ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1051.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1051/2019-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného J. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 184/2018, takto:
Podle §265 l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci přikazuje , aby výrokovou část usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného J. M. ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, doplnil o konkretizaci výroku podle §307 odst. 2 písm. b) tr. ř.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 2 T 184/2018, byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: „v Liberci, ul. XY, blízko domu č. p. XY, kolem 13:00 hod., dne 26. 9. 2017, jako řidič nákladního vozu zn. Iveco Daily, r. zn. XY, s přívěsem, v rozporu s ust. §5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, neviděl tak AAAAA (pseudonym), nar. XY, přecházet zleva vozovku po přechodu pro chodce a srazil ji pravou přední částí vozidla v pravém jízdním pruhu na zem; ta přitom utrpěla hematom v týlní krajině, drobné naštípnutí malého trochanteru pravé stehenní kosti a zhmoždění měkkých tkání pravého stehna, s omezením v obvyklém způsobu života do čtyř týdnů.“
2. Za uvedený přečin byl podle §148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, tak, že podle §257 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen a podle §307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. bylo trestní stíhání obviněného pro výše uvedený skutek, jimž měl spáchat přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně zastaveno, přičemž byla podle §307 odst. 3 tr. ř. obviněnému stanovena zkušební doba v trvání dvou let.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že s rozhodnutím krajského soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného se věcně ztotožňuje, avšak neakceptuje formu výroku, jímž odvolací soud o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodl.
6. K tomu nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. obviněný z věcného hlediska splnil, avšak je třeba trvat na tom, aby splnění daných podmínek bylo výslovně vyjádřeno i ve výroku usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. Tato podstatná náležitost výroku usnesení vyplývá ze znění §307 odst. 5 tr. ř., podle něhož mimo jiné „[r]ozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet“. Tento závěr zastává i doktrína, podle níž soud a v přípravném řízení státní zástupce musí v rozhodnutí uvést přesnou výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a to konkrétní částkou. Tato částka musí být ve výroku rozhodnutí i v případě, že obviněný peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství již před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3492, 3494). Toto výslovné vyjádření však ve výrokové části nyní napadeného usnesení krajského soudu chybí.
7. Výše této částky a skutečnost, že ji obviněný uhradil, je zřejmá toliko z předposledního odstavce odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Tento soud postupoval nesprávně, pokud splnění této podmínky neučinil součástí výroku svého rozhodnutí podle ustanovení §307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Potřeba uvedení tohoto údaje vyvstává tím spíše, pokud již obviněný takovou částku složil, přičemž uvedení těchto okolností ve výroku rozhodnutí by tuto skutečnost výslovně deklarovalo. Tato okolnost má význam i pro budoucí rozhodování podle §308 odst. 1 tr. ř. Zároveň lze mít za to, že předkládané dovolání má judikaturní význam, neboť ačkoli jde o otázku výslovně řešenou doktrinálně, nebyla dosud výslovně řešena v praxi dovolacího soudu.
8. Nejvyšší státní zástupce pak dodal, že dovolání je současně podáno v neprospěch obviněného, neboť za dané situace není z výroku napadeného usnesení jednoznačně patrné, že byly ve věci splněny podmínky §307 odst. 2 písm. b) tr. ř., třebaže je toto ustanovení ve výroku citováno. Pokud uvedené vyjádření ve výroku chybí, mohlo by se vycházet např. ze skutečnosti, že trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno toliko s poukazem na §307 odst. 1 tr. ř., což je alternativa pro obviněného příznivější.
9. V předkládané věci však podle nejvyššího státního zástupce není nutné přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí, ale postačí toliko postup podle §265 l odst. 2 tr. ř.
10. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k němuž může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265 l odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, aby v napadeném usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, neúplný výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného doplnil. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
11. K podanému dovolání zaslal prostřednictvím svého obhájce vyjádření obviněný, který uvedl, že se z věcného hlediska zcela ztotožňuje s rozhodnutím krajského soudu, přičemž souhlasí s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnými osobami, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
16. Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dána tehdy, jestliže v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
17. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Protože argumentace obsažená v dovolání nejvyššího státního zástupce je podřaditelná pod obsahové vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu a tuto nelze pokládat za takovou, o níž by bylo lze rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou odmítnutí podaného dovolání, přezkoumal na jejím podkladě Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním.
19. Nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku považoval výrok, který ve svém výše citovaném rozhodnutí učinil soud druhého stupně, za neúplný. Podle jeho názoru výrok rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
20. K uvedenému je vhodné nejprve připomenout zákonnou úpravu na tuto problematiku se vztahující.
21. Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
22. Podle §307 odst. 2 tr. ř., je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
23. Podle §307 odst. 5 tr. ř. rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.
24. Z kontextu uvedených zákonných ustanovení, právě se zřetelem k ustanovení §307 odst. 5 tr. ř., při uvážení faktu, že právní moci (závaznosti a nezměnitelnosti), potažmo vykonatelnosti nabývá pouze výroková část rozhodnutí, plyne, že ve výroku, jímž je rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř., musí být uvedena konkrétní výše peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Tento názor ostatně zastává i doktrína.
25. Podle ní peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti složí obviněný na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství zpravidla již před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání . Proto §362 odst. 1 tr. ř. stanoví, že pokud obviněný složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc určenou obětem trestné činnosti a soud a v přípravném řízení státní zástupce nerozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání , předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistí, aby složená peněžitá částka byla vrácena obviněnému . Přesto však rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 2 tr. ř. musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti (In. : Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3492).
26. Soud a v přípravném řízení státní zástupce musí v rozhodnutí uvést přesnou výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a to konkrétní částkou, např. „ve výši 100 000 Kč“. Tato částka musí být ve výroku rozhodnutí i v případě, že obviněný peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství již před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání (srov. k tomu i §362 odst. 1), [In.: Šámal P. a kol. Trestní řád I., II., III., Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3494].
27. Obdobně pak „[v] rozhodnutí podle §307 odst. 2 je výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin, jehož se trestní stíhání týká, obligatorně spojen s výrokem o stanovení zkušební doby, na niž se trestní stíhání podmíněně zastavuje (srov. §307 odst. 3 a výklady k němu). Na tyto výroky navazuje výrok o určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet (§307 odst. 5), nebo o výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti (§307 odst. 5), případně oba tyto výroky.“ [In.: DRAŠTÍK, Antonín. Trestní řád: komentář . II. díl, (§180 až 471). Praha: Wolters Kluwer, 2017. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. s. 698 a 699].
28. V návaznosti na uvedená zákonná a doktrinální východiska je zapotřebí zdůraznit, že v posuzované věci odvolací soud pochybil, pokud splnění podmínky vymezené v ustanovení §307 odst. 2 písm. b) tr. ř. ve výroku svého rozhodnutí nijak neuvedl a nekonkretizoval (skutečnost, že obviněný peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti uhradil, včetně její výše, lze v napadeném rozhodnutí zjistit pouze z textu odůvodnění). Jak již shora řečeno, výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání za užití uvedeného zákonného ustanovení totiž musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
29. Tato okolnost má svůj význam i pro budoucí rozhodování podle §308 odst. 1 tr. ř., podle kterého, jestliže obviněný vedl v průběhu zkušební doby řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil, a že se v trestním stíhání pokračuje. Je tedy zřejmé, že soud bude následně zkoumat dodržení podmínek stanovených napadeným rozhodnutím, které by v jeho výroku měly být konkrétně a v souladu se zákonem jasně a srozumitelně stanoveny a formulovány.
30. Při uvedených zjištěních dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výrok napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci postrádá zákonnou náležitost vyplývající z §307 odst. 2 písm. b) tr. ř. ve spojení s §307 odst. 5 tr. ř., a je tedy výrokem neúplným ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Uvedené pochybení ovšem není takového charakteru, aby na ně bylo nutno reagovat kasačním výrokem, nýbrž je lze napravit postupem podle §265 l odst. 2 tr. ř., podle něhož záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
31. Protože dovolání nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodným, rozhodl z jeho podnětu tak, že podle §265 l odst. 2 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci přikázal, aby v napadeném usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 167/2019, neúplný výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného doplnil, a to konkretizací výroku podle §307 odst. 2 písm. b) tr. ř. o uvedení přesné výše peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu