ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1079.2019.1
6 Tdo 1079/2019-35 248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2019 o dovolání, které v trestní věci obviněného D. R., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Teplice, podala jako zúčastněná osoba E. R., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání zúčastněné osoby E. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 4 T 21/2013, byl obviněný D. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen za to podle §331 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí majetku v rozsahu:
- částky 8.678.300 Kč zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obviněného,
- částky 44.500 Euro zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obviněného,
- částky 5.000.000 Kč na bankovním účtu vedeném na jméno advokáta JUDr. Adama Černého.
Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – částky 7.000.000 Kč zajištěné při jeho osobní prohlídce dne 14. 5. 2012.
Proti tomuto rozsudku podala odvolání vedle dalších osob též E. R. Toto odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
II.
3. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podala E. R. jako zúčastněná osoba prostřednictvím právního zástupce JUDr. Adama Černého podání označené jako dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
4. Konstatovala, že jí v trestním řízení jako manželce obviněného a současně jako zúčastněné osobě náleží práva jak podle §42 tr. ř., tak podle §247 odst. 2 tr. ř., přičemž odvolací soud tuto skutečnost pominul a upřel jí tak práva manželky obviněného podle §247 odst. 2 tr. ř. a rovněž práva podle §52 tr. ř., neboť nevzal v potaz, že odvolání podala ve prospěch obviněného, když svévolně využil její postavení jako zúčastněné osoby. Napadené usnesení tak shledala jako vadné, protiprávní a protiústavní, jelikož jí nebylo umožněno vykonávat práva přiznaná trestním řádem a Listinou základních práv a svobod.
5. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2301/04 uvedla, že je toho názoru, že jako manželka obviněného je oprávněna k podání dovolání v situaci, kdy jí podání řádných opravných prostředků trestní řád umožňuje, a kdy takové odvolání nebylo řádně projednáno z důvodu vadného postupu soudu druhého stupně. Tomuto soudu pak vytkla, že se nevypořádal s řadou skutečností, které byly podstatné pro posouzení dané věci, tudíž že jeho usnesení je nepřezkoumatelné a vadné. Předně přitom konstatovala, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněno a nesplňuje tak podmínky stanovené v nálezech Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, a ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 3502/13. Dále připomněla, že účelovým načasováním uvedeného usnesení bylo zasaženo do jejích procesních práv tím, že jí byla nezákonně a protiústavně ukončena účast v řízení. Navíc rozsah a zabrání celoživotních úspor nemohla vykládat jinak, než jako mimořádně nepřátelský postoj senátu 6 To vůči ní. Zdůraznila, že se na trestné činnosti obviněného nijak nepodílela a nic takového není ani tvrzeno ze strany orgánů činných v trestním řízení. Uvedené finanční prostředky jsou běžnými úsporami a v žádném případě nepochází z trestné činnosti, a i pokud by orgány činné v trestném řízení dospěly k opačnému názoru, měl být postižen maximálně podíl obviněného, který by mu připadl v rámci vypořádání společného jmění manželů.
6. Dále poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 2307/13 a v souvislosti s ním zdůraznila, že z odůvodnění rozhodnutí napadeného usnesení vyplývá, že jí nebylo umožněno uplatnění práv podle §42 tr. ř. a zabrání věci tak nepřipadalo v úvahu. Postupem soudu prvního i druhého stupně tak podle jejích námitek, v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, bylo zasaženo do jejího legitimního očekávání a nebyl tak šetřen smysl ani podstata základního práva.
7. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34705, a sám rozhodl tak, že se odňaté věci zúčastněné osoby vrací zúčastněné osobě.
8. K uvedenému podání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že pomine-li řízení proti mladistvým, okruh osob oprávněných k podání dovolání je taxativně stanoven §265d odst. 1 tr. ř., přičemž takovými osobami jsou pouze nejvyšší státní zástupce a obviněný (prostřednictvím svého obhájce), ostatní osoby oprávněny k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nejsou, a to ani manželka obviněného nebo zúčastněná osoba. Dále doplnil, že pokud by E. R. podávala dovolání pouze z pozice manželky obviněného v jeho prospěch, byl by nasnadě postup podle §265d odst. 2 tr. ř., přičemž by takové podání nebylo považováno vůbec za dovolání a Nejvyšší soud by o něm nerozhodoval a zaslal by jej ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
9. Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání E. R. odmítl, protože bylo podáno osobou neoprávněnou, a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání shledal, že v předmětné trestní věci je sice v obecné rovině dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], avšak v daném případě nebylo podáno oprávněnou osobou (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005, publikované pod T 851 Souboru trestních rozhodnutí NS, svazek 21/2006).
11. Podle §265d odst. 1 písm. a), b) tr. ř. platí, že dovolání mohou podat
a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
12. Podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
13. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že dovolání mohou podat pouze zde taxativně uvedené osoby, tj. žádné jiné (ani manželka obviněného jako osoba, která by mohla podat ve prospěch obviněného odvolání, nebo zúčastněná osoba). Současně je namístě uvést, že na dovolání podané zúčastněnou osobou se nevztahuje postup předpokládaný ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., který se uplatní jen ohledně podání učiněného samotným obviněným, popřípadě osobami oprávněnými podat v jeho prospěch odvolání.
14. Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání E. R. jako zúčastněné osoby odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou. Rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro úplnost dodává, že za situace, kdy z obsahu předmětného podání lze dovodit, že je E. R. podala též jako osoba, která může podat ve prospěch obviněného odvolání (§247 odst. 2 tr. ř.), postupoval Nejvyšší soud v duchu ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. a toto podání zaslal ministryni spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu