ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.124.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 124/2019-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 o dovolání, které podali obvinění R. T. , nar. XY, a J. T. , nar. XY, oba občané Slovenské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 3. 2018, č. j. 2 To 24/2018-306, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 45/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 3 T 45/2017-285 , byli obvinění R. T. a J. T. (dále také „obvinění“ či „dovolatelé“) uznáni vinnými pokusem přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
vedeni úmyslem vylákat pojistné plnění a takto se obohatit, dohodli se oba obvinění na tom, že budou předstírat krádež osobního motorového vozidla zn. BMW 320 I 392C, RZ XY, VIN XY, jehož majitelem byl obv. R. T. a uživatelem obv. J. T., když svůj úmysl realizovali tak, že nejdříve 7.39 hod. dne 18. 7. 2016 s výše označeným automobilem přijeli do katastru obce XY, okr. Vsetín, kde jej zaparkovali na odstavné ploše u hlavní silnice naproti čističce odpadních vod pod XY, z tohoto místa se vzdálili a následně za použití náhradního klíče bylo toto vozidlo převezeno další osobou nebo osobami na neznámé místo, poté se vrátili na původní místo parkování vozidla, odkud obv. J. T. v 15.36 hod. téhož dne oznámil Policii ČR údajnou krádež předmětného automobilu, a obv. R. T. dne 19. 7. 2016 údajnou krádež telefonicky oznámil České pojišťovně a. s., ul. Spálená 75/16, Praha, u níž bylo předmětné vozidlo na podkladě pojistné smlouvy ze dne 27. 5. 2015 pod č. j. 79897333-18 pojištěno mimo jiné proti odcizení a která tuto pojistnou událost vede pod č. 5813961, když v případě její likvidace po skočení šetření Policií ČR by obviněnému R. T. byla vyplacena částka 274 550 Kč, k čemuž přes urgence jmenovaného dosud nedošlo.
2. Obvinění byli odsouzeni podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání jednoho roku, jejichž výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
3. O odvoláních obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 3. 2018, č. j. 2 To 24/2018-306 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce Mgr. Marka Bukovského dovolání, jež opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení (jednání obviněných nenaplňuje skutkovou podstatu předmětného trestného činu, přičemž došlo k porušení práva na spravedlivý proces). Obvinění namítají, že na základě skutkového stavu tak, jak jej zjistily obecné soudy, nelze učinit závěr o jejich vině a jejich jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin. Zároveň došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, a to ve vztahu ke stěžejnímu důkazu, tzv. CBS dat získaných z klíčů od motorového vozidla.
5. Obvinění uvedli, že nelze jednoznačně zjistit, zda událost byla předstírána, nebo k ní skutečně došlo, tj. nelze jednoznačně učinit závěr, že nedošlo ke krádeži vozidla. Provedenými důkazy nebyla vyvrácena možnost, že vozidlo bylo skutečně odcizeno, když není postaveno najisto, co se s vozidlem stalo. Z uvedeného důvodu měli být obvinění v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěni obžaloby. Trvají na tom, že nebylo žádným způsobem prokázáno, že by svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu podvodu, neboť by muselo být postaveno najisto, že uvedli nepravdivé informace.
6. Namítli dále, že načtení klíčků a výpis dat z nich provedla soukromá osoba bez přítomnosti vyšetřujícího policisty a obvinění ani jejich obhájce neměli možnost se tohoto úkonu zúčastnit. Účast jim byla odepřena také při provádění důkazu v řízení před soudem. Uvedený důkaz je proto nutno považovat za nezákonný, neboť byl získán v rozporu s trestním řádem, a nelze proto k němu přihlížet. Právo na spravedlivý proces obviněných bylo porušeno zejména tím, že důkaz byl získáván bez jejich přítomnosti, a to laickou třetí osobou, soukromým subjektem, přestože se jedná o odbornou záležitost a měl za tímto účelem být ustanoven znalec. Dodali, že s klíči bylo prokazatelně manipulováno po dobu, co byly v držení policie, když na klíči č. 2 chybí původní přívěsek. Odsuzující rozsudek je tak výlučně postaven na technických datech získaných nezákonným způsobem. Nelze nadto dovodit, že data jsou 100% spolehlivá. Vyslovení viny na základě tohoto jediného nepřímého, samostatně stojícího důkazu je bezpochyby porušením práva na spravedlivý proces.
7. Z těchto důvodů obvinění žádají, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudek (správně zřejmě usnesení) Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 3. 2018, č. j. 2 To 24/2018-306, se zrušuje podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně uvedl, že dovolání obviněných je z valné části opakováním jejich obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se obecné soudy vypořádaly. Podle jeho názoru je namístě učinit závěr, že námitky obviněných pod uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze a dovolání tedy bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. V návaznosti na teoretické vymezení uplatněného dovolacího důvodu upozornil, že v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je naopak dovolací soud povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku.
9. K námitkám obviněných pak uvedl, že tito sice formálně namítají nesprávné právní posouzení skutku, ve skutečnosti však své výhrady směřují jen proti hodnocení provedených důkazů soudy, ve vazbě na to zpochybňují učiněná skutková zjištění, a předkládají vlastní verzi skutkového děje. Ta je založena na tvrzení, že trestného činu se dopustit nemohli, neboť provedenými důkazy nebyla vyvrácena jejich výpověď, že k odcizení jimi užívaného vozidla skutečně došlo, a že tedy pojistná událost byla uplatněna v souladu s pojistnou smlouvou. Takové námitky se s uplatněným i jakýmkoli jiným dovolacím důvodem zcela míjí a přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu založit nemohou.
10. V této souvislosti doplnil, že Okresní soud ve Vsetíně věnoval dokazování náležitou pozornost a provedl jej pečlivě a v dostatečném rozsahu. Veškeré důkazy přitom hodnotil řádně, striktně podle zásad vymezených v §2 odst. 6 tr. ř., v souladu s jejich obsahem a bez známek jakékoli deformace. Skutková zjištění, která našla svůj odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a jež ve svém důsledku odůvodňují závěr obecných soudů, že obvinění pouze předstírali událost, s níž bylo spojeno právo na plnění z pojistné smlouvy, pak z provedených důkazů logicky vyplývají. Pro stručnost odkázal na argumentaci nalézacího soudu, který se podrobně věnoval jak otázkám souvisejícím se zajištěním stěžejního důkazu, tedy tzv. CBS dat z klíčů odcizeného vozidla (str. 8-9), tak i podrobnému hodnocení všech provedených důkazů (str. 10-14). Obdobně pak i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci podané odvolání a v něm uplatněné námitky obviněných řádně přezkoumal a náležitým způsobem zdůvodnil, proč bylo namístě ho zamítnout.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání obviněných byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
b) vlastní posouzení dovolání
19. Jak již zmíněno výše, obvinění ve svém dovolání vznesli dvě námitky. Tvrzení o absenci trestnosti svých jednání spojují s námitkou, že nelze jednoznačně zjistit, zda pojistná událost byla jimi pouze předstírána nebo zda k ní skutečně došlo. Nenamítají tedy nic, co by mělo svědčit o nedůvodnosti či nesprávnosti hmotně právní subsumpce zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení zákona. Stejně tak druhá námitka o údajné nezákonnosti důkazu tzv. CBS daty získanými z klíčů od vozidla nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku, nýbrž vůči vlastním skutkovým zjištěním soudům, resp. jejich odůvodněnosti a podloženosti. Protože tak dovolací argumentace obviněných ve skutečnosti směřuje k prosazení vlastní verze skutkových událostí založené na jejich obhajobě, nelze ji pokládat ani za formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Vznesené námitky nejsou proto způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nadto je třeba poznamenat, že ze strany obviněných se jedná o opakování argumentace, kterou již uplatnili před soudem prvního stupně a rovněž v rámci svých odvolání. Vypořádaly se s ní tudíž již soudy nižších stupňů.
20. Není úkolem dovolacího soudu, aby v podrobnostech reagoval na ty námitky, jimž se v dostatečném rozsahu věnoval již soud odvolací. V případě námitek skutkového a procesního charakteru to platí tím spíše, neboť – jak již zmíněno – takové námitky přezkumnou povinnost dovolacího soudu nevyvolávají. Případná reakce dovolacího soudu na ně je vhodná jen z toho důvodu, aby bylo zcela najisto a transparentně vyloženo, že nedošlo k zásahu do práva obviněných na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
21. Obvinění zakládají své tvrzení o absenci trestnosti jejich jednání na skutečnosti, že nebylo postaveno na jisto, co se s vozidlem stalo, z čehož usuzují, že „nebyla vyvrácena možnost, že vozidlo bylo skutečně odcizeno“. Dodávají, že by muselo být prokázáno, že ohledně krádeže vozidla uvedli nepravdivé informace.
22. Nalézací soud uvedl, že z odborných vyjádření autorizovaných servisů BMW bylo zjištěno, že klíč, který obvinění předali policii dne 18. 7. 2016 (dále také „klíč č. 1“), byl naposledy ze slotu vozidla vytažen v 7.39 hod. dne 18. 7. 2016 za stavu 136 846 km a 47 l , a že klíč vydaný policii dne 20. 7. 2016 (dále také „klíč č. 2“) byl naposledy ve slotu vozidla téhož dne v 14.30 hod. za stavu 137 270 km a 13 l - s vozidlem bylo tedy v mezidobí najeto o 424 km více. Taktéž upozornil, že oba obvinění shodně tvrdili, že klíč č. 2 byl po celou dobu uložen v trezorku v bytě, který oba užívali v XY, a k tomuto neměla žádná další osoba přístup, dokud jimi nebyl osobně z trezorku vyňat a následně předán policejním orgánům (viz str. 11 rozsudku nalézacího soudu). Dospěl tudíž k logickému závěru, že v době mezi 7.39 hod. a 14.30 hod. dne 18. 7. 2016 musela další osoba ujet 424 km a klíč č. 2 vrátit opět obviněnému, který jej následně předal policejním orgánům. Nalézací soud tudíž považoval za zřejmé, že bez vědomí, souhlasu, či snad dokonce návodu ze strany obviněných, resp. jejich přímé spoluúčasti, nebylo možné, aby další osoba vozidlo nastartovala a ujela s ním výše uvedenou vzdálenost (viz str. 14 rozsudku nalézacího soudu). Verze obviněných o odcizení předmětného vozidla byla tudíž provedenými důkazy přesvědčivě vyvrácena.
23. Soud prvního stupně pak správně dovodil, že nejenže nebylo vozidlo odcizeno – když mj. bylo k převozu vozidla užito klíče č. 2, který byl v držení obviněných – ale oba obvinění o této skutečnosti věděli. Není tudíž podstatné, co se ve výsledku s tímto vozidlem stalo, kdy podstatné je toliko zjištění, že nedošlo k odcizení vozidla tak, jak to uvedli obvinění, čehož si byli obvinění vědomi, a přesto při podání trestního oznámení dne 18. 7. 2016 uvedli nepravdivé skutečnosti, tj. že vozidlo jim bylo odcizeno, aby pak tuto údajnou krádež nahlásili České pojišťovně a žádali vyplacení pojistné částky.
24. Pokud jde o námitky obviněných stran nezákonnosti důkazu tzv. CBS daty získaných z klíčů od vozidla, tyto jsou založeny na několika skutečnostech. Obvinění namítají, že data byla získána laickou osobou, přestože obvinění mají za to, že měl být za tímto účelem ustanoven znalec. Získání dat nebyl přítomen vyšetřující policista, obvinění a jejich obhájce, nebylo jim umožněno, aby se úkonu účastnili. Poukázali dále, že data nejsou 100% spolehlivá a že s klíčem bylo prokazatelně manipulováno.
25. Ke snímání tzv. CBS dat z předmětných klíčů došlo v projednávané věci celkem třikrát. Poprvé společností Synot Auto a. s. ve dnech 22. 7. 2016 a 28. 7. 2016, poté společností Invelt s. r. o. dne 3. 7. 2017 a naposledy podle vyjádření ze dne 15. 9. 2017 společností CarTec Group, s. r. o. V případě všech tří sejmutí údajů z obou klíčů od vozidla byly získány totožné informace (srov. č. l. 36-43, 205-213 a 238). Svědci B., L. a P. nadto shodně uvedli, že na klíčích, které obvinění vydali, jsou údaje vozidla získané z řídící jednotky a do těchto klíčů nelze data dodatečně nahrát (viz str. 5 usnesení odvolacího soudu). Svědkové B. a P. také uvedli, že je vyloučena jakákoli manipulace s těmito daty (viz č. l. 166 a 229). Pokud tedy obvinění uvádějí možnost manipulace s daty, je zřejmé, že k tomuto dojít nemohlo, neboť nejenže tuto možnost technici vyloučili, ale při všech třech sejmutí dospěli ke stejnému výsledku. Jak upozornil odvolací soud, není žádný důvod, proč by se osoba, která vozidlo odcizila, k manipulaci s daty uchylovala, a tím spíš je vyloučeno, že by tak učinil některý z techniků autorizovaných servisů, kteří nadto uvedli, že nemají v tomto směru žádné konkrétní znalosti ani technické prostředky (viz str. 5 usnesení). Závěr o manipulaci s předmětnými klíči nelze vyvodit ani z pouhé skutečnosti, že na klíči č. 2 údajně chybí původní přívěsek, se kterým byl policejním orgánům předán. S ohledem na to, že pro projednávanou věc je podstatný důkaz daty sejmutými z těchto klíčů a nikoli klíče samotné, když sejmutím přívěsku z klíče nelze tato data nijak ovlivnit, jeho přítomnost nebo případná absence je pro projednávanou věc zcela irelevantní.
26. K námitce obviněných, že měl být přibrán znalec a vypracován znalecký posudek Nejvyšší soud připomíná, že je-li podle §105 odst. 1 tr. ř. k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Teprve v případě, že pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Soud přibere znalce, pokud považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, přičemž posouzení otázky, zda je znalecký posudek nezbytný, je plně v jeho kompetenci. Pokud však dojde k závěru, že otázka nedosahuje takové složitosti, aby bylo nezbytné přibrání znalce, a postačuje odborné vyjádření, není povinen znalce k řízení přibrat. Podle zmíněných kritérií bylo soudy nižších stupňů postupováno ve věci posuzované. Nelze v tomto směru pominout tu skutečnost, že s ohledem na to, že první sejmutí údajů bylo provedeno neformálně šetřením policisty se sepsáním úředního záznamu, bylo soudem vyžádáno odborné vyjádření k zajištění procesního postupu a byly tak krom dat společnosti Synot Auto a. s. získány také data od společnosti Invelt s. r. o. a společnosti CarTec Group, s. r. o.
27. Pokud jde o skutečnost, že k sejmutí dat z klíčů došlo bez přítomnosti policisty a obviněných, jak uvedli technici těchto společností, tento úkon lze provést pouze v autorizovaných servisech, které mají k tomuto účelu speciální vybavení. Z toho vyplývá, že jej nelze provést během řízení před soudem, jak obvinění naznačují. Na místě je poznamenat, že přítomnost obviněných by nebyla možná ani v případě, kdy by bylo snímání dat prováděno znalcem, jak navrhují.
28. Z výše uvedeného je zřejmé, že důkaz tzv. CBS daty získanými z klíčů od předmětného motorového vozidla není nezákonný, když k jeho získání nedošlo v rozporu s trestním řádem, jak uvádějí obvinění. Nalézací soud postupoval tak, aby zajistil co nejvyšší objektivitu tohoto důkazu a odstranil jakékoli pochybnosti, a to včetně těch, které stran tohoto důkazu obvinění naznačovali. Protože podle §89 odst. 2 tr. ř. může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, nepochybil, pokud i tento důkazní prostředek využil při tvorbě skutkových zjištění. Jeho užití nezakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
29. Konečně na pravdě se nezakládá ani tvrzení obviněných, že odsuzující rozsudek je postaven výlučně na technických datech získaných z těchto klíčů. Ke stejné námitce obviněným vznesené v jimi podaném odvolání soud druhého stupně upozornil, že obvinění nejsou usvědčováni pouze údaji z klíčů, ale též výpověďmi svědků a rozpory ve svých výpovědích, když obvinění své výpovědi účelově měnili v jednotlivých stadiích trestního řízení s evidentní snahou zakrýt jakékoli okolnosti případu, které doposud nevyšly najevo (viz str. 6 usnesení odvolacího soudu).
30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že ti ve svém dovolání uplatnili výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
31. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu