ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1112.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1112/2019-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání, které podala obviněná P. M. , roz. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 14 To 75/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 T 68/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. 6 T 68/2017, byla obviněná P. M. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána dvěma přečiny nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
„1. v období od přesně nezjištěného dne v prosinci 2016 do 23. 2. 2017 v Táboře i jinde, poté, co jí manžel K. M., nar. XY, oznámil, že s ní již nebude žít ve společné domácnosti, a že se s ní chce rozvést, tohoto soustavně obtěžovala zejména zasíláním nevyžádaných SMS zpráv a voláním na jeho mobilní telefon, jejichž obsahem byly mj. střídavě prosby, aby se k ní vrátil a nerozváděl se s ní, vulgární urážky, obviňování, požadavky, aby jí zaplatil peníze, které jí údajně dluží, výhrůžky sebevraždou, tím, že rozprodá nebo vyhodí či zničí jeho věci, včetně cestovního pasu a rybářského lístku, že ho dostane do kriminálu a do blázince, že na něj pošle vymahače a exekutory, že mu nedá pokoj, že zažije peklo, že na Policii ČR oznámí, že jí napadal, vyhrožoval, okradl, řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, a že osahával nezletilou vnučku, a že na to má svědky a důkazy, načež na něj skutečně opakovaně volala Policii ČR a činila různá oznámení, a rovněž telefonovala zaměstnavateli poškozeného K. M. – společnosti KASKA s.r.o., že poškozený je kriminálník, má epilepsii, léčí se na psychiatrii a nevlastní řidičský průkaz, přičemž obžalovaná trpí smíšenou poruchou osobnosti s výraznými rysy paranoidní, závislé a histrionské poruchy osobnosti, a poškozený se léčil na neurologii, a výše uvedené jednání obžalované ho stresovalo tak, že si od lékaře nechal předepsat léky na uklidnění,
v období od 15. 11. 2016 do 23. 2. 2017 v Táboře i jinde soustavně obtěžovala K. D., nar. XY, a to zejména zasíláním nevyžádaných SMS zpráv a voláním na její mobilní telefon, jejichž obsahem byly mj. požadavky, aby vzala manželovi obžalované – poškozenému K. M. automobil (tov. zn. Citroën Xsara Picasso, RZ XY, který poškozená K. D. pořídila, aby jej poškozený K. M. mohl užívat), aby se s poškozeným K. M. „netahala“ a dala od něj ruce pryč, aby jí s poškozeným K. M. vrátili peníze, urážky její osoby i poškozeného K. M., výčitky a výhrůžky, že ji zničí, zlikviduje, počká si na ni, zničí jí auto, zavolá jejímu šéfovi, že zůstane sama, i bez matky, že ji udá pro ublížení na zdraví, že si ji celá rodina podá, dále kletby a přání smrti jí a její matce, a dále elektronickou poštou a telefonicky kontaktovala zaměstnavatele poškozené K. D.– společnost Invia.cz, a.s., a stěžovala si na ni, že zmanipulovala jejího těžce nemocného manžela, přebrala jí ho, obtěžuje ho, vyhrožuje mu, a jí (obžalované) nadává, přičemž obžalovaná zároveň vyhrožovala, že nebudou-li její stížnosti na poškozenou K. D. řešit, obrátí se na Asociaci cestovních kanceláří a agentur a další orgány, přičemž obžalovaná trpí smíšenou poruchou osobnosti s výraznými rysy paranoidní, závislé a histrionské poruchy osobnosti, a poškozená je epileptička, měla by být v klidu, a výše uvedené jednání obžalované jí stresovalo tak, že se psychicky zhroutila, její zdravotní stav se zhoršil, bojí se chodit do zaměstnání a obává se o svůj život i o svou matku.“
2. Za tyto přečiny byla odsouzena podle §354 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvaceti čtyř měsíců.
3. Odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 14 To 75/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. V odůvodnění podaného dovolání uvedla, že naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že jí soudem prvního stupně byl uložen nepřiměřeně přísný trest, který odporuje ustanovením §37, §39 a §41 tr. zákoníku.
6. Konstatovala, že ačkoliv jí byl trest uložen v mezích zákonné trestní sazby dané právní kvalifikace, jedná se o trest exemplární a uložený v rozporu se zákonnými hledisky. Přestože jej soud uložil v polovině trestní sazby, tak jej nekorigoval prostřednictvím ustanovení §39 tr. zákoníku, tj. nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem, které spočívaly v dosavadní bezúhonnosti obviněné, jejímu doznání a upřímné lítosti nad spácháním skutku. Dále uvedla, že nebylo přihlédnuto ani k okolnostem, které jí k činu vedly, zejména chování poškozených M. a D. vůči ní, přičemž gradace nastala ve chvíli, kdy se na ni začali obracet věřitelé jejího bývalého manžela a chtěli po ní úhradu jeho dluhů, což ji vedlo ke snaze navázat kontakt s poškozeným M. stran řešení naznačené situace. Jak soudu prvního stupně, tak soudu druhého stupně vytkla, že výše uvedené okolnosti nezohlednil při výměře trestu a navíc zamítl její návrhy na doplnění dokazování, zejména výslechy svědků, kteří by její tvrzení podpořili.
7. S ohledem na výše uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl podle §265m tr. ř.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně zdůraznil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze uplatnit prostřednictvím §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jen pokud byl uložen trest, který zákon nepřipouští nebo ve výměře mimo hranici stanovenou v trestním zákoně. K uvedenému připomněl rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle nichž se nelze uvedeným dovolacím důvodem [ani jiným dovolacím důvodem, např. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu.
9. V návaznosti na to uzavřel, že námitky uplatněné v dovolání není možné podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř. Nad tento rámec dodal, že byl uložen přípustný druh trestu, přičemž soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích řádně hodnotily veškerá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry trestu.
10. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a rozhodl tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání učinil i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že podané dovolání je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Nejvyšší soud považuje předně za potřebné uvést, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného jeho obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. V obecné rovině platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o které dovolatel opírá existenci určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat jeho zákonnému vymezení podle §265b tr. ř. a nestačí tedy jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Obviněná podala dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
IV.
17. Obviněná s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zaměřila své dovolání proti výroku o trestu. V rámci odůvodnění svého dovolání je toho názoru, že jí uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným (výslovně jej označuje za „exemplární“) a odporujícím ustanovení §37, §39 a §41 tr. zákoníku, když nebylo dostatečně přihlédnuto k její bezúhonnosti, k doznání a upřímné lítosti ani k okolnostem, které jí ke spáchání trestné činnosti vedly.
18. Z hlediska posouzení důvodnosti dovolací argumentace obviněné a její konfrontace s uplatněným dovolacím důvodem je nejprve vhodné uvést, že obviněné byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Pokud obviněná považuje tento trest (uložený v polovině zákonné trestní sazby, neboť byla ohrožena trestem odnětí svobody až na jeden rok) za nepřiměřeně přísný a nerespektující všechna kritéria týkající se ukládání trestu, pak je k tomu třeba v prvé řadě uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. V této souvislosti lze zmínit přiměřeně aplikovatelné rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle kterého s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 trestního zákona a §31 odst. 1, 2 trestního zákona, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání (nyní zejména §39 a násl. tr. zákoníku).
20. Výjimkou odůvodňující zásah do výroku o trestu na základě předmětného dovolacího důvodu jsou případy trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 publikované pod č. 40/2014 Sb.). Takovým výjimečným případem však trest uložený obviněné v polovině trestní sazby zcela jistě není.
21. Obviněné byl za posuzovanou trestnou činnost uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, a to v rámci trestní sazby až na jeden rok. Je tedy zřejmé, že obviněné předně nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a ani jí nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byla obviněná uznána vinnou. Otázkou trestu se oba nižší soudy dostatečně vypořádaly, a to zejména na str. 7 – 8 rozsudku okresního soudu a str. 3 usnesení krajského soudu. Z těchto odůvodnění vyplývá, že oba soudy řádně hodnotily veškerá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry trestu. V důsledku toho tak uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak není dán v žádné své alternativě. Stejně tak bylo možné konstatovat, že její námitky nejsou důvodné ani po věcné stránce.
22. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přestože obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebylo by možné její námitky podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu se za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu uvedeného důvodu, pokud jde o výrok o trestu, považují jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovéto námitky uplatněny nebyly a ani nejsou zjišťovány, a proto dovolací argumentace obviněné, která z výše uvedených důvodů směřuje mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněné nelze pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit.
V.
24. Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř.
25. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Kolář