Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.01.2019, sp. zn. 6 Tdo 1521/2018 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1521.2018.2

sp. zn. 6 Tdo 1521/2018-52 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání, které podali obviněný K. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram a obviněný Ľ. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem náměstí XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2018, č. j. 5 To 104/2017-778, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 9/2017, takto: I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2018, č. j. 5 To 104/2017-778, v části, v níž došlo podle §256 tr. ř. k zamítnutí odvolání obviněného K. H., jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 52 T 9/2017-699, ve výroku, jímž byl obviněný K. H. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1., 5., 6., 9., 10., 11., 12., 14.), ve výroku o trestu mu uloženém a ve výrocích, jímž byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán sám (bod 1.) či společně a nerozdílně s ostatními spoluobviněnými (body 4., 5., 6. a 8.) nahradit škodu poškozenému J. H., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 52 T 9/2017-699 , byli uznáni vinnými obviněný K. H. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a Ľ. K. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že K. H. 1. v přesně nezjištěný den května 2015 se obžalovaný vydával za J. H. a současně prostředníka mezi J. H. a vymahačskou firmou Effective Group.SK, se sídlem v XY na ulici XY, IČ: 871 47 831, ve věci vymáhání dluhů pro H. v jiném, ne trestním řízení nesouvisejícím s touto věcí, osobně, pod nepravdivou záminkou zaplacení zálohy na vymáhání dluhů požádal J. H. o vydání částky 300.000 Kč, kterou mu následně v nezjištěný den v květnu 2015 H. skutečně předal ve svém vozidle VW Passat černé barvy, RZ: XY, před restaurací Amfora na XY č. XY v XY, přičemž již v době převzetí uvedené finanční částky obžalovaný věděl, že žádné vymáhání dluhů pro poškozeného nezajistí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, Ľ. K. 2. v nezjištěný den, zřejmě v červnu 2015 pod nepravdivou záminkou zaplacení zálohy na velmi výhodnou koupi technického stříbra, požádal H. o půjčení částky 240.000 Kč, přičemž dle ústní dohody mu nabídl několikanásobné zhodnocení půjčených finančních prostředků a poškozený žádanou částku předal Ľ. K. v sídle své firmy H P. IČ: XY, XY, Brno, přičemž již v době převzetí uvedené finanční částky obžalovaný věděl, že žádné stříbro pro poškozeného nezakoupí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, Ľ. K. 3. v přesně nezjištěný den června 2015 pod nepravdivou záminkou zaplacení doplatku za koupi technického stříbra požádal H. o půjčení částky 355.000 Kč, kterou poškozený předal dne 9. 6. 2015 v sídle své firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, Ľ. K., který se zavázal svým podpisem půjčku vrátit nejpozději dne 12. 6. 2015, přičemž již v době převzetí uvedené finanční částky obžalovaný věděl, že žádné stříbro pro poškozeného nezakoupí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, Ľ. K. 4. v přesně nezjištěný den června 2015 pod smyšlenou záminkou zaplacení doplatku za koupi technického stříbra požádal H. o vydání částky 318.000 Kč, kterou poškozený předal dne 11. 6. 2015 XY Ľ. K. v sídle své firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, přičemž již v době převzetí uvedené finanční částky obžalovaný věděl, že žádné stříbro pro poškozeného nezakoupí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, K. H. a Ľ. K. 5. v přesně nezjištěný den června 2015 K. H., který se vydával za J. H., s Ľ. K. opět pod vymyšlenou záminkou zaplacení dalšího doplatku za koupi technického stříbra požádali H. o vydání částky 210.000 Kč, kterou poškozený předal dne 17. 6. 2015 v sídle své firmy H P, IČ: XY, XY, Brno, Ľ. K., který se zavázal svým podpisem půjčku vrátit nejpozději dne 19. 6. 2015, přičemž již v době převzetí uvedené finanční částky obžalovaní věděli, že žádné stříbro pro poškozeného nezakoupí a finanční prostředky si ponechají pro vlastní potřebu, K. H. a Ľ. K. 6. v přesně nezjištěný den června 2015 za pomoci další neustanovené osoby, která se telefonicky spojila s H. a tomuto se představila jako advokát H., kterého najal Ľ. K. na obhajobu K. H., o kterém H. sdělila nepravdivou informaci, že K. H. byl zadržen v XY i se zakoupeným stříbrem, pod záminkou zaplacení kauce na propuštění K. H. z vazby a úhrady nákladů advokáta vylákali od H. částku 1.200.000 Kč, kdy poškozený H. na základě takto mu sdělených nepravdivých informací předal dne 25. 6. 2015 ve svém vozidle VW Passat černé barvy, RZ: XY, před bankou ČSOB v XY na ulici XY Ľ. K. částku 1.200.000 Kč, kterou si obžalovaní ponechali pro svoji potřebu, Ľ. K. 7. v přesně nezjištěný den srpna 2015 pod nepravdivou záminkou zaplacení zlatníka, který měl pozlatit cca 1,5 kg bižuterie, kterou poškozený obdržel od jiného svého dlužníka, za účelem jejího značně výhodného dalšího prodeje, požádal H. o vydání částky 170.000 Kč, kterou pak poškozený H. obžalovanému předal dne 5. 8. 2015 v sídle své firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, přičemž obžalovaný věděl, že pozlacení bižuterie nezajistí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, Ľ. K. 8. v přesně nezjištěný den srpna 2015 opětovně pod smyšlenou záminkou doplacení práce zlatníka, který měl pozlatit bižuterii za účelem jejího dalšího zhodnocení, požádal H. o vydání částky 128.000 Kč, kterou pak poškozený H. obžalovanému předal dne 7. 8. 2015 v sídle své firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, přičemž obžalovaný věděl, že pozlacení bižuterie nezajistí a finanční prostředky si ponechá pro vlastní potřebu, K. H. a Ľ. K. 9. v přesně nezjištěný den srpna 2015, za pomoci neustanovené osoby vydávající se za smyšlenou osobu advokáta H. telefonicky pod nepravdivou záminkou zaplacení kaucí za údajně ve XY policií zadržené K. H., jež se vydával za J. H., a blíže neustanoveného zlatníka, kteří se měli v Rakousku pokoušet prodat pozlacenou bižuterii jako zlaté šperky, požádali H. o vydání částky 300.000 Kč, kterou pak poškozený H. předal Ľ. K. dne 13. 8. 2015 v sídle své firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, přičemž obžalovaní věděli, že K. H. do vazby vzat nebyl a finanční prostředky si ponechali pro vlastní potřebu, K. H. a Ľ. K. 10. v přesně nezjištěný den srpna 2015 za pomoci neustanovené osoby vydávající se za smyšlenou osobu advokáta H. telefonicky pod nepravdivou záminkou zaplacení dalších kaucí za údajně ve XY zadržené K. H. a blíže neustanoveného zlatníka, požádali H. o půjčení částky 450.000 Kč, kterou pak poškozený předal dne 20. 8. 2015 buď v sídle své firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, nebo na XY v XY Ľ. K., který se zavázal svým podpisem půjčku vrátit nejpozději dne 28. 8. 2015, přičemž obžalovaní věděli, že K. H. do vazby vzat nebyl a finanční prostředky si ponechali pro vlastní potřebu, K. H. a Ľ. K. 11. v přesně nezjištěný den v srpnu 2015 K. H., který se vydával za J. H. s Ľ. K. osobně pod nepravdivou záminkou, že chtějí uskutečnit výhodný obchod s velkým ziskem a na výplatu zálohy pro dělníky v XY požádali H. o zapůjčení částky 225.000 Kč, kterou pak Ľ. K. poškozený H. půjčil dne 18. 8. 2015 v XY na XY, K. se zavázal svým podpisem půjčku vrátit nejpozději dne 30. 8. 2015, K. H. a Ľ. K. asi po čtyřech dnech H. vrátili o 100.000 Kč více, tedy 325.000 Kč, neboť dle jejich sdělení se jim měl obchod vydařit a takto jednali s úmyslem, aby pak následně v přesně nezjištěný den v srpnu 2015 K. H., který se vydával za J. H. s Ľ. K. osobně po vzájemné dohodě pod nepravdivou záminkou, že chtějí uskutečnit další výhodné obchody se značným ziskem vylákali v úmyslu peníze nevrátit od H. další částku, tentokrát 1.021.000 Kč, kterou poškozený H. na základě předchozího výrazného zhodnocení půjčky následně předal Ľ. K. dne 28. 8. 2015 v XY na XY, K. H., Ľ. K. a D. Š. 12. obžalovaní K. H. a Ľ. K. v přesně nezjištěný den v září 2015, s největší pravděpodobností kolem 4. 9. 2015, za pomoci neustanovené osoby vydávající se za advokáta H. oznámili H., že J. H., za kterého se v té době vydával K. H., byl policií zadržen při cestě do XY, přičemž ve vozidle byla zajištěna finanční hotovost ve výši 1.000.000 Kč a nezjištěné množství blíže nespecifikovaných narkotik a současně pod smyšlenou záminkou zaplacení kauce za J. H. (K. H.) vylákali od H. částku 1.000.000 Kč, kterou pak poškozený H. předal Ľ. K. dne 4. 9. 2015 v XY na XY, přičemž obžalovaní věděli, že obžalovaný H. nebyl zadržen a finanční prostředky si ponechají pro vlastní potřebu, následně téhož dne v XY v sídle firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, D. Š. ukázal H. fotografii J. H. (za kterého se ve skutečnosti vydával K. H.) s dotazem, zda jej poznává, a když H. potvrdil, že se skutečně jedná o J. H., jemuž předával různě vysoké finanční částky, Š. mu odvětil, že se nejedná o žádného J. H., nýbrž o K. H., po tomto zjištění se H. D. Š. svěřil, že na základě telefonátu advokáta H. (za kterého se vydávala neustanovená osoba) předal Ľ. K. částku 1.000.000 Kč a to na kauci za J. H. (K. H.), a proto pak H. dle pokynů obžalovaného Š. společně se dvěma neustanovenými muži, kteří byli přítomni tomuto jednání se Š., odjeli za Ľ. K. na XY, kde K. dobrovolně H. vydal neoprávněně získanou hotovost 1.000.000 Kč, od něj si ji vzápětí převzal jeden z neustanovených mužů, aby částku přepočítal, všichni tři pak odjeli k restauraci Svatoboj na ulici XY v XY, kde je čekal Š., jeden z neustanovených mužů mu předal 1.000.000 Kč a z této částky si D. Š. ponechal 200.000 Kč jako odměnu za záchranu 1.000.000 Kč a zbylých 800.000 Kč vrátil H., poté se rozešli, avšak vzápětí, poté, telefonoval D. Š. H. a sdělil mu neopravdivou informaci, že J. H. skutečně existuje, neboť mluvil s jeho advokátem H. a H. mu potvrdil, že skutečně potřebuje částku 1.000.000 Kč na kauci za J. H., načež ještě téhož dne odjel D. Š. i s Ľ. K. na firmu H P. na ul. XY a od H. vylákali částku 800.000 Kč, Š. sdělil H. nepravdivou informaci, že přidá svých 200.000 Kč, které si však před tím vzal z částky, kterou jim vrátil K. a pak měli Š. i s K. odjet do XY složit údajnou kauci za J. H. (K. H.), přičemž obžalovaní věděli, že žádnou kauci skládat nebudou a peníze si ponechali pro vlastní potřebu, D. Š. spolu s neustanoveným mužem 13. D. Š. s dosud neustanoveným mužem dne 1. 9. 2015 ve večerních hodinách v sídle firmy H P., IČ: XY, XY, Brno, pod pohrůžkou oznámení jednání poškozeného na policii proto, že poškozený údajně poškodil dobré jméno jejich firmy, donutili poškozeného H. podepsat směnku na částku 250.000 Kč jako odškodné za to, že si H. neověřil, že spolupracuje s údajně falešným jednatelem společnosti D. Š. Effective Group, IČ: 871 47 831, Valchařská 100/77, Brno, které je D. Š. majitelem, a tímto měl znevážit dobré jméno Š. firmy, kdy v důsledku jejich velmi hrubého chování u výhrůžek zavoláním policie pak v přesně nezjištěnou dobu pravděpodobně kolem 4. 9. 2015 H. před restaurací Svatoboj v XY na ul. XY předal D. Š. polovinu částky, to je 125.000 Kč a zároveň se pod opětovným nátlakem písemně zavázal, že zbylou polovinu 125.000 Kč doplatí dne 11. 9. 2015, k čemuž už nedošlo, K. H. a D. Š. 14. po předchozí dohodě v přesně nezjištěné době bezprostředně po 4. 9. 2015 v XY za pomoci neustanovené osoby vydávající se za advokáta H. přesvědčili H. nepravdivou informací, že J. H. (za kterého se vydával K. H.) byl po složení kauce propuštěn na svobodu, ale je potřeba, aby zmizel z republiky a nemohl vypovídat, nebo aby nebyl zadržen drogovou mafií, která se o H. měla údajně zajímat a proto se od H. pokusili vylákat finanční částku 1.200.000 Kč na smyšlené zajištění H. pobytu v zahraničí, přičemž do doby zajištění peněz měli D. Š. se svými společníky H. ukrývat, H. se však podařilo sehnat pouze částku 300.000 Kč, kterou jim předal, na což D. Š. reagoval nepravdivou informací, že opatří peníze jinde a na zbylou částku 900.000 Kč přesvědčili H., aby na dosud neustanoveném místě v XY v lese za XY v nezjištěném vozidle za přítomnosti Š., H. a dosud nestanoveného muže podepsal úpis, který měl být umořen třemi splátkami po 300.000 Kč splatných 14., 21. a 28. 9. 2015, H. se na první splátku podařilo sehnat pouze 100.000 Kč, které předal Š., na toto Š. reagoval tak, že protože H. peníze nesehnal, tak je pro H. splatná celá částka 900.000 Kč, a ne pouze její zbytek ve výši 800.000 Kč a to ke dni 17. 9. 2015, a protože H. odmítl vydávat další peníze, ve dnech 23. 9. 2015 a 24. 9. 2015 D. Š. z telefonního čísla XY zaslal H. nejméně dvě SMS zprávy, ve kterých ho upozornil, že v případě nezaplacení 900.000 Kč podá na H. podnět k exekuci z důvodu neplnění povinností a trestní oznámení na policii, že poškozený obchodoval s drogami, přesto však již k žádnému dalšímu předání peněz H. nedošlo. 2. Obvinění K. H. a Ľ. K. byli za tento zločin odsouzeni podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. 3. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného D. Š. a o zproštění obžaloby obviněného D. P. a částečném zproštění obžaloby obviněného K. H. 4. O odvolání obviněných K. H., Ľ. K. a D. Š. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 5 To 104/2017-778 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podali obviněný K. H. a obviněný Ľ. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání. 6. Obviněný H. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Haise dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj obě rozhodnutí ve věci spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Má za to, že nalézací soud nesprávně aplikoval příslušná ustanovení týkající se omylu, a to minimálně pokud jde o skutky pod bodem 6, 9 a 10 rozsudku nalézacího soudu. Pokud jde o skutek pod bodem 6, namítá, že s poškozeným nijak nekomunikoval. Vyjma výpovědi poškozeného neexistuje žádný důkaz, který by nasvědčoval, že tento skutek spáchal či se na něm jakkoli podílel. Podle dovolatele žádný vliv nemělo ani to, že poškozený se jej později na vazbu zeptal a on mu měl toto potvrdit. Stalo se tak již po dokonání činu. Vyjádření poškozeného je navíc směru nejednoznačné a nepřesné. Nalézací soud postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Také v případě skutků pod body 9 a 10 jednal poškozený výhradně s obviněným K., on tedy o celé věci vůbec nemusel vědět. Podle jeho názoru jej proto měl nalézací soud stran těchto skutků zprostit obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal. Za této situace mu pak nemůže být přičítána k tíži škoda vzniklá z těchto tří skutků. Jeho jednání mělo být kvalifikováno maximálně jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, uložený trest se proto jeví jako nepřiměřeně přísný. 7. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Brně, v napadené (odsuzující) části a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání. Obviněný vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání. 8. Obviněný K. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Vokála dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), neboť rovněž podle něj rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, aniž byly splněny předpoklady pro takové zamítnutí stanovené zákonem. 9. Obviněný úvodem svého dovolání rekapituloval obsah svého odvolání ve věci a rozhodnutí o něm odvolacím soudem. Následně poznamenal, že si je vědom vymezení dovolání v trestním řádu a nemůže proto polemizovat s hodnocením důkazů, zejména výpovědí svědka H. Jako předmět svého dovolání pak uvedl, že přestože obviněný během řízení zpochybnil pravost většiny svých podpisů na dokladech, tedy pravost klíčových listinných důkazů a tím i výši škody, nenechal žádný ze soudů obou stupňů vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, odvětví grafologie. Soud prvního stupně se touto otázkou nezabýval vůbec, odvolací soud se vyjádřil pouze jedinou větou, tedy že reálnost listin vyplývá z provedených důkazů. Ani jeden ze soudů vůbec neposuzoval pravost klíčových listinných důkazů. Hmotněprávní posouzení výše škody je tedy jen výsledkem spekulací soudů obou stupňů. Tento postup navíc považuje za rozporný s §105 odst. 1 tr. ř. Obviněný tvrdí, že listiny nepodepsal a částky uváděné svědkem H. nepřevzal. Jediný důkaz, který by mohl jeho tvrzení prokázat, je tedy výše uvedený znalecký posudek. Z toho důvodu nebyly dány předpoklady pro zamítnutí opravného prostředku. 10. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž tento obviněný vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání. 11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně upozornila, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Dovolací soud je vždy vázán konečnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněných, jimiž brojili proti skutkovým zjištěním a hodnocení a rozsahu provedeného dokazování (zejména pokud popřeli spáchání zločinu podvodu a naplnění jeho zákonných znaků, včetně subjektivní stránky). 12. Citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají ani následující námitky obviněných. Obviněný Ľ. K. poukázal na údajné porušení ustanovení §105 tr. ř., čímž v podstatě brojil proti neprovedení znaleckého zkoumání. K této námitce státní zástupkyně uvedla, že soud rozhodne o přibrání znalce jen tehdy, když je k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí. Úvaha o tom, zda se v konkrétní věci jedná o splnění této podmínky, ovšem závisí na posouzení soudu. Jestliže tedy v této trestní věci soudy dospěly k závěru, že k posouzení otázky pravosti podpisu na příslušných listinách není třeba znaleckého zkoumání, nelze tento jejich závěr nijak přehodnocovat. Pokud obviněný zpochybnil věrohodnost svědka J. H., zabývaly se zmíněnou námitkou soudy obou stupňů, jež přesvědčivě odůvodnily, proč jej považovaly za věrohodného. Poukázal-li obviněný K. H. na porušení pravidla in dubio pro reo , jedná se o institut trestního práva procesního, který nelze v rámci citovaného dovolacího důvodu nijak zpochybňovat. 13. Státní zástupkyně nadto uvedla, že obvinění ve svých dovoláních v podstatě zopakovali výhrady, které uplatnili již v řádném opravném prostředku a v rámci své obhajoby před soudy nižších stupňů. Soudy na tuto obhajobu odpovídajícím způsobem reagovaly, řádně se vypořádaly se vznesenými námitkami a své závěry přesvědčivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí. Z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolání jsou v takových případech posouzena jako zjevně neopodstatněná. 14. Zpochybnil-li obviněný K. H. posouzení skutku jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, je z rozhodných skutkových zjištění zřejmé, že buď sám, nebo společně s dalšími obviněnými vylákal, resp. se pokusil vylákat od poškozeného celkovou částku ve výši 5.681.000 Kč. Tato částka ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku odpovídá škodě velkého rozsahu u zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Soud prvního stupně však nepostupoval zcela správně, neboť z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (viz jeho rozhodnutí uveřejněné pod č. 15/1996-I. Sb. rozh. tr.) vyplývá, že pokud již způsobená škoda, spolu se škodou, kterou pachatel zamýšlel způsobit, dosahuje výše škody velkého rozsahu, jedná se o pokus trestného činu s kvalifikovanou skutkovou podstatou obsahující znak škody velkého rozsahu. V posuzované věci to tedy znamená, že právní posouzení skutku, ke kterému dospěly soudy obou stupňů, neodpovídá citovaným judikaturním závěrům. Jejich právní posouzení by bylo přiléhavé pro situaci, kdy by pachatel již způsobil škodu velkého rozsahu a přitom se ještě nad rámec takto vzniklé škody pokusil dalším dílčím útokem způsobit škodu alespoň ve výši vyžadované ustanovením §138 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy tedy měly skutek obviněného správně posoudit jako pokus pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, protože obviněný (sám nebo s dalšími obviněnými) jednak již způsobil útoky podrobně popsanými ve výroku o vině pod body 1., 5. až 12. škodu ve výši 4.881.000 Kč, jednak se pokusil způsobit škodu na majetku poškozeného ve výši 800.000 Kč. Ze součtu těchto částek je zřejmé, že celková již způsobená a zamýšlená škoda ve výši 5.681.000 Kč odpovídá škodě velkého rozsahu ve smyslu §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podvodný úmysl obviněného byl tedy úspěšně uskutečněn do výše 4.881.000 Kč a k vylákání dalších peněžních prostředků ke škodě poškozeného nedošlo v rozsahu 800.000 Kč pouze z důvodů nezávislých na obviněném. Úmysl obviněného tak směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu (tj. škody dosahující částky nejméně 5.000.000 Kč podle §138 odst. 1 tr. zákoníku). 15. Zmíněné pochybení však nezakládá takovou vadu právního posouzení, kterou by bylo nezbytné napravit zrušením napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů v řízení o dovolání. Vzdor uvedenému nesprávnému závěru totiž nevznikají důvodné pochybnosti o tom, že obviněný spáchaným skutkem naplnil znak velkého rozsahu obsažený ve skutkové podstatě zločinu podvodu podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jak konstatovaly soudy obou stupňů. 16. Rovněž obviněný Ľ. K. zpochybnil výši škody velkého rozsahu u zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Jak vyplynulo z rozhodných skutkových zjištění, tento obviněný podvodným způsobem vylákal (sám nebo s dalšími obviněnými) od poškozeného J. H. částku ve výši 5.392.000 Kč, která odpovídá škodě velkého rozsahu u zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Nesprávný je proto podle státní zástupkyně závěr odvolacího soudu na str. 11 odůvodnění napadeného usnesení, pokud dospěl k celkové škodě ve výši 6.192.000 Kč. Nesprávně zde totiž vycházel z toho, že částka ve výši 800.000 Kč představovala další škodu na majetku poškozeného. Ve skutečnosti šlo ovšem o část škody způsobené obviněným, jenž společně s dalšími obviněnými od poškozeného nejprve podvodně vylákal peněžní prostředky ve výši 1.000.000 Kč, které poškozenému vrátil, aby v bezprostřední návaznosti na tento postup od dotyčného poškozeného ze zmíněné částky vylákal 800.000 Kč. Zbývající částku ve výši 200.000 Kč sice poškozený dobrovolně vydal spoluobviněnému D. Š., avšak i toto vymožení pohledávky bylo součástí podvodného jednání všech obviněných. Lze proto konstatovat, že nalézací soud dospěl ke správné celkové výši škody způsobené obviněným Ľ. K., pokud sečetl jednotlivé částky u dílčích útoků citovaného pokračujícího zločinu. 17. K obviněným Ľ. K. uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že jeho odvolání bylo v odvolacím řízení věcně přezkoumáno, neboť odvolací soud je podle §256 tr. ř. zamítl. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny, a tudíž nemohlo dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě. Podle druhé alternativy je uvedený důvod dovolání naplněn tehdy, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K tomuto důvodu odkázala státní zástupkyně na výše uvedené závěry. 18. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání obecná východiska 20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné dovolací důvody. 21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. 23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 25. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou. 26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 27. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných. vlastní posouzení dovolání 28. Oba obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z teoretických východisek uvedených výše je zřejmé, že ty námitky dovolatelů, jimiž zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, tedy námitky výhradně skutkové a procesní povahy, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. 29. Uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., neodpovídají jak a) námitky obviněného H., prostřednictvím nichž na základě vlastního hodnocení důkazů uplatňuje tvrzení, že nebylo prokázáno jeho zapojení do jednání pod body 6., 9. a 10. výroku o vině, tak námitka týkající se nepřiměřenosti jemu uloženého trestu, a rovněž ani b) námitky obviněného K. směřující do hodnocení výpovědi svědka H., hodnocení provedených listinných důkazů a ty výhrady, jež zpochybňují rozsah provedeného dokazování z důvodu neprovedení znaleckého zkoumání. 30. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují ani námitky obviněných stran nesprávnosti právní kvalifikace skutku založené na tvrzení o vadnosti užití kvalifikačního znaku daného výší škody (aplikace znaku způsobení škody velkého rozsahu ), neboť nevycházejí z učiněných skutkových zjištění, nýbrž primárního prosazování jiných skutkových závěrů (obviněný H. škoda ve výši 3.731.000 Kč, obviněný K. škoda ve výši 4.996.000 Kč). Z toho důvodu ani tyto námitky obviněných není možné považovat za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. 31. Na straně druhé bylo nezbytné posoudit, zda uplatněný hmotně právní dovolací důvod nenaplňuje ta část dovolací argumentace obviněného K. H., v níž s oporou o citaci části odůvodnění usnesení odvolacího soudu (jeho bodu 10.) namítá, že byť v jím napadaných skutcích (popsaných pod body 6., 9. a 10. rozsudku) je jeho jméno uváděno, „on sám nic nevykonal, nic netvrdil a v době obohacení pachatele ani nic nezamlčel“. V logické návaznosti na to obviněný tvrdí, že i kdyby se jej poškozený „následně (po jeho údajném propuštění z vazby na svobodu) dotazoval na jeho vazbu a ten mu vše potvrdil, nemělo by to na spáchání předmětného skutku vliv, neboť skutek byl v té době dávno dokonán“ . 32. Dovolací soud proto na podkladě dovolání obviněného K. H. podrobil napadená rozhodnutí přezkumu ve shora vymezeném rozsahu (tj. na podkladě obsahového vyznění námitky zmíněné v bodě 31. tohoto usnesení) a zjistil následující skutečnosti. K dovolání K. H. 33. Přestože obviněný H. uvádí, že svým dovoláním napadá citovaná rozhodnutí v plném rozsahu, z obsahu jeho mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že z hlediska viny napadá toliko závěry soudů, které se vztahují ke zjištěním vyjádřeným pod body 6., 9. a 10. výroku o vině. Jen ve vztahu k nim, resp. k případným důsledkům plynoucím z poznatků k této části rozhodnutí dovolacím soudem učiněným, je proto nezbytné se vyjádřit. 34. Jak již zmíněno, obviněný ve svém dovolání uvádí, že „sám nic nevykoval, nic netvrdil a v době obohacení pachatele ani nic nezamlčel“. Toto jeho tvrzení je zdánlivě v naprostém kontrastu s tím, co vyjadřuje popis označených skutků v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku, neboť jak plyne již z výše uvedené citace tohoto výroku (bod 1. tohoto usnesení), soud nalézací v této části svého rozsudku věc skutkově uzavřel tak, že (bod 6. rozsudku) „K. H. a Ľ. K. v přesně nezjištěný den června 2015 … vylákali od H. částku 1.200.000 Kč …“, (bod 9. rozsudku) „ K. H. a Ľ. K. v přesně nezjištěný den srpna 2015 … požádali H. o vydání částky 300.000 Kč…“ , (bod 10. rozsudku) „ K. H. a Ľ. K. v přesně nezjištěný den srpna 2015… požádali H. o půjčení částky 450.000 Kč …“. Vycházelo-li by se toliko z těchto údajů, bylo by nutno uzavřít, že podle zjištění soudů dovolatel na těchto skutcích osobně participoval, neboť užití množného čísla u dotyčných sloves a uvedení obou obviněných jako pachatelů, kteří popsaným způsobem měli vůči poškozenému jednat, jiný výklad neumožňuje. Takový závěr je však relativizován již uvážením toho, pod jakou záminkou obviněný Ľ. K., který i podle výpovědi poškozeného s tímto osobně jednal, podle zjištění soudu poskytnutí konkrétních peněžních částek po poškozeném požadoval. Byly-li totiž jeho požadavky spojovány s tvrzením, že peníze jsou nutné pro K. H., jenž byl omezen na osobní svobodě [(bod 6. rozsudku) „pod záminkou zaplacení kauce na propuštění K. H. z vazby“ , (bod 9. rozsudku) „ pod nepravdivou záminkou zaplacení kaucí za údajně ve XY policií zadržené K. H.…“, (bod 10. rozsudku) „pod nepravdivou záminkou zaplacení dalších kaucí za údajně ve XY zadržené K. H. a blíže neustanoveného zlatníka“ ], poté je zřejmé, že v osobním kontaktu s poškozeným obviněný H. při sdělování těchto nepravdivých informací být nemohl. Na uvádění poškozeného v omyl stran poskytování těchto informací by se tudíž mohl podílet jen mimo osobní kontakt s ním (např. formou telefonické komunikace), takový závěr však v rozhodnutí soudu vyjádřen není. Zcela zřetelně pak konkrétní zjištění o „účasti“ obviněného K. H. na skutcích popsaných pod body 6., 9. a 10. vyjadřuje ta část odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 29 až 30), v níž krajský soud uvedl, že „pod body 6, 9, 10, 12 odsuzující části výroku rozsudku poškozený pochopitelně čerpal informace od obžalovaného K., kdy obžalovaný H. měl být zadržen a komunikovat s poškozeným tedy logicky nemohl…“. 35. Skutková zjištění soudu prvního stupně (s nimiž se v důsledku zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného H. ztotožnil soud odvolací) proto vyjadřují to, na čem obviněný staví svoji dovolací argumentaci, tj. že v okamžiku předcházející vylákání peněžních prostředků od poškozeného v případech popsaných v bodech 6., 9. a 10. nepřišel s poškozeným do žádného styku a „sám nic nevykonal, nic netvrdil a v době obohacení pachatele ani nic nezamlčel“. Dlužno dodat, že vyloučení jakéhokoli kontaktu dovolatele s poškozeným v době předcházející vylákání peněžních částek v těchto případech potvrzuje sám odvolací soud ve výše označené části odůvodnění svého rozsudku, kde na již citovanou pasáž navázal sdělením, že „nicméně poškozený potvrdil, že po údajném propuštění mu obžalovaný H. skutečnosti týkající se jeho opakovaného zadržení či vazby potvrdil…“. 36. V důsledku těchto poznatků o skutkových zjištěních soudů nižších stupňů lze proto konstatovat, že dovolací argumentace se (ve výše vymezené části – bod 31.) upíná k tomu, co rozsudek soudu prvního stupně vyjádřil a že tudíž námitku obviněným vznesenou je třeba pokládat za námitku ryze hmotně právní povahy, jejíž podstatou je tvrzení, že takto zjišťovaná participace obviněného na činu ( „I za situace, kdyby se poškozený…“ ) neodůvodňuje právní závěr, který nalézací soud, potažmo soud odvolací přijaly. 37. Je třeba konstatovat, že právní závěry, které vyústily ve vyslovení trestní odpovědnosti dovolatele (i pro skutky popsané v bodech 6., 9. a 10 rozsudku) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou v obou rozhodnutích soudů nižších stupňů přesvědčivě vyloženy. Soud nalézací se omezil na konstatování, že z důvodu výše citovaných zjištění plynoucích z výpovědi poškozeného (tj. potvrzení mu dříve obviněným K. sdělených informací dovolatelem) „je zřejmý i jeho podíl na trestné činnosti“. V části věnované právní kvalifikaci (str. 32 a násl.) se však již k takto konstatovanému podílu na trestné činnosti blíže nevyslovil a nikde explicitně nevyjádřil, o jakou participaci na činu spáchaném i dalšími osobami (v bodech 6., 9. a 10. zejména spoluobviněným K.) se jednalo. Usuzovat lze tak, že nalézací soud v jednání dovolatele shledal činnost spolupachatele ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť formy účastenství v užším slova smyslu, tj. organizátorství, návod či pomoc by musel již ve výrokové části (na rozdíl od spolupachatelství) explicitně vyjádřit. Důvodnost této úvahy podporuje i zjištění plynoucí z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který – byť až v části věnované odůvodnění adhezního výroku a bez bližšího zdůvodnění – shledal v jednání obviněných spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (str. 12). 38. Jakkoli by se dalo ztotožnit (rovněž s explicitně neuvedeným a nezdůvodněným) závěrem soudů nižších stupňů, jenž plyne z právního posouzení skutku (resp. samostatných procesních skutků ve smyslu §12 odst. 12 tr. ř., jimiž byl dovolatel uznán vinen), tj. že dovolatel jednal za podmínek pokračování podle §118 tr. zákoníku a spáchal jeden pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (s korekcí níže uvedenou), nelze se ztotožnit se závěrem, že výše vyložená skutková zjištění o participaci dovolatele na skutcích popsaných pod body 6., 9. a 10. umožňují vyslovení jeho viny v podobě, kterou napadená rozhodnutí vyjádřila. 39. Spolupachatelství je vymezeno v §23 tr. zákoníku, podle něhož [b]yl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). 40. Pojmovými znaky spolupachatelství jsou společné přímé jednání (znak objektivní stránky) a společný úmysl (znak subjektivní stránky). Společné přímé jednání má tři alternativní formy, podle nich buď a) všichni spolupachatelé naplní svým jednáním všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, o jehož spáchání jde, b) každý ze spolupachatelů svým jednáním naplní jen některý z dílčích znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, jejž společně páchají (skutková podstata je naplněna souhrnem těchto dílčích jednání), c) jednání každého ze spolupachatelů představuje alespoň článek řetězu, nenaplňuje tedy ani dílčí znak objektivní stránky skutkové podstaty, přičemž tyto články jen ve svém celku směřují k přímému naplnění skutkové podstaty určitého trestného činu (srov. např. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání, Praha : C. H. Beck, 2012, str. 348 a násl.). 41. Podstatné pro věc posuzovanou je to, že v rámci zvažování významu zjišťované participace dovolatele na skutcích popsaných v bodech 6., 9. a 10. (kterou je s ohledem na výše uvedené citace vyložit tak, že potvrzující informace obviněný sdělil obviněný H. poškozenému až v době následující převzetí vylákaných peněz obviněných K.), soudy nižších stupňů zjevně neuvážily, že spolupachatelství není možné po dokonání, tj. v rámci tzv. dokončení (ukončení), kde je naopak myslitelné jen účastenství v užším smyslu. Vyjádřeno jinak, závěr o vině dovolatele pachatelstvím, resp. spolupachatelstvím (soud odvolací) na těchto dílčích útocích soudy pojímaného pokračujícího trestného činu, není odpovídající skutkovým zjištěním, která tyto soudy nižších stupňů učinily. 42. Jejich právní posouzení se dostalo do rozporu s tím, co z hlediska vymezení znaků trestného činu podvodu obecně správně (odvolací soud bod 20. odůvodnění) ve svých rozhodnutích uvedly. Jestliže je pro podvod typické, že ke škodě na majetku jednoho subjektu a obohacení pachatele či jiné osoby dochází v důsledku majetkové dispozice, kterou provádí příslušná osoba jednající pod vlivem omylu, tj. neshody jejího vědomí a představ s realitou, který pachatel vyvolal nebo který využívá, pak je zřejmé, že kauzální význam pro vzniklý následek mohou mít pouze nepravdivé informace, které mu jsou podsunuty pachatelem před provedením uvedené majetkové dispozice, a nikoli informace, které (v podobě potvrzení nepravdivých informací původních) se mu dostanou až po vzniku škody. 43. Uplatnil-li proto dovolatel v tomto směru svoji argumentaci namítající nesprávnost právního posouzení skutku, musel její důvodnosti Nejvyšší soud přisvědčit. Z těchto důvodů proto naznal, že napadené usnesení odvolacího soudu, resp. již i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jsou zatíženy vadou naplňující obviněným uplatněný důvod dovolání, a že je proto nezbytné obě rozhodnutí v části týkající se vyslovení viny tohoto obviněného zrušit. 44. Nad tento rámec je možno konstatovat, že důvodná je i výtka, kterou ve vztahu k právní kvalifikaci skutku tohoto dovolatele vznesla ve svém vyjádření státní zástupkyně. Je třeba zmínit, že z jí uvedeného hlediska nemohl dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumat a následně zrušit, neboť přezkum dovolacího soudu zakládají jen námitky obsažené v podaném dovolání (a nikoli případné vady, na které upozorní druhá procesní strana ve svém vyjádření k němu). Poté, co důvod ke zrušení napadených rozhodnutí nastal v důsledku skutečností výše vyložených (body 38. až 42.), je však možno přihlédnout i k tomu, na co upozornila státní zástupkyně. Je skutečností, že nalézací soud nevyložil, v jaké části má (co se týče způsobené škody) za prokázané, že jednáním obviněného škoda skutečně vznikla a v jaké toliko hrozila, s ohledem na popis jednotlivých skutků však lze dospět k závěru, že jím celkově vyjádřená částka (str. 33 rozsudku: 5.681.000 Kč), sestává z reálně vzniklé škody ve výši 4.781.000 Kč (body 1., 5. 6. 9. 10, 11. 12.) a škody hrozící ve výši 900.000 Kč (bod 14.). Nebyla-li jednáním tohoto dovolatele proto poškozenému způsobena škoda dosahující částky nejméně 5.000.000 Kč, nemohl nalézací soud oprávněně uzavřít, že zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž obviněného uznal vinným, byl zčásti dokonán. Skutkovým zjištěním obsaženým v napadeném rozsudku proto správně odpovídala právní kvalifikace v podobě pokusu tohoto zločinu podle §21 odst. 1, k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. 45. Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a) usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2018, č. j. 5 To 104/2017-778, v části, v níž došlo podle §256 tr. ř. k zamítnutí odvolání obviněného K. H., b) jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 52 T 9/2017-699, ve výroku, jímž byl obviněný K. H. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1, 5, 6, 9, 10, 11, 12, 14), ve výroku o trestu mu uloženém a ve výrocích, jímž byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán sám (bod 1.) či společně a nerozdílně ostatními spoluobviněnými (body 4., 5., 6. a 8.) nahradit škodu poškozenému J. H., c) jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 46. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. poté Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu prvního stupně je, aby o vině obviněného ve zrušené části, s přihlédnutím k tomu, co vyjádřilo toto rozhodnutí, znovu rozhodl. Připomíná se, že orgán, jemuž je věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí je ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí. Na uvážení soudu se ponechává, zda před svým rozhodnutím nějakým způsobem dosud provedené dokazování doplní, či zda již provedené dokazování mu umožňuje, aby ve věci znovu rozhodl. K dovolání Ľ. K. 47. Jak již zmíněno, obviněný Ľ. K. zpočátku svého dovolání rekapituluje průběh dosavadního řízení s podrobným rozborem svého odvolání, jehož rozhodující částí bylo úsilí o zpochybnění věrohodnosti svědka H. Navazuje poté zopakováním svým námitek uplatněných v této souvislosti včetně vyjádření své vědomosti toho, že vymezení dovolacích důvodů v trestním řádu neumožňuje dovolacímu soudu jejich přezkum. Správnost tohoto konstatování má za následek, že dovolací soud necítí potřebu (neboť dovolatel neuplatňuje tvrzení o libovolném hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, které by mělo zakládat porušení jeho práva na spravedlivý proces) na ně blíže reagovat. 48. Následující námitka dovolatele, v níž s poukazem na popření autorství podpisů na příslušných listinách namítal porušení §105 odst. 1 tr. ř. v důsledku nevypracování znaleckého posudku, taktéž neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu. Zpochybňuje totiž rozsah dokazování provedeného a nikterak nesouvisí s hmotně právním posouzením. Podle §2 odst. 5 tr. ř. je to právě nalézací soud, na němž je posouzení, zda je důkazní situace dostačující ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. K uvedené námitce dovolatele proto dovolací soud uvádí toliko následující. 49. Jak již uvedla státní zástupkyně ve svém vyjádření, posouzení okolností pro přibrání znalce podle §105 tr. ř. náleží výhradně orgánu činnému v dané části trestního řízení, v tomto případě nalézacímu soudu. Podle tohoto ustanovení orgán činný v trestním řízení vyžádá odborné vyjádření, je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, a jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere znalce. Na posouzení soudu je tudíž jednak skutečnost, jestli k objasnění skutečnosti je třeba odborných znalostí a jestli s ohledem na složitost věci nepostačuje vyžádání odborného vyjádření, ale je třeba k věci přibrat znalce. Tyto úvahy soudu však probíhají v kontextu §2 odst. 5 tr. ř., jak zmíněno výše, a soud tudíž posoudí, jestli důkazní situace postup podle §105 tr. ř. vyžaduje. Nalézací soud však usoudil, že pravost listinných důkazů je dostatečně prokazována dalšími provedenými důkazy, kdy nadto trestné jednání obviněného Ľ. K. není naopak prokazováno výhradně těmito listinnými důkazy, a dospěl k závěru, že důkazní situace nevyžaduje provedení znaleckého posudku. 50. Nesprávnost právní kvalifikace v podobě nedůvodnosti užití kvalifikačního znaku způsobení škody velkého rozsahu staví i tento dovolatel na skutkovém či procesním základě, když svůj nesouhlas s výší zjištěné způsobené škody spojuje s neprovedením znaleckého posudku, jehož výsledky by podle něj mohly odůvodnit jiné skutkové závěry. 51. Jak již bylo uvedeno, tyto námitky obviněného nespadají pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. a nemohou proto založit přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu. Vzhledem k závěrům nalézacího soudu potvrzeným odvolacím soudem, podle nichž bylo provedeno dostatečné množství důkazů k rozhodnutí o vině obviněného a též k prokázání výše škody, není na místě o výši zjištěné škody pochybovat. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu, jak jej zjistil nalézací a potvrdil odvolací soud, tj. že obviněný svým jednáním způsobil vylákáním peněžních prostředků od poškozeného H. škodu ve výši 5.392.000 Kč. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se za škodu velkého rozsahu považuje škoda převyšující hranici 5.000.000 Kč. Škoda způsobená obviněným tudíž převýšila takto stanovenou hranici a opodstatnila nalézacím soudem použitou právní kvalifikaci. 52. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , obviněný Ľ. K. jej uplatnil v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. S ohledem na to, jak je obsahově pojímána tato alternativa, je při zjištění o věcném projednání podaného odvolání obviněného soudem druhého stupně (jeho odvolání bylo zamítnuto podle §256 tr. ř.) zřejmé, že k ní v posuzované věci nedošlo. Obviněnému nebyl odepřen přístup k soudu druhého stupně. Pokud jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, pak za situace, kdy se námitky obviněného vznesené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s jeho obsahovým vymezením míjely, nemohly být podřazeny ani pod tuto alternativu druhého dovolacího důvodu, který obviněný ve svém dovolání uplatnil. Závěrečné shrnutí 53. V důsledku důvodnosti námitky uplatněné vůči právnímu posouzení skutku obviněným K. H. přistoupil dovolací soud ke zrušení napadených rozhodnutí (a na ně obsahově navazujících rozhodnutí) v části, která se týkala viny obviněného a navazujících výroků o trestu a povinnosti k náhradě škody. Tímto rozhodnutím nikterak nebyla dotčena zprošťující část rozhodnutí týkající se téhož obviněného. Naopak v případě obviněného Ľ. K., stran jehož mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud zjistil, že v něm uplatnil výhradě námitky skutkového a procesního charakteru, rozhodl o jeho dovolání způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. To proto, že jeho námitky se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly a nedošlo – v důsledku věcného projednání podaného odvolání soudem druhého stupně – ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v alternativě zvolené obviněným K. 54. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o označených mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se – v části týkající se Ľ. K. – na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 16. 1. 2019 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu