ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.219.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 219/2019-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 o dovolání, které podala obviněná R. Š. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 9 To 305/2018-209, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 57/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 8. 2018, č. j. 4 T 57/2018-168 , byla obviněná R. Š. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
v přesně nezjištěné době v období od 8. 7. 2015 do 30. 5. 2017 v Kladně, v ul. XY, v advokátní kanceláři E. V., advokátky, jako opatrovnice poškozeného J. Č., který byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 3. 2015, č. j. 9 Nc 808/2014-47, v právní moci dne 27. 4. 2015, omezen ve svéprávnosti a jeho opatrovnicí byla jmenována obviněná R. Š., přesto, že byla dne 8. 7. 2015 Okresním soudem v Kladně poučena o právech a povinnostech opatrovníka, což potvrdila svým podpisem, svévolně vyplatila částku ve výši 150 000 Kč své matce E. K. z výlučných peněžních prostředků poškozeného za účelem koupě poloviny domu č. p. XY v katastrálním území XY ve prospěch poškozeného, který je ve společném jmění manželů J. Č. a E. K., přičemž předání finanční hotovosti ve výši 150 000 Kč takový následek nevyvolalo, neboť obviněná s E. K. nesepsala ani kupní či jinou smlouvu o převodu vlastnictví a ani neučinila žádný pokus o vklad či převod vlastnického práva do katastru nemovitostí, čímž poškozenému J. Č. způsobila škodu ve výši 150 000 Kč.
2. Obviněná byla za tento zločin odsouzena podle §206 odst. 4 a §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla dále uložena povinnost zaplatit poškozenému náhradu škody ve výši 150 000 Kč.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. 9 To 305/2018-209 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Simony Vypušťák Corradiniové dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení (vč. využití jeho širšího výkladu) a bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněná namítá, že bylo rozhodnuto o její vině přesto, že se soud prvního stupně ani soud odvolací nezabývaly v dostatečném rozsahu otázkou, zda u jednání, za něž byla odsouzena, mohla či nemohla naplnit potřebnou míru zavinění. Soudní rozhodnutí proto podle jejího mínění trpí vážnou hmotněprávní vadou. Její důkazní návrhy byly zamítnuty, jedná se proto o tzv. opomenuté důkazy, neboť kdyby tyto byly provedeny, musela by být obžaloby zproštěna.
6. Nikdy nerozporovala, že své matce vyplatila danou částku, nesouhlasí však se závěrem, že tak učinila v úmyslu způsobit na majetku svého otce škodu. K předání prostředků došlo v advokátní kanceláři, a to po vypracování znaleckého posudku na ocenění nemovitosti, přičemž ten výši vypořádacího podílu pro matku stanovil vyšší, než jakou její matka reálně dostala, což považuje pro otce za výhodné. Pokud by chtěla spáchat zpronevěru, nečinila by tak v sídle advokátní kanceláře, do zápisu a potvrzovala tuto skutečnost v protokolu u Okresního soudu v Kladně. Odmítá, že byla srozuměna s následkem svého činu. Tím, že za účelem předání finančních prostředků šla do advokátní kanceláře, je zřejmý její záměr, aby vše proběhlo transparentně. Upozornila, že má nulové znalosti práva, nikdy se nedopustila ničeho protiprávního a o otce se dlouhé roky osobně stará. Tyto skutečnosti mohly být prokázány právě zamítnutými důkazy. Pakliže byl návrh soudem zamítnut jako nadbytečný, nemohl soud zjistit skutečnosti relevantní pro správné posouzení toho, zda je či není dána potřebná forma zavinění.
7. Soudy dovodily její trestní odpovědnost pouze na základě toho, že byla v minulosti seznámena s povinnostmi opatrovníka, aniž by však prokazovaly otázku jejího zavinění a aniž by důsledně řešily otázku naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, což je v rozporu se zásadami uvedenými v §2 odst. 2, 5 a 6 tr. ř. Pokud by byly tyto zásady respektovány, nemohly by soudy dovodit závěr o její vině a musely by ji zprostit obžaloby.
8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 9 To 305/2018-209, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 8. 2018, č. j. 4 T 57/2018-168, a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně poukázal na teoretická východiska uplatnění zvolených dovolacích důvodů. K argumentaci v dovolání obsažené uvedl, že se v naprosté většině jedná o opakování obhajoby, kterou dostatečně reflektovaly soudy prvního i druhého stupně. Pokud jde o existenci tzv. opomenutého důkazu, odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují pasáže, kde se učiněnými návrhy zabývají a vysvětlují, proč nebylo důvodné tyto navržené důkazy provést. Soud nalézací neměl žádné pochybnosti o svých skutkových zjištěních a ani výpověď advokátky na tom nemohla nic změnit. V posuzovaném případě se nalézací soud navrhovanými důkazy zabýval, a to v míře požadované zákonem tak, aby ke zmíněné existenci opomenutých důkazů nedošlo.
10. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkou, že se soudy dostatečně nevěnovaly otázce zavinění, když je již na první pohled z odůvodnění rozsudku okresního soudu zřejmé, že tomu tak není. Okresní soud, přesvědčivě, logicky a podrobně na třetí straně svého rozhodnutí vysvětluje, proč považuje úmysl obviněné směřující k obohacení na úkor poškozeného za prokázaný. Plně odkázal na právní závěry soudu prvého stupně s tím, že obviněná prokazatelně věděla, že není takovým způsobem, bez dalšího, oprávněna vyplatit matce finanční prostředky, které patřily výlučně jejímu otci, kterému byla soudem ustanovena jako opatrovnice. Omezení s majetkovými dispozicemi pro opatrovance pro ni vyplývalo z její funkce opatrovníka, o čemž byla poučena. Obviněná si byla navíc vědoma, že tak činí na úkor poškozeného bez jakékoliv protihodnoty učiněného plnění. Z toho nelze než vyvodit, že byla srozuměna s tím, že uvedenou finanční transakcí způsobí svému otci majetkovou škodu ve výši 150.000 Kč, tedy tzv. větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Úmyslné zavinění obviněné není tedy soudy pouze předpokládáno, ale je provedenými důkazy nepochybně prokazováno. Právní závěry soudů jsou tedy navzdory dovolací argumentaci obviněné v souladu s jejich skutkovými zjištěními.
11. V posuzovaném případě napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející nevykazuje dovolatelkou vytýkané nedostatky. Podané dovolání proto nemůže být úspěšné. Tak tomu je i v případech, kdy dovolací argumentace je jen opakováním námitek uplatněných v řízení před soudem prvního a druhého stupně, se kterými se tyto soudy náležitě a v souladu se zákonem vypořádaly.
12. Vzhledem k tomu státní zástupce uzavřel, že dovolání obviněné bylo podáno jednak částečně z jiných důvodů, než jsou uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jednak z důvodů, které lze pod tento dovolací důvod podřadit, kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Podané dovolání proto navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
b) vlastní posouzení dovolání
21. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku namítla, že se soudy nedostatečně zabývaly otázkou zavinění, zamítnutím jí navržených důkazů došlo k vadě řízení spočívající v tzv. opomenutých důkazech a že došlo k porušení procesních zásad.
22. Obviněná svou námitku stran zavinění založila toliko na obecném konstatování, že soudy uvedenou otázku nedostatečně hodnotily, resp. též na vyjádření svého nesouhlasu se skutkovými závěry, ke kterým nalézací soud dospěl. Takto formulovaná námitka, přestože zdánlivě směřuje proti nesprávnému posouzení subjektivní stránky žalovaného trestného činu, ve skutečnosti neodpovídá ani formálně obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má primárně skutkový základ.
23. S ohledem na to, že ze strany obviněné se jedná o opakování argumentace, kterou uplatnila již v řízení před nalézacím soudem a v rámci svého odvolání, s níž se soudy nižších stupňů v dostatečném rozsahu vypořádaly, odkazuje Nejvyšší soud v podrobnostech na závěry těchto soudů. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou, nalézací soud se této podrobně věnoval na str. 3 svého rozsudku. Dospěl k odůvodněnému závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu, neboť obviněná byla srozuměna s následkem svého činu, tedy že pokud nedošlo-li zároveň s předáním částky 150 000 Kč, resp. v návaznosti na ně, k převodu nemovitosti na jejího otce jako výlučného vlastníka (srov. zpráva katastrálního úřadu č. l. 99), bude tento v uvedeném rozsahu poškozen na svém majetku. Obviněná si byla dobře vědoma svých povinností jako opatrovnice poškozeného (mj. svým podpisem stvrdila svou vědomost o tom, že pro opatrovance nesmí nabýt nemovitost ani podíl na ní bez souhlasu soudu - viz poučení na č. l. 36-39) a tudíž i toho, že předáním částky 150 000 Kč své matce jedná v rozporu s převzatými povinnostmi. Na uvedeném nemění ničeho ani odhadnutá cena nemovitosti podle znaleckého posudku, který obviněná přiložila ke svému odvolání, neboť, jak odvolací soud správně uvedl, hodnota předmětné nemovitosti nehraje při posuzování věci roli (viz bod 5 usnesení). Součástí skutkových zjištění totiž je, že obviněná nepodnikla žádné kroky, které by se měly projevit příznivě v majetkové sféře poškozeného (za daného stavu pozbývá jakéhokoli opodstatnění její tvrzení, že považovala vypořádání pro otce za výhodné). Navíc, a to je z hlediska hodnocení subjektivní stránky rovněž nepominutelné, takovými úvahami se vůbec neměla nechat vést, neboť činila úkon, k němuž nebyla oprávněna. Jakékoli dispozice při nakládání s majetkem otce, směřující vůči nemovitostem, totiž podléhaly schválení soudu.
24. Stran namítaného neprovedení všech důkazních návrhů obhajoby lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.“
25. Nalézací soud odůvodnil neprovedení důkazních návrhů obhajoby jejich nadbytečností, neboť neměl pochybnosti o svých skutkových zjištěních na základě provedených důkazů a důkazní návrhy by se týkaly spíše podrobnějšího zmapování osobních a majetkových poměrů obviněné (viz bod 7 rozsudku). K témuž závěru dospěl také odvolací soud, který navržený důkaz výslechem advokátky považoval za zjevně nadbytečný s ohledem na provedené důkazy (viz bod 5 usnesení). Soudy nižších stupňů tak dostály své povinnosti své zamítnutí odůvodnit, a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu.
26. Ke zbývajícím námitkám obviněné stran porušení procesních pravidel je nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Taktéž zásada presumpce neviny zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněné zásady mají procesní charakter, týkají se jen skutkových námitek a jako takové nejsou způsobilé naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod.
27. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněnou, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatelky, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněnou uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když nejen po věcné, ale ani po formální stránce obviněná svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnila.
28. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že obviněná ve svém dovolání uplatnila námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu