupce v dovolání. Rada totiž vyslovila jasný souhlas s tím, že z ušetřené částky cca 21 milionů Kč bude postaveno koupací jezírko. Tudíž obviněné nemohly být ani ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku srozuměny s tím, že předmětem veřejné zakázky bylo v rozporu se záměrem ÚMO Plzeň 3 koupací jezírko namísto bazénu, ani s tím, že peníze, které byly na základě jimi proplacených faktur uhrazeny zhotoviteli, byly určeny na jinou stavbu (pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s ním srozuměn; srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem). Ani jedna z obviněných proto nemohla být dále srozuměna se způsobením škody městu a s opatřením neoprávněného prospěchu obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o. Je vhodné v této souvislosti upozornit na to, že ani soudy obou stupňů ani jiné orgány činné v trestním řízení na tuto „Důvodovou zprávu“ v průběhu trestního řízení nepoukázaly a nezabývaly se jí, ačkoli obviněné z jejího obsahu v rámci své obhajoby vycházely a zdůrazňovaly tyto pro rozhodování o vině významné skutečnosti (srov. výpověď obviněných Z. A. na č. l. 3651 a 3654, R. H. na č. l. 3665 a E. H. na č. l. 3658 tr. spisu). Na uvedené podstatné okolnosti předcházející realizaci výstavby koupacího areálu upozornil i svědek S. K. (srov. č. l. 3677 tr. spisu). Rovněž P. K. před soudem prvního stupně hovořil o tom, že z důvodu nižších nákladů na první dvě etapy, než jaké se původně očekávalo, bylo rozhodnuto, že ušetřené prostředky budou využity na jezírko (viz č. l. 3712 tr. spisu). Přitom předmětná důvodová zpráva ve spojení s následným usnesením rady č. 493 ze dne 27. 10. 2009 představuje zásadní důkazní prostředek, jenž vyvrací obžalobou tvrzenou skutkovou okolnost, že orgány města neodsouhlasily posléze realizovaný záměr vybudovat přírodní nádrž!
15. S ohledem na jednoznačné rozhodnutí Rady městského obvodu Plzeň 3 o výstavbě přírodní nádrže a nikoli venkovního bazénu, je zjevně vyloučeno, aby obviněným bylo vytýkáno organizování zadávacího řízení na jiné dílo, než bylo záměrem města, a dále současně čerpání prostředků z rozpočtu města slovy dovolatele „za něco, za co být vyplaceny neměly“ (viz str. 11 dovolání). Je třeba však dát částečně za pravdu dovolateli, pokud obviněným vytýkal nesrovnalosti v zadávací dokumentaci k předmětné veřejné zakázce. Není pochyb o tom, že výkaz výměr, jenž byl součástí zadávací dokumentace, byl zpracovaný formou kumulovaných cen, což nelze považovat za dokumentaci splňující podmínky podle §44 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách (což konstatoval znalec Ing. Martin Kejha, viz str. 11 jeho posudku, resp. č. l. 258 tr. spisu). Byť tedy obviněné a další odpovědné osoby ÚMO Plzeň 3 evidentně nepostupovaly v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (čehož si musely být vědomy), je vyloučeno, aby současně věděly o možnosti opatření neoprávněného prospěchu právě a jedině AQUA VARIA, s. r. o., a tento účel také sledovaly, popř. s jeho dosažením byly srozuměny. Zadávací dokumentaci obdrželi všichni oslovení dodavatelé stejnou (nemůže být tedy příčinná souvislost mezi nedostatečnou či dokonce vadnou dokumentací a opatřením neoprávněného prospěchu) a nikde ve spisovém materiálu se nenachází důkaz o tom, že by například některá z obviněných byla v nadstandardním styku se zástupci obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o. Nezpochybnitelným faktem sice je, že AQUA VARIA, s. r. o., na výzvu ÚMO Plzeň 3 vypracovala před zahájením zadávacího řízení „návrh řešení“, jenž se stal součástí zadávací dokumentace, ale nikde nebylo řečeno, že by k vypracování tohoto návrhu příslušnou obchodní společnost vyzvala jménem městského obvodu některá z obviněných (J. K. i P. K. z AQUA VARIA, s. r. o., byli k této otázce dotazováni a konkrétní osobu z městského obvodu, s níž o tom jednali, si ani jeden z nich nevybavil). Sama obviněná Z. A. uvedla, že poprvé o této obchodní společnosti slyšela až při zadávacím řízení (viz č. l. 3650 tr. spisu). Rovněž je skutečností, že AQUA VARIA, s. r. o., již dne 10. 11. 2009 uzavřela smlouvy o dílo se subdodavateli na stavební práce na jezírku, jako kdyby si byla jistá, že zakázka připadne jí. V průběhu trestního řízení však ze strany obžaloby nebyl opatřen jakýkoli podklad pro to, aby tyto okolnosti mohly být kladeny k tíži právě obviněným. Podstatné je pak zejména to, že ani jedna z nich nebyla členkou investiční komise, která v souvislosti s touto veřejnou zakázkou navrhovala konkrétních 5 dodavatelů, jež byli osloveni k podání cenové nabídky. Ani jedna ze spoluobviněných tedy nemohla žádným způsobem ovlivnit skutečnost, že obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o., byla dána možnost účastnit se zadávacího řízení, tj. být mezi oslovenými dodavateli. Z hlediska podmínek zadávacího řízení je také důležité, že všichni oslovení uchazeči o veřejnou zakázku měli k dispozici totožnou zadávací dokumentaci, všichni vypracovávali cenové nabídky na jezírko (nikoli bazén), byť na zalepenou obálku předkládanou zadavateli napsali „venkovní bazén“. Nikdo z dodavatelů si nestěžoval na nedostatečně formulované zadání, nikdo nepožadoval po zadavateli doplňující informace, jako tomu naopak bylo v září 2009, kdy probíhalo zadávací řízení na I. a II. etapu a s připomínkami a dotazy k zadávací dokumentaci se na zadavatele obrátili někteří uchazeči (viz např. č. l. 1015, 1009 tr. spisu). Mezi listinnými důkazy v trestním spise jsou tři cenové nabídky, z nichž vyplývá, že AQUA VARIA, s. r. o., nabídla nejnižší cenu na zcela stejné dílo jako ostatní uchazeči. Není jasné, jak z takového průběhu zadávacího řízení mohly obviněné usuzovat na opatření neoprávněného prospěchu AQUA VARIA, s. r. o., a způsobení škody ÚMO Plzeň 3 ani ve formě srozumění se způsobením takového následku. Námitka nejvyššího státního zástupce ohledně charakteru konání zadávacího řízení jako pouze formálního (v dovolání označené doslova jako „předstíraný výběr“), s předem zákulisně vybraným vítězným uchazečem, a to přičiněním právě a jedině obviněných tedy nemá jakoukoli oporu v důkazech opatřených a předložených obžalobou proti obviněným. Ostatně ani v dovolání není takové tvrzení doprovázeno odkazem na konkrétní důkazní prostředek, o nějž by se v této souvislosti bylo možné opřít.
16. Stejně odmítavým způsobem je možné nahlížet na další dovolací argument, podle něhož AQUA VARIA, s. r. o., vyhotovila jezírko za cenu venkovního bazénu. Z pouhého srovnání cenových nabídek ostatních soutěžitelů lze vyčíst opak. Především podle odhadu D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., se měla cena za venkovní bazén pohybovat kolem 30 milionů Kč (viz výpověď P. K. u soudu zaznamenaná na č. l. 3672 a násl. tr. spisu, resp. do protokolu o výslechu uvedl, že to bylo 28 mil. Kč bez DPH, viz č. l. 233 verte tr. spisu). Je tak nesporné, že při realizaci skutečně vybudovaného díla došlo ke snížení předpokládané ceny za bazén v porovnání s nabídkovou cenou za jezírko, a to poměrně výrazným způsobem. Na druhou stranu je třeba zmínit i odlišnou informaci k předpokládané hodnotě venkovního bazénu předloženou znalcem Ing. Martinem Kejhou, podle něhož se cena za bazén měla pohybovat kolem 22 mil. Kč (viz vyjádření znalce v posudku na č. l. 252 tr. spisu), avšak není vůbec zřejmé, na jakém podkladě k takovému závěru znalec dospěl. Jednoznačně i s přihlédnutím k jeho tvrzení však tzv. vysoutěžená a městským obvodem zaplacená cena za jezírko v částce 17 455 968 Kč byla nižší, než s jakou se počítalo na stavbu venkovního bazénu. Znalec Ing. Martin Kejha, který vypracoval znalecký posudek č. 187/2015 nazvaný „Stavebně technické posouzení vodního díla na p. č. XY v k. ú. XY“ založený na č. l. 248 až 263 tr. spisu, se sice vyjádřil k hodnotě jezírka, kterou pouze odhadl na částku 5 milionů Kč (viz č. l. 260 tr. spisu), avšak učinil tak nejspíš pouze nad rámec dotazů položených soudem (konkrétní zadání pod bodem 3, v jehož rámci se zmínil o odhadu hodnoty díla, znělo: „stavebně technicky popsat vodní dílo na p. č. XY v k. ú. XY podle dokumentace skutečného provedení stavby vzhledem k zadávací dokumentaci veřejné zakázky na vodní dílo na p. č. XY v k. ú. XY a vzhledem k závěrečnému daňovému dokladu stavební firmy AQUA VARIA, s. r. o.“). Především je nutné poukázat na to, že k řešení takové otázky nebyl tento znalec odborně vybaven, což ostatně sám konstatoval u hlavního líčení (viz č. l. 3724 tr. spisu) a z čeho vycházel též krajský soud (viz str. 40 jeho rozsudku). Hodnota postaveného jezírka tedy nebyla v průběhu trestního řízení řádně zjištěna, nebyl za tímto účelem vypracován znalecký posudek, ani opatřeno odborné vyjádření, které by mohly být dostatečným a odpovídajícím podkladem pro závěr, že realizované dílo bylo výrazně předraženo. Avšak i kdyby takový odborný posudek potvrzující předražení díla existoval, stále by vzhledem k dalším okolnostem případu (ostatní uchazeči podali vyšší cenové nabídky než AQUA VARIA, s. r. o., záměr postavit přírodní nádrž předem odsouhlasila rada a samotný venkovní bazén měl být podle D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ, a. s., výrazně dražší než skutečně vynaložená částka), není zřejmé, jak obviněné mohly dovodit (s jistotou), že sjednaná cena neodpovídá realizovanému dílu, když k takovému závěru nebyly vybaveny potřebnými odbornými znalostmi ani zkušenostmi, znaly pouze ceny z nabídek uchazečů o veřejnou zakázku, které všechny převyšovaly cenovou nabídku AQUA VARIA, s. r. o. Ani ve vztahu k dohodnuté ceně, za niž bylo dílo zhotoveno, není možné usuzovat, že obviněné jednaly s vědomím, že tato cena neodpovídá předmětu smlouvy.
17. Dále dovolatel namítl, že obviněné proplatily faktury vystavené zhotovitelem AQUA VARIA, s. r. o., ještě před zahájením stavebních prací a ve větším rozsahu, než připouštěla smlouva o dílo, čímž podle něj měly také úmyslně zneužít svých pravomocí úřední osoby, a to ke škodě města a ve prospěch obchodní společnosti AQUA VARIA, s. r. o. Podle zjištění dovolacího soudu ani tyto námitky nesvědčí o úmyslném protiprávním jednání obviněných ve smyslu dovolacího návrhu.
18. Nejvyšší soud v krátkosti shrne některé podstatné okolnosti, které předcházely vytýkanému proplácení faktur. Nejprve se rada usnesla dne 27. 10. 2009 na vybudování přírodní nádrže, kterou hodlala financovat z prostředků, jež byly „ušetřeny“ z I. a II. etapy projektu Multifunkční sportovní areál České údolí. Nutno podotknout, že tyto peníze pocházely z rozpočtu Magistrátu města Plzně a s ohledem na způsob financování orgánů státní správy (také státních orgánů) je dlouhodobě z praktického pohledu běžné, že pokud nejsou v určeném, zpravidla ročním období všechny poskytnuté finanční prostředky vyčerpány, je povinností příjemce vrátit je v tomto rozsahu zpět poskytovateli. Dne 18. 11. 2009 rozhodla investiční komise Městského obvodu Plzeň 3 o výběru dodavatelů k oslovení pro zadávací řízení na veřejnou zakázku, jejímž předmětem byl projekt „Multifunkční sportovní areál České údolí Plzeň-Valcha – III. etapa (venkovní bazén)“ (č. l. 2024 tr. spisu), v němž bylo doporučeno oslovit obchodní společnosti REMVIKO, s. r. o., WATECOM, s. r. o., Empex cz, s. r. o., HA a JI plus, s. r. o., a AQUA VARIA, s. r. o. Obviněná Z. A. se zasedání investiční komise účastnila jako zapisovatelka, avšak stejně jako obě spoluobviněné nebyly členkami této investiční komise. Oslovení uchazeči převzali dne 23. 11. 2009 písemnou výzvu ve smyslu §38 zákona o veřejných zakázkách k podání nabídky a prokázání splnění kvalifikace, přílohy výzvy tvořily projektová dokumentace (ta podle dovolatele nebyla dohledána), výkaz výměr (který vypracovala AQUA VARIA, s. r. o.) a návrh smlouvy o dílo (viz č. l. 1024 a násl. tr. spisu). Z pěti oslovených subjektů podali ve dnech 8. a 9. 12. 2009 nabídky tři dodavatelé: AQUA VARIA, s. r. o., (č. l. 1077 a násl.), Ha a JI plus, s. r. o., (č. l. 1129 a násl.) a REMVIKO, s. r. o., (č. l. 1177 a násl.), z nichž hodnotící komise ve složení S. K. (místostarosta), Z. A., P. K. (vedoucí odboru mateřských škol a nebytových prostor), M. Š. (člen zastupitelstva), S. T. (člen zastupitelstva) vybrala dne 15. 12. 2009 jako vítěznou tu, kterou předložila obchodní společnost AQUA VARIA, s. r. o. (viz písemná zpráva na č. l. 667 a násl. tr. spisu). Téhož dne rada městského obvodu na doporučení hodnotící komise usnesením č. 568 schválila jako dodavatele pro III. etapu projektu obchodní společnost AQUA VARIA, s. r. o. (č. l. 663 tr. spisu), s níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 17. 12. 2009 (č. l. 4 a násl. tr. spisu). Ke stejnému dni byl také proveden první zápis do stavebního a montážního deníku z kontrolního dne, jehož se zúčastnil za zadavatele P. K., který vyzval dodavatele k vystavení zálohové faktury (č. l. 44 tr. spisu) a ještě týž den byla dodavatelem vystavena zálohová faktura č. 2009063 na částku 5 231 400 Kč (č. l. 23 nebo 1934 a násl. tr. spisu). Následujícího dne 18. 12. 2009 pak byla vystavena další zálohová faktura č. 2009064 na částku 10 068 600 Kč a podle textu faktury se jednalo o proplacení nákupu materiálu a technologických dílů plnění s dlouhou objednací lhůtou (č. l. 24 nebo 1940 a násl. tr. spisu). Dne 15. 11. 2010 byl vyhotoven zápis o předání a převzetí předmětu díla (č. l. 31), podle něhož P. K. za zadavatele převzal dílo bez vad, a 15. 12. 2010 dodavatel vystavil fakturu č. 2010022, na částku 2 155 968 Kč (č. l. 25 nebo 1960 a násl. tr. spisu).
19. K popsaným událostem se vyjádřili během trestního řízení mj. i tehdejší vedoucí odboru mateřských škol a nebytových prostor (od roku 2011 pak vedoucí majetkového odboru, v jehož pravomoci byla správa Multifunkčního sportovního areálu České údolí Plzeň-Valcha) P. K., který vysvětloval náhlé rozhodnutí postavit jezírko právě skutečností, že náklady na vybudování prvních dvou etap byly oproti předpokladům nižší, tudíž nemalá část vyčleněných finančních prostředků nebyla proinvestována (viz č. l. 3712 tr. spisu). Tento svědek v hlavním líčení mj. vypověděl, že peníze na III. etapu musely být vyčerpány do konce roku, jinak by o ně mohli přijít (srov. č. l. 3713 tr. spisu). Shodně s tím oba zástupci AQUA VARIA, s. r. o., (J. K. a P. K.) potvrdili, že byli vyzváni k vystavení faktur ještě v prosinci roku 2009 tak, aby mohly být do konce kalendářního roku proplaceny (srov. č. l. 3696 a 3690 tr. spisu). Dokonce jedna z obviněných, E. H., tvrdila, že se ptala nadřízených na druhou z faktur, protože se jí zdála částka příliš vysoká, ale bylo jí odpovězeno, že finance jsou vyčleněny na daný rok a v dalších letech už nebudou (srov. č. l. 3660 tr. spisu). Místostarosta městského obvodu S. K. rovněž u soudu potvrdil, že měli obavy, aby o finanční prostředky nepřišli, protože „není tedy žádné pravidlo, které by garantovalo přechod těch neutracených prostředků, byť jsou na nějakou akci, která je rozdělána, na další roky“ (viz č. l. 3680 tr. spisu). V podstatě určité oprávnění těchto obav podpořila ředitelka Ekonomického úřadu Magistrátu města Plzně, která u hlavního líčení na jednu stranu pochybovala o tom, že by se v dalším roce prostředky na plnění z již platně uzavřené smlouvy nenašly, ale na druhou stranu sama uvedla, že nevyčerpané prostředky byly při finančním vypořádání za rok 2009 převedeny zpět na město, a také doslova uvedla, že „je pravda, že to konečné rozhodnutí o tom, že peníze z roku na rok přejdou, by bylo až při tom závěrečném účtu v tom květnu“ (srov. č. l. 3748 tr. spisu). Ze shora nastíněného stručného popisu průběhu událostí v posledním čtvrtletí roku 2009 a z toho, jak je vnímali jednotliví úředníci ÚMO Plzeň 3, ale také zástupci dodavatele díla, je zřejmé, že hlavním smyslem a cílem těchto úkonů a účetních operací bylo využít finanční prostředky – přebytek z výstavby I. a II. etapy – na dokončení celého projektu Multifunkční sportovní areál České údolí, tedy včetně jeho III. etapy, aby se tak městský obvod vyhnul vrácení peněz a nejistému čekání, zda jim budou opět poskytnuty i v následujícím rozpočtovém období. Stranou tedy musí jít jakékoli úvahy o tom, že proplácením faktur vystavených obchodní společností AQUA VARIA, s. r. o., která je v podstatě předložila na pokyn zadavatele, by ze strany obviněných představovala dovršení úmyslného opatření prospěchu dodavateli díla a způsobení škody velkého rozsahu ÚMO Plzeň 3. Naopak zjištěné okolnosti spíše nasvědčují tomu, že snahou obviněných bylo postupovat v zájmu městského obvodu, umožnit dobudování započatého díla a v neposlední řadě rovněž naplnit smluvní podmínky, k nimž se zadavatel ve smlouvě o dílo zavázal.
20. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že byť u všech spoluobviněných nelze shledat úmysl jakkoli poškodit ÚMO Plzeň 3 a současně zvýhodnit zhotovitele díla, obviněné nejednaly zcela ve shodě se smlouvou o dílo ze dne 17. 12. 2009. Podle článku V. bodu 3. této smlouvy měla být po podpisu smlouvy vystavena a zaplacena zálohová faktura ve výši 30 % z celkové ceny díla a dále měl dodavatel fakturovat podle odsouhlasené „prostavěnosti“ akce do 90 % celkové ceny díla. Zbytek měl být fakturován při konečném vyúčtování s tím, že dodavatel je oprávněn fakturovat zbývajících 10 % celkové ceny nejdříve po 30 dnech ode dne předání a převzetí díla bez vad a nedodělků. Z toho lze usuzovat, že minimálně proplacením druhé zálohové faktury se obviněné dopustily porušení smluvně ujednaných pravidel. Za jeden den po podpisu smlouvy o dílo nebylo reálně možné provést stavební práce v hodnotě 10 mil. Kč, byť faktura byla údajně za nakoupený materiál (což neodpovídalo smluvním ujednáním), pochybná je i otázka, zda bylo možné nakoupit během 24 hodin jen materiál za více jak polovinu celkové ceny díla. Na první pohled se tedy 2. zálohová faktura jevila podezřele, což si však sama uvědomila obviněná E. H. na pozici příkazce operace podle průvodního dokladu (srov. bod 19. tohoto usnesení) a vysvětlení, které poskytla, se naprosto shoduje s okolnostmi tvrzenými ostatními zúčastněnými osobami. Uvedené nerespektování smluvních i účetních pravidel totiž vycházelo primárně z obavy vedení městského obvodu, aby nedošlo k povinnosti vrátit přidělené peníze na stavbu ke konci kalendářního roku, resp. rozpočtového období, čímž by mohla být ohrožena realizovaná stavba, pokud by městský obvod v následujícím roce již neobdržel potřebnou částku k dokončení díla.
21. Vzhledem k výkladu pod body 14. až 20. tohoto usnesení není možné přijmout jiný závěr, než že znak tzv. úmyslu přesahujícího objektivní stránku trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku, (resp. zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 tr. zákona) nebyl v posuzované věci ani u jedné z obviněných naplněn. Skutková zjištění vyplývající z obsahu trestního spisu vylučují, aby obviněné jednaly v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, a to včetně úvahy, že by s takovým možným následkem nesplnění svých povinností mohly být jen srozuměny. K tomu je možné připomenout usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 14/2018, jehož právní závěr týkající se tzv. úmyslu přesahujícího objektivní stránku trestného činu je použitelný i ve vztahu k posuzovaným trestným činům. Všechny tři obviněné jednaly s vědomím, že Rada Městského obvodu Plzeň 3 přijala záměr postavit koupací jezírko (nikoli venkovní bazén) za ušetřené peníze poskytnuté pouze na rozpočtové období do konce roku 2009, ani jedna z obviněných neměla žádné vazby na dodavatele AQUA VARIA, s. r. o., a až na neodpovídající zadávací dokumentaci a nesplnění smluvních podmínek k proplacení druhé zálohové faktury (což však bylo vysvětleno objektivními okolnostmi zejména způsobem zacházení s rozpočtovými prostředky v orgánech státní správy) neměly jakékoli indicie domnívat se, že by zadávací řízení mělo probíhat nestandardním způsobem a bylo jakkoli zmanipulované, a dále, že by odsouhlasení faktur dodavatele mělo vést k neoprávněnému vyvedení finančních prostředků z majetku Městského obvodu Plzeň 3 bez právního důvodu (jak tvrdil dovolatel) ve prospěch AQUA VARIA, s. r. o. Nejvyšší soud proto sdílí názor odvolacího soudu o absenci uvedeného znaku tzv. úmyslu přesahujícího objektivní stránku u trestných činů podle §329 tr. zákoníku, resp. §158 tr. zákona, a za správné považoval i jeho konstatování, že tento znak není ani vyjádřen v popisu skutku či v odůvodnění podané obžaloby (srov. zejména bod 27. a jemu předcházející část odůvodnění usnesení vrchního soudu). Nejvyšší soud dále souhlasí se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž z žádného důkazního prostředku nevyplývá nic, co by svědčilo o tom, že záměrem obviněných bylo zvýhodnit dodavatele AQUA VARIA, s. r. o., v zadávacím řízení (viz str. 60 a 61 rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak nebyla zjištěna jakákoli okolnost, z níž by vyplývala možnost obviněných ovlivnit průběh realizace této investiční akce (srov. str. 53 rozsudku krajského soudu), stejně jako způsob proplácení faktur nebyl závislý výlučně na vůli obviněných (viz str. 53 téhož rozsudku). Z výsledků dokazování tak nevyplynuly okolnosti nasvědčující tomu, že u kterékoli obviněné by bylo možné dovodit, že jednaly alespoň s nepřímým úmyslem způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
22. Pouze obviněná Z. A. se podle obžaloby měla shora uvedeným skutkem dopustit v jednočinném souběhu také přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud spatřoval v jejím jednání (u něhož pro nedbalostní trestnou činnost vyloučil znak pokračování) trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §221 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (viz bod 57. usnesení vrchního soudu). Výhradně k této obviněné a výslovně k této právní kvalifikaci se však dovolatel nijak nevyjádřil, neuvedl v tomto smyslu jedinou konkrétní výhradu proti právnímu posouzení jejího jednání, jak je učinil soud druhého stupně. Nanejvýše obecně konstatoval, že ke spáchání trestného činu podle §220 odst. 1 tr. zákoníku postačuje zavinění ve formě nepřímého úmyslu (srov. str. 8 dovolání). Tudíž lze mít za to, že stejnými argumenty, jimiž prosazoval naplnění úmyslného zavinění u trestného činu podle §329 odst. 1 tr. zákoníku (§158 odst. 1 tr. zákona), brojil také proti závěru o nedostatku subjektivní stránky u trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Nejvyšší soud tudíž neměl podklad pro případnou reakci na možné použití této právní kvalifikace u obviněné Z. A., sám neshledal žádný důvod pro její opodstatnění. Právě již s ohledem na konstatované skutkové okolnosti zjištěné v posuzované věci nebylo možné bez zásadních pochybností přijmout závěr, že by tato obviněná mohla být alespoň srozuměna s tím, že v průběhu přípravy a realizace výstavby třetí etapy sportovního areálu České údolí Plzeň-Valcha porušuje svou zákonnou i smluvně převzatou povinnost opatrovat či spravovat cizí majetek a tím by mohla svému zaměstnavateli způsobit škodu. V návaznosti na již uvedené argumenty předložené v tomto usnesení tedy postačí shrnout, že ze skutkových okolností obsažených v trestním spise nelze dovodit úmyslné zavinění přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku u této obviněné, a to ani ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak se nejvyšší státní zástupce velmi okrajově domáhal.
23. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze sice netrpí vytýkanou vadou nesprávného právního posouzení skutků jako úmyslných trestných činů, o niž nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání, avšak je mu třeba vytknout, že jeho výrok neodpovídá změně v právním posouzení skutku, k níž tento soud dospěl v odvolacím řízení. Vzhledem k tomu, že vrchní soud shledal ve zjištěném jednání obviněných nedbalostní trestné činy, měl výrok napadeného usnesení, jímž rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněných, obsahovat takové skutkové okolnosti, které vyjadřují znaky skutkových podstat těchto trestných činů tak, aby jejich popis odpovídal všem jejich zákonným znakům. Z výroku usnesení o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. b), §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, 2 a §257 odst. 1 písm. c), d) tr. řádu (shodně jako např. z výroku usnesení o postoupení věci jinému orgánu) musí být patrné, jaké skutkové okolnosti považuje příslušný soud za významné pro příslušnou právní kvalifikaci, přestože z určitých důvodů (např. promlčení trestní odpovědnosti obviněných jako v posuzované věci) nevysloví vinu, případně z jakého skutkového zjištění dovodil, proč nejde vůbec o trestný čin. Jde o postup odlišný od zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, kdy soud zprošťuje vždy pro žalovaný skutek (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 15/2011 Sb. rozh. tr., dále též z poslední doby usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018). Takové pochybení však nebylo důvodem ke kasaci usnesení Vrchního soudu v Praze, případná změna v popisu skutku by sice teoreticky vyznívala ve prospěch obviněných, avšak s ohledem na hospodárnost řízení a také s ohledem na bezpochyby negativní vliv, jaký prodlužování celého trestního procesu může mít na osoby obviněných, není v souladu s účelem trestního řízení (§1 odst. 1 tr. řádu) a zejména se zásadou projednat věc urychleně a bez zbytečných průtahů a s plným šetření práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod (§2 odst. 4 tr. řádu).
IV. Závěrečné shrnutí
24. Nejvyšší soud z uvedených důvodů neshledal dovolání nejvyššího státního zástupce, jímž se domáhal zrušení napadených rozhodnutí soudů obou stupňů a právního posouzení žalovaných skutků jako úmyslných trestných činů, opodstatněným. Vzhledem k argumentaci dovolání a k výsledkům provedeného dokazování v této věci Nejvyšší soud neshledal důvody pro přezkoumání napadeného usnesení a jemu předcházejícího řízení podle §265i odst. 3 tr. řádu v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Na podkladě trestního spisu proto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu