ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1431.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1431/2019-1715
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal ve prospěch i v neprospěch obviněného R. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 9 To 359/2018-1683, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 239/2013, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 9 To 359/2018-1683. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 2. 2018, č. j. 18 T 239/2013-1653, byl R. H. (dále jen „obviněný“) podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. ZT 95/2013, pro skutky touto obžalobou kvalifikované jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, „neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem“. Týmž rozsudkem byli poškození odkázáni podle 229 odst. 3 tr. ř. se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 28. 3. 2019, č. j. 9 To 359/2018-1683, z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, které podal v neprospěch obviněného, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a trestní stíhání obviněného pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku [pro dílčí útoky (v usnesení odvolacího soudu popsané ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně a obžalobou)] zastavil.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 9 To 359/2018-1683, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch i ve prospěch obviněného dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Ve zmíněném mimořádném opravném prostředku nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení (viz str. 1-6), aby následně konstatoval, že soud prvního stupně svůj zprošťující výrok o vině vybudoval na zjištění, že „nebyl prokázán podvodný úmysl na straně obviněného, který by existoval v době vzniku závazků“. Oproti tomuto zjištění dospěl odvolací soud podle názoru dovolatele k nesprávnému závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že obviněný byl zproštěn rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 71 T 27/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 3 To 437/2014, podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutek obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 1 ZT 31/2012, kvalifikovaný jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit od 4. 2. 2011 do 4. 3. 2011, ve vztahu k poškozené obchodní společnosti FAST ČR, a.s., zatímco předmětného jednání se dopustil v době od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, vůči různým poškozeným (nikoli proti obchodní společnosti FAST ČR), že jsou dány podmínky pro zastavení trestního stíhání s ohledem na překážku věci rozsouzené. Dovolatel je toho názoru, že uvedený postup odvolacího soudu je v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. a §11 odst. 3 tr. ř. V dovolání rovněž nejvyšší státní zástupce poukazuje na to, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí věcně nezabýval námitkami uplatněnými v odvolání státního zástupce, které tento uplatnil proti rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako není zřejmé, proč uvedený procesní postup nezvolil již v minulosti, kdy rozhodoval o odvolání [dne 1. 6. 2017, sp. zn. 9 To 148/2017] státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně, a tehdy věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž věděl o existenci rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 71 T 27/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 3 To 437/2014. Podle mínění dovolatele nesplnil odvolací soud svoji přezkumnou povinnost a porušil zákon ve prospěch i v neprospěch obviněného, přičemž odůvodnění jeho rozhodnutí nelze považovat za přesvědčivé. Závěrem svého dovolání vyjádřil přesvědčení, že nebyl dán důvod pro zastavení trestního stíhání obviněného, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a po zrušení věci odvolacímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
4. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
III.
Důvodnost dovolání
8. Soud druhého stupně, jehož rozhodnutí bylo dovoláním napadeno, dospěl k závěru o nutnosti trestní stíhání obviněného zastavit s ohledem na jím zjištěnou překážku věci rozsouzené, která v souladu se zásadou ne bis in idem bránila podle jeho názoru trestnímu stíhání obviněného podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. V souvislosti s uvedeným závěrem odvolacího soudu je nezbytné uvést následující skutečnosti (aniž by bylo nutno se vyjadřovat k rozsudku soudu prvního stupně). V předmětné trestní věci byl obviněný stíhán obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. ZT 95/2013, pro 22 dílčích útoků skutku, který byl obžalobou kvalifikován jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaných v době od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, s celkovou škodou ve výši 2 801 303,84 Kč [pro uvedený skutek byl rozsudkem soudu prvního stupně obžaloby zproštěn – viz bod 1]. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 71 T 27/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 3 To 437/2014, byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (viz bod 3), kterého se měl dopustit od 4. 2. 2011 do 4. 3. 2011. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno doručením usnesení obviněnému dne 25. 1. 2012 (viz str. 10 usnesení odvolacího soudu) a z uvedené skutečnosti odvolací soud dovodil, že „vzhledem k místní a časové souvislosti, totožnému způsobu provedení je zřejmé, že obě stíhaná jednání obviněného tvoří jediný skutek zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaného v pokračování dílčími skutky, o jehož části bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 3 To 437/2014, přičemž stíhané trestné činnosti, uvedené ve výroku napadeného rozsudku (myšleno Okresního soudu ve Znojmě) se měl obviněný dopustit v době od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, tj. v době před zahájením trestního stíhání obviněného v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 71 T 27/2012“ . Shora uvedené zjištění vedlo odvolací soud k závěru a konstatování, že je nutno trestní stíhání obviněného z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. zastavit – pro překážku věci rozsouzené.
10. K výše uvedenému lze uvést, že podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Vedle výše zmíněného ustanovení však nemohl odvolací soud nechat bez povšimnutí ustanovení §11 odst. 3 tr. ř., který uvádí, že týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání . Ze skutečností shora uvedených tedy vyplývá, že jednání, pro které byl obviněný obžaloby zproštěn ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 71 T 27/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 3 To 437/2014, představovala z hlediska hmotného práva dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu s jednáním, pro které byl zproštěn obžaloby rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 2. 2018, č. j. 18 T 239/2013.
11. Ze shora citovaného ustanovení §11 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že (mj. s ohledem na skutečnosti uváděné v bodě 8) rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 71 T 27/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 3 To 437/2014 (útoky spáchané proti společnosti FAST ČR, a.s.), nemohl založit překážku věci rozsouzené ohledně 22 dílčích útoků (žádným z poškozených nebyla společnost FAST ČR, a.s.) vymezených v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. ZT 95/2013.
12. Z důvodů shora rozvedených musel Nejvyšší soud v souladu s návrhem dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a Krajskému soudu v Brně přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí. Při svém rozhodování bude muset odvolací soud brát v úvahu nejen skutečnosti shora zmíněné Nejvyšším soudem, ale také tu skutečnost, že Nejvyšší soud rozhodoval na základě dovolání, které bylo podáno ve prospěch [pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství je nedůvodné a toto zamítl, pak zproštění obžaloby obviněného je příznivější než zastavení trestního stíhání, které bylo zrušeno] i v neprospěch [pokud by odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství shledal důvodným, pak při zrušení zprošťujícího rozhodnutí a postupem podle §258 a §259 tr. ř., by došlo ke zhoršení postavení] obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 12. 2019
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu