ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.156.2019.3
sp. zn. 6 Tdo 156/2019-I-384
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 v řízení o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY v XY, občan Slovenské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 To 307/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 96/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 To 307/2018, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 7 T 96/2017, byl obviněný J. P. (dále též „obviněný“) uznán vinným jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán společně a nerozdílně s již odsouzeným R. B. k povinnosti zaplatit poškozenému L. B. na náhradě škody částku 3.500 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a jeho tvrzená družka M. H. Obviněný vzal posléze výslovným prohlášením své odvolání zpět, na což reagoval Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 7 T 96/2017, jímž toto zpětvzetí vzal podle §250 odst. 4 tr. ř. na vědomí. Odvolání M. H. pak bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 To 307/2018, podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by pro to byly splněny podmínky stanovené zákonem.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku zpochybnil závěr soudu druhého stupně, podle něhož mu měla odvolací lhůta skončit dne 24. 5. 2018, kdy měl rozsudek soudu prvního stupně nabýt právní moci, pročež bylo odvolání podané M. H. dne 14. 8. 2018 posouzeno jako podané tři měsíce po skončení zákonné lhůty. Zdůraznil totiž, že jeho obhájci nebyl rozsudek nalézacího soudu do vyhotovení dovolání (dne 21. 11. 2018) doručen. Připomněl, že lhůta pro podání odvolání končí podle §248 odst. 3 tr. ř. jiným osobám uvedeným v §247 odst. 2 tr. ř. (tedy i M. H.) týmž dnem jako obžalovanému, a pokud se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci, běží lhůta pro podání odvolání s ohledem na §248 odst. 2 tr. ř. od doručení, které bylo provedeno později. Konstatoval proto, že jemu i jeho družce běžela lhůta k podání odvolání ještě v době sepisu dovolání, na což nemá vliv ani jeho podání ze dne 17. 5. 2018, a to ani při jeho hodnocení jako zpětvzetí odvolání. V těchto souvislostech citoval příkladmo z rozhodnutí publikovaných pod č. 9/1975 Sb. rozh. tr. a č. 22/1969 Sb. rozh. tr. Vzhledem k uvedeným skutečnostem uzavřel, že odvolání jeho družky M. H. nebylo podáno opožděně, takže nemělo být zamítnuto, přičemž v daném pochybení odvolacího soudu shledal naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., k čemuž ještě odkázal na rozhodnutí publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sv. 2/2004 pod č. T 655.
6. Z výše zmíněných důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 To 307/2018, v celém rozsahu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého oprávnění ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjádřil. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí .
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 To 307/2018 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa) . Tento dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
IV.
12. Vzhledem ke skutečnosti, že charakter dovolací argumentace obviněného nezaložil podmínky pro rozhodnutí o jeho dovolání způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející podle §265i odst. 3 tr. ř., a poté seznal, že dovolání je důvodné, k čemuž uvádí následující.
13. Z obsahu spisového materiálu bylo mj. zjištěno, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 21. 5. 2018, přičemž s ohledem na jeho posléze učiněné zpětvzetí odvolání, jež bylo nalézacímu soudu doručeno dne 24. 5. 2018, byla právní moc daného rozhodnutí vyznačena k datu 24. 5. 2018. Obhájci obviněného, Mgr. et Mgr. Vítu Bavorovi, však byl rozsudek nalézacího soudu doručen teprve dne 28. 1. 2019 (soud prvního stupně v rámci doručování svého rozsudku zaměnil osobu obhájce obviněného J. P. s obhájcem původně spoluobviněného R. B., JUDr. Michalem Zemanem, a své pochybení napravil doručením daného rozsudku obhájci Mgr. et Mgr. Vítu Bavorovi až po podání mimořádného opravného prostředku).
14. K tomu je zapotřebí připomenout, že jestliže se rozsudek soudu prvního stupně doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci (jako tomu bylo v tomto případě), běží lhůta k podání odvolání podle §248 odst. 2 tr. ř. od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Jiným osobám uvedeným v §247 odst. 2 tr. ř. (tedy příbuzným obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozencům, osvojiteli, osvojenci, manželovi, partnerovi a druhovi) přitom končí lhůta k podání odvolání týmž dnem jako obviněnému.
15. Lhůta pro podání odvolání tak obviněnému, jakož i jiným osobám vyjmenovaným v §247 odst. 2 tr. ř. počala běžet s ohledem na §60 odst. 1 tr. ř. teprve dne 29. 1. 2019, a v souladu s §248 odst. 1 tr. ř. jim uplynula dne 5. 2. 2019. Rozsudek soudu prvního stupně tedy nemohl nabýt právní moci již dne 24. 5. 2018, jak dovodil nalézací soud. V této souvislosti dlužno uvést, že „ [v]zdá-li se obviněný výslovně odvolání ihned po vyhlášení rozsudku, takže již odvolání účinně podat nemůže (§139 odst. 1 písm. b) al. bb) tr. ř. ), nemá tato okolnost vliv na běh lhůty k podání odvolání osobami, uvedenými v §247 odst. 2 tr. ř., jimž končí tato lhůta osmým dnem od doručení opisu rozsudku obviněnému ( §248 odst. 3 tr. ř.). Den doručení opisu rozsudku obviněnému je dále důležitý pro určení, komu byl opis rozsudku doručen nejpozději ve smyslu §248 odst. 2 tr. ř. a od kdy plyne lhůta k odvolání obhájci a zákonnému zástupci. Pokud neuplynula po doručení opisu rozsudku obviněnému lhůta k podání odvolání všem oprávněným osobám, není tedy rozsudek pravomocný, i když se obviněný vlastního práva podat odvolání vzdal ještě před doručením opisu rozsudku“ (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/1969 Sb. rozh. tr.).
16. Jestliže soud druhého stupně zamítl odvolání podané tvrzenou družkou obviněného, která by eventuálně mohla být osobou oprávněnou podat ve prospěch obviněného odvolání ve smyslu §247 odst. 2 tr. ř. odvolání, z důvodu jeho opožděnosti, učinil tak vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem, aniž by pro takový postup měl oporu v zákoně.
17. Nejvyšší soud proto konstatuje, že postupem soudu druhého stupně došlo v této věci k pochybení, které naplňuje první alternativu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jelikož jím došlo k zamítnutí odvolání M. H., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
18. Z podnětu dovolání obviněného proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 67 To 307/2018 , a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. V dalším řízení bude Městský soud v Praze povinen se znovu zabývat odvoláním, které proti rozsudku soudu prvního stupně podala ve prospěch obviněného M. H., přičemž se bude muset v první řadě zabývat otázkou existence tvrzeného družského vztahu mezi jmenovanou a obviněným. Pouze pro úplnost se připomíná, že při novém projednání a rozhodnutí věci je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.).
20. Jelikož zjištěné vady napadeného rozhodnutí nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu