ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1168.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1168/2019-578
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. B. , nar. XY v XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2019, č. j. 4 To 457/2018-486, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 162/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 29. 6. 2018, č. j. 3 T 162/2017-437, byl obviněný J. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 1) a vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému tresu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu poškozenému D. K. ve výši 84 040 Kč. Poškozený byl podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 1. 2019, č. j. 4 To 457/2018-486 , jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1) a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho zjištění dopustil tím, že
1) dne 31. 1. 2017 v přesně nezjištěné době, v přesně nezjištěné restauraci v XY se sešel s poškozeným D. K., narozeným XY, který byl dne 29. 1. 2017 přistižen policií při řízení motorového vozidla, ačkoliv měl v tu dobu tuto činnost rozhodnutím správního orgánu zakázanou, přičemž na této schůzce sdělil poškozenému, že když mu dá 20 000 Kč, zařídí, aby byl zákaz řízení „stornován“, načež si poškozený téhož dne uvedenou částku půjčil od svého otce a obžalovanému, který věděl, že není schopen zařídit, co za ni poškozenému slíbil, ji předal; následně v měsíci únoru 2017 na přesně nezjištěném místě na benzinové čerpací stanici v okrese Teplice, kam přijel společně s poškozeným D. K., sdělil poškozenému, že má možnost sehnat levné cigarety značky Marlboro, které pak se ziskem prodá, přičemž za tím účelem, na poškozeném vylákal částku 1000 EUR, kterou poškozený vzal bez svolení svému otci a předal mu je, ačkoliv obžalovaný od počátku neměl úmysl obchod s cigaretami uskutečnit, čímž poškozenému způsobil škodu v celkové výši nejméně 47 020 Kč,
2) v přesně nezjištěné době od února 2017 do 10. 4. 2017 po poškozeném D. K. narozeném XY, požadoval další peníze s tím, že obchod s levnými cigaretami je již domluveným, že v tom mají peníze i Rusové, a když poškozený další peníze nesežene, bude problém, přičemž na schůzce na blíže nezjištěném místě v okrese Most, kam poškozeného na pokyn obžalovaného přivezl F. S., narozený XY, poškozeného udeřil pěstí do obličeje v přítomnosti obžalovaného neztotožněný muž dostavivší se na místo v doprovodu obžalovaného a hovořící na poškozeného rusky, který poškozenému sdělil, že jestli nesežene další peníze, dostane výprask, v témže období na poškozeného obžalovaný čekal před školou s F. S. s požadavkem na peníze na cigarety s tím, že když jim je poškozený nedá, zbijí ho, postupně na poškozeném v uvedeném období vylákal další částku 1 000 EUR, kterou poškozený vzal bez svolení svému otci, a další přesně nezjištěné částky v řádu minimálně stovek korun, peníze poškozený postupně předával F. S., který je inkasoval pro obžalovaného, za týmž účelem obžalovaný donutil u K. v XY poškozeného, aby prodal své vozidlo tov. zn. Honda Civic P. K., narozenému XY, a aby za ně obdrženou částku 10 000 Kř předal na místě obžalovanému, opakovaně poškozenému sděloval, že je hledají Rusové a požadoval další peníze, v XY, okres Teplice, jej ve svém vozidle, do něhož si k jeho žádosti poškozený na místo spolujezdce sedl, udeřil pěstí do oblasti obočí a řekl mu, proč se mu poškozený vyhýbá, že to takto nejde, že je hledají Rusové, ačkoli obžalovaný od počátku neměl v úmyslu obchod cigaretami uskutečnit, čímž poškozenému způsobil škodu v celkové výši nejméně 37 020 Kč.
3. Odvolací soud obviněného odsoudil podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit škodu poškozenému D. K. ve výši 84 040 Kč, přičemž poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Mandíka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho rámci obviněný namítá, že nejen poškozený, ale i řada svědků jsou osobami „s historií trestné činnosti“, z čehož dovozuje, že věrohodnost poškozeného je výrazně snížená. Soudům vytýká, že nezkoumaly, zda si poškozený, ve snaze zlepšit svou image před rodinou a přáteli, tvrzení o stornování zákazu řízení a obchodní nabídce s cigaretami nevymyslel a zda případně nemělo být jeho jednání posouzeno pouze jako přečin vydírání. Obviněný rovněž upozorňuje na některé údajné pochyby či rozpory týkající se výpovědi poškozeného, zmiňuje výpovědi svědků B. a L., hodnotí provedené důkazy a dovozuje z nich svá vlastní skutková zjištění. Právní kvalifikace jednání jako podvodu je vadná proto, že vychází výhradně z tvrzení poškozeného. Podle dovolatele se přiléhavější jeví posouzení celého jeho jednání jako „zločinu vydírání, kdy tvrzená míra naivity poškozeného ve spojení s jeho nevěrohodností a sklonem pozměňovat realitu svědčí spíše ve prospěch nátlaku odsouzeného od počátku a snaze poškozeného vynajít adekvátní legendu, kterou alespoň po část tohoto jednání zlepší svůj obraz před ostatními“. Obviněný rovněž naznačuje vadu opomenutých důkazů, která má být vyvolána tím, že soudy zamítly provést důkaz jím označeným videozáznamem.
5. Obviněný z důvodů jím vyložených shledává vadnou právní kvalifikaci skutku pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku (a potažmo i výrok o trestu v důsledku dovozeného souběhu dvou přečinů). Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
6. Součástí dovolání učinil obviněný i návrh na odklad vykonatelnosti (část IV.), kdy navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu „[s] ohledem na možné odpadnutí přitěžující okolnosti a tím i možnost rozhodnutí bez bezprostředního omezení odsouzeného na osobní svobodě“ odložil výkon rozhodnutí do doby rozhodnutí o podaném dovolání.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jím zmíněnou dovolací argumentaci nelze vzhledem k obsahovému zaměření uplatněného důvodu dovolání pod tento (avšak ani jiný) dovolací důvod přiřadit. Obviněný totiž podle něj zpochybňuje hodnocení důkazů a skutková zjištění soudů. Takové námitky by mohly být relevantní pouze výjimečně, a to kdyby bylo zjištěno, že mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů existují extrémní rozpory, tedy za situace, kdy by zjištění soudů neměly vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže by tato zjištění nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, byla-li by pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K žádné takové extrémní vadě v posuzovaném případě nedošlo. Skutkové závěry extrémně vadné nejsou, neboť v konečném důsledku mají oporu ve výpovědi poškozeného, která koresponduje s výpověďmi svědků S. či K. a K. Pokud se v provedených důkazech objevují nesrovnalosti, na které poukázal obviněný, pak se tyto nedostatky netýkají okolností, které by měly vliv na naplnění znaků příslušné trestné činnosti. Co do hodnocení důkazů a skutkových zjištění, která svědčí o vině dovolatele, lze podle státního zástupce odkázat zejména na str. 8 – 11 rozsudku krajského soudu, kde jsou tyto otázky v souvislosti s právní kvalifikací skutků řešeny a kde krajský soud v návaznosti na rozhodnutí soudu okresního dospěl k závěru, že vina obviněného je jednoznačně prokázána. Takový závěr za extrémně vadný označit nelze.
8. Přihlížet nelze ani k argumentaci obviněného, podle které má být jeho jednání kvalifikováno toliko jako vydírání, nikoli (též) jako podvod, neboť i ta je vystavěna na zpochybnění hodnocení důkazů ze strany soudů, potažmo na polemice se skutkovými zjištěními soudů.
9. Rozhodnutí soudů podle státního zástupce netrpí ani vadou opomenutých důkazů, která výjimečně může vést k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu. Rozhodný důkazní návrh zmíněný obviněným totiž nebyl ve věci činnými soudy nijak pominut. Soudy vysvětlily, z jakých důvodů ho zamítly (viz str. 9 rozsudku krajského soudu či str. 10 rozsudku okresního soudu), přičemž zdůraznily, že s předmětem řízení nesouvisí. Pokud zde není dána relevantní souvislost, bylo zamítnutí důkazního návrhu správným postupem, srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01.
10. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím tvrzený ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně udělil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
18. Přestože obviněný svým dovoláním brojí proti právní kvalifikaci skutku pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku a ve svém mimořádném opravném prostředku zmiňuje svoji vědomost o způsobu rozhodování dovolacího soudu (dovolatel „si je vědom, že Nejvyšší soud není ´další odvolací instancí´ a nepřezkoumává skutkový stav, ledaže dojde k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedeným dokazováním“), svou dovolací argumentací obsahové vymezení uplatněného dovolacího důvodu nenaplňuje. Jeho námitky totiž nesměřují ke zpochybnění vlastní důvodnosti hmotně právní subsumpce skutku, který odvolací soudu popsal v tzv. skutkové větě výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž (primárně) ke zpochybnění učiněných skutkových zjištění. Plyne to ostatně již z toho, že explicitně uvádí, že „zcela nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem“. V navazující argumentaci, aniž by vytkl nesprávnost skutkových zjištění dosahující rozměru tzv. extrémního nesouladu („leč .. neuvádí konkrétní nesprávná skutková zjištění soudu, neboť tato jsou v kontextu dovolacího řízení bezvýznamná“), se obviněný uchyluje ke snaze o prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů, které má (patrně) vést k tomu, aby při jeho přijetí dovolacím soudem (a v důsledku toho na podkladě odlišných skutkových závěrů, než která se stala předmětem, právního posouzení ze strany odvolacího soudu) byla shledána vada naplňující deklarovaný důvod dovolání.
19. Při uvážení těchto souvislostí však nezbývá než přijmout hodnocení obsažené ve vyjádření státního zástupce, neboť ten důvodně poukázal na to, že argumentací uplatněnou v podaném dovolání obviněný „zpochybňuje hodnocení důkazů a skutkové zjištění soudů“. Na tomto místě proto nezbývá než opakovat to, čeho si je (viz citace výše) vědom sám dovolatel, tj. že při posuzování důvodnosti tvrzení o vadě spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení skutku (varianta první) či jiného nesprávného hmotně právního posouzení (varianta druhá) vychází dovolací soud zásadně ze skutkových zjištění, která vyjádřilo dovoláním napadené rozhodnutí. V posuzované věci to znamená (neuplatnil-li obviněný námitku extrémního nesouladu), že Nejvyšší soud musí při posouzení důvodnosti právní kvalifikace skutku vyjít z toho, jak ho popsal odvolací soud ve svém rozsudku, aniž by přihlížel k vývodům, které uplatnil ve vztahu ke skutkovým zjištěním ve svém dovolání (část „II. Skutkový stav“) obviněný. Není-li ve vztahu k vyjádřeným zjištěním obviněným uplatněna žádná relevantní námitka hmotně právního charakteru [námitka, že skutek popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku by měl být považován za dílčí útok pokračujícího zločinu vydírání, je primárně založena na odlišném skutkovém základě], není úkolem dovolacího soudu, aby správnost hmotně právního posouzení skutku jakkoli komentoval, neboť přezkum napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšším soudem může vyvolat jen takové dovolání, jehož argumentace uplatněný důvod dovolání po obsahové stránce skutečně naplňuje. Tak tomu v posuzované věci zjevně není, neboť obviněným vznesené námitky nenaplňují jak jím deklarovaný důvod dovolání [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], tak ani jiný důvod dovolání upravený ustanovením §265b tr. ř.
20. Důvod kasace dovoláním napadeného rozsudku nevyvstává ani z hlediska prosazení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť zamítnutí důkazního návrhu obviněného nevyvolává z důvodů, na něž přiléhavě odkázal státní zástupce, vadu spočívající v opomenutém důkaze.
21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (avšak i jinými důvody dovolání upravenými v §265b tr. ř.) věcně rozešly. V projednávané věci nedošlo ani k porušení práva na spravedlivý proces, které by odůvodňovalo zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
23. Podnět obviněného na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, o němž nemusí (na rozdíl od návrhu podaného předsedou senátu soudu prvního stupě podle §265h odst. 3 tr. ř.) být rozhodnuto samostatným výrokem (resp. rozhodnutím), nebyl vyslyšen, neboť důvody pro jeho vyhovění nebyly s přihlédnutím k obsahu podaného dovolání shledány.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu