ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.365.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 365/2019-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný L. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 4 To 72/2018-263, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 39/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 4 To 72/2018-263, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 12. 2017, č. j. 3 T 39/2017-206, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Lounech přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 12. 2017, č. j. 3 T 39/2017-206, byl obviněný L. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěný den počátkem měsíce listopadu 2015 oslovil M. Š., nar. XY, proti kterému bylo trestní řízení vedeno odděleně v SRN, s nabídkou přivýdělku, který spočíval v tom, že měl M. Š. odjet do SRN pro přesně nespecifikované zboží, za což měl obdržet finanční odměnu ve výši 5.000 Kč, následně dne 6. 11. 2015 v obci XY obžalovaný předal M. Š. své auto zn. Peugeot Boxer, RZ XY a částku 200 Eur na případné výdaje, přesně mu popsal, kam v SRN má jet s tím, že na parkovišti jej vyzvedne nějaký muž a předá mu zboží, které má převézt do České republiky a předat obžalovanému, přičemž k předání zboží, což bylo celkem 554 balení lišt stěračů a 319 balení brzdového obložení na osobní automobily zn. BMW, skutečně došlo na parkovišti poblíž továrny vyrábějící osobní automobily zn. BMW v Dingolfingu v SRN, M. Š. tyto věci od nezjištěného česky hovořícího muže převzal, při cestě zpět do České republiky byl i se zbožím zadržen německou policií, která zboží zabavila a bylo zjištěno, že tyto autodílny na automobily zn. BMW v celkové hodnotě 610.878 Kč byly odcizeny ze závodu BMW, Dingolfing nezjištěným pachatelem, M. Š. byl za toto jednání odsouzen rozsudkem Zemského soudu Landau a.d. Isar ze dne 5. 7. 2016, sp. zn. 1Ds 308 Js 1524/2016 za trestný čin napomáhání k podílnictví podle §259I, 27 trestního zákoníku SRN k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce tří roků počínaje právní účinností rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §214 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 4 To 72/2018-263 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu podmíněně odložil výkon trestu na zkušební dobu v trvání 5 let.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Hádka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom (část IV.), že jednání dovolatele bylo posouzeno jako zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem a spáchal čin na věci se značnou hodnotou. Obviněný zdůrazňuje, že objektivní stránka předmětného trestného činu vyžaduje, aby pachatel s cizí věcí, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, určitým způsobem nakládal, či k ní měl určitou dispoziční moc. Poukazuje na skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výrokové části odsuzujícího rozsudku a namítá, že s předmětnými věcmi nikdy žádným způsobem nenakládal a nezískal nad nimi dispoziční moc. Místem spáchání skutku nebylo území České republiky. M. Š. se trestného činu dopustil v cizině. Touto argumentací se odvolací soud vůbec nezabýval.
5. Nad rámec uplatněných výhrad poukazuje na nesprávný způsob provedení výslechu svědka Š. v hlavním líčení konaném dne 11. 12. 2017. Nesdílí závěry zmíněné předsedkyní senátu Okresního soudu v Lounech [podle níž odsouzení svědka ve Spolkové republice Německo je pravomocné a zakládá překážku dalšího trestního stíhání podle §11 odst. 2 písm. a) tr. ř.], neboť podle něj svědek při své výpovědi mohl být veden obavou, že by v České republice mohlo být vůči němu zahájeno trestní stíhání pro skutek, který by nebyl totožný s tím, pro který byl ve Spolkové republice Německo odsouzen. Postup předsedkyně senátu hraničí s nucením svědka k sebeobviňování, což je v rozporu s čl. 37 odst. 1 Listiny. Pokládá za sporné, zda výslech tohoto svědka byl proveden způsobem neodporujícím zákonu, zejména stran způsobu poučování svědka ze strany předsedkyně senátu za situace, kdy svědek uvedl, že ve věci vypovídat nechce proto, aby svou výpovědí nepřivodil trestní stíhání sobě nebo osobě blízké.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech, event. aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 5. 3. 2019 se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
b) vlastní posouzení dovolání
12. Dovolací argumentaci obviněného je třeba (v části namítající nesprávné hmotně právní posouzení) pokládat za vyhovující uplatněnému důvodu a nadto za takovou, která neodůvodňuje, aby o podaném dovolání bylo rozhodnuto způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř., napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
13. Dovolatel důvodně poukazuje na to, že objektivní stránka trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku, vyjádřená mj. zákonnými znaky na sebe nebo jiného převede, fakticky vyjadřuje to, že pachatel tohoto trestného činu musí s cizí věcí, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, určitým způsobem nakládat, či nad ní mít určitou dispoziční moc. Tato interpretaci uvedeného zákonného znaku je správná a vyjadřuje to, co zmiňuje i odborná literatura (viz např. Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. str. 711, či Šámal, P. Trestní zákoník II. §140 až 421- 1. Vydání Praha: C. H. Beck, 2010, str. 1928).
14. Předpokladem toho, aby odsouzení pachatele mohlo být považováno za zákonné, je náležité skutkové zjištění vyjádřené v rozsudku soudu, jež vytvoří dostatečný skutkový základ pro následnou hmotně právní subsumpci daného zjištění (skutku) pod zákonné znaky příslušného trestného činu, jímž je pachatel uznáván vinným. Vyjádřeno jinými slovy, popis skutku v odsuzujícím rozsudku (v tzv. skutkové větě výroku) musí následně dovozené znaky skutkové podstaty trestného činu vyjadřovat.
15. Je-li tento požadavek konfrontován s tím, co vyjadřuje skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně, pak je nutno dospět k poznatku, že soudem užitý znak (viz tzv. právní věta: „na sebe převedl věc, která …“) v popise skutku vyjádřen není. Je možno zopakovat, že podstatu jednání obviněného rozsudek nalézacího soudu shledává v tom, že tento „ v přesně nezjištěný den počátkem měsíce listopadu 2015 oslovil M. Š., …, s nabídkou přivýdělku, který spočíval v tom, že měl M. Š. odjet do SRN pro přesně nespecifikované zboží, za což měl obdržet finanční odměnu ve výši 5.000 Kč, následně dne 6. 11. 2015 v obci XY… předal M. Š. své auto zn. Peugeot Boxer, RZ XY a částku 200 Eur na případné výdaje, přesně mu popsal, kam v SRN má jet s tím, že na parkovišti jej vyzvedne nějaký muž a předá mu zboží, které má převézt do České republiky a (jemu) předat“. Skutkové zjištění pak nevymezuje, že by v rozsudku specifikované věci „ v celkové hodnotě 610.878 Kč“ , jež „byly odcizeny ze závodu BMW, Dingolfing nezjištěným pachatelem“ , obviněný převzal, neboť tak ani učinit nemohl, když podle zjištění soudu M. Š. „při cestě zpět do České republiky byl i se zbožím zadržen německou policií, která zboží zabavila“.
16. S uvedenou skutečností se jak rozsudek soudu nalézacího, tak navazující usnesení soudu odvolacího, při právním posouzení jednání obviněného náležitě nevypořádává. Soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že „vina obžalovaného byla spolehlivě prokázána“, avšak - na rozdíl od vyložení důvodů, které jej vedly k učiněným skutkovým zjištěním – z hlediska právního posouzení se omezuje jen na konstatování, že „bylo prokázáno, že obžalovaný prostřednictvím jím sjednaného svědka Š., kterého poslal do SRN pro zboží, jež zde bylo odcizeno, o čemž věděl, na sebe úmyslně, a to v úmyslu přímém, převedl věci, které byly získány trestným činem spáchaným v cizině jinou osobou, a to za situace, kdy tyto věci ve svém úhrnu byly v hodnotě, jež převyšuje hranici značné škody dle 138 odst. 1 tr. zákoníku. […] Právní kvalifikace jednání obžalovaného jako zločinu podílnictví dle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je proto zcela na místě.“.
17. Soud odvolací, rozhodující o odvolání obviněného, v němž vznesl (č. l. 220-221) obsahově totožné námitky, se k těmto prakticky nevyjádřil, když toliko (bod 7. usnesení) uvedl, že „[s]e závěry soudu prvního stupně stran skutkových zjištění, ale i právního posouzení souhlasí i krajský soud a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje“.
18. Dovolací soud je nucen konstatovat, že právním závěrům soudů nižších stupňů nemůže přisvědčit. Soudem zjištěný skutek, jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, nelze z důvodů správně označených dovolatelem posoudit jako dokonaný zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, který v něm oba soudy nižších stupňů shledaly, a to pro nenaplnění znaků objektivní stránky jeho základní skutkové podstaty (soudy zjišťovaný znak „na sebe převedl“).
19. Jak již uvedeno, skutkové zjištění, které by aplikaci tohoto zákonného znaku trestného činu odůvodňovalo, nebylo v rozhodnutích soudů nižších stupňů uvedeno. Naopak – posuzováno k soudy užité právní kvalifikaci – lze konstatovat, že popis skutku nadbytečně zatěžují údaje o výsledcích trestního stíhání M. Š. („ … proti kterému bylo trestní řízení vedeno odděleně v SRN … M. Š. byl za toto jednání odsouzen rozsudkem Zemského soudu Landau a.d. Isar ze dne 5. 7. 2016, sp. zn. 1Ds 308 Js 1524/2016 za trestný čin napomáhání k podílnictví podle §259I, 27 trestního zákoníku SRN k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce tří roků počínaje právní účinností rozsudku ), neboť ty pro naplnění zákonných znaků zločinu, jímž byl dovolatel uznán vinným, nejsou důležité. Nelze totiž uvažovat tak, že by označený popis měl zakládat důvod pro dovození znaku, že dovolatelem bylo nakládáno (formou převedení na sebe) s věcí, která byla získána trestným činem spáchaným v cizině jinou osobou. Pro uvedený znak objektivní stránky je podstatné zjištění soudu, že šlo o věci, jež „byly odcizeny ze závodu BMW, Dingolfing nezjištěným pachatelem“. V návaznosti na toto konstatování nelze než nezopakovat, že v napadených rozhodnutích – ve vztahu k základní skutkové podstatě – není podrobněji vyloženo, v jakých částech skutkových zjištění má oporu závěr o naplnění jejích jednotlivých znaků.
20. Co se týče (část V. dovolání) namítaného procesního pochybení, resp. přesněji vyjádřeno pochybnosti dovolatele, zda „výslech svědka M. Š. byl proveden způsobem neodporujícím zákonu“, pak dostačuje uvést, že tato část argumentace obviněného z povahy věci nemůže uplatněný dovolací důvod hmotně právní povahy založit, a že se k jeho námitkám vyjádřily soudy obou stupňů, což dovolatel sám přiznává. Soudy nižších stupňů důvodně poukázaly na ustanovení §11 odst. 2 písm. a) tr. ř., které (s ohledem na skutečnost, že překážku rei iudicatae vytváří rozhodnutí jiného státu) neobsahuje výhradu (jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno) obsaženou např. v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Úvahy dovolatele o možnosti jeho stíhání pro jiný skutek („skutek, který by nebyl pojat totožně jako skutek, za nějž byl odsouzen v SRN) jsou spekulativní a liché s ohledem na zaměření výslechu svědka Š. Výhrady nelze mít ani k další části řešení soudů nižších stupňů (osoba L. A.).
21. Protože dovolací soud shledal (body 14. až 20.), že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 4 To 72/2018-263, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 12. 2017, č. j. 3 T 39/2017-206, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
23. Úkolem soudu prvního stupně je, aby na podkladě toho, co vyjádřilo toto usnesení, o vině obviněného na podkladě podané obžaloby znovu rozhodl. Při jeho rozhodování se uplatňují důsledky vymezené v §265s tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 4. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu