ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.73.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 73/2019-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2019 o dovolání, které podali obvinění R. Ř. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, a A. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2018, č. j. 5 To 56/2015-4382, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 4/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání jako nepřípustná odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2015, č. j. 7 T 4/2012-3522 , byli obvinění R. Ř. a A. P. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad I.) a pokračujícím přečinem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad II.), kterých se podle zjištění tohoto soudu dopustili (zkráceně uvedeno) tím, že
I. R. Ř. jako jednatel společnosti G., se sídlem XY, ul. XY, fakticky řízené na adrese XY, okres XY, a A. P. jako ředitel této společnosti s generální plnou mocí k jejímu řízení, s vědomím toho, že tato společnost je nejpozději od 31. 12. 2007 v úpadku jak formou insolvence, tak i předlužení ve smyslu tehdy platného zákona o konkurzu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., neboť
již ke dni 30. 6. 2007 i ke dni 31. 12. 2007 vykazovala závazky po splatnosti k více věřitelům po delší dobu,
a její majetek 31. 12. 2007 nestačil ke krytí splatných závazků z obchodního styku, při zohlednění toho, že vědomě v rozporu s ustanovením §7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, nenechali odepisovat nedobytné pohledávky v celkové výši nejméně 24,424.342,38 Kč za spřízněnými osobami, konkrétně za spol. G. a G., které byly nejpozději od počátku roku 2006 v úpadku formou předlužení i insolvence, což oběma obžalovaným bylo známo, neboť obž. R. Ř. v obou společnostech působil jako jediný jednatel a obž. A. P. ve spol. G. jako prokurista, vše v úmyslu zkreslit stav hospodaření a jmění spol. G.
po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu vylákat pro spol. G. od jejích dodavatelů zboží či služby i přesto, že věděli, že spol. G. jim nebude schopna s ohledem na nepříznivý ekonomický stav uhradit v termínech splatnosti ani později sjednané pořizovací ceny, což se i stalo,
od ledna 2008 do května 2009 nadále za společnost G. objednávali na okrese XY i jinde po celém území ČR i v zahraničí, u svých obchodních partnerů zboží a služby, o úpadku G., je předem neinformovali, v účetnictví tento stav vědomě zakrývali, faktury za odebrané zboží a služby v době splatnosti ani poté nehradili, příp. na jejich úhradu provedli pouze dílčí platby, […], kdy v souhrnu jednáním popsaným pod body ad. I. 1. – 35. způsobili škodu ve výši 55,613.643,40 Kč,
II. R. Ř. jako jednatel společnosti G., se sídlem XY, ul. XY, fakticky řízené na adrese XY, okres XY, a A. P. jako ředitel této společnosti s generální plnou mocí k jejímu řízení,
s vědomím toho, že tato společnost byla nejpozději od 31. 12. 2007 v úpadku jak formou insolvence, tak i předlužení ve smyslu tehdy platného zákona o konkurzu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., neboť
již ke dni 30. 6. 2007 i ke dni 31. 12. 2007 vykazovala závazky po splatnosti k více věřitelům po delší dobu,
a její majetek ke dni 31. 12. 2007 nestačil ke krytí splatných závazků z obchodního styku, při zohlednění toho, že oba obžalovaní vědomě v rozporu s ustanovením §7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, nenechali odepisovat nedobytné pohledávky v celkové výši nejméně 24,424.342,38 Kč za spřízněnými osobami, konkrétně za spol. G. a G. které byly nejpozději od počátku roku 2006 v úpadku formou předlužení i insolvence, což oběma obžalovaným bylo známo, neboť obž. R. Ř. v obou společnostech působil jako jediný jednatel a obž. A. P. ve spol. G. jako prokurista, vše v úmyslu zkreslit stav hospodaření a jmění spol. G.,
v období od ledna 2008 do března 2009 v XY v rozporu se zásadou rovnoměrného a poměrného uspokojení věřitele uhradili dílem převodem finančních prostředků, dílem formou zápočtu spřízněné společnosti EDG Plus se sídlem 112 Av. de Paris, 94399 Vincennes (dále jen EDG) celkem 16,820.017 Kč a dne 1. 10. 2008 spřízněné společnosti EFIBA-Handelsgesellschaft MBH&CO Organisetions KG, se sídlem 27211 Basum, Carl Ziess Zeiss Str. 6, SRN (dále jen EFIBA), celkem 12,677.110,50 Kč, přestože dle zásad poměrného uspokojení mělo být ve prospěch těchto společností uhrazeno v souhrnu pouze 99,15% nominální hodnoty jejich pohledávek, tj. 29,247.047,4 Kč,
a zmařili tak byť i částečně uspokojení pohledávek dalších věřitelů (konkretizovaných v bodech 1-4) , v jejichž prospěch neprovedli žádné platby, příp. provedli platby nižší, než které by odpovídaly zásadám poměrného uspokojení pohledávek,
neboť spol. G. nedisponovala jiným likvidním majetkem, z jehož výnosů by bylo možno předmětné pohledávky poškozených společností v reálném čase uspokojit, čímž v souhrnu byla jednáním zde popsaným poškozeným věřitelům uvedeným v bodech ad. II. 1. – 4. způsobena škoda ve výši nejméně 250.080 Kč, odpovídající finančním prostředkům neoprávněně vyplaceným spol. EDG a EFIBA.
2. Za uvedenou trestnou činnost byli oba obvinění shodně odsouzeni podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání šesti let, pro jejichž výkon byli zařazeni podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. O odvoláních, které proti tomuto rozsudku podali obvinění a státní zástupce v neprospěch R. Ř., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 56/2015-3840 , jímž napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obou obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že spoluobviněné uznal vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustili podle jeho skutkových zjištění (zkráceně uvedeno) tím, že
R. Ř. jako jednatel společnosti G., se sídlem XY, ul. XY, fakticky řízené na adrese XY, okres XY, a A. P. vystupující jako ředitel této společnosti s generální plnou mocí k jejímu zastupování, po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu vylákat pro spol. G., od jejích dodavatelů zboží či služby i přesto, že věděli, že spol. G. jim nebude schopna s ohledem na nepříznivý ekonomický stav uhradit v termínech splatnosti ani později všechny své závazky, nejméně od února 2008 do května 2009 nadále za společnost G. objednávali na adrese XY i jinde po celém území ČR i v zahraničí, u svých obchodních partnerů zboží a služby, o špatné hospodářské situaci společnosti G., je předem neinformovali, faktury za odebrané zboží a služby v době splatnosti ani poté neuhradili, příp. na jejich úhradu provedli pouze dílčí platby, kdy takto konkrétně (způsobem popsaným v bodech 1. – 33.) svým jednáním způsobili škodu ve výši 13,462.889 Kč.
4. Odvolací soud obviněné odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon je podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Obviněnému R. Ř. dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. současně rozhodl o povinnosti obviněných nahradit škodu v rozsudku jmenovaným poškozeným, z nichž některé ohledně zbývající části uplatněného nároku odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 1 tr. ř. ve zbytku (body I./10 a 33 a II. výroku napadeného rozsudku) vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové, aby učinil nové rozhodnutí.
5. O dovoláních, která proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 6 Tdo 293/2017 , tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2016, č. j. 5 To 56/2015-3840, a to v celé jeho odsuzující části a zrušil současně i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. 5 To 56/2015-4382 , rozhodl k odvolání státního zástupce a obviněných tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodech I./1-9, 11-32 a 34-35 výroku rozsudku a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pro jednání popsané pod body 1.-32. Obviněného R. Ř. odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a podle §49 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání tří let. Obviněného A. P. odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil v bodě I./8 výroku napadeného rozsudku věc Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ve věci učinil nové rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti (v bodě 6. tohoto usnesení) citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění R. Ř. a A. P. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Lucie Benešové dovolání , v nichž uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Nesprávné právní posouzení skutku spatřují v tom, že vrchní soud opět neakceptoval jejich námitku, že poškozená společnost Der Kleidersammler Rewear GmbH&Co.KG Andreas – Hofer, nemůže mít a nikdy neměla procesní postavení poškozené společnosti. V obžalobě je uveden zcela jiný subjekt. To, že jde o neexistující společnost, nemůže být zhojeno tak, že poškozenou společností je jiný subjekt. Vrchní soud se nezabýval tím, jak se tato společnost do trestního řízení dostala. Nelze se dopustit podvodu vůči neexistující společnosti. Bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces, neboť je-li od počátku uváděna jako poškozená jiná společnost a po osmi letech dojde k její změně, jsou obvinění zkráceni na svých právech. Odvolací soud je měl proto v části I./8 zprostit obžaloby nebo věc vrátit do přípravného řízení. Dovolatelé neakceptují postup vrchního soudu, který „dosadil“ nového účastníka na místo původní společnosti (resp. dal pokyn krajskému soudu, aby řízení pokračovalo s jinou společností). Nelze „dosadit“ osobu, která nikdy nebyla účastníkem trestního řízení a nepřipojila se k trestnímu řízení. Protože je skutek vymezen rovněž osobou poškozeného, skutek popsaný pod bodem 8. obžaloby nebyl přesně označen. Jako „druhořadou“ námitku dovolatelé uvedli, že jeden dílčí útok byl účelově vyčleněn ze souzeného pokračujícího trestného činu.
9. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil výrok z rozsudku Vrchního soudu v Praze, podle něhož „podle §259 odst. 1 tr. ř. se v bodu 1/8 výroku napadeného rozsudku věc vrací Krajskému soudu v Hradci Králové, aby učinil rozhodnutí nové“, a oba obviněné v této části zprostil obžaloby, resp. vrátil věc v bodě I./8 do přípravného řízení.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), jenž uvedl, že uplatněné námitky se týkají výlučně dílčího útoku původně popsaného pod bodem I./8 výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, ohledně kterého byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl, že dovolání je opravný prostředek mimořádný, kterým lze napadat jen omezený okruh rozhodnutí. S přihlédnutím k jím uvedeným ustanovením trestního řádu má za to, že dovolání není přípustné a Nejvyšší soud se jeho obsahem nemůže věcně zabývat.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i pro případ §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podání obviněných učiněné prostřednictvím jejích obhájkyně splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Dovolání však nesplňují zákonné podmínky přípustnosti podle §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., a proto nemůže jít o dovolání přípustná.
13. Především je zapotřebí uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem. Nelze je podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť nejde o univerzální prostředek k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Zákonodárce v ustanovení §265a tr. ř. přesně vymezil okruh soudních rozhodnutí, která lze napadnout dovoláním. Podle §265a odst. 1 tr. ř. musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon podání dovolání připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je pak uveden taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, s nimiž zákon spojuje přípustnost dovolání. Jde o rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání (písm. a/), rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn (písm. b/), usnesení o zastavení trestního stíhání (písm. c/), usnesení o postoupení věci jinému orgánu (písm. d/), usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření (písm. e/), usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání (písm. f/), usnesení o schválení narovnání (písm. g/), nebo rozhodnutí (písm. h/), jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
14. Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora.
IV.
Důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaných dovoláních
15. Dovolatelé svými námitkami brojí proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2018, č. j. 5 To 56/2015-4382, a to v té jeho částí, v níž odvolací soud podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil po předcházejícím zrušení věc v bodě I./8 výroku rozsudku soudu prvního stupně Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. Směřují-li tak výhrady uplatněné v podaných dovoláních toliko proti této výrokové části rozhodnutí, musí být taková dovolání odmítnuta jako nepřípustná podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., jelikož se nejedná o žádné z rozhodnutí, proti němuž by ustanovení §265a tr. ř. přípustnost dovolání zakládalo.
16. Protože se obvinění podanými dovoláními nemohou domáhat přezkoumání výroku, jímž odvolací soud postupem podle §259 odst. 1 tr. ř. v bodě I./8 věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nemohl se důvodností jejich dovolací argumentace (ostatně svojí povahou ryze procesní) Nejvyšší soud vůbec zabývat.
17. Nejvyšší soud za tohoto stavu postupoval podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněných jako nepřípustná odmítl. Toto své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 2. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu