ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1581.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1581/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2019 o dovolání, které podala obviněná M. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, č. j. 61 To 431/2017-566, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 46/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 7. 2017, č. j. 14 T 46/2016-489 , byla obviněná M. Š. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
obžalovaní P. B. a M. Š.
po vzájemné dohodě s cílem vylákat finanční prostředky od Pražské správy sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13a, Praha 8, v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě obžalovaný P. B., jako osoba vystupující za společnost S., IČ XY, s formálním sídlem na adrese XY, XY, podepsal obžalované Š. pracovní smlouvu, a ačkoli obžalovaní B. i Š. věděli, že společnost nejméně od poloviny roku 2011 nevykonává žádnou činnost, nemá faktické sídlo a že pracovní smlouvy jsou tak uzavírány pouze fiktivně, tak i přesto uplatnila obžalovaná Š. v součinnosti s obviněným B. nárok na dávky nemocenského pojištění za období pracovní neschopnosti trvající ode dne 07. 10. 2013 do 31. 03. 2014, kdy k žádosti o nemocenské XY doložila Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13a, Praha 8, Přílohu ze dne 18. 11. 2013, ve které byl ze strany údajného zaměstnavatele, společnosti S., XY, XY, uveden údaj o započitatelném příjmu v rozhodném období za měsíce srpen a září 2013 ve výši 60.000 Kč za každý měsíc, opatřený razítkem a podpisem údajného zaměstnavatele, a uveden jako kontaktní pracovník zaměstnavatele R. K., ačkoli oba obžalovaní B. a Š. věděli, že se uvedené údaje nezakládaly na pravdě, a obžalovaná Š. sama ani R. K. v rozhodné době ani žádnou činnost pro společnost S., nevykonávali, přičemž v důsledku tohoto podvodného jednání byly obžalované Š. vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši 115.255 Kč, kdy tímto společným jednáním způsobili obžalovaní B. a Š. Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Trojská 1997/13a, Praha 8, škodu ve výši 115.255 Kč.
2. Obviněná byla za tento zločin odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila poškozeným způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněné M. Š. a obviněnému P. B. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené Pražské správě sociálního zabezpečené škodu ve výši 115.255 Kč.
3. Citovaným rozhodnutím bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného P. B., obviněné L. K. a obviněného V. P.
4. O odvolání všech obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 61 To 431/2017-566 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení městského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vlastimila Taubera dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že je nemožné ze skutkových zjištění soudu prvního stupně dojít k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu.
6. Obviněná k subjektivní stránce trestného činu namítá, že soudy uvádějí jako dobu uzavření předmětné pracovní smlouvy dobu blíže neurčenou, žádným způsobem však nezpochybňují, že byla uzavřena dne 1. 8. 2013. Pokud by si byla obviněná vědoma, že společnost nevykazuje žádný zisk, byla by tato smlouva bezpředmětná a její jednání by postrádalo logiku. Pokud by smlouvu uzavírala v úmyslu ji v budoucnosti využít k páchání trestné činnosti, musel by soud prokázat, že smlouvu antedatovala nebo že ji uzavřela s vědomím špatného zdravotního stavu. Soudy však nikdy nezpochybňovaly existenci jejích zdravotních potíží. Pokud byla smlouva uzavřena 1. 8. 2013, nemohla předpokládat splnění podmínek k uplatnění nároku na dávky nemocenské. Závěr, že smlouva byla uzavřena až ve chvíli, kdy byla nemocná, však nemá oporu ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně. V její neprospěch nelze přičítat ani ekonomickou situaci společnosti, neboť neměla žádný důvod ani povinnost se o tuto věc zajímat blíže. Ze samotné skutečnosti, že obviněný B. společnost zneužil pro páchání trestné činnosti nelze usuzovat její nekalé úmysly. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak dospěla k závěru o faktické nemožnosti uzavření fiktivní pracovní smlouvy za účelem neoprávněného pobírání dávek nemocenské ve chvíli, kdy se možnost onemocnění vylučující schopnost pracovat nezdá ani pravděpodobnou.
7. K objektivní stránce uvedla, že následek popsaný ve výroku rozsudku byl způsoben primárně jejím onemocněním, tedy skutečností objektivní povahy, která přetíná příčinnou souvislost. Její onemocnění je jí nezapříčiněnou objektivní okolností, která působí jako výlučná příčina vzniku následku.
8. Z uvedeného má za zřejmé, že není odůvodněn závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Poukazuje dále na nesprávnou realizaci důkazního břemene soudy obou stupňů, která má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Ze strany nalézacího soudu došlo ke zjevně svévolnému hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického výkladu, když soud naprosto libovolně prováděl důkazy, na základě kterých dochází ke skutkovým zjištěním, která jsou s těmito důkazy v naprostém rozporu. Soudy zejména pominuly, že pracovní poměr vzniká dnem nástupu do práce a není podmíněn vykonáváním určité náplně práce. Pro posuzování vzniku pracovního poměru jsou rozhodné toliko dvě okolnosti, a to uzavření pracovní smlouvy a nastoupení zaměstnance do práce. Soudy však presumovaly jejich neexistenci bez opory v provedeném dokazování.
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, č. j. 61 To 431/2017-566, potažmo i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 7. 2017, č. j. 14 T 46/2016-489, zrušil.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která v první řadě poukázala na teoretická východiska uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále dodala, že v posuzované trestní věci bylo jednoznačně zjištěno, že ani jedna ze stran pracovní smlouvy neměla vážný úmysl založit následky touto smlouvou předpokládané. Tato nepravdivá pracovní smlouva byla předložena příslušné správě sociálního zabezpečení, takže její zaměstnanec oprávněný činit majetkovou dispozici týkající se nemocenských dávek jednal v omylu, pokud dávky byly ve prospěch obviněné uhrazeny. Tím došlo ke škodě na majetku státu na straně jedné a k obohacení ve formě dávek nemocenského pojištění, na které by jinak obviněná neměla právní nárok, na straně druhé.
11. Provedenými důkazy bylo podle státní zástupkyně jednoznačně prokázáno, že společnost S., v předmětné době nevykonávala žádnou činnost, v rámci níž by obviněná mohla působit jako obchodní zástupce, navíc se jednalo o stavební společnost, v níž taková pozice nemá žádné opodstatnění. Osoby, které byly dříve ve společnosti zaměstnány, jednoznačně potvrdily, že plat ve výši 60.000 Kč měsíčně nikdy neodpovídal možnostem společnosti. Nadto obviněný P. B. „zaměstnával“ na pozici obchodních zástupců své známé, kteří se všichni na účet státu obohatili. Skutková zjištění v posuzované trestní věci dovolují učinit závěr o fiktivnosti pracovní smlouvy a o tom, že tato byla uzavřena poté, co obviněné bylo vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti. Jediným důvodem pro uzavření předmětné pracovní smlouvy totiž byl záměr vylákat dávky nemocenského pojištění. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je navíc zřejmé, na základě jakých úvah dospěly k závěru o podvodném úmyslu jednajících, tedy na základě jakých úvah opřely svá skutková zjištění o snaze uvést stát zastoupený v daném vztahu Pražskou správu sociálního zabezpečení v omyl, a tím neoprávněně od státu vylákat finanční prostředky. Závěr o naplnění znaků přečinu, jímž byla obviněná uznána vinnou, proto považuje za opodstatněný, neboť obviněná na základě zjevně nepravdivé pracovní smlouvy úmyslně vylákala z České republiky částku 115.255 Kč.
12. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
vlastní posouzení dovolání
20. Obviněná má za to, že ze skutkových zjištění soudu nelze dojít k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Namítá, že jestliže měla pracovní smlouvu uzavřít v úmyslu využít ji k páchání trestné činnosti, musel by jí soud prokázat, že tuto smlouvu buď antedatovala, nebo ji uzavřela s vědomím špatného zdravotního stavu. K danému uvedla, že soudy nijak nezpochybnily existenci jejích zdravotních potíží. Zpochybnila dále naplnění objektivní stránky trestného činu, neboť její onemocnění má objektivní povahu a působí jako výlučná příčina vzniku následku.
21. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku dojde tehdy, způsobí-li tímto činem větší škodu.
22. Z uvedeného vyplývá, že k naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu podle §209 tr. zákoníku je vyžadováno zavinění ve formě úmyslu podle §15 tr. zákoníku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněná svým jednáním naplnila jak po subjektivní, tak objektivní stránce znaky dané skutkové podstaty (str. 17 rozsudku). Podle tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně obviněná společně s obviněným P. B. po vzájemné dohodě s cílem vylákat finanční prostředky uzavřeli pracovní smlouvu, ačkoliv oba věděli, že společnost nevykonává žádnou činnost, nemá faktické sídlo a že pracovní smlouva je uzavírána pouze fiktivně. V odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud uvedl (str. 16 rozsudku), že všichni obvinění sepsali pracovní smlouvy a vytvořili doklady vztahující se k jejich údajné pracovní činnosti, přičemž všichni věděli, že tyto dokumenty jsou nepravdivé. Žádnou činnost ve společnosti nevykonávali a jejich pracovní poměr byl pouze fiktivní. Neuzavírali tedy pracovní smlouvy s úmyslem plnit jejich obsah, ale pojímali je jako prostředek k páchání trestné činnosti.
23. Z uvedeného je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky žalovaného trestného činu je zcela správný. Obviněná věděla, že pracovní smlouva a související doklady, které předložila Pražské správě sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“), jsou nepravdivé, a že v případě, kdy tyto příslušnému pracovníkovi předloží, budou jí vyplaceny dávky nemocenské neoprávněně. Obviněná však přesto tyto doklady ke své žádosti předložila a v důsledku jejího jednání jí byly dávky nemocenského pojištění neoprávněně vyplaceny.
24. Pokud dovolatelka v této souvislosti uvádí, že nebylo zpochybněno datum uzavření smlouvy, nezakládá se toto tvrzení na ustáleném skutkovém ději tak, jak jej popsal soud prvního stupně. Podle tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu došlo ke skutečnému uzavření této smlouvy v přesně nezjištěné době s cílem vylákat finanční prostředky od PSSZ. Není tudíž pravdou, že soudy nezpochybnily datum uzavření smlouvy, když z uvedeného je naopak zřejmé, že nalézací soud dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy došlo až poté, kdy u obviněné došlo k poruše zdraví, která mohla být posouzena jako pracovní neschopnost pro uplatnění nároku na nemocenské. K uzavření smlouvy tak došlo účelově v době, kdy si obviněná byla vědoma svého zdravotního stavu, a chtěla této okolnosti spolu s takto vyhotovenými nepravdivými dokumenty využít k neoprávněnému získání dávek nemocenského.
25. Soudy bylo jednoznačně prokázáno, že obviněná smlouvu uzavírala jako nepravdivou a nikoli s úmyslem skutečně plnit její obsah. Nalézací soud podrobně rozebral (str. 16 rozsudku) důvody, proč považoval za zřejmé, že smlouvy s obviněným B. byly uzavírány jako nepravdivé. Obviněný B. byl mezi lety 2011 a 2012 ve výkonu trestu odnětí svobody a nemohl tak společnost řídit, těžko tedy mohla společnost v následujícím roce fungovat v takovém rozsahu, který by opodstatňoval zaměstnání tří obchodních zástupců s průměrným platem 60.000 Kč. Sídlo společnosti na adrese XY v XY v dubnu 2012 vyhořelo a majitel objektu halu nahradil pouze buňkami. N., bývalý majitel společnosti, dále uvedl, že pozice obchodního zástupce nemá ve společnosti opodstatnění. Sami obvinění K. a P., kteří byli také zaměstnáni na pozici obchodního zástupce, nebyli schopni uvést konkrétní náplň své práce nebo alespoň jednu zakázku, na níž se podíleli. Pokud šlo o výpověď manžela obviněné k náplni její práce, tato těžko opodstatňovala vysoce nadprůměrné platové ohodnocení 60.000 Kč měsíčně. Námitka obviněné, že soudy pominuly, že pracovní poměr vzniká uzavřením pracovní smlouvy a nástupem do zaměstnání bez ohledu na náplň práce, je tudíž zcela bezpředmětná, neboť s ohledem na to, že smlouva byla od počátku uzavírána jako nepravdivá, absentovala v případě obou stran smlouvy vůle, aby jejich jednáním pracovněprávní vztah vznikl.
26. Pokud obviněná dále uvedla, že si nebyla vědoma ekonomické situace společnosti, což jí nemůže být přičítáno k tíži, neboť není její povinností tyto skutečnosti zjišťovat, již toto vypovídá o tom, že její úmysl nesměřoval k naplnění předmětu pracovní smlouvy, neboť v případě, že by skutečně ve společnosti měla zájem pracovat a pobírat za svoji práci mzdu, jistě by ji zajímalo, jestli má společnost dostatečné prostředky na mzdy zaměstnanců. Nelze dát za pravdu ani její námitce, že byla její trestní odpovědnost založena na skutečnosti, že obviněný B. společnost zneužil pro páchání trestné činnosti. Trestná činnost obviněné byla prokázána celou řadou důkazů a nalézací soud dospěl k závěru, že k této došlo jejím společným jednáním s obviněným B.
27. Dovolatelka dále k objektivní stránce trestného činu uvedla, že následek popsaný ve výroku rozsudku prvního stupně byl způsoben primárně jejím onemocněním, tedy skutečností objektivní povahy, která přetíná příčinnou souvislost. Obligatorními znaky objektivní stránky jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi tímto jednáním a následkem. U trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku spočívá objektivní stránka v tom, že pachatel uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a tím vznikne škoda na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. V případě obviněné se jednalo o první z těchto alternativ, tedy že uvedla jiného v omyl - předložila PSSZ k žádosti o nemocenské nepravdivé dokumenty - a v důsledku toho vznikla škoda, když jí byly ze strany PSSZ jednající v omylu neoprávněně vyplaceny dávky nemocenské.
28. Pokud obviněná namítá, že její onemocnění bylo skutečností objektivní povahy, která přeťala příčinnou souvislost mezi jejím jednáním a vzniklým následkem, není ani tato námitka opodstatněná. Jak uvedla sama obviněná v dovolání, existence jejího onemocnění nebyla soudy zpochybněna. Ze skutkového děje tak, jak jej zjistil soud prvního stupně je však zřejmé, že nemoc obviněné nemohla mít vliv na příčinnou souvislost mezi jejím jednáním a vzniklým následkem. K onemocnění obviněné došlo před podáním žádosti o nemocenské, když v pracovní neschopnosti byla obviněná od 7. 10. 2013 a příloha k žádosti o nemocenské je datována 18. 11. 2013. Tato nemoc ani nemohla mít ve skutkovém ději postavení příčiny, která by byla sto zcela nahradit jednání obviněné a působit jako výlučná příčina místo jednání pachatele a následek způsobit. Následek ve formě vzniku škody nastal výhradně v důsledku společného jednání obviněné a obviněného B., když byl pracovník PSSZ uveden v omyl tím, že obviněná předložila nepravdivé dokumenty k žádosti o nemocenské. Samotná nemoc obviněné měla ve skutkovém ději postavení toliko jako jedna z podmínek k přiznání nároku na dávky nemocenského a k uvedení PSSZ v omyl pouze v jejím důsledku dojít nemohlo.
29. Z výše uvedeného je zřejmé, že nalézací soud se naplnění znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu podrobně věnoval a dospěl ke správným závěrům. Namítané vady posouzení subjektivní a objektivní stránky trestného činu byly shledány neopodstatněnými. Závěry nalézacího soudu mají podporu v provedených důkazech a všechny znaky skutkové podstaty jsou jednak vyjádřeny v tzv. skutkové větě rozsudku a jednak dostatečně popsány v odůvodnění rozsudku. Námitka obviněné, že tyto závěry nevyplývají ze skutkových zjištění, tudíž není opodstatněná.
30. Dovolatelka dále namítá nesprávnou realizaci důkazního břemene soudy obou stupňů, jenž má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Dále uvedla toliko, že ze strany nalézacího soudu došlo ke zjevně svévolnému hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického výkladu, když soud naprosto libovolně prováděl důkazy, na základě kterých dochází ke skutkovým zjištěním, které jsou s těmito důkazy v naprostém rozporu. Dovolatelka však blíže neuvedla, jak se konkrétně tyto vady měly v rozhodnutích soudů obou stupňů projevit. Odvolací soud z podnětu odvolání obviněných rozsudek nalézacího soudu přezkoumal a uzavřel, že obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy odpovídajícím způsobem hodnotil a jeho skutková a právní zjištění jsou zcela správná (str. 3 usnesení). Dovolací soud při posuzování námitek vznesených obviněnou neshledal „zjevně svévolné“ hodnocení důkazů nalézacím soudem ani rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními tohoto soudu.
31. Obviněná sice ve svém dovolání uplatnila argumentaci, která by byla způsobilá (za splnění dalších podmínek) odůvodnit závěr, že jde o námitky hmotně prvního charakteru (vadnost závěru stran naplnění subjektivní stránky, neexistence příčinné souvislosti, neexistence omylu poškozeného), avšak její výhrady, na nichž své dovolání staví, jsou primárně námitkami skutkovými, resp. formou prosazování jiných skutkových zjištění, než která se stala předmětem právního posouzení ze strany soudů nižších stupňů. Je-li dovolání primárně opřeno o takové (skutkové, procesní) námitky, skrze než dovolatel (sekundárně) namítá vadnost právního posouzení skutku, nemůže být takto koncipovaný mimořádný opravný prostředek posouzen ani jako formálně naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu posouzení dovolání obviněné Nejvyšší soud o jejím mimořádném opravném prostředku rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 1. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu