ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.114.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 114/2019-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. Ž. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 7 To 227/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 74/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 1 T 74/2018, byl obviněný R. Ž. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 1)] a přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [skutek pod bodem 2)].
2. Za skutek popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku nalézacího soudu a za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 66 T 149/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 3 To 436/2017, byl odsouzen podle §326 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 3 To 436/2017, zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek vymezený pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně byl podle §325 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti nahradit poškozené Policii České republiky, Krajskému ředitelství Policie Moravskoslezského kraje, škodu ve výši 4.182 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které posléze vzal svým přípisem ze dne 10. 7. 2018 výslovně v celém rozsahu zpět. O tomto zpětvzetí odvolání bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. 1 T 74/2018, tak, že Okresní soud v Bruntále je podle 250 odst. 4 tr. ř. vzal na vědomí. Následně znovu podané odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 7 To 227/2018, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto z důvodu, že bylo podáno osobou, která znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
II.
4. Obviněný podal proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že soud druhého stupně zamítl jeho odvolání, přestože rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Nesprávné právní posouzení spatřoval v tom, že skutky, jichž se dopustil, mohly být na základě provedených důkazů posouzeny pouze jako přestupková jednání, a to se zřetelem ke způsobu provedení těchto činů a z toho plynoucí společenské nebezpečnosti. Zdůraznil, že v případě obou skutků byl opilý, takže své jednání ne zcela ovládal a nebyl schopen rozpoznat jeho společenskou závažnost, neměl v úmyslu vyhrožovat policistům, ani působit na výkon jejich pravomoci. Své jednání tak označil za spontánní „opilecké blábolení“, jež nebylo myšleno vážně, nebylo nebezpečné z hlediska vyvinutí síly a nemělo žádných následků s výjimkou škody nedosahující částky 5.000 Kč na předním skle vozidla. Dodal, že z výpovědi zasahujících policistů je zřejmé, že jeho jednání u nich ani nevyvolalo obavu, jeho domnělému útoku a výtržnickému chování jimi bylo bez většího úsilí zamezeno. V neposlední řadě zmínil, že pro právní posouzení daných skutků je podstatná okolnost, že jeho tělesné parametry ani nedávají reálný předpoklad pro fyzické napadení jiné osoby.
6. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že jde o dovolání nepřípustné. K tomu uvedl, že ačkoliv jsou v §265b odst. 1 tr. ř. taxativně vymezeny různé důvody dovolání, neznamená to, že dovolatel může rozhodnutí druhostupňového soudu úspěšně napadat z kteréhokoliv z nich, bez ohledu na způsob rozhodnutí tohoto soudu. Zdůraznil proto, že dovolací důvody spočívají v určitých vadách týkajících se případného pochybení soudu druhého stupně lze dovoláním uplatnit pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003. V návaznosti na to připomněl, že v posuzované věci obviněný proti odsuzujícímu rozsudku nejprve podal odvolání, které vzal následně výslovně zpět, což vzal soud prvního stupně v souladu s §250 odst. 4 tr, na vědomí, a poté sice podal další odvolání, to však odvolací soud usnesením, proti němuž dovolání směřuje, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl z důvodu, že odvolání bylo podáno znovu osobou, která ho již dříve vzala výslovně zpět. Podotkl tedy, že soud druhého stupně odvoláním napadený rozsudek nalézacího soudu věcně nepřezkoumal, k čemuž ani nebyl oprávněn, nýbrž ho posoudil pouze po formální stránce, přičemž po ověření toho, že obviněný vzal své dříve podané odvolání skutečně výslovně zpět a prvostupňový soud vzal toto zpětvzetí na vědomí, mu nezbylo, než je zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř. Státní zástupe proto konstatoval, že pokud se obviněný v dovolání domáhá věcného přezkumu odsuzujícího rozsudku, dožaduje se přezkumu rozhodnutí a věci nad rámec toho, v jakém rozsahu je byl povinen přezkoumat soud druhého stupně, pročež je jeho dovolání nepřípustné.
8. Nadto doplnil, že dovolání obviněného by bylo přípustné pouze v případě, že by je podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě , tj. s argumentací, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí Zdůraznil však, že to obviněný neučinil, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnil jen v jeho druhé alternativě , když tvrdil, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani v takovém případě by však podle státního zástupce nešlo o dovolání důvodné, neboť vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že procesní podmínky pro zamítnutí odvolaní podle §253 odst. 1 tr. ř. splněny byly.
9. Státní zástupce z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a učinil tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání souhlasil rovněž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že podané dovolání přípustné není . K tomu je zapotřebí uvést, že obviněný směřoval své dovolací výhrady výlučně vůči právnímu posouzení skutků popsaných ve výroku rozsudku nalézacího soudu, které nebylo předmětem přezkumu ze strany soudu druhého stupně. Ten totiž (jak již výše uvedeno) zamítl odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že tento vzal své prvně podané odvolání výslovně zpět. V takovém případě tedy odvolací soud nepřezkoumával (a ani k tomu nebyl oprávněn) správnost rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce.
12. V dané souvislosti Nejvyšší soud v obecnosti připomíná, že dovolání není nepřípustné , jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací nebo stížnostní soud. Tak např. jestliže odvolatel podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty (§248 tr. ř.) a v důsledku toho nemohl odvolací soud přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně, ale odvolání zamítl jako podané opožděně (§253 odst. 1 tr. ř.), není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání [§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.], ledaže by dovolatel v dovolání namítal, že odvolání nebylo podáno opožděně a že je tudíž naplněn dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. l ) tr. ř]. Podobně by tomu bylo, kdyby podané odvolání nesplňovalo náležitosti jeho obsahu a bylo z tohoto důvodu odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád: komentář. II. díl. §157-314s. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3242-3243; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003).
13. V návaznosti na to lze v souladu s vyjádřením státního zástupce pouze pro úplnost poznamenat, že dovolání obviněného by mohlo být přípustné toliko za předpokladu, že by jej opřel o první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., tedy že jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu bylo soudem druhého stupně zamítnuto, aniž pro to byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Takové námitky však ve svém dovolání nevznesl, přičemž s ohledem na jím uplatněnou argumentaci a shora citovaná teoretická i judikaturní východiska nelze jeho dovolání považovat za přípustné.
14. Nejvyšší soud z výše jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu