ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1066.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1066/2019-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný W. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2019, č. j. 3 To 140/2019-119, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 115/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2019, č. j. 21 T 115/2018-97 , byl obviněný W. F. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 28. října 2018 v době kolem 02:30 hodin v obci XY na ulici XY, nedaleko prodejny COOP Jednota, přistoupil k zaparkovanému vozidlu zn. BMW 530, reg. zn. XY, zeleno-žluté metalické barvy a toto poškodil tím, že hodil skleněnou lahví proti zadnímu vyhřívanému oknu s nainstalovanou zatmavovací folií, sklenice proletěla do interiéru vozidla a dále kopem nohou poškodil kryt zadního levého světlometu, čímž došlo k poškrábání laku v levé části dveří zavazadlového prostoru a zadního nárazníku a uvedeným jednáním způsobil pošk. J. P., nar. XY, škodu na poškození vozidla ve výši 11 046 Kč a společnosti Allianz pojišťovna, a.s. se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 škodu ve výši 42 699 Kč, neboť tato pojišťovna vyplatila pojistné plnění za poškození vozidla po odečtení spoluúčasti pojistníka.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným J. P. částku 11 046 Kč a společnosti Allianz pojišťovně, a. s., částku 42 699 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2019, č. j. 3 To 140/2019-119 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vojtěcha Mihalíka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
5. Obviněný namítá, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly tím, zdali jednání, jímž byl uznán vinným, je trestným činem. Nebylo dostatečně objasněno, v jakém stavu bylo vozidlo před škodním jednáním, tedy zda bylo zcela v pořádku a bez vad a zda celá škoda vznikla v příčinné souvislosti s vytýkaným jednáním. V závislosti na výši škody by se tak mohlo jednat o přestupek.
6. Neoprávněně byl odvolacím soudem odmítnut jeho návrh učiněný v rámci veřejného zasedání na provedení důkazu svědeckou výpovědí svědka M. C. Obviněný opakovaně v průběhu řízení uváděl, že chránil určitou osobu, proto jej uvedl až poté, kdy byl uznán vinným. Odvolací soud sám konstatoval, že výpověď tohoto svědka může být zcela zásadní, nepochopitelně pak tento důkaz označil za nadbytečný. Obviněný nabyl dojmu, že soudy adekvátně nezvážily jeho obhajobu a krajský soud se nezabýval jím vznesenými námitkami.
7. Pokud jde o důkaz SMS komunikací, tento důkazní prostředek nebyl zajištěn orgánem činným v trestním řízení a postrádá tak jakoukoli autenticitu a nebyla prokázána její pravost. Krajský soud uvedl, že telefonní číslo patří obviněnému, protože jej uvedl jako kontakt u Policie ČR při podání vysvětlení. Obviněný ani jeho obhájce však nedali souhlas s provedením tohoto úředního záznamu. Na jeho obsah proto nelze odkazovat ani se o něj opírat v odůvodnění rozhodnutí. Dodal, že kontaktní telefonní číslo lze na policii uvést jakékoli a není nijak ověřováno. Nadto se jednalo o užití údaje v rozporu s obecným nařízením na ochranu osobních údajů (GDPR), když telefonní číslo bylo předáno za účelem zajištění komunikace mezi policejním orgánem a obviněným, využito však bylo jako důkazní prostředek, tedy za jiným účelem.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2019, č. j. 3 To 140/2019-119, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která zdůraznila, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Způsobená škoda byla vyčíslena jednak v odborném vyjádření a dále pak doloženými fakturami. Poškození vozidla pak jasně vyplývá z protokolu o ohledání místa činu. Dodala, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, a Nejvyšší soud proto nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost těchto námitek a takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
10. Kromě toho upozornila, že se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Státní zástupkyně však skutkové závěry soudu považuje za náležitě podepřené výsledky provedeného dokazování, přičemž soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Dovolatelem vznesené výhrady nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Výhrady uplatněné dovolatelem tedy není možno mít za důvodné, přičemž napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
11. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
18. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
21. Námitky vznesené dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku neodpovídají zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. ř. Je tomu tak proto, že nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení, ale zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Přestože dovolatel vznesl také námitky, jimiž zdánlivě směřoval proti posouzení výše škody a tedy proti hmotně právnímu posouzení, svým obsahem jsou i tyto námitky skutkového charakteru, neboť popírají skutková zjištění nalézacího soudu, čímž obsahově zvolenému dovolacímu důvodu odporují. Námitky dovolatele tudíž nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud proto toliko nad rámec nezbytného na podporu závěrů učiněných soudy nižších stupňů uvádí následující skutečnosti.
22. Pokud jde o dovolatelem tvrzené neoprávněné odmítnutí provedení jím navrženého důkazu odvolacím soudem, předně Nejvyšší soud poznamenává, že tvrzení dovolatele, že odvolací soud výpověď navrženého svědka označil za zcela zásadní, je zavádějící a nijak nevychází z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, ale pouze vytrhává z kontextu jednu větu tohoto odůvodnění, jíž přikládá zcela odlišný význam, než byl naprosto zřejmě odvolacím soudem zamýšlen. Odvolací soud v bodě 8. svého rozhodnutí uvedl: „Ve světle shora uvedeného okruhu na sebe navazujících nepřímých důkazů považoval soud za nadbytečný výslech navrhovaného svědka M. C., který údajně v předmětnou dobu měl být s obžalovaným a vyloučit možnost spáchání trestné činnosti, když tento zcela zásadní svědek nebyl obžalovaným ani obhajobou zmiňován po celou dobu trestního řízení a s tímto návrhem přichází obhajoba až u veřejného zasedání v odvolacím řízení.“ Je zcela zřejmé, že nenastala situace, kterou popisuje dovolatel, tedy že soud uvedl, že výpověď tohoto svědka je zásadní a přesto provedení důkazu výslechem tohoto svědka odmítá. Odvolací soud se ve skutečnosti pozastavoval nad tím, že tento svědek, jehož výpověď by údajně měla vést k vyloučení viny obviněného a tím pádem by byla zásadní pro rozhodnutí, nebyl obviněným po celou dobu trestního řízení zmíněn, a to až do jeho odvolání ve věci. Je tedy očividné, že odvolací soud spíše vyjadřoval své pochybnosti o důkazním významu navrženého důkazu. Podstatné z hlediska rozhodování dovolacího soudu (zde z pohledu zásad spravedlivého procesu) je to, že neprovedení důkazu nebylo odmítnuto z procedurálních hledisek (poukaz dovolatele, že se neuplatňuje zásada koncentrace řízení), nýbrž pro jeho nadbytečnost. Dodat lze, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by důvodnost takového zhodnocení vyvrátilo.
23. Rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí tohoto důkazního návrhu proto nelze považovat za neoprávněné, když podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01) lze neakceptování důkazního návrhu obviněného založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Odvolací soud v projednávané věci návrh dovolatele zamítl – jak již zmíněno – z důvodu jeho nadbytečnosti, když je z odůvodnění jeho rozhodnutí stejně tak jako rozhodnutí soudu prvního stupně zřejmé, že oba soudy měly důkazní situaci ve věci za dostatečnou, když vina pachatele byla prokázána okruhem nepřímých důkazů – výpověďmi svědků a listinnými důkazy jmenovanými v bodě 7. usnesení odvolacího soudu a na str. 4 rozsudku nalézacího soudu.
24. Další námitky dovolatele se shodují s jím vedenou obhajobou v průběhu řízení před nalézacím i odvolacím soudem. Soudy obou stupňů se s touto dostatečně vypořádaly, a přestože dovolatel tvrdí, že soudy „adekvátně nezvážily jeho obhajobu“, z odůvodnění rozhodnutí těchto soudů je zřejmé, že se jednotlivými argumenty obhajoby zabývaly a s těmito se vypořádaly.
25. Dovolatel namítl, že se soudy dostatečně nevěnovaly zjištěné škodě a tím skutečnosti, jestli jde s ohledem na její výši o trestný čin či pouze přestupek a jestli bylo předmětné vozidlo skutečně před škodní událostí v pořádku a úhrada pojišťovnou tak byla skutečně v přímé souvislosti se škodním jednáním. Ze shodných výpovědí J. P. st., majitele vozidla, a J. P. ml., uživatele vozidla, vyplynulo, že uživatel vozidla odpoledne vozidlo v nerozbitém stavu zaparkoval u Jednoty a následující ráno mu volal kamarád, že viděl vozidlo poškozené, což jel J. P. ml. zkontrolovat. Povaha poškození vyplývá z protokolu o ohledání místa činu ze dne 28. 10. 2018 a přiložených fotografií (č. l. 14-18). Výše způsobené škody byla jednoznačně prokázána jednak odborným vyjádřením (č. l. 34) a jednak fakturami předloženými poškozeným (č. l. 38-39 a 74). S ohledem na to, že takto zjištěná výše škody (způsobené poškozenému J. P. ve výši 11 046 Kč a společnosti Allianz pojišťovně, a. s., ve výši 42 699 Kč, celkem tedy 53 745 Kč) přesahuje hranici škody nepatrné tak, jak je stanovena v §137 tr. zákoníku, je zřejmé, že jednání obviněného je nutno posoudit jako trestný čin a nelze je považovat za přestupek. Skutečnost, že to byl právě obviněný, kdo se poškození vozidla dopustil, byla taktéž prokázána několika důkazy. Svědek J. P. st. uvedl, že obviněný měl v minulosti konflikt s jeho synem (uživatelem vozidla). Na kamerovém záznamu (č. l. 24) zachycujícím místo činu bylo zachyceno vozidlo obdobné tomu, které užívá obviněný (č. l. 33). Ostatně obviněný se k jednání doznal při hlavním líčení dne 31. 1. 2019 (č. l. 70) a v rámci SMS komunikace s J. P. ml. (č. l. 75-82), přičemž v uvedené komunikaci se pachatel představil jako B., což je podle J. P. ml. přezdívka obviněného.
26. Pokud jde o použitelnost důkazu uvedenou SMS komunikací, odvolací soud zcela správně uvedl, že jako důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci (str. 3-4 usnesení odvolacího soudu). Trestní řád ostatně tuto skutečnost výslovně uvádí v §89 odst. 2 tr. ř., kde jsou demonstrativně jmenovány nejčastěji užívané důkazní prostředky. Skutečnost, že se jedná o výčet demonstrativní (tj. příkladem) a nikoli taxativní (tj. uzavřený) znamená, že i když není uvedený důkazní prostředek výslovně jmenován, nebrání to jeho užití ve věci. Nejedná se totiž zároveň ani o důkaz získaný nezákonným způsobem ve smyslu odst. 3 téhož ustanovení. Trestní řád zároveň v žádné své části neuvádí, že lze užít pouze důkazy opatřené přímo orgány činnými v trestním řízení, kdy naopak výslovně povoluje předložení důkazu stranou a upozorňuje, že skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu (§89 odst. 2 in fine). Odvolací soud sice zároveň poněkud neobratně odkázal na úřední záznamy z přípravného řízení, kde bylo uvedeno telefonní číslo obviněného, je však třeba poukázat, že je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, že tyto nebyly použity jako důkaz o vině obviněného. Skutečnost, že osoba zasílající textové zprávy J. P. ml. byl obviněný, vyplývá z vyjádření tohoto svědka a je dále potvrzena dalšími ve věci provedenými důkazy. V dané souvislosti je tedy zcela irelevantní námitka dovolatele stran porušení nařízení na ochranu osobních údajů (GDPR), neboť nejenže k takovému použití nedošlo, ale nadto se jedná o otázku příslušející do správního řízení.
27. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
28. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu