ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.641.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 641/2019-2671
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 o dovolání, které podali obviněný J. A. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, obviněný P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, obviněný S. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, obviněný A. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, a obviněný P. Š. nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 2/2017, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se odmítají dovolání obviněných J. A., S. M. a P. Š.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se odmítají dovolání obviněných P. B. a A. L.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2017, č. j. 5 T 2/2017-1789 , byli uznáni vinnými
obvinění P. Š., A. L., P. Š. a J. K.
pokusem zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku,
obviněný P. Š.
přečinem nedovolaného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku,
obvinění J. A., J. V., P. B. a S. M.
účastenstvím ve formě pomoci k pokusu zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1 tr. zákoníku, §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že
po předchozí dohodě, naplánování a rozdělení úkolů, v úmyslu získat majetkový prospěch přesahující částku 5 000 000 Kč, zorganizovali přepadení kurzovního vozidla společnosti G., tov. zn. VW Transporter, registrační značky XY, resp. jeho osádky tak, že obžalovaný J. A., nar. XY, který v té době byl zaměstnancem uvedené poškozené společnosti a disponoval informacemi o převozu peněz, nejméně od listopadu 2012 úmyslně, za účelem získání podílu na výnosu z následného loupežného přepadení, poskytoval zejména obžalovanému J. V., nar. XY a obžalovanému P. Š., nar. XY, důvěrné informace o chodu v poškozené společnosti G., tak, že jim popsal, která místa by byla vhodná k provedení loupežného přepadení, jaký je rozpis služeb v poškozené společnosti na konkrétní den, kdy jezdí posádka, u které je předpoklad, že se nebude bránit a nepoužije střelnou zbraň, kolik a na jaké místo bankomatu se převáží nejvíce peněz, že kazety s bankovkami obsahují bezpečnostní barvu, která při neoprávněné manipulaci s kazetou, bankovky v ní uložené obarví a zničí, jak takovou kazetu otevřít, aby k tomuto poškození bankovek nedošlo, prozradil bezpečnostní kódy k otevření trezorů s kazetami ve vozidle, jak se otevírají vnitřní dveře vozidla, a bezprostředně před provedením stíhaného skutku předal jmenovaným konkrétní informaci o přesné a aktuálně plánované trase vozidla, celkové převážně částce nejméně 30 mil. Kč, sdělil, že převoz v určený den bude provádět vhodná osádka a uvedl její přesný popis, obžalovaný P. Š., nar. XY, oslovil obžalovaného P. B., nar. XY, aby zajistil k realizaci plánované loupeže další osoby, obžalovaný B. za tímto účelem kontaktoval obžalovaného A. L., nar. XY, který s provedením loupeže souhlasil a k přímé realizaci loupežného přepadení získal obžalovaného P. Š., nar. XY a obžalovaného J. K., nar. XY, dále obžalovaný B. na základě žádosti P. Š. přislíbil opatřit k provedení loupeže dva automobily, obžalovaný P. Š. dále opatřil tři jednoduché mobilní telefony zn. Nokia pro utajenou vzájemnou komunikaci mezi ním a obžalovanými J. A. a J. V., zejména o výše specifikovaných důvěrných informacích o poškozené společnosti G., protože obžalovaný P. B. nezajistil slíbená motorová vozidla, obžalovaný S. M., nar. XY, na žádost obžalovaného P. Š., poskytl užitkové vozidlo, svého švagra J. F., nar. XY, tovární značky Fiat Fiorino, červené barvy, registrační značky XY, s vědomím, jak, kdy a kde bude trestná činnost realizována, ve večerních hodinách dne 20. 1. 2013 předal klíče od uvedeného vozidla obžalovanému P. Š., jenž s uvedeným vozidlem v noci na 21. 1. 2013 z místa bydliště samostatně stíhaného J. F. v obci XY, okres Praha-západ, odjel, dne 21. 1. 2013 v ranních hodinách přijel obžalovaný P. Š. do bydliště obžalovaného A. L. v obci XY, okres Praha-východ, uvedeným vozidlem tovární značky Fiat Fiorino, červené barvy, registrační značky XY, které opatřil odcizenými registračními značkami, naložil do vozidla jako spolujezdce obžalované A. L., P. Š. a J. K. a společně odjeli do obce XY, okres Praha-východ, téhož dne v době od 7:25 hodin do 7:40 hodin u objektu č. p. XY v XY ve XY, okres Praha-východ, poté, co uvedené kurzovní vozidlo společnosti G., registrační značky XY, obsahující finanční hotovost v celkové výši 34 061 400 Kč před objektem zastavilo, aby byl doplněn finanční hotovostní bankomat GE Money Bank, a z vozidla vystoupil člen osádky poškozený M. P., nar. XY, kdy obhlédl okolí, obžalovaný P. Š. a J. K., maskováni kuklami a vybaveni P. Š. airsoftovou pistolí a J. K. elektrickým obuškem, na pokyn obžalovaného P. Š. a A. L., kteří činnost spolupachatelů koordinovali pomocí krátkovlnné vysílačky, přistoupil obžalovaný P. Š. k M. P., pod pohrůžkou použití střelné zbraně po něm požadoval sdělení bezpečnostních kódů a klíčů od vozidla, následně jej dvěma údery zbraní do hlavy srazil k zemi, a způsobil mu tak tržné zranění hlavy, které vyžadovalo chirurgické ošetření, z ošacení mu vzali klíče od vozidla, kartu s kódy od trezoru a služební pistoli zn. CZ 2075 40 SW v. č. XY, s pomocí klíčů následně odemkli dveře kurzovního vozidla, odkud v domnění, že dveře odemkl kolega M. P., vystoupil druhý člen posádky F. V., nar. XY se dvěma kazetami obsahující finanční hotovost, kterého poté obžalovaní P. Š. a J. K., opětovně pod pohrůžkou použití střelných zbraní, donutili k položení kazet s penězi na zem, nato ho jeden z nich odvedl na místo, kde na zemi ležel M. P., zde ho nutil si kleknout se slovy, aby tam čekali a nehýbali se, a po zjištění, že se nedostanou do trezorové části vozidla, podle pokynů obžalovaného L. předaných vysílačkou obžalovaní P. Š. a J. K. odešli s uvedenými kazetami s finanční hotovostí zpět do vozidla Fiat Fiorino a společně s obžalovanými P. Š. a A. L. z místa činu odjeli, přičemž tímto jednáním způsobili společnosti G., se sídlem XY, škodu v celkové výši 2 154 696 Kč a poškozenému M. P. tržné zranění hlavy, bez nutnosti hospitalizace, přičemž kazety s finanční hotovostí v celkové výši 2 100 000 Kč, otevřeli obžalovaní P. Š. a A. L. a obžalovaný J. V. převzal z této částky 100 000 Kč, obžalovaný A. 30 000 Kč, obžalovaný S. M. nejméně 50 000 Kč, obžalovaný Š. nejméně 160 000 Kč, obžalovaný K. nejméně 120 000 Kč a ostatní finanční prostředky si převážně přesně nezjištěným způsobem rozdělili obžalovaní Š. a L., obžalovaný P. B., když se dozvěděl o realizaci plánované loupeže, se přihlásil o svůj podíl, ale žádný finanční obnos neobdržel, vozidlo Fiat Fiorino užité při loupeži poté zlikvidoval dosud nezjištěným způsobem A. L., odcizené registrační značky a oblečení a obuv užité při loupeži P. Š. zlikvidoval J. V., obžalovaný P. Š., který není držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence podle §8 zákona č. 119/2002 Sb., se přesně nezjištěným způsobem zbavil pistole tovární značky CZ 2075 40 W, výrobního čísla XY, kterou je třeba považovat za zbraň kategorie „B“ podle §5 zákona č. 119/2002 Sb., přičemž nejméně dne 21. 1. 2013 tuto zbraň přechovával.
3. Za tyto trestné činy byli odsouzeni
obviněný J. A.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem,
obviněný J. V.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem,
obviněný P. B.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, přičemž podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu,
obviněný S. M.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 47 T 10/2014-2580, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. 6 To 51/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
obviněný P. Š.
podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný A. L.
podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný J. K.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku,
obviněný P. Š.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2015, č. j. 10 T 173/2014-488, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 4. 2017, č. j. 26 T 49/2015-850, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR ve výměře 10 let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci specifikované ve výroku rozsudku.
4. Zároveň byla obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost solidárně nahradit škodu poškozené společnosti G. ve výši 2 100 000 Kč.
5. O odvolání obviněných J. A., P. B., S. M., A. L., J. K. a P. Š. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, jímž podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině, trestu a náhradě škody u obviněných J. A., P. B., S. M. a u obviněného A. L. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu.
6. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné J. A., P. B. a S. M. uznal vinnými účastenstvím ve formě pomoci k pokusu zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1 tr. zákoníku a §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustili, společně s dalšími obviněnými tím, že
po předchozí dohodě, naplánování a rozdělení úkolů, v úmyslu získat majetkový prospěch přesahující částku 5 000 000 Kč zorganizovali přepadení kurzovního vozidla společnosti G., tov. zn. VW Transporter, registrační značky XY, resp. jeho osádky tak, že obžalovaný J. A., nar. XY, který v té době byl zaměstnancem uvedené poškozené společnosti a disponoval informacemi o převozu peněz, nejméně od listopadu 2012 úmyslně, za účelem získání podílu na výnosu z následného loupežného přepadení, poskytoval zejména obžalovanému J. V., nar. XY, a obžalovanému P. Š., nar. XY, důvěrné informace o chodu v poškozené společnosti G. tak, že jim popsal, která místa by byla vhodná k provedení loupežného přepadení, jaký je rozpis služeb v poškozené společnosti na konkrétní den, kdy jezdí posádka, u které je předpoklad, že se nebude bránit a nepoužije střelnou zbraň, kolik a na jaké místo bankomatu se převáží nejvíce peněž, že kazety s bankovkami obsahují bezpečnostní barvu, která při neoprávněné manipulaci s kazetou bankovky v ní uložené obarví a zničí, jak takovou kazetu otevřít, aby k tomuto poškození bankovek nedošlo, prozradil bezpečnostní kódy k otevření trezorů s kazetami ve vozidle, jak se otevírají vnitřní dveře vozidla, a bezprostředně před provedením stíhaného skutku předal jmenovaným konkrétní informaci o přesné a aktuálně plánované trase vozidla, celkové převážené částce nejméně 30 mil. Kč, sdělil, že převoz v určený den bude provádět vhodná osádka a uvedl její přesný popis, obžalovaný P. Š., nar. XY, oslovil obžalovaného P. B., nar. XY, aby zajistil k realizaci plánované loupeže další osoby, obžalovaný B. za tímto účelem kontaktoval obžalovaného A. L., nar. XY, který s provedením loupeže souhlasil a k přímé realizaci loupežného přepadení získal obžalovaného P. Š., nar. XY, a obžalovaného J. K., nar. XY, dále obžalovaný B. na základě žádosti P. Š. přislíbil opatřit k provedení loupeže dva automobily, obžalovaný P. Š. dále opatřil tři jednoduché mobilní telefony zn. Nokia pro utajenou vzájemnou komunikaci mezi ním a obžalovanými J. A. a J. V., zejména o výše specifikovaných důvěrných informacích o poškozené společnosti G., protože obžalovaný P. B. nezajistil slíbená motorová vozidla, obžalovaný S. M., nar. XY, na žádost obžalovaného P. Š. poskytl užitkové vozidlo svého švagra J. F., nar. XY, tovární značky Fiat Fiorino, červené barvy, registrační značky XY, s vědomím, jak, kdy a kde bude trestná činnost realizována, ve večerních hodinách dne 20. 1. 2013 předal klíče od uvedeného vozidla obžalovanému P. Š., jenž s uvedeným vozidlem v noci na 21. 1. 2013 z místa bydliště samostatně stíhaného J. F. v obci XY, okres Praha-západ, odjel, dne 21. 1. 2013 v ranních hodinách přijel obžalovaný P. Š. do bydliště obžalovaného A. L. v obci XY, okres Praha-východ, uvedeným vozidlem tovární značky Fiat Fiorino, červené barvy, registrační značky XY, které opatřil odcizenými registračními značkami, naložil do vozidla jako spolujezdce obžalované A. L., P. Š. a J. K. a společně odjeli do obce XY, okres Praha-východ, téhož dne v době od 7:25 hodin do 7:40 hodin u objektu č. p. XY v XY ve XY, okres Praha-východ, poté, co uvedené kurzovní vozidlo společnosti G., registrační značky XY, obsahující finanční hotovost v celkové výši 34 061 400 Kč před objektem zastavilo, aby byl doplněn finanční hotovostí bankomat GE Money Bank, a z vozidla vystoupil člen osádky poškozený M. P., nar. XY, aby obhlédl okolí, obžalovaní P. Š. a J. K., maskováni kuklami a vybaveni P. Š. airsoftovou pistolí a J. K. elektrickým obuškem, na pokyn obžalovaných P. Š. a A. L., kteří činnost spolupachatelů koordinovali pomocí krátkovlnné vysílačky, přistoupil obžalovaný P. Š. k M. P., pod pohrůžkou použití střelné zbraně po něm požadoval sdělení bezpečnostních kódů a klíčů od vozidla, následně jej dvěma údery zbraní do hlavy srazil k zemi, a způsobil mu tržné zranění hlavy, které vyžadovalo chirurgické ošetření, z ošacení mu vzali klíče od vozidla, kartu s kódy od trezoru a služební pistoli zn. CZ 2075 40 W, v. č. XY, s pomocí klíčů následně odemkli dveře kurzovního vozidla, odkud v domnění, že dveře odemkl kolega M. P., vystoupil druhý člen posádky F. V., nar. XY, se dvěma kazetami obsahujícími finanční hotovost, kterého poté obžalovaní P. Š. a J. K., opětovně pod pohrůžkou použití střelných zbraní, donutili k položení kazet s penězi na zem, nato ho jeden z nich odvedl na místo, kde na zemi ležel M. P., zde ho donutil si kleknout a se slovy, aby tam čekali a nehýbali se, a po zjištění, že se nedostanou do trezorové části vozidla, podle pokynů obžalovaného L. předaných vysílačkou obžalovaní P. Š. a J. K. odešli s uvedenými kazetami s finanční hotovostí zpět do vozidla Fiat Fiorino a společně s obžalovanými P. Š. a A. L. z místa činu odjeli, přičemž tímto jednáním způsobili společnosti G., se sídlem XY, škodu v celkové výši 2 154 696 Kč a poškozenému M. P. tržné zrnění hlavy bez nutnosti hospitalizace, přičemž kazety s finanční hotovostí v celkové výši 2 100 000 Kč otevřeli obžalovaní P. Š. a A. L. a obžalovaný J. V. převzal z této částky 100 000 Kč, obžalovaný A. 30 000 Kč, obžalovaný S. M. nejméně 50 000 Kč, obžalovaný Š. nejméně 160 000 Kč, obžalovaný K. nejméně 120 000 Kč a ostatní finanční prostředky si převážně přesně nezjištěným způsobem rozdělili obžalovaní Š. a L., obžalovaný P. B., když se dozvěděl o realizaci plánované loupeže, se přihlásil o svůj podíl, ale žádný finanční obnos neobdržel, vozidlo Fiat Fiorino užité při loupeži poté zlikvidoval dosud nezjištěným způsobem A. L., odcizené registrační značky a oblečení a obuv užité při loupeži P. Š. zlikvidoval J. V., obžalovaný P. Š., který není držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence podle §8 zákona č. 119/2002 Sb., se přesně nezjištěným způsobem zbavil pistole tovární značky CZ 2075 40 W, výrobního čísla XY, kterou je třeba považovat za zbraň kategorie „B“ podle §5 zákona č. 119/2002 Sb., přičemž nejméně dne 21. 1. 2013 tuto zbraň přechovával.
7. Za uvedené trestné činy byli odsouzeni
obviněný J. A.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 1. 10. 2017 zařazen do věznice s ostrahou, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 11. 2016, č. j. 4 T 253/2016-69, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců a podle §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 20 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
obviněný P. B.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, přičemž podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu,
obviněný S. M.
podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 47 T 10/2014-2580, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. 6 To 51/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
obviněný A. L.
při nezměněném výroku o vině podle §173 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
8. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozené společnosti.
9. Odvolání obviněných J. K. a P. Š. odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
10. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obvinění J. A., P. B., S. M., A. L. a P. Š. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
11. Obviněný J. A. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Pavla Fabiana dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v nesprávném právním posouzení subjektivní stránky při pomoci k trestnému činu loupeže.
12. Dovolatel namítl, že se soud prvního stupně dopustil porušení zásady in dubio pro reo , §2 odst. 2, 5 tr. ř. Skutkový stav věci podle něj nelze považovat za spolehlivě zjištěný a provedené důkazy za dostačující. Trvá na tom, že nebylo s jistotou prokázáno, že mu byl znám úmysl ostatních pachatelů a úmyslně činil kroky směřující k účasti na konkrétním trestném činu. Závěry soudů obou stupňů o jeho účasti na spáchání loupeže se rozcházejí se skutkovými okolnostmi ohledně jejího průběhu. Jediným usvědčujícím důkazem proti němu je výpověď obviněného V., o jehož věrohodnosti vyjádřil s ohledem na jeho kriminální minulost pochyby. Upozornil, že v den, kdy k loupeži došlo, se nenacházel na pracovišti a nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo měl obviněné kontaktovat skrze textové zprávy, kdy obviněný V. uvedl, že jednu ze zpráv mu zaslal J. U. Z provedených důkazů dále nevyplývá jeho účast na organizované skupině. Orgány činné v trestním řízení dále nepostupovaly v souladu s trestním řádem, když neprovedly výslech svědka P. M., kterého zmínil ve své výpovědi.
13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2017, č. j. 5 T 2/2017-1789, zrušil, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhl taktéž, aby Nejvyšší soud nejprve rozhodl o odkladu vykonatelnosti obou rozhodnutí.
14. Obviněný P. B. podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Hnilici dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že zjištěný a ve skutkové větě popsaný skutkový stav je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že na žádost obviněného Š. kontaktoval obviněného L., pouze na základě výpovědi obviněného Š., kterou dovolatel zcela popřel, a neshromáždil žádné jiné důkazy. Uvedené nebylo potvrzeno ani obviněným L. Výslech obviněného V. se týkal pouze informací, které mu sdělil obviněný Š. Soud pominul skutečnost, že obviněný L. se s obviněným Š. seznámili již dříve před spácháním skutku. Rovněž skutkový závěr, že obviněný věděl o plánované loupeži od obviněného Š., byl učiněn pouze na základě výslechu tohoto obviněného, přičemž obviněný L. uvedené nepotvrdil a obviněný V. měl tuto informaci pouze z doslechu.
15. Soudy obou stupňů nepostupovaly při existenci jiných důkazů v souladu se zásadou in dubio pro reo . Dodal, že obvinění Š. a V. byli hospitalizováni na psychiatrické klinice. Obviněný proto vyžádal znalecký posudek na psychický stav obviněného Š., soud se s tímto návrhem však nevypořádal, čímž se stal opomenutým důkazem. Soud rezignoval taktéž na provedení důkazu jeho cestovními pasy, podle nichž byl v inkriminovanou dobu v zahraničí – i zde se proto jedná o opomenuté důkazy. Soudy podle jeho mínění postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a svou povinností vytvořit ucelený řetěz nepřímých důkazů, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
16. Dále dovolatel namítl nesprávné právní posouzení věci, když jeho nezajištění slíbených motorových vozidel mělo být posouzeno podle §24 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku jako dobrovolné upuštění od dalšího páchání trestné činnosti. Ze skutkové věty dále není zřejmé, jestli o plánované loupeži věděl – což sám popřel. Neobsahuje ani konkrétní náležitosti účastenství, neboť se nejednalo o umožnění ani usnadnění jinému spáchání trestného činu.
17. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2017, č. j. 5 T 2/2017-1789, zrušil, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhl taktéž, aby Nejvyšší soud nejprve rozhodl o odkladu vykonatelnosti obou rozhodnutí.
18. Obviněný S. M. podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Kostky dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný popřel jakoukoli svoji vědomou účast na trestné činnosti, Má za to, že z žádného z provedených důkazů nelze učinit závěr, že jednal s vědomím, jak, kdy a kde bude trestná činnost realizována. Zdůraznil, že byl uznán vinným pouze na základě výpovědi obviněného Š., přičemž ostatní obvinění o něm vůbec nevypovídali nebo měli informace pouze zprostředkovaně od obviněného Š. K obviněnému Š. uvedl, že tento byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení. Nelze ani dovodit jeho vědomost o účasti dalších osob na loupeži. Skutek lze proto kvalifikovat toliko jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c), §21 odst. 1 a §173 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy dále neprovedly jím navrhované důkazy znaleckým posudkem stran věrohodnosti obviněného Š. a výslechem svědkyně L. S.
19. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, zrušil, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhl taktéž, aby Nejvyšší soud nejprve rozhodl o odkladu vykonatelnosti obou rozhodnutí.
20. Obviněný A. L. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Teryngela dovolání, v němž však neoznačil dovolací důvod, o něž svůj mimořádný opravný prostředek opírá. V něm dovolatel uvedl, že součástí jeho odvolání byly dvě námitky, jednak že podle jeho představy mělo jít o odcizení kazet, u nichž se nedal očekávat zisk větší než 4 000 000 Kč, a jednak že jednal v představě, že celá akce je s posádkou domluvena. Jeho jednání proto mělo být z hlediska subjektivní stránky posouzeno jen jako pokus krádeže směřující ke způsobení značné škody. Otázkou skutkového omylu se však ani nalézací ani odvolací soud nezabýval. Uvedená otázka má zásadní význam také pro posouzení jeho spolupachatelství nebo účastenství na trestném činu. Předpokladem spolupachatelství je společný úmysl, ovšem úmysl obviněného směřoval ke spáchání krádeže. To, že došlo k loupeži, mu nemůže být přičítáno k tíži. Pokud jde o odklizení auta, mohlo by se jednat o nadržování k loupeži, protože však pomáhal tímto jednáním i sobě, nelze je takto samostatně posoudit. Způsob hodnocení důkazů vykazuje podle něj extrémním rozpor se skutečným stavem věci z hlediska subjektivní stránky.
21. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2017, č. j. 5 T 2/2017-1789, zrušil, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhl taktéž, aby Nejvyšší soud nejprve rozhodl o přerušení vykonatelnosti obou rozhodnutí.
22. V návaznosti na postup podle §265h odst. 1 tr. ř. obviněný prostřednictvím svého obhájce (podání z 29. 4. 2019) uvedl, že své dovolání podává z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto podání uplatnil stejné argumenty a učinil i shodný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, jako v dovolání ze dne 14. 10. 2018.
23. Obviněný P. Š. podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Peterky dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
24. Obviněný uvedl, že měl v úmyslu odcizit pouze dvě kazety s finanční hotovostí, a stejný záměr měl také obviněný K. Fakticky pak odcizili pouze dvě kazety s finančními prostředky ve výši cca 2 000 000 Kč. Ve spise se nenachází důkaz jejich pokusu odcizit částku 10 000 000 Kč. Skutkový děj i skutkové okolnosti podle něj hrubě nekorespondují s provedenými důkazy. Pokud jde o účast na organizované skupině, před loupeží viděl pouze obviněného L. a následně K., s nikým jiným se fyzicky nesetkal a nikoho ani neznal. Soud však ke svým závěrům dospěl, přestože jeho verzi potvrzují výpovědi dalších obviněných a svědků, když vyšel z výpovědi obviněného V., což je osoba s kriminální minulostí. Jeho výpověď nekriticky převzal, aniž by zkoumal konkrétní okolnosti. Nadto nebylo zmíněno, z jakého důvodu si obviněný vysloužil status spolupracujícího obviněného a jaké výhody pro něj vzešly. Obviněný namítl, že u odvolacího soudu navrhl přehrání kamerového záznamu, z něhož mělo být zřejmé, že do vozidla bezpečnostní agentury nevstupoval, soud se tímto však nezabýval. Má za to, že závěry soudů jsou založeny na domněnkách, které nemají oporu v důkazech. Soudy vůbec nezkoumaly způsob jeho zapojení do celé věci. Bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Jeho jednání mělo být posouzeno podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Byl odsouzen za jednání, kterého se vůbec nedopustil.
25. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 To 20/2018-2048, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2017, č. j. 5 T 2/2017-1789, zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
26. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která v návaznosti na teoretická východiska uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněných, jimiž brojili proti skutkovým zjištěním a hodnocení a rozsahu provedeného dokazování (zejména pokud zpochybnili svou účast v organizované skupině a popřeli, že by se pokusili násilím zmocnit částky odpovídající škodě velkého rozsahu ve smyslu §173 odst. 3 tr. zákoníku, resp. že by poskytli pomoc ke spáchání takového zločinu). Obdobné konstatování platí rovněž pro ty dovolací námitky obviněných J. A. a P. B., jejichž prostřednictvím vytkli nedodržení pravidla in dubio pro reo . I v tomto případě jde o institut procesního práva, jehož případné porušení není způsobilé naplnit hmotně právní povahu uvedeného dovolacího důvodu.
27. Státní zástupkyně uvedla, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení důkazů přichází v úvahu v případě extrémního nesouladu provedených důkazů a na jejich podkladě přijatých skutkových zjištění, který může být shledán tehdy, když skutkové závěry soudů nemají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Takový extrémní nesoulad provedených důkazů a na jejich podkladě přijatých skutkových zjištění však v trestní věci obviněných není možné dovodit. Ostatně obvinění J. A. a S. M. existenci extrémního nesouladu ani výslovně nenamítli.
28. Ze spáchání přisouzeného jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně usvědčují všechny obviněné zejména výpovědi spoluobviněných J. V., resp. P. Š., jejichž věrohodností se soud prvního stupně řádně zabýval. Skutkový stav věci popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v citovaném rozsudku přitom zcela logicky vyplývá z důkazů provedených v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a vyhodnocených podle zásad vyjádřených v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a tedy v souladu s jejich skutečným obsahem bez známek jakékoli deformace, včetně povinné reakce na obhajobu uplatněnou obviněnými. Z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu i z podrobného odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah jednak mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů a na tomto podkladě přijatými skutkovými zjištěními a jednak mezi skutkovými a dovozenými právními závěry.
29. Pokud jde o námitku P. Š. stran věrohodnosti spolupracujícího obviněného J. V., tato rovněž není způsobilá naplnit jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podmínky, za kterých státní zástupce označí obviněného za spolupracujícího obviněného, jsou vymezeny v ustanovení §178a tr. ř. a citované ustanovení je procesní normou, jejíž případné porušení není způsobilé naplnit hmotně právní dovolací důvod podle citovaného ustanovení. Obdobné konstatování platí i pro námitky obviněných P. B. a S. M., kteří zpochybnili věrohodnost spoluobviněného P. Š. Pokud jde o podíl obviněného P. B. na posuzované trestné činnosti, ten vyplývá nejen z výpovědi spoluobviněného P. Š., ale i z výpovědi spoluobviněného J. V., který potvrdil, že obviněný P. B. sice hovořil o jiné domluvě ohledně své účasti na žalovaném zločinu, avšak požadoval zaplacení podílu z loupeže. Poukazované svědecké výpovědi tedy jednoznačně svědčí o aktivní účasti obviněného P. B. na posuzované trestné činnosti.
30. Námitky obviněných J. A. a P. Š., že soudy neprovedly některé jimi navrhované důkazy, neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli uplatněný důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. V trestní věci obviněných J. A. a P. Š. se tak stalo, protože soud prvního stupně (viz s. 29 jeho rozsudku) a odvolací soud (viz s. 12 a 13 jeho rozsudku) v označených pasážích odůvodnění svých rozhodnutí zřetelně vyložily, proč nevyhověly návrhům obviněných na provedení dalších důkazů.
31. K dovolání obviněného P. B. statní zástupkyně uvedla, že vznesl i takové námitky, které sice obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nejsou důvodné. Jedná se o námitky, jimiž obviněný zpochybnil znaky pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Znaky účastenství ve formě pomoci podle ní obviněný P. B. naplnil tím, že slíbil opatřit hlavním pachatelům motorová vozidla k provedení loupeže. Nevznikají podle názoru státní zástupkyně žádné pochybnosti o tom, že obviněný byl alespoň rámcově seznámen s tím, k jakému účelu má předmětná vozidla opatřit. Ostatně sám obviněný se v době po provedení loupežného jednání dotazoval spoluobviněného J. V., zda mu bude vyplacen příslušný finanční podíl.
32. Pomoc ke zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku může účastník poskytnout hlavnímu pachateli před vlastním spácháním citovaného zločinu nebo jeho pokusu, dále v době páchání zločinu nebo až ve fázi jeho dokončování. Od těchto jednotlivých fází páchání trestného činu se pak odvíjí i povaha a způsob poskytnuté pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jestliže tedy obviněný P. B. přislíbil před vlastním spácháním žalovaného pokusu zločinu loupeže dodat dvě motorová vozidla, pak má takový příslib povahu usnadnění spáchání uvedeného zločinu, jak správně uzavřely soudy obou stupňů, a to bez ohledu na to, zda nakonec jím daný slib dodržel.
33. Rovněž námitka, že nezajištění slíbených vozidel k provedení loupeže mělo být posouzeno jako dobrovolné upuštění od dalšího účastenství na trestném činu, sice obsahově naplňuje uplatněný dovolací důvod, avšak její důvodnosti nelze přisvědčit. Ať již byly důvody rozhodnutí obviněného o nezajištění vozidel určených k provedení zločinu loupeže jakékoli, rozhodně nelze popsanou nečinnost obviněného považovat za odstranění nebezpečí ve smyslu §24 odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Okolnost, že obviněný P. B. nakonec předmětná vozidla neopatřil, zde proto nemá žádný význam ve prospěch jím prosazovaného závěru o zániku jeho trestní odpovědnosti. Obviněný totiž nepodnikl nic, co by odpovídalo zákonným podmínkám zániku jeho trestní odpovědnosti účastníka.
34. Pokud jde o dovolání obviněného A. L., ten sice neuvedl žádný dovolací důvod podle §265b tr. ř., nicméně s jistou dávkou tolerance lze podle státní zástupkyně z kontextu jeho odůvodnění dospět k závěru, že nesouhlasí s právním posouzením skutku. K jeho námitkám je třeba uvést, že rozhodná skutková zjištění v této věci vylučují, aby obviněný A. L. vůbec nepředpokládal, že ze strany obviněných P. Š. a J. K. by mělo dojít ke skutečnému násilnému jednání vůči posádce kurzovního vozidla. Z výpovědi obviněného P. Š. sice vyplynulo, že o loupeži měl být předem informován jeden člen posádky (konkrétně řidič kurzovního vozidla), avšak nic takového se v řízení neprokázalo. Navíc pokud by obviněný skutečně vycházel z takové dohody pouze s jedním členem posádky, zůstal by zde ještě její druhý člen, u něhož jmenovaný obviněný takovou dohodu naopak předpokládat nemohl.
35. Nemůže proto obstát ani námitka obviněného, že jednal s pouhým úmyslem odcizit cizí věc. Obviněný nemohl totiž vůbec spoléhat na to, jak se zachová další člen posádky. Přitom svědek M. P. ve své výpovědi podrobně popsal, jak došlo k loupeži a jaké bylo vůči němu užito násilí. Jeho svědeckou výpověď podporuje též výpověď svědka F. V. V posuzované věci tedy rozhodně nešlo o nějaké předstírané násilí, přičemž obviněný A. L. neměl žádný důvod se domnívat, že jde pouze o pokus přisvojit si cizí věc jejím zmocněním ve smyslu skutkové podstaty trestného činu krádeže. Naopak tento obviněný znal všechny rozhodné okolnosti, za které se společně s dalšími obviněnými pokusil zločin loupeže podle §21 odst. 1 a §173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku dokonat.
36. K námitce obviněného, týkající se skutkového omylu podle §18 odst. 2 tr. zákoníku uvedla, že obviněný A. L. koordinoval vlastní průběh přepadení posádky kurzovního vozidla přímo na místě. Jak vyplývá z celkového popisu událostí, musel si být vědom toho, že posádka přepadeného kurzovního vozidla převáženou finanční hotovost dobrovolně nevydá, a tedy se tak nemůže stát bez použití násilí. Rozhodně tak nejednal ve skutkovém omylu. Navíc je zřejmé, že těmito námitkami vyjadřuje nesouhlas s učiněnými skutkovými zjištěními, což bez dalšího nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
37. Obviněný S. M. namítanou nesprávnost právního posouzení skutku založil na nesouhlasu s výsledky provedeného dokazování, což ovšem neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který opřel své dovolání. Z provedeného dokazování (zejména z výpovědí spoluobviněných P. Š. a J. V.) je zřejmé, že obviněný S. M. zajistil pro provedení loupeže vozidlo a byl také informován o účelu zajištění předmětného vozidla. Je tedy nepochybné, že obviněný S. M. musel vědět o tom, že jiné osoby mají v úmyslu spáchat citovaný zločin. Přitom na sebe dobrovolně převzal úlohu osoby, která se provedením dílčího úkolu (zajištěním vozidla) včlenila do koordinované činnosti uvedené organizované skupiny.
38. Žádné pochybnosti podle státní zástupkyně nevznikají ani o závěru soudů obou stupňů, že obviněný svým činem naplnil i přísnější kvalifikační znak skutkové podstaty zločinu loupeže v podobě hrozící škody velkého rozsahu podle §173 odst. 3 tr. zákoníku. Jestliže se totiž hlavní pachatelé pokusili násilím zmocnit peněžních prostředků, které v inkriminovanou dobu převáželo kurzovní vozidlo, přičemž obviněný S. M. jim v uskutečnění tohoto úmyslu poskytl pomoc v podobě zajištění zmiňovaného vozidla, usnadnil jim tím spáchání zločinu podle citovaného ustanovení trestního zákoníku. Přitom k naplnění uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby postačí i zavinění ve formě nedbalosti [viz §17 písm. a) tr. zákoníku]. V posuzované věci je tedy správný závěr o tom, že obviněný S. M. naplnil žalovaným skutkem subjektivní stránku pomoci k pokusu zločinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §21 odst. 1 a §173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
39. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných J. A., S. M. a P. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1, 2 tr. ř. a dovolání obviněných P. B. a A. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jsou zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
40. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a, h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Stran posledně uvedené skutečnosti jedinou výjimku tvořilo dovolání obviněného A. L., neboť v jeho dovolání nebyl uveden dovolací důvod, o nějž tento obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opírá, avšak na tuto skutečnost reagoval dovolací soud tak, že spis vrátil (č. l. 2638) soudu prvního stupně k postupu podle §265h odst. 1 tr. ř. Na jeho podkladě obviněný prostřednictvím svého obhájce (č. l. 2641-2644) odstranil obsahovou vadu podaného dovolání, když výslovně uvedl, že své dovolání podává z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
41. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.
42. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
43. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
44. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
45. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
46. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
b) vlastní posouzení dovolání
K dovolání obviněného J. A.
47. Jak plyne z obsahového shrnutí dovolání tohoto obviněného (bod 10.), jeho dovolací argumentace spočívá výlučně na zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Vytýká-li dovolatel těmto soudům porušení pravidla in dubio pro reo , tvrdí-li, že skutková zjištění soudů nejsou jednoznačná, že jeho účast na činu ve zjištěném rozsahu nevyplývá z provedených důkazů, brojí-li vůči způsobu naložení s výpovědí spoluobviněného V., resp. jejím hodnocením, a namítá-li nevyhovění jeho důkaznímu návrhu, pak uplatňuje námitky ryze skutkového a procesního charakteru, které jsou nepodřaditelné pod jím uplatněný (avšak ani žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený) dovolací důvod. Jeho argumentace se s obsahovým zaměřením dovolacího důvodu určeného k nápravě vad spočívajících ve vadném právním posouzení soudy zjištěného skutku, či jiné vady hmotně právního charakteru, která by ovlivnila správnost vydaného rozhodnutí (založila jeho nezákonnost) zcela rozchází.
48. Námitky, které obviněný vznáší, současně nejsou způsobilé ani k tomu, aby na jejich podkladě dovolací soud přistoupil k požadované kasaci napadených rozhodnutí z hlediska potřeby zajištění práva obviněného na spravedlivý proces. V dovolání obviněného není totiž obsaženo nic, co by věci dodávalo ústavní rozměr. Obviněný setrvává na polemice se skutkovými a právními závěry soudů nižších stupňů, aniž by tvrdil existenci takové vady, na niž by musel dovolací soud z hlediska zajištění ochrany jeho základních práv reagovat. Skutkovým zjištěním soudů učiněným k jeho osobě totiž nelze vytknout vadu spočívající v nesouladu, natož extrémním, s obsahem provedených důkazů. Hodnotícím postupům soudů nelze vytýkat libovůli, rozhodnutí nejsou zatížena ani vadou spočívající v opomenutých důkazech, neboť neprovedení důkazu navrženého obviněným bylo zdůvodněno a ani samotný dovolatel, který toto pomíjí, netvrdí, že by tak bylo učiněno způsobem zcela nedostatečným.
49. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný J. A. své dovolání podal z jiného důvodu, než je upraven v §265b tr. ř.
K dovolání obviněného P. B.
50. Skutkový charakter má v podstatné části i dovolání tohoto obviněného, a to konkrétně tehdy, namítá-li, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, že tato ve vztahu k jeho osobě soudy vystavěly pouze na základě výpovědi obviněného Š., neboť výslech obviněného V. se týkal pouze informací, které mu sdělil tento obviněný. Procesní charakter mají námitky dovolatele stran opomenutých důkazů a tvrzení, že k porušení práva obviněného na spravedlivý proces došlo v důsledku porušení povinnosti soudů vytvořit ucelený řetěz nepřímých důkazů.
51. K těmto námitkám, které uplatněnému dovolacímu důvodu nevyhovují, dostačuje uvést, že zabývat se otázkou toho, do jaké míry je uzavřen řetězec nepřímých důkazů, je-li vina obviněného budována na důkazu přímém (výpovědi spoluobviněného Š.) a jej podporujících důkazech (např. výpovědi spoluobviněného V.) je zcela nepřípadné. Navíc dovolatel pomíjí ten fakt, že nalézací soud své skutkové zjištění o jeho participaci na činu buduje i na výpovědi spoluobviněného L. ze stadia přípravného řízení. Okruh usvědčujících důkazů je proto širší, než ten, který se obviněný snaží svými námitkami zpochybnit. Rovněž tak zasahovat do hodnotících úvah soudů nižších stupňů, nelze-li jim vytýkat libovůli, dovolacímu soudu nepřísluší. K námitce opomenutých důkazů lze uvést, že skutečností zůstává, že žádné z rozhodnutí soudů nižších stupňů nezaujalo jednoznačné stanovisko k údajnému důkaznímu návrhu tohoto obviněného, avšak obsah str. 28 rozsudku nalézacího stupně umožňuje učinit závěr, že zde obsaženou argumentací uvedený soud implicitně vyjádřil to, že doplnění dokazování v navrženém rozsahu považuje za nepotřebné pro své rozhodnutí. Snaží-li se totiž obviněný zpochybněním věrohodnosti obviněného Š. dosáhnout stavu, kdy by o jeho účasti na spáchaném přepadení neexistoval důkaz dostatečně průkazné hodnoty, opět pomíjí, že podle soudu jsou údaje sdělené tímto obviněným podporovány výpovědí obviněného L., a to nejen stran jeho zapojení do skupiny, která čin spáchala, ale i ohledně původního příslibu obviněného B. opatřit pro spáchání činu vozidla. Navíc je nezbytné zdůraznit, že z protokolu o veřejném zasedání konaném o odvolání (č. l. 2021-2037) neplyne, že by obviněný takový důkazní návrh uplatnil. Je totiž možno odkázat na vyjádření jeho obhájce, který při přednesu odvolání (č. l. 2024-2025) tento návrh nevznesl. Stanovisko obhajoby je pak zcela zřejmé z protokolace na č. l. 2030, podle níž obhájci obviněných B. a L. žádné důkazní návrhy neměli. Pokud snad obhájce obviněného M. tuto otázku nadnesl, neučinil tak způsobem, na který by musel odvolací soud procesním způsobem a následně v odůvodnění svého rozhodnutí reagovat. Tento obhájce (č. l. 2025) totiž dal pouze soudu ke zvážení, zda provede důkaz znaleckým posudkem. Takové vyjádření není možno považovat za důkazní návrh, o němž by měl soud procesně rozhodnout a k němuž by se následně musel ve smyslu §125 odst. 1 věta druhá tr. ř. v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně vyjádřit. K otázce pasů dostačuje odkázat na č. l. 1698, kdy podle protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 9. 2017 byly dva pasy obviněného B. předloženy stranám k nahlédnutí. Protože se nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku zaobíral i otázkou pobytu obviněného B. v zahraničí, resp. i jeho krátkodobými pobyty na území republiky, je zřejmé, že neshledal potřebu nějakého dalšího doplnění dokazování v uvedeném směru.
52. Hmotně právní povahu má námitka dovolatele, že v jeho případě mělo být aplikováno ustanovení §24 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. K této námitce lze uvést následující skutečnosti.
53. Podle §24 odst. 3 tr. zákoníku [t]restní odpovědnost účastníka [pozn. tedy i pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za něhož je napadenými rozhodnutími dovolatel důvodně označen] zaniká, jestliže dobrovolně upustil od dalšího účastenství na trestném činu a
a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, nebo
b) učinil o účastenství na trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.
54. Podle §24 odst. 4 tr. zákoníku [j]e-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti účastníka, který takto jednal, je-li čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení.
55. V kontextu citovaných ustanovení a toho, co uplatňuje ve svém dovolání obviněný, dostačuje plně odkázat na vyjádření státní zástupkyně, která důvodně uvedla, že dovolatel vůbec podle skutkových zjištění soudů neučinil nic, co zákon požaduje. K zániku trestní odpovědnosti účastníka totiž nedostačuje jeho pasivita, na niž poukazuje obviněný, nýbrž jeho aktivní přístup, v němž se zobrazuje změna jeho postoje. Aby mohly soudy dospět k závěru, že došlo k zániku trestní odpovědnosti dovolatele, muselo by být zjištěno, že buď
56. odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, nebo učinil o účastenství na trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Nic takového však zjištěno nebylo. Pokud je v §24 odst. 4 tr. zákoníku uvedeno, že za situace, kdy je na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti účastníka, … je-li čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení, pak k zániku jeho trestní odpovědnosti může dojít opět jen za situace jeho předchozího aktivního jednání podle odstavce 3 (viz část věty který takto jednal , jež odkazuje na aktivitu předpokládanou v odstavci třetím) .
57. Je nutno dodat, že uvedený právní závěr stran nesplnění podmínek zániku trestní odpovědnosti obviněným se vztahuje i k té části jeho jednání, která podle soudů nižších stupňů odůvodnila posouzení jeho činu jako pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k pokusu zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Usnadnění spáchání činu ze strany obviněného B. soudy (str. 32 rozsudku soudu prvního stupně, str. 16 rozsudku soudu odvolacího) shledaly ve faktu, že k jeho realizaci získal obviněného L., jenž dále zajistil účast dalších osob a sám se výrazným způsobem osobně na spáchání činu podílel. Ve vztahu k původním iniciátorům, zejména pak obviněnému Š., který se činu dopustil jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, jeho spáchání významně usnadnil, neboť přispěl ke vzniku organizované skupiny, která posléze čin realizovala.
58. Přisvědčit nelze námitkám dovolatele, z nichž má plynout, že popis skutku nevyjadřuje nezbytnou subjektivní stránku trestného činu ( „[z] této skutkové věty však není zřejmé, jestli jsem o plánované loupeži já osobně věděl…“ ), resp. „konkrétní náležitosti účastenství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a), b) c) TZ…“. Skutkové zjištění, podle něhož „obžalovaný P. Š., nar. XY, oslovil obžalovaného P. B., nar. XY, aby zajistil k realizaci plánované loupeže další osoby, obžalovaný B. za tímto účelem kontaktoval obžalovaného A. L., nar. XY“, dostatečně vyjadřuje nejen obviněným popíranou vědomostní složku jeho úmyslného zavinění, nýbrž i složku volní. Není důvod pochybovat o tom, že ve výše vyloženém směru obviněný pomoc poskytl ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
59. Pokud jde o námitku, že skutek nevyjadřuje znaky účastenství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. zákoníku, je tato zcela bezpředmětná, neboť dovolatel nebyl shledán vinným organizátorstvím či návodem, tedy těmi formami účastenství stricto sensu (v užším slova smyslu), jež citovaná ustanovení upravují. Pokud jde o formu pomoci, ta je vyjádřena v rozsahu umožňujícím hmotně právní subsumpci skutku, jímž byl obviněný shledán vinným, pod zákonné znaky skutkové podstaty odvolacím soudem užité.
60. Uvedené skutečnosti vedou k závěru, že v části, v níž obviněný podal své dovolání z formálního hlediska způsobem vyhovujícím obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak zjevně neopodstatněně.
K dovolání obviněného S. M.
61. Ryze procesní a skutkové jsou dovolací námitky obviněného M., a to zejména v části, kdy tvrdí že nelze učinit závěr, že jednal s vědomím, jak, kdy a kde bude trestná činnost realizována a kdy namítá, že byl uznán vinným pouze na základě výpovědi obviněného Š. Toliko zdánlivě má charakter námitky hmotně právní jeho tvrzení, že skutek, jímž byl uznán vinným lze proto kvalifikovat toliko jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c), §21 odst. 1 a §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť důvodnost této příznivější kvalifikace skutku staví na jiném skutkovém základě, když prosazuje závěr, že u něj nelze dovodit jeho vědomost o účasti dalších osob na loupeži. Námitka, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy znaleckým posudkem stran věrohodnosti obviněného Š. a výslechem svědkyně L. S., se také zcela míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem, navíc nemá ani žádnou relevenci z hlediska celkového posouzení věci, neboť neprovedení důkazů soudy ve svých rozhodnutích zdůvodnily.
62. Protože dovolací soud neshledává žádný důvod k tomu, aby zasáhl do skutkových zjištění, z nichž vyšly soudy nižších stupňů při posuzování viny tohoto dovolatele, a protože tvrzenou nesprávnost právního posouzení skutku staví obviněný na jiném skutkovém základě, je třeba při zhodnocení důvodnosti jeho mimořádného opravného prostředku dovodit závěr, že své dovolání podal z jiného důvodu než je upraven v §265b tr. ř.
K dovolání obviněného A. L.
63. Obviněný L. uplatnil ve svém dovolání námitky, které jsou formálně vyhovující jím deklarovanému důvodu dovolání. Protože tyto jsou obsahově shodné s námitkami, které vůči rozhodnutím soudů nižších stupňů uplatil ve svém dovolání obviněný P. Š., může dovolací soud ve své podstatě zopakovat (s úpravou k obhajobě obviněného L.) to, co jako obiter dictum uvedl ve svém usnesení, jímž rozhodl o dovolání obviněného Š. (usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 383/2019).
64. Požadavku obviněného na odlišné právní posouzení skutku nelze vyhovět proto, že k tomu neposkytuje prostor skutkové zjištění, které soudy nižších stupňů učinily.
65. Tvrzení obviněného, že není dána subjektivní stránka zločinu, jímž byl uznán vinným, s ohledem na jeho přesvědčení, že nejméně jeden z pracovníků bezpečnostní agentury byl seznámen s tím, že dojde k přepadení vozidla, nelze přisvědčit. Není tomu tak jen proto, že nic takového (míněno subjektivní propojení posádky vozidla s pachateli) nebylo důkazním řízením prokázáno, ale i pro to, že taková vědomost obviněného by na právní kvalifikaci činu, na němž aktivně jako spolupachatel participoval, nic neměnila. I pokud by totiž počítal s alternativou, že jeden z členů posádky je o přepadení vozidla informován a svým počínáním jim odcizení převážené hotovosti usnadní, nutně musel brát v úvahu to, že ve vztahu k druhému, do věci nezasvěcenému členu posádky, bude působeno na jeho vůli ve snaze, aby převáženou hotovost – za užití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí vůči němu pachateli přepadení – vydal. Pokud obviněný ve svém dovolání tvrdí, že byl přesvědčen, že přepadení bude pouze předstírané, předkládá nově zcela jinou skutkovou alternativu, než kterou uplatnil v rámci své obhajoby před soudy nižších stupňů. Za přepadení toliko „sehrané“ by muselo být toto pokládáno jen v případě, že by se tak dělo ze strany všech na něm zúčastněných osob (tj. i celé posádky vozidla). Tak tomu přitom, a to ani v subjektivní představě obviněného, nebylo.
66. V rámci své procesní výpovědi totiž uvedl, co v narativní části rozsudku zmínil soud prvního stupně na str. 14, tj. že poslední informace byla, že jeden z členů posádky bude spolupracovat v tom smyslu, že nikdo z nich nebude klást odpor. Nelze nezmínit, že i podle tvrzení obviněného Š. (str. 11 rozsudku) o chystaném přepadení vozidla měl vědět jen jeden z řidičů. Obviněný se proto nemohl vůbec spoléhat na to, jak se zachová další člen posádky. Vzhledem k tomu, že svědek M. P. ve své výpovědi podrobně popsal, jak došlo k loupeži a jaké bylo vůči němu užito násilí (jeho svědeckou výpověď navíc podporuje též výpověď svědka F. V.), lze uzavřít, že v posuzované věci rozhodně nešlo o nějaké předstírané násilí. Pokud nyní obviněný svou dovolací argumentaci staví na tvrzení, že ve skutečnosti měl (mylnou) představu o tom, že o přepadení byla předem informována celá posádka vozidla, nemůže být tato argumentace zohledněna v rozhodování dovolacího soudu, neboť ten může z hlediska správného právního posouzení skutku vycházet zásadně jen ze skutku, který byl soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování zjištěn, případně zjištěn měl být (v případě, že by hodnocení důkazů bylo možno označit za svévolné a v důsledku toho zjištěný skutkový stav neodpovídající provedeným důkazům v rozsahu zakládající tzv. extrémní nesoulad v jeho výkladu Ústavním soudem).
67. Již proto je třeba požadavek obviněného na překvalifikaci jeho jednání do podoby odpovědnosti za trestný čin krádeže považovat za neodůvodněný. Nad rámec toho lze dodat, že uvažovat o odpovědnosti dovolatele za trestný čin krádeže v situaci, kdy by osádka vozidla byla s pachateli smluvena na fingovaném přepadení, jež by mělo toliko „na oko“ odůvodnit ztrátu převážené hotovosti, je nepřípadné. Za takového skutkového stavu věci by bylo nutno zvažovat trestní odpovědnost osádky vozidla, která by jednala způsobem odporujícím účelu svěření převážené hotovosti. V případě dovolatele (a dalších na činu participujících osob) by pak bylo nezbytné uvažovat o formách trestné součinnosti skupiny pachatelů ve vztahu ke kvalifikaci podle §206 tr. zákoníku.
68. Nepřípadné jsou vývody dovolatele o tom, že jednal ve skutkovém omylu o skutečnostech podmiňujících jeho trestní odpovědnost. Z výše zmíněné procesní výpovědi obviněného plyne, že ten v žádném skutkovém omylu (ve vztahu k posádce vozidla jako celku) nejednal. Zcela lichá je jeho námitka, že mylně předpokládal svolení poškozeného. Obviněný (ani pro alternativu subjektivní kooperace posádky vozidla s pachateli přepadení) nemohl počítat s tím, že by zaměstnanci společnosti provádějící přepravu finanční hotovosti mohli být považováni za poškozeného, který by byl oprávněn udělit svolení k tomu, aby se této hotovosti zmocnili a naložili s ní podle svých představ.
69. Za důvodnou nelze pokládat ani námitku obviněného, že nejednal s úmyslem získat prostředky v hodnotě přesahující hranici škody velkého rozsahu. Byť s ohledem na vývojové stadium pokusu, jímž byl dovolatel shledán vinným, nelze (na rozdíl od činu dokonaného) poukázat na to, že kvalifikovaná skutková podstata zločinu loupeže podle §173 odst. 3 tr. zákoníku, k jejímuž naplnění dojde tehdy, způsobí-li pachatel činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, tj. v částce dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku), nevyžaduje, aby bylo k tomuto kvalifikačnímu znaku prokázáno úmyslné zavinění pachatele [viz §17 písm. a) tr. zákoníku], nelze přehlédnout fakt, že touto svou námitkou (ostatně uplatněnou i dalšími obviněnými) se zabývaly již soudy nižších stupňů. Protože se s ní v dostatečném rozsahu přesvědčivě vypořádaly, odkazuje Nejvyšší soud na příslušné pasáže jejich rozhodnutí (str. 26 a 31 rozsudku soudu nalézacího, str. 13 rozsudku soudu odvolacího).
70. S ohledem na uvedené skutečnosti je nezbytné mít dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného P. Š.
71. Zjevná snaha o prosazení vlastní verze skutkového děje plyne rovněž z dovolání obviněného P. Š., který své dovolání buduje na tvrzení, že měl v úmyslu odcizit pouze dvě kazety s finanční hotovostí a že se ve spise nenachází důkaz o pokusu odcizit částku 10 mil. Kč. V návaznosti na to se snaží zpochybnit výpověď spoluobviněného V. Stran první námitky dostačuje odkázat na to, co bylo uvedeno k podobně formulované výhradě stran výše hrozící škody v bodě 67., ohledně zpochybňování údajů obviněného V. pak na to, co ve svém vyjádření uvedla státní zástupkyně (bod 28.), resp. co k této otázce odeznělo v odůvodnění napadených rozhodnutí (str. 26 rozsudku soudu prvního stupně, str. 12 rozsudku soudu druhého stupně).
72. K námitce, jíž se obviněný snaží zpochybnit závěr o důvodnosti užití kvalifikačního znaku upraveného v §173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. že před loupeží viděl pouze obviněného L. a následně K., stačí připomenout, že k jeho naplnění dostačuje, je-li čin spáchán alespoň skupinou tří pachatelů, mezi nimiž probíhá dělba činností, jež zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Je tudíž možno konstatovat, že i po stránce subjektivní jsou u tohoto dovolatele dány veškeré předpoklady pro to, aby jeho jednání bylo posouzeno za užití znaku spáchání činu uvedeného v odstavci 1 jako členem organizované skupiny. Obviněný jednal jako přímý pachatel společně s obviněným K., kdy tito dva vlastní přepadení provedli, a to za koordinace svého jednání s obviněnými L. a Š. Nevzniká žádná pochybnost o tom, že o účasti těchto osob na činu nevěděl. Omezuje-li obviněný svou vědomost o účasti dalších osob na činu jen na spoluobviněného L. a K., popírá svým tvrzením skutková zjištění soudů, z nichž mimo jiné plyne, že obviněný Š. „naložil do vozidla jako spolujezdce obžalované A. L., P. Š. a J. K.“. O tom, že čin byl spáchán organizovanou skupinou ve smyslu uvedeného kvalifikačního znaku, nevzniká žádná pochybnost. Ostatně zcela odpovídající zdůvodnění užité právní kvalifikace je obsaženo v napadených rozhodnutích (str. 30 rozsudku soudu nalézacího, str. 14-15 rozsudku soudu odvolacího). Stejně tak je nutno jako zcela nedůvodné odmítnout i další výhrady tohoto dovolatele vůči skutkovým zjištěním soudů, jimiž se snaží bagatelizovat svoji roli při spáchání trestného činu. Domáhá-li se toho, aby jeho jednání bylo posouzeno toliko v podobě právní kvalifikace podle základní skutkové podstaty trestného činu, činí tak nikoli formou zpochybnění důvodnosti soudy užití právní kvalifikace ve vztahu k vyjádřeným skutkovým zjištěním, nýbrž naopak (a tudíž nepřípustně) změnou vlastního skutku cestou prosazování vlastních, avšak zcela neopodstatněných, skutkových závěrů.
73. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že obviněný Š. své dovolání podal z jiného důvodu, než je upraven v 265b tr. ř.
V.
Závěrečné shrnutí
74. Z důvodů, které v jednotlivosti ve vztahu ke každému z dovolatelů zvlášť vyložil dovolací soud v části IV. tohoto usnesení, rozhodl Nejvyšší soud o podaných dovoláních v souladu s návrhem, který ve svém vyjádření učinila státní zástupkyně. Protože se ztotožnil s jejím hodnocením, že dovolání obviněných J. A., S. M. a P. Š. neobsahují žádnou hmotně právně argumentaci, rozhodl o odmítnutí dovolání těchto tří obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněných P. B. a A. L., která hmotně právní argumentaci obsahovala, odmítl Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť byla vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná.
75. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
76. Obvinění J. A., P. B., S. M. a A. L. učinili podnět, aby předseda senátu před rozhodnutím dovolacího soudu o podaných dovoláních odložil, resp. přerušil výkon jimi napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů. Uvedené podněty, o nichž na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. není nezbytné vydat samostatné rozhodnutí, byly předsedou senátu dovolacího soudu zváženy a s ohledem na tu skutečnost, že dovolací argumentace nevedla k zásadnímu zpochybnění zákonnosti napadených rozhodnutí, nebyly vyslyšeny. Důvod, pro který by předseda senátu měl podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodnout způsobem v nich navržených, nebyl v posuzované věci shledán.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu