ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.557.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 557/2019-509
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. H. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2018, č. j. 5 To 391/2018-456, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 118/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 T 118/2017-423 , byl obviněný R. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1) a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě spisové značky 72 T 26/2014, ze dne 7. 4. 2014, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2014, odsouzen pro přečin krádež dle §205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 3. 5. 2016,
1) dne 27. 3. 2017 v 19:40 hodin v Ostravě-Zábřehu, na ulici XY, v samoobslužné prodejně Billa, na prodejní ploše nejprve oslovil pracovníka ostrahy prodejny M. C. s tím, že ho velice dobře zná, ví, kdo je a ať ho nechá na pokoji, kdy své slovní sdělení doprovázel tím, že poškozeného udeřil do oblasti žeber, poté odešel ke chladícím boxům, odkud vzal 2 jogurty Myška Clever, následně šel k cukrovinkám kde si vybíral čokolády a přitom vyhrožoval pracovníku ostrahy, že mu poláme nohy a opětovně po něm požadoval, ať ho nechá na pokoji, pak vzal 2 ks čokolády Milka v hodnotě 89,90 Kč, kterou si uschoval do své igelitové tašky, a 2 ks jogurtů Myška Clever v hodnotě 15,80 Kč si uschoval do kapes své bundy, před pokladní zónou jednu z čokolád z tašky vytáhl a odložil, druhou čokoládu zaplatil, kdy prošel pokladní zónou prodejny bez zaplacení 2 ks jogurtů Myška Clever, kde byl pracovníkem ostrahy M. C. vyzván k předložení igelitové tašky k nahlédnutí, což odmítl, vulgárně pracovníkovi ostrahy nadával, uvedl, ať jej nechá, jinak si na něj počká, odstrčil ho od sebe rukama a když se snažil z prodejny odejít, byl v prostorách trafiky pracovníkem ostrahy chycen za mikinu, chvíli se s ním přetahoval, udeřil jej pěstí ruky do pravé strany těla v oblasti žeber, pak se z jeho držení vysmekl, čímž došlo k roztržení jeho mikiny a z prodejny utekl, čímž způsobil poškozené společnosti Billa spol. s r. o., IČ 00685976, škodu odcizením v celkové výši 31,60 Kč,
2) poté, co v Ostravě-Zábřehu, na ulici XY, v samoobslužné prodejně Billa odcizil dne 27. 3. 2017 v 19:50 hodin zboží v hodnotě 31,60 Kč a z místa utekl, byl pronásledován pracovníkem ostrahy M. C. a K. Z., byl zastižen ve dvoře ulice XY a XY v Ostravě-Zábřehu, kde po obou mužích nejprve hodil odcizené jogurty, pak se vrátil ke své tašce, ze které vytáhl nůž délky čepele 11 cm, se kterým po obou mužích v úmyslu vyhnout se svému zadržení a možnému trestnímu postihu požadoval, ať ho nechají být, výhružným tónem uváděl, že je nebezpečný a s nožem se proti nim rozběhl, poškození se dali před obviněným na útěk, přičemž obviněný ještě dostihl poškozeného M. C., kterého chytil za oděv na rameni a levou rukou ho lehce udeřil do zad a řekl mu, ať drží hubu nebo si jej najde a poláme mu nohy, pak si všiml, že jej stále sleduje poškozený K. Z., proti kterému se rozběhl a křičel po něm, že jej zabije, u poškozených M. C., narozeného XY a K. Z., narozeného XY, vyvolal svým jednáním důvodnou obavu o jejich život a zdraví a odradil je tak od svého dalšího pronásledování kdy však k jejich zranění nedošlo.
2. Obviněný byl za toto jednání a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 29/2017, který mu byl doručen 13. 4. 2017 a nabyl právní moci dne 22. 4. 2017, odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci specifikované ve výroku rozsudku. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 29/2017, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 31,60 Kč poškozené společnosti BILLA spol. s r. o.
3. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 11. 2018, č. j. 5 To 391/2018-456 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně v napadeném rozsudku zrušil výrok o vině v bodě 1), výrok o trestu a výrok o náhradě škody.
4. S přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1a) a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1b), jichž se dopustil tím, že
1a) dne 27. 3. 2017 v 19:40 hodin v Ostravě-Zábřehu, na ulici XY, v samoobslužné prodejně Billa, na prodejní ploše v zištném úmyslu zmocnit se zboží v prodejně oslovil pracovníka ostrahy prodejny M. C. s tím, že ho velice dobře zná, ví, kdo je a ať ho nechá na pokoji, kdy své slovní sdělení doprovázel tím, že poškozeného udeřil do oblasti žeber, poté odešel ke chladícím boxům, odkud vzal 2 jogurty Myška Clever, následně šel k cukrovinkám, kde si vybíral čokolády a přitom vyhrožoval pracovníku ostrahy, že mu poláme nohy a opětovně po něm požadoval, ať ho nechá na pokoji, pak vzal 2 ks čokolády Milka v hodnotě 89,90 Kč, kterou si uschoval do své igelitové tašky, a 2 ks jogurtů Myška Clever v hodnotě 15,80 Kč si uschoval do kapes své bundy, před pokladní zónou jednu z čokolád z tašky vytáhl a odložil, druhou čokoládu zaplatil,
1b) poté tamtéž prošel pokladní zónou prodejny bez zaplacení 2 ks jogurtů Myška Clever, kde byl pracovníkem ostrahy M. C. vyzván k předložení igelitové tašky k nahlédnutí, což odmítl, vulgárně pracovníkovi ostrahy nadával, uvedl, ať jej nechá, jinak si na něj počká, odstrčil ho od sebe rukama a když se snažil z prodejny odejít, byl v prostorách trafiky pracovníkem ostrahy chycen za mikinu, chvíli se s ním přetahoval, udeřil jej pěstí ruky do pravé strany těla v oblasti žeber, pak se z jeho držení vysmekl, čímž došlo k roztržení jeho mikiny a z prodejny utekl, čímž způsobil poškozené společnosti Billa spol. s r. o., IČ 00685976, škodu odcizením v celkové výši 31,60 Kč.
5. Za toto jednání a za zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným v bodě 2) rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 T 118/2017-423, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 29/2017, který mu byl doručen 13. 4. 2017 a nabyl právní moci dne 22. 4. 2017, byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci specifikované ve výroku rozsudku. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 29/2017, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 31,60 Kč poškozené společnosti BILLA spol. s r. o.
6. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn, přičemž odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radima Vicherka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnil, neboť „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ust. §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.“.
8. K důvodům naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dovolatel uvedl, že odvolací soud rozhodl zamítavým výrokem, aniž by se jakkoli zabýval jeho námitkami, či se s jeho odvolacími argumenty vypořádal. Rovněž návrh na výslech svědka Š. soud zcela pominul a návrhem se nezabýval. Dále namítl, že odvolací soud jednání pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu rozdělil na dva samostatné skutky jen proto, aby mohl část jeho jednání oddělit od celkového jednání a označit je jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a uložit mu přísnější trest.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle dovolatele naplněn, když došlo k rozdělení jeho jednání na dva skutky [jak uvedl k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.] a nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu loupeže. Má za to, že ze zprávy poškozené bylo zjištěno, že neměl v úmyslu cokoliv z prodejny odcizit. Soud pominul důkaz z pokladny prodejny, podle něhož všechno zboží buď zaplatil, nebo vrátil před pokladnou. Pokud jde o „pribináčky“, těchto neměl v úmyslu se zmocnit, jen je v rámci potyčky s poškozeným zapomněl zaplatit. Nesouhlasí s posouzením jeho „šťouchnutí“ do poškozeného jako násilného jednání. Dodal, že od svého jednání upustil, když všechno zboží zaplatil.
10. Obviněný dále namítl, že bylo porušeno jeho právo podle čl. 13 Listiny základních práv a svobody (dále jen „Listina“) a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 37 Listiny, když soud bezdůvodně neprovedl důkazy a jeho jednání rozdělil do dvou samostatných skutků.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2018, č. j. 5 To 391/2018-456, zrušil, současně zrušil další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž jejich zrušením došlo, pozbyla podkladu, a aby přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatel sice formálně vznáší námitky proti existenci subjektivní stránky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jeho námitky však nevycházejí ze skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí. V podstatě prezentuje vlastní skutkovou verzi, podle které šlo v podstatě o běžný nákup, při kterém na pokladně opomněl předložit a zaplatit jogurty (dle obviněného „pribináčky“) a popírá použití násilí vůči pracovníkovi ostrahy prodejny. Nevysvětluje však, proč pronášel minimálně slovní pohrůžky nebo proč zboží neukládal do nákupního košíku nebo vozíku, jak je při nákupu v samoobsluze obvyklé, ale do tašky nebo do kapes. Takovéto námitky jsou primárně skutkového charakteru a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Navíc dovolatel ani formálně neučinil součástí svých námitek námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Pokud se týká neprovedení výslechu svědka Š., pak v žádném případě nešlo o tzv. opomenutý důkaz, když již nalézací soud na str. 12-13 svého rozhodnutí podrobně vyložil, proč tento návrh považuje za nadbytečný a účelový.
13. Pod deklarovaný dovolací důvod lze formálně podřadit toliko námitku, podle které podatel upustil od dalšího jednání před dokonáním trestného činu. Tato námitka je však bezpředmětná, neboť trestný čin loupeže je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí vůči někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn. Pokud pachatel po použití násilí dobrovolně upustí od uskutečnění svého úmyslu zmocnit se cizí věci, trestnost zločinu loupeže nezaniká podle §21 odst. 3 tr. zákoníku, protože trestný čin byl již dokonán. V předmětné trestní věci se navíc dovolatel cizí věci, byť šlo o věc nepatrné hodnoty (jogurty), skutečně zmocnil; pokud další zboží posléze zaplatil nebo ponechal na místě, pak vzhledem k okolnostem případu, kdy byl od počátku svého pobytu na prodejně sledován pracovníkem ostrahy, lze stěží hovořit o tom, že by tak dovolatel učinil dobrovolně. Dodal, že z hlediska znaků zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku není rozhodná hodnota věci, které se pachatel zmocnil, ani menší intenzita použitého násilí.
14. Za bezpředmětnou považuje námitku směřující proti tomu, že jednání dovolatele bylo právně posouzeno jako dva samostatné skutky. Jako další samostatný skutek totiž bylo posouzeno a jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kvalifikováno jednání dovolatele, které následovalo až po tom, kdy již byl zločin loupeže dokonán. Proti kvalifikaci přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku ovšem dovolatel žádné námitky nevznáší; nevznáší ani žádné kvalifikované námitky z hlediska pojmu skutku, resp. jednoty skutku. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva. Jednání posouzeného jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dovolatel dopustil poté, kdy již prošel s nezaplaceným zbožím pokladní zónou a zločin loupeže byl již v tomto momentě nejen dokonán, ale i dokončen a jednání popsané pod bodem 1b) výroku o vině tedy bylo samostatným skutkem.
15. Uzavřel proto, že dovolací námitky obviněného, pokud je lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně nedůvodné. S ohledem na to, že dovolatel neuplatnil žádné důvodné námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Dovolatel ostatně ani nespecifikoval, o kterou z vzájemně se vylučujících částí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. mínil dovolání opřít.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
23. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
26. Dovolatel shledává naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v námitkách, jejichž převážnou většinu nelze považovat za odpovídající jím zvolenému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Prostřednictvím těchto námitek předkládá vlastní verzi událostí, podle níž se nejenže nedopustil žádného „násilného jednání“, ale ničeho neodcizil, když všechno zboží u pokladny buď zaplatil, nebo vrátil před pokladnou, přičemž na dva „pribináčky“ pouze zapomněl. Takové námitky skutkové povahy však nemohou zvolený dovolací důvod naplnit, neboť nezpochybňují právní posouzení skutku ani jiné hmotněprávní posouzení, ale směřují toliko proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu, který ani dovolatel nenamítl, musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsaly soudy nižších stupňů ve výrocích odsuzujících rozsudků. S určitou mírou tolerance lze za vyhovující zvolenému dovolacímu důvodu označit námitky upuštění od dalšího jednání před dokonáním trestného činu loupeže a absence úmyslu odcizit zboží, tyto však nebyly shledány opodstatněnými.
27. Trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
28. Dovolatel namítl, že neměl v úmyslu cokoliv z prodejny odcizit. Odvolací soud v případě skutku 1a), proti němuž námitka obviněného směřuje, dospěl k závěru, že obviněný v úmyslu zmocnit se cizí věci proti pracovníku ochranky v obchodě užil násilí i pohrůžky násilím. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný po příchodu do prodejny užil proti pracovníku ochranky výhružek i násilí a domáhal se toho, aby tento opomenul své povinnosti pracovníka bezpečnostní služby, když opakovaně po příchodu do prodejny, mezi chladicími boxy i před pokladnami svědku C. vyhrožoval násilím a vyzýval jej „ať ho nechá na pokoji“. Je tedy zřejmé, že obviněný do prodejny vstoupil s úmyslem zde zboží odcizit a využil výhružek proti pracovníku ochranky tak, aby mu při nakupování nevěnoval pozornost a obviněný mohl z prodejny se zbožím odejít bez zaplacení. Jak upozornil nalézací soud, ze strany obviněného se nemohlo jednat o opomenutí, když si jogurty vložil do kapes, zatímco další zboží (které posléze zaplatil) dále držel v ruce.
29. Z uvedeného vyplývá, že se obviněný zvlášť závažného zločinu loupeže dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když věděl, že svým jednáním, tj. užitím násilí a výhružek násilí za účelem zmocnění se cizí věci, určitě poruší zájmy chráněné zákonem, a přesto svůj záměr naplnil a uvedeným způsobem jednal (zjevně tedy takové porušení dosáhnout i chtěl). O úmyslu dovolatele předmětné jogurty vědomě nezaplatit a tudíž se jich (jako věci cizí) protiprávně za užití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí zmocnit (tedy nikoli je pouze zapomenout zaplatit) dále svědčí to, že nejenže se snažil pracovníka ochranky opakovaně výhružkami odradit od toho, aby jej v prodejně sledoval, ale když jím byl vyzván k ukázání tašky, razantně to odmítl a reagoval vulgaritami a útěkem z prodejny.
30. Trestný čin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jako tzv. předčasně dokonaný delikt, je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci. Jinými slovy řečeno, pro jeho dokonání není nezbytné, aby pachatel skutečně získal dispozici nad takovou cizí věcí. Pokud dovolatel namítá, že od svého jednání upustil před dokonáním trestného činu, když zboží zaplatil nebo vrátil, pak je zřejmé, že tato námitka nemůže být shledána důvodnou.
31. Dokazováním před nalézacím soudem bylo jednoznačně prokázáno, že dovolatel proti pracovníku ochranky opakovaně užil výhružek násilí (převážně výpovědí poškozeného C., ale také kamerovými záznamy). Taktéž bylo prokázáno, že přestože dovolatel za část zboží skutečně zaplatil (jak vyplývá z prodejního dokladu) a část vrátil (jak vyplývá z kamerového záznamu), dva jogurty u pokladen nezaplatil a měl je u sebe i poté, co opustil prostor pokladen a byl vyzván pracovníkem ochranky k ukázání tašky. Je tedy zřejmé, že dovolatel se cizí věci – 2 ks jogurtů v hodnotě 15,80 Kč – i skutečně zmocnil. Hodnota takto jím nabyté věci není rozhodná, neboť ustanovení §173 odst. 1 tr. zákoníku v uvedeném směru nic nestanoví (v podobě zákonného znaku, jímž by definoval minimální výši vzniklé či hrozící škody). Je tedy nepochybné, že soudy popsaným jednání obviněného došlo nejen k dokonání uvedeného trestného činu, nýbrž i k jeho ukončení/dokončení. Zbývá dodat, že i v situaci, že by se dovolatel cizí věci nezmocnil, s ohledem na to, že trestný čin loupeže je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, k čemuž z jeho strany prokazatelně došlo, nemohla by být jeho námitka, že od jeho dokonání (dobrovolně) upustil, shledána opodstatněnou.
32. Nelze se ztotožnit ani s námitkou dovolatele, že nic neodcizil. Nalézací soud v bodě 10. rozsudku podrobně rozepsal obsah kamerových záznamů pořízených v prodejně, na nichž je vidět, že obviněný vzal z chladicích boxů dva jogurty. Z pokladního dokladu (viz č. l. 401 p. v.) je zřejmé, že za uvedené jogurty dovolatel nezaplatil, neboť platil pouze čokoládu Milka, sýr Eidam a housky. Svědci K. Z. a M. C. shodně vypověděli, že obviněný po nich před prodejnou jogurty, které měl předtím v kapse, hodil (viz body 5. a 6. rozsudku nalézacího soudu). Již shora (bod 28.) se pak Nejvyšší soud vyjádřil ke skutečnosti, že dovolatel jogurty chtěl skutečně odcizit a nedošlo pouze k jeho opomenutí je zaplatit.
33. Dovolatel dále namítl, že jeho „šťouchnutí“ do svědka C. nelze považovat za „násilné jednání“. Svědek C., o jehož věrohodnosti neměl nalézací soud pochyb (viz bod 13. rozsudku), vypověděl, že obviněný po vstupu do prodejny k němu přistoupil a řekl mu, ať ho nechá na pokoji a pěstí jej udeřil do pravé strany těla v oblasti žeber, následně mu sdělil „dobrá, když mě ty necháš na pokoji, tak já nechám tebe taky“ a posléze v oddělení cukrovinek svědkovi opět vyhrožoval, že mu poláme nohy (viz bod 6. rozsudku). Jeho výpověď je částečně podporována také kamerovými záznamy, z nichž je patrno, že obviněný se svědkem několikrát hovořil a nejméně jednou do něj úmyslně vrazil loktem (viz bod 11. rozsudku nalézacího soudu). Užití násilí a výhružek násilím ze strany obviněného vůči svědku C. je tak zcela nepochybné a zdaleka se nejednalo pouze o „šťouchnutí“, ale opakovaný fyzický kontakt a opakované výhružky obviněným, že svědkovi poláme nohy apod.
34. K tvrzení obviněného, že odvolací soud jeho jednání účelově rozdělil do dvou skutků, lze uvést následující skutečnosti. Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). V projednávané věci v případě skutku 1a) lze upřesnit, že k trestněprávně relevantnímu následku došlo již v okamžiku, kdy obviněný působil na vůli svědka C. (objektem ochrany je svobodná vůle člověka), navíc poté, co se za užití násilí a pohrůžky bezprostředního násilí obviněný zmocnil cizí věci a dosáhl svého cíle, došlo i k tzv. ukončení trestného činu. Následující jednání obviněného je tak samostatným skutkem, když úmysl obviněného již nesměřuje ke zmocnění se cizí věci, ale k přinucení poškozeného, aby něco opominul. Jedná se tak o samostatný skutek časově navazující na předchozí jednání obviněného, a tím i samostatný, v reálném souběhu spáchaný trestný čin.
35. Krajský soud proto postupoval správně, když napravil chybu nalézacího soudu, která spočívala v neodpovídajícím právním posouzení první části jednání obviněného popsaného v bodě 1) jeho rozsudku, v níž uvedený soud shledal toliko přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, ač popis jednání dovolatele odůvodňoval jeho posouzení v podobě zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Protože již popis obsažený v rozsudku soudu prvního současně svědčil o tom, že se obviněný dopustil dvou, v reálném souběhu spáchaných trestných činů, odvolací soud důvodně přistoupil k tomu, že ve svém rozsudku tyto popsal pod samostatnými body. Způsob popisu jednání obviněného v rozsudku nalézacího soudu totiž umožňoval vyslovení závěru, že uvedený soud v jednání obviněného shledal naplnění zákonných znaků jím označených trestných činů, jichž se dopustil v jednočinném souběhu (viz též právní věta „jednak“, „jednak“). Přitom ideální konkurence přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jehož podstata spočívala v tom, že měl ostrahu prodejny přimět k tomu, aby si mohl dříve (podle závěru soudu formou krádeže) odcizené věci ponechat (nutil jiného, aby něco opominul) nepřicházela v úvahu.
36. Pokud obviněný namítl, že takto odvolací soud postupoval pouze za účelem, aby mohl jeho jednání kvalifikovat jako přísnější trestný čin a uložit mu tak přísnější trest, je nutno upozornit, že tento soud pouze napravoval chybu nalézacího soudu, na kterou upozornila státní zástupkyně. Předmětné jednání obviněného původně pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu mělo být od počátku rozděleno na dva skutky, které měly být kvalifikovány jako trestný čin loupeže a trestný čin vydírání.
37. Tvrzení dovolatele, že odvolací soud zcela pominul jeho návrh na provedení důkazu výslechem svědka Š. a tímto se vůbec nezabýval, nelze přisvědčit. Z rozsudku nalézacího soudu vyplývá (viz bod 13.), že dovolatel navrhl provedení daného důkazu již v řízení před tímto soudem. Návrh však byl soudem zamítnut jako účelový a nadbytečný. Uvedený svědek nebyl přítomen projednávané události a měl vypovídat pouze ke svědku C., nalézací soud však neměl pochybnosti o věrohodnosti svědka C. a návrhu tudíž soud nevyhověl. Svůj návrh dovolatel zopakoval ve svém odvolání, krajský soud se však ztotožnil se závěrem nalézacího soudu o nadbytečnosti tohoto důkazu (viz bod 10. rozsudku odvolacího soudu). Taktéž pokud jde o námitku, že soudy nehodnotily důkaz z pokladny prodejny lze odkázat na bod 10. rozsudku nalézacího soudu, kde se k uvedenému důkazu vyjadřuje a dodat, že na základě uvedeného důkazu dospěl k závěru o tom, které zboží dovolatel u pokladny zaplatil. Jestliže dovolatel namítá, že nebyl daný důkaz hodnocen ve vztahu k jeho úmyslu, není zřejmé, jak by mohl pokladní doklad svědčit o vnitřním vztahu dovolatele k trestnému činu, když z pokladního dokladu vyplývá pouze skutečnost, že dovolatel za určité zboží zaplatil.
38. Uvedená konstatování ústí do závěru, že ve věci dovolatele nedošlo postupem soudů nižších stupňů k porušení jeho práva dovolatele na spravedlivý proces ani jiných práv v soudním řízení zakotvených v čl. 37 Listiny. Řízení před těmito soudy totiž není zatíženo vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech, která by jinak mohla namítané porušení práva založit. Rovněž v postupu soudu odvolacího neshledává dovolací soud nic, co by mělo vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces, či o omezení práva obviněného na obhajobu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud skutková zjištění nalézacího soudu převzal, tato nikterak (s výjimkou vypuštění údaje, který vyjadřoval zpětnost, jako znak přečinu krádeže) neměnil (viz výroková část jeho rozsudku), nemusel provádět žádné dokazování jako podmínku toho, aby ve věci mohl sám rozsudkem rozhodnout. Jím přijaté řešení nelze pokládat za rozhodnutí překvapivé, neboť provedení učiněné změny bylo možno očekávat na podkladě argumentace, kterou uplatnila státní zástupkyně v jí podaném odvolání a s níž byl obviněný prokazatelně seznámen ještě předtím, než odvolací soud rozhodl. Pokud jde o údajné porušení čl. 13 Listiny, který zakotvuje listovní tajemství, dovolatel nespecifikoval, v čem mělo jeho porušení spočívat, a Nejvyšší soud se k tomuto tudíž nevyjadřoval.
39. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť námitky dovolatele nebyly shledány opodstatněnými.
40. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky hmotně právního charakteru, které byly způsobilé obsahově dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, byly shledány neopodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu