ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.820.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 820/2019-1020
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. Ch. , nar. XY v XY, státní příslušník Slovenské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2019, č. j. 11 To 478/2018-984, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 45/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 10. 2018, č. j. 16 T 45/2018-952 , byl obviněný M. Ch. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil společně s M. D. tím, že
M. Ch. v období od měsíce července 2015 do měsíce února 2016 včetně v zastávané pozici ředitele obchodní společnosti a M. D. v období od měsíce března 2016 do měsíce srpna 2016 včetně v pozici dalšího ředitele obchodní společnosti O. (od 26. 9. 2016 v likvidaci, dne 7. 7. 2017 prohlášen konkurz na majetek úpadce obchodní společnosti O., v likvidaci), od 2. 7. 2014 do 26. 9. 2016 se sídlem XY, od 26. 9. 2016 se sídlem XY, IČO XY, DIČ XY, s od 13. 9. 2010 zapsanými předměty podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, „montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení“, kdy byli v průběhu doby fakticky činnými představiteli, konkrétně členy managementu, obchodní společnosti vystupující v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, za jednotlivá měsíční období neodvedli, resp. nezajistili odvedení, záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění, přestože pojistné a zálohy na daň byly zaměstnancům obchodní společnosti z mezd sraženy, v důsledku čehož
Okresní správě sociálního zabezpečení v Náchodě, Karlovo náměstí 2054, 547 01 Náchod, nebylo za měsíce srpen 2015, září 2015 a prosinec 2015 včetně odvedeno pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v celkové výši 294 267 Kč,
Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Hradec Králové, pobočce pro Královéhradecký a Pardubický kraj, Hořická 1710/19a, 500 02 Hradec Králové 2, nebylo za měsíce červenec až září 2015, listopad 2015 a prosinec 2015 včetně odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 115 433 Kč a za měsíce leden až březen 2016, červen až srpen 2016 včetně nebylo odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 132 889 Kč,
České průmyslové zdravotní pojišťovně, Divize Čechy, Ječná 39, 120 00 Praha 2, nebylo za měsíce srpen až prosinec 2015 včetně odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 8 102 Kč a dále za měsíc leden až srpen 2016 včetně nebylo odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 15 972 Kč,
Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, pobočce Hradec Králové, Malé nám. 11, 502 00 Hradec Králové, nebylo za měsíce srpen až prosinec 2015 včetně odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 42 775 Kč a dále za měsíce leden až srpen 2016 včetně nebylo odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 66 201 Kč,
Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, pobočce Ústí nad Labem a Hradec Králové, Wonkova 1225, 500 01 Hradec Králové, nebylo za měsíce srpen až prosinec 2015 včetně odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 30 952 Kč a dále za měsíce leden 2016 až srpen 2016 včetně nebylo odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 43 637 Kč,
Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, pobočce OZP v Hradci Králové, Herbenova 40, 502 00 Hradec Králové, nebylo za měsíce srpen až prosinec 2015 včetně odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 6 095 Kč a dále za měsíce leden až duben 2016 včetně nebylo odvedeno pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 6 030 Kč,
Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, Územnímu pracovišti v Náchodě, se sídlem Tyršova 49, 547 01 Náchod, nebyly odvedeny zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za měsíce leden 2016 až duben 2016 včetně v celkové výši 286 135 Kč,
což v jednotlivých měsících představovalo z mezd zaměstnanců společnosti sražené povinné platby neodvedené výše vymezeným oprávněným příjemcům v celkových částkách za měsíc červenec 2015 ve výši 23 067 Kč, za měsíc srpen 2015 ve výši 97 340 Kč, za měsíc září 2015 ve výši 96 906 Kč, za měsíc říjen 2015 ve výši 17 246 Kč, za měsíc listopad 2015 ve výši 39 884 Kč, za měsíc prosinec 2015 ve výši 105 867 Kč, za měsíc leden 2016 ve výši 182 730 Kč, za měsíc únor 2016 ve výši 156 947 Kč, za měsíc březen 2016 ve výši 54 833 Kč, za měsíc duben 2016 ve výši 163 476 Kč, za měsíc květen 2016 ve výši 15 700 Kč, za měsíc červen 2016 ve výši 93 472 Kč, za měsíc červenec 2016 ve výši 86 801 Kč a za měsíc srpen 2016 ve výši 91 172 Kč,
kdy takto si v jednotlivých měsíčních obdobích svého funkčního období počínali, přestože ve sledovaných obdobích obchodní společnost O., byla schopna dostát vzniklým závazkům z titulu zaměstnávání zaměstnanců, neboť na bankovních účtech obchodní společnosti vedených obchodní společností Česká spořitelna, a. s., obchodní společností Československá obchodní banka, a. s., obchodní společností Komerční banka, a. s., obchodní společností UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., a obchodní společností Raiffeisenbank, a. s., a v pokladně v hotovosti disponovala průběžně dostatečným množstvím finančních prostředků využitelných na výplatu tzv. čistých mezd, odvody sražených povinných plateb oprávněným příjemcům a udržení chodu subjektu, když současně obchodní společnost byla ve vybraných měsících sledovaného období stranou vzájemných zápočtů v nezanedbatelných výších,
přičemž v průběhu měsíce srpna 2015 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 9 021 237,92 Kč, v průběhu měsíce září 2015 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 10 897 122,62 Kč, v průběhu měsíce října 2015 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 4 053 412,72 Kč, v průběhu měsíce listopadu 2015 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 8 809 460,42 Kč, v průběhu měsíce prosince 2015 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 13 436 018,13 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 7 145 123,71 Kč, v průběhu měsíce ledna 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 3 003 557,84 Kč, v průběhu měsíce února 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 4 093 854,24 Kč, v průběhu měsíce března 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 5 719 058,29 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 211 785 Kč, v průběhu měsíce dubna 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 5 294 155,68 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 875 003 Kč, v průběhu měsíce května 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 1 639 021,30 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 318 405 Kč, v průběhu měsíce června 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 3 768 490,98 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 124 045,70 Kč, v průběhu měsíce července 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 3 653 527,63 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 6 138 Kč, v průběhu měsíce srpna 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 964 476,84 Kč a v průběhu měsíce září 2016 pokladna a účty vykazovaly příjem finančních prostředků o celkovém objemu ve výši 1 646 358,03 Kč, a to včetně zápočtu ve výši 587 608,80 Kč.
2. Obviněný byl odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. 11 To 478/2018-984, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kateřiny Skoumalové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, neboť z jeho strany nedošlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným.
5. Podle dovolatele nebyla důsledně vyřešena otázka subjektu trestného činu. Z jeho postavení ředitele obchodní společnosti nelze dovodit žádnou odpovědnost za neodvedení povinných plateb. Nemohl proto jednat jako pachatel.
6. Nedostatek subjektivní stránky shledává v tom, že mu nebyl prokázán přímý či nepřímý úmysl spáchat jakýkoli trestný čin. Nesprávnost závěrů soudů o existenci nepřímého úmyslu je dána tím, že z titulu svého postavení nenesl za odvod povinných plateb odpovědnost, takže vůbec nelze dovozovat jeho zavinění k vzniklému následku.
7. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se ve svém rozhodnutí nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a přiklonil se výlučně k vývodům soudu nalézacího. Nezpochybňuje závěry vyslovené v rozhodnutích Nejvyššího soudu, o něž se odvolací soud opřel, má však za to, že k trestní odpovědnosti osoby jiné (odlišné od statutárního orgánu) je třeba, aby naplňovala určité podmínky ve svém postavení nebo při výkonu funkce. Rozborem skutkových okolností ve věcech posuzovaných Nejvyšším soudem pod sp. zn. 11 Tdo 972/2003 a sp. zn. 5 Tdo 679/2015 dospívá dovolatel k závěru, že jeho postavení nelze přirovnávat k postavení osob v označených trestních věcech, neboť funkci v rámci společnosti O. zastával bez jakéhokoliv zmocnění, smlouvy nebo pověření statutárního orgánu, z kterých by mu plynulo plnění odvodové povinnosti za společnost a tím i odpovědnost pro případ jejího neplnění.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž podal své dovolání, jakož i jim předcházející řízení a podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí ve výroku o vině a trestu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. nařídil soudu, proti jehož rozhodnutí dovolání směřuje, aby věc v potřebném rozsahu opět projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. S nimi se však soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly. Již tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002 či ve věci sp. zn. 6 Tdo 115/2012).
10. V návaznosti na zopakování dovolacích námitek státní zástupce zmínil, že námitky obviněného do značné míry nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy, nýbrž z jeho vlastní představy o skutkovém ději, ze skutkové verze jím prosazované a tak je lze
pod uplatněný dovolací důvod přiřadit pouze s výhradou. Poukázal na rozhodnutí soudů nižších stupňů (str. 4 – 6 usnesení a str. 10 – 11 rozsudku), v nichž se tyto námitkami obviněného zabývají v souvislosti s úvahami o právní kvalifikaci jeho jednání a dospívají ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, a to bez ohledu na to, že byl „pouhým“ ředitelem a nikoliv jednatelem dotčené společnosti. Soudy podle státního zástupce zároveň přesvědčivě vyložily, proč je na straně obviněného dáno úmyslné zavinění, a tudíž je naplněna i subjektivní stránka deliktu.
11. Státní zástupce se se stanoviskem soudů ztotožnil a s odkazem na odbornou literaturu a související judikaturu – podle níž „[u] pachatele-fyzické osoby, pokud
je zaměstnavatelem nebo plátcem právnická osoba, uplatní se §114 odst. 2 a trestně odpovědnou bude fyzická osoba, která jednala jménem právnické osoby. Může to být statutární orgán, člen kolektivního statutárního orgánu, ale též jiná fyzická osoba (např. vedoucí zaměstnanec), jestliže je důsledkem jejího rozhodnutí neodvedení sražených plateb (srov. R 53/2000)“ – zaujal názor, že jde o situaci, která nastala
ve věci posuzované, neboť bylo zjištěno, že to byl obviněný, kdo rozhodoval o provádění plateb. Mohl tedy být pachatelem deliktu, a to bez ohledu na to, že nebyl v postavení jednatele dotčené společnosti. Odkaz ve věci činných soudů na judikaturu Nejvyššího soudu je podle státního zástupce plně přiléhavý. Subjektivní stránka je naplněna rovněž bez jakékoliv pochybnosti – pokud obviněný rozhodoval o provádění plateb při vědomí existence povinnosti příslušné platby odvést, přičemž se rozhodl platby neprovést
či dát přednost úhradě závazků jiných, jednal nepochybně úmyslně („Rozhodování
je totiž úmysl imanentní. Nelze při vědomí všech relevantních okolností rozhodovat z nedbalosti.“). Jednání obviněného muselo být podle státního zástupce vedeno úmyslem přímo z povahy věci.
12. Vzhledem k tomu, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná, navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně udělil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
20. Dovolací argumentaci obviněného by bylo lze v části, v níž namítá nesprávnou hmotně právní subsumpci skutkových zjištění pod zákonné znaky přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 2 tr. zákoníku pro nedostatek znaku subjektu a nedostatek subjektivní stránky, posoudit jako formálně vyhovující obsahovému zaměření uplatněného dovolacího důvodu, nebýt faktu, že dovolatel odlišný právní závěr buduje na jiném skutkovém základě, než který se stal předmětem právního posouzení ze strany soudů nižších stupňů.
21. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, pak je nutno upozornit, že na toto své obecné tvrzení nenavazuje žádnou konkretizací vytýkané vady, z níž by bylo seznatelné, v jaké absenci reakce odvolacího soudu má tento údajný nedostatek dovoláním napadeného usnesení spočívat. Podstata odvolání obviněného (č. l. 961-966) bylo zpochybnění výpovědí svědků, poukaz na postavení dovolatele ve společnosti, z níž neměla vyplývat jeho povinnost zajistit provedení zákonných odvodů, a nesouhlas s právním řešením, k němuž dospěl soud nalézací (neopodstatněnost odkazu na §430 odst. 1 o. z.). Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí k uvedeným nastoleným otázkám vyslovil, a to konkrétně v bodech 11. a 12. k otázce věrohodnosti svědků a v bodech 8. až 10. k otázce postavení obviněného ve společnosti O. Byť lze připustit, že výslovně nezaujal stanovisko k námitce obviněného o nedůvodnosti argumentace ustanovením §430 odst. 1 o. z., lze z jeho zdůvodnění dojít k závěru, že jej soud druhého stupně shledal – vzhledem k jím zastávané pozici ředitele společnosti – odpovědným za plnění její povinnosti odvádět příslušné povinné zákonné platby, potažmo v důsledku nesplnění této povinnosti trestně odpovědným v rozsahu, který vyjádřil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně.
22. Pokud obviněný jako dovolatel namítá, že nemůže být považován za subjekt přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 tr. zákoníku, neboť z jeho postavení ředitele obchodní společnosti nelze dovodit žádnou odpovědnost za neodvedení povinných plateb, když tu není žádné zplnomocnění, smlouva nebo pověření statutárního orgánu, z kterého by mu plynulo plnění odvodové povinnosti za společnost, pak přehlíží skutkové zjištění, které jím napadené rozhodnutí vyjadřuje. Odvolací soud shledal správným závěr soudu nalézacího, že dovolatel vykonával funkci ředitele obchodní společnosti a byl dostatečně obeznámen s náplní své pracovní činnosti. Tuto náplň tvoří pracovní smlouva, kterou se společností O., zastoupenou jejím jednatelem M. F. dne 31. 1. 2012 uzavřel. Pracovní smlouva je přitom tvořena nejen samotnou listinou založenou na č. l. 70, ale též „Písemnou informací zákoníku práce“ (tj. listinou na č. l. 71) a její přílohou (č. l. 72), která náplň práce ředitele konkrétně vymezuje. Je-li náplň práce ředitele společnosti vymezena i tak, že do ní náleží „Dodržování zákonných předpisů a nařízení včetně zajištění plateb“, pak nevzniká pochybnost o tom, že do náplně práce dovolatele spadalo i to, co odmítá, tj. povinnost zajistit, aby společnost, jejímž byl ředitelem, prováděla i příslušné povinné zákonné platby. Těmi jsou i pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku v zaměstnanosti, pojistné na zdravotní pojištění, zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a finančních požitků.
23. Soudům nižších stupňů za tohoto stavu nelze vyčítat, že při svém rozhodování přihlédly i k organizační struktuře společnosti (č. l. 69), kterou podle jejich zjištění vyhotovil dovolatel, a jež rovněž závěr o jeho odpovědnosti za odvádění povinných plateb společností, jejímž byl ředitelem, podporuje.
24. Namítl-li proto obviněný, že jeho postavení bylo zcela odlišné od postavení osob, jejichž trestní odpovědnost byla dovozena ve zmiňovaných rozhodnutích (bod 13. usnesení), pak takovému tvrzení nelze přisvědčit. Proto ani dovolací argumentací jím vznesená nemůže vést k závěru, že by jeho trestní odpovědnost měla být vyloučena.
25. Byť je třeba přiznat, že pachatelem trestného činu podle §241 tr. zákoníku může být jen ten, kdo má jako zaměstnavatel nebo plátce uvedenou zákonnou povinnost odvádět příslušné povinné platby, a že tudíž uvedená skutková podstata počítá s tzv. konkrétním subjektem, není důvod činit právní závěr, že obviněný se v takovém postavení nenacházel. V posuzované věci se totiž (jako i v jiných případech, je-li zaměstnavatelem nebo plátcem právnická osoba) uplatnil u obviněného (jako pachatele - fyzické osoby) institut jednání za jiného (§114 odst. 2 tr. zákoníku), kdy trestně odpovědným se stává statutární orgán, člen statutárního orgánu nebo (jako v případě dovolatele) jiná fyzická osoba, která jednala uvedeným způsobem za právnickou osobu.
26. Pokud jde o popíranou existenci subjektivní stránky, dostačuje uvést, že argumentace obviněného byla založena na tvrzení, že jeho zavinění ke způsobenému následku je vyloučeno již faktem, že není subjektem označeného přečinu. Takový závěr však dovodit nelze. Proto není možné přisvědčit ani závěru dovolatele, že absentuje jeho (úmyslné) zavinění. Navíc lze poukázat i na to, že soudy se i s touto otázkou ve svých rozhodnutích přesvědčivým způsobem vypořádaly.
V.
Ke způsobu rozhodnutí dovolacího soudu
27. Nezbývá než opakovat, že obviněný své dovolání primárně založil na skutkovém základě, neboť nesprávnost právního posouzení skutku založil na jiném (pro něj výhodnějším) skutkovém základě, než který byl důvodně na podkladě provedených důkazů zjištěn soudy nižších stupňů. Tvrdil-li totiž, že ač zastával funkci ředitele společnosti, neměl – a to ani na základě (pracovní) smlouvy – povinnost zajistit plnění odvodové povinnosti za společnost, pak soudy učinily (s přihlédnutím k listinným důkazům výše citovaným) skutkový závěr zcela odlišný. Ve vztahu k němu pak jednání obviněného kvalifikovaly způsobem vyjádřeným v jejich rozhodnutí.
28. Za takového stavu věci je proto nezbytné konstatovat, že obviněný, ač svým dovoláním brojil vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku, ve svém mimořádném opravném prostředku ve skutečnosti uplatnil námitky, které se s jím deklarovaným důvodem dovolání [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu