ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.140.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 140/2019-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný D. F. , nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2018, č. j. 2 To 60/2018-970, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 9/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2018, č. j. 48 T 9/2017-822 , byl obviněný D. F. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému P. K. škodu ve výši 6.274,14 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 63.520,80 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 44.376 Kč. Poškozený P. K. byl současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvoláních obviněného a poškozeného K. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 2 To 60/2018-970 , jímž z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 15. 10. 2016 kolem 00:35 hod. v XY, okres Brno-venkov, na ul. XY, před domem č. XY, po výkřiku se slovním vulgarismem napadl s dřevěnou tyčí poškozené P. K., nar. XY, J. J., nar. XY, a J. Š., nar. XY, tak, že dřevěnou tyčí o délce 118 cm oválného průměru 3,5 x 3 cm v látkovém obalu černé barvy nejprve s nápřahem silně udeřil do hlavy poškozeného P. K., který v důsledku této rány v bezvědomí spadl na zem, a v důsledku tohoto pádu došlo u poškozeného ke vzniku těžkého zranění – zlomeniny dolní části pravé lýtkové kosti / šikmé zlomeniny pravého zevního kotníku / a otřesu mozku s omezením v obvyklém způsobu života přesahujícím délku 6 týdnů, a které spočívalo v nutnosti podrobit se operačním zákrokům s hospitalizací v nemocnici v době od 15. 10. 2016 do 18. 10. 2016 a od 18. 5. 2017 do 21. 5. 2017, v omezení pohyblivosti, soběstačnosti, sebeobslužnosti a bolestivosti, následně po ráně vůči poškozenému P. K. obžalovaný nejméně třemi údery předmětnou tyčí z nápřahu nad hlavou udeřil poškozeného J. J. do hlavy, kdy jeden úder dopadl na ruce poškozeného, neboť tento si chránil hlavu rukama, čímž obžalovaný poškozenému J. J. způsobil lehké zranění spočívající v bolesti hlavy a zhmoždění levého lokte a pravého kolene bez omezení v obvyklém způsobu života a dále obžalovaný poškozeného J. Š. nezjištěným způsobem shodil na zem a způsobil mu zranění spočívající v bolesti hlavy, v odřenině levého lokte a zhmoždění pravého kolene z vnitřní strany bez omezení v obvyklém způsobu života,
kdy takto vedeným útokem vzhledem k užitému nástroji, kterým obžalovaný poškozené P. K. a J. J. napadl, silné intenzitě úderů a směřování úderů do oblasti hlavy, mohlo dojít ke způsobení těžkých a život ohrožujících zranění, včetně zlomenin klenby lební s krvácením pod obaly mozkové, ke zhmoždění mozku a otoku mozku, u kterých omezení v obvyklém způsobu života přesahuje délku 6 týdnů, což obžalovanému bylo zřejmé vzhledem k užitému nástroji, intenzitě úderů, oblasti směřování úderů.
3. Obviněného odsoudil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozenému P. K. škodu ve výši 6.274,14 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 63.520,80 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 44.376 Kč. Poškozený P. K. byl současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání poškozeného odvolací soud zamítl podle §256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Michaela Bartončíka, Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl (část IV.), že od počátku trestního řízení upozorňoval na to, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v době spáchání činu byly ovlivněny zdravotním, resp. psychickým stavem, jenž doložil lékařskými zprávami. Připomenul, že v rámci odvolacího řízení předložil znalecký posudek zpracovaný MUDr. Vlastimilem Tichým, který odvolací soud provedl jako důkaz. Znalec ve zpracovaném posudku mimo jiné uvedl, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného v době páchání činu byly zcela vymizelé a vyjádřil se ke specifičnosti posuzování projevů diagnózy v úzkém okruhu osob vojáků. Dalším důkazem svědčícím podle dovolatele o přítomnosti vážných zdravotních problémů je i skutečnost, že mu byl Posudkem o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Brno-venkov přiznán z důvodu posttraumatického stresového syndromu invalidní důchod v rozsahu 60% snížení pracovní neschopnosti.
6. I přes jím uváděné skutečnosti (část V.) vyšel odvolací soud ze znaleckého posouzení MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D., kteří dospěli k závěru, že žádnou duševní poruchou v době činu netrpěl. V návaznosti na důvody, pro které se odvolací soud přiklonil k jejich znaleckým závěrům (obviněný si pamatoval průběh napadení, a proto je u něho vyloučena existence bludů v okamžiku páchání činu), obviněný namítá, že existence bludů není podmíněna ztrátou paměti, což je závěr, jenž plyne z jím zmiňované odborné publikace. Otázka příčetnosti navíc neřeší, zda si pachatel pamatoval či nepamatoval spáchaný trestný čin, nýbrž to, zda mohl rozpoznat protiprávnost jednání nebo ho ovládat. Při posouzení celkového psychického stavu obviněného je třeba vycházet ze závěrů soudních znalců. Odvolací soud činil závěry v mimoprávní odborné oblasti, k nimž může dospět toliko osoba s odpovídající odbornou kvalifikací. Soud v jiném než právním posouzení je oprávněn přijmout závěr pouze u tzv. notoriet či okolností známých mu z osobní praxe.
7. Soudy zjištěný a hodnocený skutkový stav v otázce své příčetnosti v době činu pokládá dovolatel za extrémně nesouladný s vykonanými skutkovými zjištěními. V důsledku toho namítá, že došlo k zásahu do čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy.
8. Odvolacímu soudu dále vytkl, že učinil chybné skutkové zjištění, když uvedl, že na náhradě škody nic neuhradil, v důsledku čehož obviněnému nesvědčí žádná polehčující okolnost. Takový závěr je v extrémním rozporu s jím doloženými důkazy. Již 7. 9. 2018 odvolacímu soudu zasílal návrh na doplnění dokazování s přiloženým potvrzením o úhradě škody poškozenému K.
9. K tomu, aby dovolací soud ověřil výsledky původního řízení z hlediska obsahu dovolání a v něm uplatněných dovolacích důvodů, jakož i konkrétních námitek vztahujících se k němu, předložil nový důkaz ve formě revizního znaleckého posudku vypracovaného doc. MUDr. Iljou Žukovem, CSc., soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který má potvrzovat obviněným tvrzený extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními (souvislost amnézie a poruchy s bludy s provedeným dokazováním).
10. Obviněný uplatnil návrh podle §265o odst. 1 tr. ř. v němž žádá o přerušení výkonu trestu, a to s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2018, č. j. 2 To 60/2018-970, a současně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2018, č. j. 48 T 9/2017-822, jakož i další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Obviněný vyjádřil souhlas s tím, aby o jeho dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
12. Nejvyšší státní zástupce se k obviněným podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že námitky uplatněné obviněným nelze podřadit pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod. Jsou totiž pouze polemikou s tím, jakým způsobem soudy vyhodnotily důkazy vztahující se k posouzení příčetnosti dovolatele, a k jakým zjištěním posléze dospěly. Jinak vyjádřeno, jejich podstatou je zejména zpochybnění závěrů znaleckého posudku MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D. a jeho vypovídací hodnoty pro posuzovanou trestní věc. Takové výhrady dovolatele, jejichž prostřednictvím soudům v podstatě vytýká vadnou aplikaci §2 odst. 6 tr. ř., se však s uplatněným (i jakýmkoli jiným) dovolacím důvodem zcela míjí.
13. Není sporu o tom, že k jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, došlo právě způsobem v odsuzujícím rozsudku popsaným a za okolností tam vyjádřených. To nezpochybňuje ani sám dovolatel. Klíčovou otázkou, která se stala také stěžejní argumentací dovolání obviněného, je údajné nesprávné posouzení jeho duševního stavu v době spáchání trestného činu. Zdůraznil, že oba soudy (a v přípravném řízení také policejní orgán a dozorová státní zástupkyně) se naznačenou problematikou velmi podrobně zabývaly. Krom výpovědí svědků, souvisejících listinných důkazů, kamerového záznamu a znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, MUDr. Karla Urbánka byl ke zhodnocení příčetnosti dovolatele vyžádán také znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Petra Nedomy a znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie Mgr. Michala Perničky, Ph.D. Ti přitom dospěli k jednoznačnému závěru, že v měsíci říjnu 2016, tedy v době spáchání činu, obviněný žádnou forenzně významnou duševní chorobou či poruchou netrpěl, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zcela zachovány, a tedy byl shledán příčetným. Obviněný trpěl pouze syndromem škodlivého užívání alkoholu, který však jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nikterak nezměnil. Na tomto závěru znalci setrvali i poté, co jim byly předestřeny navazující listinné důkazy v podobě lékařských zpráv z října 2017 a února 2018, z nichž se má podávat, že posléze měla být u obviněného údajně diagnostikována posttraumatická stresová porucha, a to v návaznosti na jeho předchozí vojenské aktivity. V době zkoumání duševního stavu totiž zmínění znalci její příznaky u obviněného vůbec neshledali.
14. Státní zástupce dal obviněnému za pravdu v tom, že posouzení příčetnosti je otázkou odbornou. Soudy se však tomuto požadavku nezpronevěřily. Příčetnost obviněného prostřednictvím znaleckých posudků zjišťovaly, přičemž pokud ve vazbě na další provedené důkazy neměly pochybnosti o správnosti výše vyjádřeného závěru znalců MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D., neměly ani důvodu revidovat je prostřednictvím revizního znaleckého posudku (§109 tr. ř.). V tomto směru státní zástupce odkázal zejména na body 31. – 36. a 63. – 64. rozsudku Krajského soudu v Brně, potažmo body 18. – 19. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, kde se oba k výhradám dovolatele stran údajně nesprávného posouzení jeho příčetnosti v době spáchání činu podrobně vyjadřují. Sama skutečnost, že soudy po řádném hodnocení provedených důkazů učinily ohledně příčetnosti obviněného závěr opačný, než by odpovídal jeho subjektivním představám, ještě neznamená, že jejich zjištění v této otázce jsou s provedenými důkazy extrémně nesouladná.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
25. Přestože obviněný východisko své dovolací argumentace staví na požadavku jasného prokázání skutku, o němž se řízení vede (podle něj lze v dovolacím řízení zkoumat, zda skutek popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku byl skutečně prokázán), ve vztahu k němu (jeho existenci) žádné výhrady skutkového rázu neuplatňuje. Nevznáší totiž žádné námitky stran vlastního spáchání skutku, resp. stran toho, že by nebylo prokázáno, že způsobem popsaným v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku jednal on.
26. Ve vztahu k vyjádřeným skutkovým zjištěním obviněný neuplatňuje ani žádnou námitku, jejímž obsahem by bylo zpochybnění důvodnosti užité právní kvalifikace ve smyslu nepřípadnosti a neodůvodněnosti podřazení vyjádřených skutkových zjištění pod zákonné znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Ve shodě s posouzením dovolání státním zástupcem je proto třeba konstatovat, že veškerá jeho dovolací argumentace se primárně (a takřka výlučně) vyčerpává ve snaze zpochybnit právní závěr odvolacího soudu (který vyjadřuje stejné stanovisko jako soud nalézací), že obviněný jednal jako subjekt trestného činu, tj. pachatel zákonem vyžadovaného věku, který byl v době svého činu příčetný.
27. Snahou dovolatele je přesvědčit dovolací soud o nesprávnosti závěru, který v otázce příčetnosti odvolací soud na základě převzetí odborných závěrů znalců MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D. učinil. Obviněný se snaží prosadit skutkové zjištění, že v době činu jednal pod vlivem bludů, a to opakovaným poukazem na odborné závěry plynoucí z jím předloženého znaleckého posudku MUDr. Vlastimila Tichého, resp. opakovaným poukazem na výsledky řízení o jeho částečné pracovní nezpůsobilosti, nově pak poukazem na další zpracovaný znalecký posudek. S vazbou na judikaturu vymezující tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými závěry skutkovými a právními se snaží dovolací soud přesvědčit o tom, že taková situace nastala v jeho případě při posouzení otázky jeho příčetnosti při činu.
28. Trestní zákoník nepříčetnost definuje v ustanovení §26 tak, že ten [k]do pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Soudy obou stupňů dospěly na základě provedeného dokazování (při převzetí odborných závěrů jimi odkazovaného posudku) ke skutkovému zjištění, že obviněný v době svého činu pod vlivem duševní poruchy, pro kterou by nemohl protiprávnost svého činu rozpoznat či nemohl své jednání ovládat, nejednal. Vyhodnocením obou kritérií, na nichž je budována nezaviněná nepříčetnost upravená citovaným ustanovením, tj. kritéria psychiatrického a časového, dospěly k právnímu závěru, že obviněný jednal jako příčetný pachatel. Obviněný se snaží o prosazení skutkového závěru odlišného, a to tím, že zpochybňuje správnost zhodnocení důkazní situace soudy nižších stupňů, v konečném stadiu – s vazbou na jím prosazované odborné závěry MUDr. Vlastimila Tichého – řešení přijaté soudem odvolacím. Oproti východisku (kritériu psychiatrickému), že u obviněného nebyla přítomna duševní porucha, která by působila jako příčina jeho neschopnosti rozpoznat protiprávnost svého činu (tzv. neschopnost rozpoznávací, rozumová) nebo jako příčina neschopnosti ovládat své jednání vlastní vůlí (tzv. neschopnost ovládací, určovací), spojeného se zjištěním, že taková porucha u něj nebyla přítomna v době činu (kritérium časové), se obviněný snaží prosadit (s oporou o jím odkazované důkazy) závěry zcela opačné. Uvedeným způsobem však nenapadá nesprávnost právního zhodnocení zjištěného skutkového stavu, konkrétně okolností majících význam pro závěr o příčetnosti pachatele, nýbrž vlastní skutkové základy takového zhodnocení.
29. Dovolací soud však neshledává žádných příčin k tomu, aby do hodnotících úvah odvolacího soudu jakkoli zasáhl. K takovému zásahu by (výjimečně) přistoupit mohl jen tehdy, pokud by odvolacímu soudu bylo možno vytknout hrubé vady hodnotících postupů, které by se projevily např. ve zjevném zkreslení obsahu hodnocených důkazů, v logických vadách a dalších hrubých nesprávnostech, jež by měly za následek zlovůli (libovůli), kterou by napadený rozsudek byl zatížen. Žádnou takovou vadou však rozsudek odvolacího soudu zatížen není.
30. Odvolací soud byl oprávněn obviněným předložený znalecký posudek nevzít za podklad svých skutkových a právních zjištění, dospěl-li k závěru, že jeho odborné závěry jsou nepřesvědčivé, neboť nemají dostatečné ukotvení v nálezové části posudku, resp. v obsahu důkazů tvořících trestní spis. Soud druhého stupně s oporou o poznatky z jím citovaných důkazů plynoucích (svědecké výpovědi, předchozí odsouzení) dospěl k opodstatněnému závěru, že posuzovaný čin není takovým excesivním projevem obviněného, u něhož se agresivní sklony – byť ve značně mírnějším rozsahu - již v minulosti projevily, který by bylo nezbytné přičíst působení bludů, resp. duševní choroby či poruchy působící na obviněného v době jeho jednání (existence bludů podle obviněným předloženého posudku měla pramenit ze zjištění o impulzivitě, razantnosti a iracionálnosti útoku obviněného). Odvolací soud své skutkové a potažmo právní závěry stran příčetnosti obviněného při činu založil na širším okruhu důkazů a skutečností, než které se staly předmětem námitek v podaném dovolání. Aniž by bylo nezbytné se s dovolatelem přít v otázce racionality či irelevantnosti významu zachovalosti vzpomínky na posuzovaný čin či naopak amnézie, dostačuje odkázat na to, že odvolací soud vyšel i z těch důkazů (lékařských zpráv, svědeckých výpovědí), které existenci bludů v době činu obviněného vyvracejí a které pak podporují převzetí odborných závěrů těch znalců, z nichž oba soudy při hodnocení otázky příčetnosti vyšly.
31. Pomíjet nelze to, že odvolací soud navázal ve svém rozhodnutí na hodnocení, které k téže problematice vyložil ve svém rozsudku již soud prvního stupně. Z pasáží jeho rozsudku odkazovaných státním zástupcem (tj. bodů 31. a 33. věnovaným problematice psychiatricko-psychologickým závěrů, bodu 36. věnovanému důkaznímu návrhu, ale též bodu 26. věnovanému zjištěním znalce neurologa) je zřejmé, že již nalézací soud věnoval této problematice značnou pozornost, neboť všechny tři zpracovatele označených posudků poměrně detailně k jejich odborným závěrům vyslechl (viz č. l. 745 až 751 – MUDr. Petr Nedoma a Mgr. Michal Pernička, Ph.D, č. l. 740 až 744 – Prof. MUDr. Karel Urbánek, CSc.). Přitom z výslechu prvně dvou jmenovaných znalců vyplynulo, že se seznámili i s dalšími lékařskými zprávami, o něž se opírá obviněným předložený znalecký posudek MUDr. Vlastimila Tichého. Za daného stavu, když znalci (psycholog i na základě svých odborných postupů) setrvali na stanovisku, že v době jejich vyšetření se u obviněného posttraumatická stresová porucha nevyskytovala a nebyla přítomna ani v době činu, je akceptovatelné stanovisko, které soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích vyjádřily. Dovolací soud na podkladě důkazů, z nichž označené soudy vyšly, neshledává důvod k tomu, aby přistoupil k „přehodnocení“ jejich závěrů.
32. K otázce výroku o vině dlužno dodat, že dovolací soud věc posuzuje z hlediska stavu ex tunc. Z toho plyne, že při svém rozhodování nemůže zohledňovat poznatky, které plynou z důkazů, které dovolatel opatřil až po pravomocném skončení svého trestního stíhání. V uvedeném směru proto dovolací soud v rámci svých úvah a svého posouzení nebral na zřetel znalecký posudek (resp. v něm obsažené odborné závěry) vypracovaný ke dni 2. 12. 2018 znalcem doc. MUDr. Iljou Žukovem, CSc., na který obviněný odkázal ve svém dovolání, aniž by tím současně vylučoval jeho možné využití v řízení o jiném mimořádném opravném prostředku.
33. Jak již bylo uvedeno, dovolání obviněného ve zcela rozhodujícím rozsahu napadá výrok o vině, a to z důvodů výše vyložených. Je však třeba zmínit to, že extrémní rozpor obviněný shledává i v tom, že mu údajně podle odvolacího soudu nesvědčí žádná polehčující okolnost, když údajně – přes přiložené potvrzení o úhradě škody poškozenému K.– nic neuhradil na náhradě škody. Směřuje-li obviněný takto svoji výhradu vůči skutečnosti významné při rozhodování o trestu [polehčující okolnost podle §41 písm. j) tr. zákoníku], pak je třeba dodat, že její význam se nemůže projevit v tom, že by odůvodnila závěr o naplnění deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť význam polehčujících a přitěžujících okolností se projevuje v individualizaci soudního postihu, tj. oblasti, která je zásadně vyňata z okruhu rozhodování dovolacího soudu [k otázce trestu viz dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku].
34. K uvedenému zbývá dodat, že dovolacímu soudu nepřísluší za dovolatele domýšlet, jakého významu má jím formulované námitka či výhrada nabýt, tedy zda v souvislosti s poukazem na potvrzení o úhradě škody poškozenému K. nenamítá (což explicitě v jeho dovolání uvedeno není) vadnost výroku o náhradě škody. Dovolací soud proto v uvedeném směru žádný přezkum zvažované části napadeného rozsudku neprováděl.
35. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené ve shodě s posouzením dovolání státním zástupcem shledal, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o námitky skutkového a procesního charakteru, které nejsou ani z formálního hlediska způsobilé naplnit jím označený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný další z ustanovením §265b tr. ř. upravených důvodů dovolání.
36. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
37. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil toliko námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
39. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. v jeho případě přerušil výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Nejvyšší soud však s ohledem na posouzení otázky důvodnosti podaného dovolání důvody pro přerušení, výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatnými (negativními) výroky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 3. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu