ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.968.2018.4
6 Tdo 968/2018-III.-1083
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2019 o dovolání, které podali obviněný K. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a obviněný P. B. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 182/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946, ve všech výrocích týkajících se obviněného K. B., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc ve vztahu k obviněnému K. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2015, č. j. 3 T 182/2012-872 , byl obviněný K. B. pod bodem I. výroku (dále společně s P. B. jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a obviněný P. B. přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž této trestné činnosti se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
I. obžalovaný K. B. sám
- dne 21. 1. 2011 uzavřel se svou babičkou S. B., nar. XY, darovací smlouvu datovanou dnem 20. 1. 2011, na základě které S. B. darovala obžalovanému bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY, XY na stavební parcele č. XY, v katastrálním území XY, okres XY, v hodnotě 550.000 Kč, přičemž věděl, že její podpis bude ověřován pracovnicí Městského úřadu v Lounech, a dále bude proveden vklad u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY,
- dne 21. 1. 2011 si ponechal na svůj účet převést od své babičky S. B., nar. XY, na základě příkazu pro banku podepsaný S. B., který byl realizován dne 25. 1. 2011, odkup 121890 ks podílových fondů Sporoinvestu OPF, přičemž získané finanční prostředky z tohoto odkupu ve výši 224.814,80 Kč byly na základě téhož příkazu převedeny na účet č. XY vedený u mBank, BRE Bank S. A., Praha 8, jehož majitelem je obžalovaný,
přičemž těchto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v předmětnou dobu trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil před příslušnými orgány a bankou, a tímto jednáním zkrátil majetek S. B., nar. XY, nejméně o 774.814,80 Kč a obohatil sebe,
II. obžalovaný P. B. sám
dne 26. 1. 2011 byl přítomen ověření podpisu své matky S. B., nar. XY, na plné moci, na základě které byl zplnomocněn k umoření její vkladní knížky č. XY, vedené Českou spořitelnou, a. s., pobočka XY, na jméno S. B., se zůstatkem 26.917,80 Kč a následně dne 27. 1. 2011, na základě takto získané plné moci podal v pobočce České spořitelny v XY návrh na umoření vkladní knížky a převedení celého zůstatku na účet č. XY vedený u mBank, BRE Bank S. A., Praha 8, jehož majitelem je obžalovaný K. B., kdy celá částka byla na základě jeho pokynu převedena dne 8. 4. 2011,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v předmětnou dobu trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil zaměstnankyni Městského úřadu v Lounech, která prováděla ověření podpisu a následně bance a tímto jednáním se neoprávněně obohatil na úkor S. B., nar. XY, nejméně o částku 26.917,80 Kč.
2. Za toto jednání byli odsouzeni:
- obviněný K. B. podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem,
- obviněný P. B. podle §209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
Obviněným byla dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené na náhradě škody:
- obviněnému K. B. částku 224.814,80 Kč,
- obviněnému P. B. částku 26.917,80 Kč,
přičemž poškozená byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946 , jímž je podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ohledně výroků o náhradě škody týkající se obou obviněných a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř.,
obviněnému K. B. uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 224.814,80 Kč oprávněným dědicům dle výsledků dědického řízení po pozůstalé S. B., zemřelé dne 27. 4. 2016,
obviněnému P. B. uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 26.917,80 Kč oprávněným dědicům podle výsledků dědického řízení po pozůstalé S. B., zemřelé dne 27. 4. 2016.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal oprávněné dědice dle výsledků dědického řízení po pozůstalé se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podali obvinění prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Davida dovolání , jež opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
5. Obvinění předeslali, že rozsudek napadají především pro vadu spočívající v tzv. extrémním nesouladu skutkových zjištění a úvah při hodnocení důkazů s právními závěry soudů. Skutková zjištění nejsou podle jejich názoru dostatečně podložena, soud prvního stupně se nevypořádal s jejich obhajobou, vzniklé pochybnosti vykládal v jejich neprospěch a důkazy hodnotil způsobem odporujícím základním zásadám trestního řízení. Prvostupňovému soudu vytkli, že zamítl jejich návrhy na provedení důkazů a že ve svém v pořadí druhém rozhodnutí, aniž tato změna měla podklad v provedených důkazech, zcela jinak vymezil skutkové věty, přičemž příslušné změny v popisu skutků demonstrovali. Tento postup podle dovolatelů svědčí o tom, že jim soud prvního stupně odepřel právo na spravedlivý proces. Současně mají za to, že zásadní změna ve formulaci skutku měla za následek změnu v objektu trestného činu. Zatímco první jednání mělo směřovat proti samotné poškozené, ve druhém případě vůči příslušným orgánům zajišťujícím úřední ověření podpisu. Takový postup dovolatelé shledávají nezákonným a nejsou jim známy okolnosti, která soud k tomuto postupu vedly. Za nesrozumitelný pokládá obviněný K. B. závěr nalézací soudu o trestnosti jednání spočívající v tom, že nesdělili příslušným orgánům a bance tu skutečnost, že zdravotní stav poškozené vylučuje její schopnost činit právní úkony a svobodně se o své vůli rozhodovat. Důkazně podložený není dle názoru obviněného P. B. ani závěr nalézacího soudu, že se trestného jednání dopustil tím, že byl přítomen ověření podpisu poškozené na plné moci.
6. Obviněný K. B. připomenul, že odvolací soud uvedl, že se měl dopustit zločinu zpronevěry, z čehož je patrné, že odvolací soud hodnotí jeho jednání podle jiného ustanovení trestního zákoníku. Soudu prvního stupně vytkl, že se ani náznakem nezabýval účelem finančních operací a otázkou, ve prospěch koho byly převedeny finanční prostředky. Tato skutečnost má vliv na zjištění domnělé škody, resp. bezdůvodného obohacení. Obviněný P. B. uvádí, že byl v předmětnou dobu osobou pečující o poškozenou a částka z údajného bezdůvodného obohacení byla využita jako kauce a záloha pro odborné zdravotnické zařízení. Podle názoru dovolatelů nelze formálně vyčíslit bezdůvodné obohacení bez zohlednění kontextu životní situace.
7. Změna posouzení trestné činnosti soudem prvního stupně, která měla spočívat v zamlčení určitých skutečností, zasáhla do jejich práva na spravedlivý proces, jelikož nebylo provedeno další dokazování ve smyslu opětovného výslechu pracovnice matriky, nebylo ani provedeno dokazování ohledně údajného zamlčení ve vztahu k pracovníkům katastrálního úřadu a České spořitelny, a. s. Obvinění dále kladou otázku, do jaké míry si byli nebo mohli být vědomi toho, že poškozená je natolik handicapována, že její zdravotní stav vylučuje její schopnost činit právní úkony a svobodně se rozhodovat o své vůli.
8. Obvinění vyslovují pochybnosti i ke znaleckým posudkům. Není jim zřejmé, z jakého důvodu byla po zrušení rozsudku soudu prvního stupně oslovena znalkyně MUDr. Michaela Štěpánková k podání vysvětlení podle §109 tr. ř. Takový postup je vyhrazen pro případy, kdy lze očekávat odstranění nejasností nebo neúplnosti znaleckého posudku. Zpracování dodatku znalkyně a její opětovný výslech navozuje dojem o zaujatosti soudu prvního stupně. Podle názoru dovolatelů se soud snažil opětovným výslechem znalkyně dosáhnout toho, že skutková zjištění vyvozená ze znaleckého posudku v předcházejícím rozhodnutí byla správná.
9. Ve vztahu k reviznímu znaleckému posudku obvinění odkázali na své podání ze dne 10. 11. 2014, v němž se vyjadřovali k tomu, že předmětný ústav je k jeho zpracování nevhodný, jelikož mají za to, že znalecký posudek měl být zpracován institucí zabývající se diagnostikováním a léčením Alzheimerovi choroby, která by mimo jiné posoudila, do jaké míry mohly osoby vyskytující se v okolí poškozené posoudit její zdravotní stav. Současně namítají, že dcera iniciátora trestního stíhání (K. B.) pracovala v zařízení, které bylo zpracovatelem posudku. Metodika, kterou zvolil znalecký ústav je podle názoru dovolatelů nevhodná pro posouzení duševní kondice poškozené a její schopnosti činit právní úkony. Dovolatelé zmínili rovněž stručné posouzení závěrů znaleckého posudku. S konkrétními závěry znalce, že osoby trpící Alzheimerovou chorobou nejsou způsobilé k právním úkonům, nelze souhlasit ani v obecné rovině. Tyto osoby, dokud není jejich způsobilost omezena soudem, běžně právně jednají.
10. Nesprávné posouzení skutku obvinění dále spatřují v tom, že se soudy důsledně nevypořádaly s aplikací zásady ultima ratio trestního práva. Předmětná trestní věc je následkem vyústění příbuzenských neshod a snahy dosáhnout na majetek poškozené.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obvinění odůvodnili tím, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, jímž mělo být rozhodnuto o jejich odvolání nad rámec těch částí napadeného rozsudku soudu prvního stupně, které byly rozsudkem odvolacího soudu zrušeny, tj. výroky o náhradě škody. Tímto rozhodnutím proto odvolací soud podle jejich názoru fakticky nerozhodl o odvoláních, která směřovala do výroků o vině a trestu.
12. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, případně i rozsudek Okresního soudu v Lounech a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem podle §226 písm. a) nebo b) tr. ř. a zprostil obviněné obžaloby, případně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, případně Okresnímu soudu v Lounech, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obvinění s ohledem na již nařízenou exekuci navrhli, aby byl podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušen či odložen výkon rozhodnutí.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta k námitce obviněných, že soud nepřípustně upravil popis tzv. skutkových vět, uvedla, že aniž by dovolatelé poukazovali na porušení zásady totožnosti skutku, je zřejmé, že se zabývají pouze otázkou nedostatečné důkazní podloženosti změněného důkazního podkladu výroku o jejich vině a uplatňují tak námitky procesní a tím i skutkové povahy, které po stránce věcné nelze podřadit pod jimi zvolené dovolací důvody. Nadto připomenula důvody, jež soud prvního stupně k tomuto kroku vedly a jež vycházejí z judikovaného způsobu právního posouzení obdobného případu podvodného jednání. Ke změně v objektu trestného činu podvodu přitom nedošlo. Byl jím stále cizí majetek.
14. Za jedinou kvalifikovanou námitku obviněných považuje tu, která se vztahuje k popisu jednání K. B., a to jakým způsobem proti majetku poškozené S. B., záležejícím ve vlastnictví podílových fondů, vlastně jednal. K tomu poznamenala, že uskutečněný modus operandi vedoucí k jeho obohacení o finanční hodnotu podílových fondů poškozené skutečně nebyl zcela zřetelně formulačně vyjádřen. Přes tento stylistický nedostatek však má za to, že na podkladě bankovního příkazu poškozené došlo k realizaci odkupu tam uvedeného počtu podílových fondů s inkasem jejich kupní ceny na účet jmenovaného dovolatele tak, jak to odpovídalo povaze dalšího bankovního příkazu poškozené.
15. Výhrady obviněných týkající se znaleckého posouzení státní zástupkyně nesdílí. Obvinění navíc neuvedli žádné důvody, které je vedou k přesvědčení o nedostatečné odbornosti znalců osloveného znaleckého ústavu. Mělo-li tomu tak být proto, že vedle zodpovězení standardního znaleckého zadání k povaze duševního onemocnění poškozené v rozhodné době a jeho vlivu zejména na schopnost jejího rozhodování o nakládání s vlastním majetkem a na posouzení následků jejího jednání, se měli znalci zabývat také otázkami rozpoznatelnosti takového stavu poškozené především ze strany jejích příbuzných, pak posledně uvedené zaměření znaleckého dokazování rozhodně nesouvisí s otázkou úrovně znalecké odbornosti zpracovatelů ústavního znaleckého posudku. Jde totiž o vyhodnocení otázky záležející v posouzení subjektivní stránky jednání dovolatelů, a to na podkladě vyhodnocení důkazů na ni zaměřených, které však znalcům nepřísluší. Zpochybnění odborných znaleckých závěrů není namístě ani s obecným odkazem na použitou metodiku znaleckého ústavu.
16. Státní zástupkyně nesdílí ani námitku, jimiž se obvinění domáhají použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Zastává stanovisko, že přisouzený způsob podvodného modu operandi při zneužití duševně nemocné poškozené, nota bene v postavení babičky, resp. matky dovolatelů, nedisponující vlastní svobodnou vůlí a použité jimi jako nástroje k zamlčení takové podstatné skutečnosti, pro kterou by příslušné úřady na uskutečněných převodech jejího majetku v rámci výkonu své působnosti nikterak neparticipovaly, naopak o takové společenské škodlivosti jednání obou dovolatelů svědčí. Proto je namístě uplatnění jejich trestní odpovědnosti. Obvinění navíc neuvedli žádné, natož pak takové skutkové okolnosti svého jednání, pro které by nemělo dosahovat ani té míry společenské škodlivosti, jaká by odpovídala běžně se vyskytujícím případům podvodného jednání srovnatelné povahy.
17. K vadě absentujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, jenž podřadili pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., zdůraznila, že odvolání je jednotným právním úkonem, který je toliko vnitřně strukturován co do výroků rozsudku, které napadá, a vad, které těmto výrokům rozsudku (případně jemu předcházejícímu řízení) vytýká. Odvolání konkrétní osoby, resp. v daném případě společné odvolání obou nynějších dovolatelů, je třeba vnímat jako jediný celek, tedy jako jeden opravný prostředek,
byť je vnitřně rozdělen na části, odpovídající jeho prostřednictvím napadeným výrokům. Z toho pak vyplývá, že o žádném takovém odvolání nelze rozhodnout např. tak, že je k tomuto odvolání napadený rozsudek soudu prvého stupně částečně zrušen a v návaznosti na to případně činěno další rozhodnutí, zatímco v části, v níž je toto odvolání shledáno nedůvodným, je zamítnuto.
18. V daném případě směřovalo společné odvolání obou obviněných proti výrokům o vině a trestu, přičemž k přezkoumání výroků o náhradě škody došlo za podmínek §254 odst. 3 tr. ř., neboť se jedná o výroky, které mají svůj podklad ve výroku o vině a stalo se tak bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Pokud nebyly shledány důvody k jakýmkoliv změnám ve výrocích o vině a trestu a tyto byly potvrzeny jako správné, pak s ohledem na změněné poměry na straně poškozené S. B. bylo nutno odpovídajícím způsobem upravit specifikaci osob vystupujících v procesním postavení poškozených s tou změnou, že podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo nově rozhodnuto ve vztahu k jejím dědicům. Za stavu, že nynější dovolatelé využili svého práva k podání odvolání a dali tak podle §254 odst. 3 tr. ř. také procesní podnět k přezkoumání navazujících výroků o náhradě škody, bylo o změně v adhezních výrocích rozhodnuto právě z podnětu jejich odvolání. Proto odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že o části jimi podaného společného odvolání nerozhodl.
19. Státní zástupkyně proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Senát č. 6, jemuž věc byla podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přidělena k rozhodnutí, se věcí dovolatelů již jednou zabýval, a to v souvislosti s rozhodováním o předložení věci velkému senátu trestního kolegia postupem podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (usnesení ze dne 20. 9. 2018, č. j. 6 Tdo 968/2018-I.-54). Protože velký senát trestního kolegia (usnesení ze dne 27. 2. 2019, č. j. 15 Tdo 1330/2018-1070) neshledal důvodným tvrzení předkládajícího senátu o rozporu jím zaujímaného právního s názorem, který v předcházejícím rozhodnutí vyslovil senát č. 8 (usnesení ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 377/2011), přikázal senátu č. 6, aby věc znovu projednal a rozhodl. Před senátem č. 6 proto vyvstal úkol, znovu o dovolání obviněných rozhodnout.
22. Při svém rozhodování vyšel jak z obecných východisek, která ve svém předcházejícím usnesení vymezil pod body 23. až 30. jeho odůvodnění, tak z právního názoru, který velký senát trestního kolegia uvedl ve výše citovaném usnesení. Pro další rozhodování ve věci bylo podstatné to, co obsahuje jeho odůvodnění v bodech 22. a násl. V této části svého rozhodnutí velký senát trestního kolegia konstatoval, že právní názor vyjádřený senátem č. 6 ve skutečnosti není právní názorem odlišným od právního názoru vyjádřeného v usnesení ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 377/2011, ve smyslu zákona o soudech a soudcích a na podporu tohoto stanoviska uvedl následující skutečnosti.
23. Zmínil (bod 23.), že „[s]enát č. 6 se vymezuje zásadně proti té části argumentace citovaného rozhodnutí, z níž podle něj plyne, ´že z hlediska vzniku škody v důsledku provedení majetkové dispozice v omylu jednající osoby shledal senát č. 8 rozhodným již jednání zaměstnance, jenž ověřoval podpisy na předložených listinách´ (bod 65. usnesení senátu č. 6). Oponuje názorem, že samotné ověření podpisů nepředstavuje žádnou změnu, jež by se projevila v majetkové sféře poškozeného, tj. vlastníka dotčených nemovitostí. Získání ověřeného podpisu na příslušné listině, kterou hodlá pachatel v dalším svém jednání využít k tomu, aby dosáhl provedení majetkové dispozice, lze pokládat pouze za součást jeho přípravných aktivit. Podle názoru předkládajícího senátu podvodné jednání může směřovat toliko vůči tomu orgánu, který svým postupem umožní pachateli realizovat zamýšlenou majetkovou dispozici. Pouze jednání směřované vůči takovému orgánu, z jehož činnosti vzejde změna majetkových poměrů, může být kauzální pro to, aby jednáním vyvolaným pachatelem mohlo dojít k majetkové dispozici mající za následek vznik škody, a v důsledku toho mohlo být i označeno za jednání podvodné ve smyslu požadavku formulovaného ustanovením §209 tr. zákoníku. Pokud obviněný jedná vůči orgánu, jenž pravomocí tohoto druhu nedisponuje, nemůže nabýt jednání obviněného vůči němu charakter jednání podvodného, a to ani tehdy, pokud je mu ze strany jednajícího pachatele podstatná informace zamlčena (body 66. a 67. usnesení senátu č. 6).“
24. Dodal, že (bod 25. „[s]enát č. 8 především ve vztahu k naplnění znaků objektivní stránky trestného činu podvodu také (ve shodě se senátem č. 6) připomněl, že ´mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný, škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Má-li být trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení (viz rozhodnutí č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr.)´. V odůvodnění usnesení ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 377/2011, ač bylo soustředěno především k výkladu znaku ´zamlčel podstatné skutečnosti´ v kontrapozici se znakem ´uvedení v omyl jiného´, který shledaly soudy, je mimo jiné konstatováno: ´Podvodné jednání obviněného však směřovalo ve vztahu k orgánům, jež byly na činu zainteresovány a na základě jejichž úředního postupu bylo možné realizovat převod majetku, o nějž se zde především jednalo. Tímto úřadem byl zejména Obvodní úřad městské části Praha 6, před nímž obviněný zneužil psychický stav poškozeného k tomu, aby vylákal jeho podpis na kupní smlouvě o převodu nemovitostí, rovněž před ním vylákal od poškozeného podpis na čestné prohlášení o uhrazení kupní ceny a též i podpis na návrhu na povolení vkladu vlastnického práva. Tím obviněný docílil toho, že Katastrální úřad XY rozhodnutím pod č. j. V11-999/2000 povolil vklad práva. Z uvedeného je tedy patrné, že obviněný jednal podvodně ve vztahu k oběma těmto úřadům, neboť jim zamlčel, že poškozený není způsobilý vlastního úsudku a jeho podpisy na předmětných dokumentech nejsou projevem jeho vlastní svobodné vůle, ale jen ,nástrojem‘ v rukou obviněného, který právě této skutečnosti využil a před uvedenými orgány předstíral, že poškozený jedná svobodně a z vlastního rozhodnutí, ač tomu tak nebylo´ (str. 6 označeného usnesení).“
25. Připomenul, že (bod 26.) „senát č. 8, třebaže přesně nespecifikoval význam postavení a pravomoci obecního úřadu při legalizaci a následně význam postavení katastrálního úřadu při zápisu práva do katastru nemovitostí a obecně konstatoval, že podvodné jednání obviněného směřovalo jak vůči Obvodnímu úřadu městské části Praha 6, tak vůči Katastrálnímu úřadu XY, ať už přímo nebo nepřímo nezmiňuje, že by již v důsledku jednání pověřeného úředníka Obvodního úřadu městské části Praha 6 (obecního úřadu) bylo možné realizovat obviněným zamýšlenou majetkovou dispozici. Z popisu skutku není sporu o tom, že v tomto ohledu bylo rozhodující podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva obviněným katastrálnímu úřadu a povolení vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí. Z obsahu usnesení evidentně nevyplývá, že z hlediska vzniku škody v důsledku provedení majetkové dispozice v omylu jednající osoby a naplnění znaků dokonaného trestného činu podvodu senát č. 8 shledal významným již jednání zaměstnance, jenž ověřoval podpisy na předložených listinách, jak dovozuje senát č. 6 v bodě 65. svého usnesení.“
26. Zdůraznil, že (bod 27.) „[i] když senát č. 6 na jedné straně akcentuje, že toliko jednání směřované vůči takovému orgánu, z jehož činnosti vzejde změna majetkových poměrů, může být kauzální pro to, aby jednáním vyvolaným pachatelem mohlo dojít k majetkové dispozici mající za následek vznik škody a v důsledku toho mohlo být i označeno za jednání podvodné ve smyslu §209 tr. zákoníku, zatímco jednání obviněného vůči orgánu, jenž pravomocí tohoto druhu nedisponuje, nemůže nabýt charakter jednání podvodného, a to ani je-li mu pachatelem podstatná skutečnost zamlčena, na druhé straně připouští, že získání ověřeného podpisu na příslušné listině, kterou hodlá pachatel v dalším svém jednání využít k tomu, aby dosáhl provedení majetkové dispozice, lze pokládat za součást jeho ‚přípravných aktivit´. Aniž by to dále senát č. 6 rozvedl (soustředil se toliko na otázku zániku trestní odpovědnosti za přípravu k zvlášť závažnému zločinu), ani on nevyloučil, že může jít o jednání relevantní z hlediska naplnění znaků odpovídajícího vývojového stadia trestného činu podvodu.“
27. Z uvedených skutečností velký senát trestního kolegia vyvodil, že (bod 28.) „nemůže učinit jiný závěr, než že jednání obviněného v případech výše popsaných nutno hodnotit a posuzovat v jeho celistvosti, pohlížet na ně jako na řetězec na sebe navazujících dílčích jednání vytvářejících v komplexnosti obraz o jeho povaze a sledování zištného cíle na úkor cizího majetku, což koresponduje se závěry senátu č. 8 a nikterak nekoliduje ani s názorem senátu č. 6. V této souvislosti se nabízí připomenout, že podle §7 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, zápisy práv se do katastru nemovitostí provádějí na základě písemností v listinné podobě nebo v elektronické podobě. Podle §7 odst. 2 tohoto zákona nejsou-li podpisy na soukromé listině úředně ověřeny, musí ten, kdo zápis navrhuje, prokázat jejich pravost. Nebude-li pravost podpisů prokázána ve lhůtě 30 dnů od podání návrhu na zápis, katastrální úřad řízení o povolení vkladu zastaví nebo vrátí listinu předloženou k zápisu záznamem či poznámkou tomu, kdo listinu předložil. Izolované posuzování sporné otázky, zda za jednání podvodné ve smyslu §209 tr. zákoníku lze označit i jednání obviněného spočívající v zamlčení podstatné skutečnosti vůči orgánu, jenž sice nedisponuje pravomocí umožnit realizaci obviněným zamýšlené majetkové dispozice, ale výkon jeho pravomoci je nezbytnou podmínkou pro výkon pravomoci orgánu, který svým postupem umožní uskutečnit obviněným zamýšlenou majetkovou dispozici, není z hlediska naplnění znaků trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku zásadní; svůj význam má eventuálně toliko pro posouzení vývojového stadia tohoto trestného činu, jak ostatně připouští i senát č. 6. Nad rámec již řečeného není od věci dodat, že zákon v ustanovení §209 odst. 1 tr. zákoníku pojem ´podvodné jednání´ explicitně neobsahuje ani nedefinuje a termín ´podvodné jednání´ je užíván v poněkud širším významu než jen jako jednání předvídané v alternativách obsažených v §209 odst. 1 tr. zákoníku před fyzickou či právnickou osobou, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušné právní jednání spojené s pachatelem zamýšlenou majetkovou dispozicí. O podvodném jednání sui generis se v tomto smyslu hovoří kupř. v kontextu s trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku či přečinem poškození cizích práv podle §181 tr. zákoníku apod.“
28. Uvedené právní závěry bylo nezbytné promítnout do rozhodování senátu č. 6 při hodnocení důvodnosti dovolání obviněných. S přihlédnutím k nim pak ve věci rozhodující senát učinil následující posouzení jejich mimořádných opravných prostředků.
IV./a) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
29. Ve shodě s tím, co odeznělo v usnesení ze dne 20. 9. 2018, č. j. 6 Tdo 968/2018-I.-54, lze konstatovat, že převažující část námitek dovolateli vznesených nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Obvinění totiž nenapadají (s výjimkou níže uvedenou) nesprávnost hmotně právního posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci, nýbrž zpochybňují převážně rozsah dokazování a způsob vyhodnocení důkazní situace soudy prvního a druhého stupně. Svá dovolání navíc založili ve shodě s jejich dosavadní obhajobou na výtkách vznesených v předcházejících stadiích trestního řízení. Nadále nastolují polemiku, že a) se soudy neztotožnily s jejich obhajobou, b) částka pocházející z bezdůvodného obohacení, jež vzniklo na základě umoření vkladní knížky, byla využita jako kauce a záloha pro odborné zdravotnické zařízení (námitka obviněného P. B.), c) znalecké posudky z hlediska závěrů v nich učiněných (znalecký posudek zpracovaný MUDr. Michaelou Štěpánkovou a revizní znalecký posudek zpracovaný Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí v Praze) neodpovídají jejich představám, a to i pro jejich eventuální ovlivnění tím, že dcera iniciátora trestního stíhání K. B. pracovala v instituci, která znalecký posudek zpracovávala (znalecký posudek zpracovaný Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí v Praze). Za nesprávný pokládají rovněž závěr soudů o duševním stavu poškozené v době, v níž právně jednala, jakož i otázku, zda mohli duševní stav poškozené, jenž vylučoval její způsobilost právně jednat, rozpoznat.
30. Veškeré tyto námitky nespadají pod obviněnými uplatněný dovolací důvod, nadto nejsou důvodné ani v obecné rovině. Z hlediska jejich věcného posouzení lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který rozhodoval o řádném opravném prostředku dovolatelů. Stran vyhodnocení skutkových námitek by (s přihlédnutím k obsahu str. 7-11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) proto bylo zjevně nadbytečné, aby dovolací soud opakoval či parafrázoval důvody, pro které nepovažuje tuto část dovolacích námitek obviněných za důvodnou.
31. Za pravdu nelze dát obviněným ani v té části jejich mimořádných opravných prostředků, v níž se dovolávají nepřípustné změny skutkových zjištění, jež soud prvního stupně promítl do popisu jejich jednání, a to teprve v reakci na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2013, č. j. 6 To 382/2013-677). Obvinění namítají, že nalézací soud ve svém v pořadí prvním meritorním rozhodnutí (tj. rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 9. 2013, č. j. 3 T 182/2012-638) zaujal stanovisko, že podvodné jednání obviněných směřovalo proti poškozené S. B., zatímco ve druhém odsuzujícím rozsudku (tj. rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 10. 2015, č. j. 3 T 182/2012-872) tak učinil vůči příslušným orgánům zajišťujícím úřední ověření podpisu, resp. vklad práva do katastru nemovitostí, jakož i předmětné finanční instituci. Takovým postupem podle nich „došlo … ke změně objektu trestného činu“ , což obvinění pokládají za nezákonné.
32. Aniž by dovolatelé blíže konkretizovali, v čem by tvrzená nezákonnost postupu soudu prvního stupně měla spočívat (omezili se toliko na tvrzení, že takový postup odporuje hmotnému právu a základním zásadám trestního řízení), lze usuzovat, že svými výhradami ve skutečnosti napadají porušení zásady obžalovací, resp. nedodržení totožnosti skutku.
33. O porušení norem trestního práva hmotného jít nemůže již proto, že ani změněný popis skutku neměl žádný vliv na posuzování otázky objektu trestného činu, jímž u trestného činu podvodu, jako jednoho z trestných činů proti majetku jsou majetkové zájmy. Jak na to poukázala státní zástupkyně ve svém vyjádření, z hlediska osoby poškozené nedošlo k žádné změně, jednáním obviněných mělo dojít k porušení jejího vlastnického práva.
34. Ani procesní část uplatněné námitky, k níž se dovolací soud vyjadřuje nad rámec nezbytného, neboť ji nelze pod hmotně právní důvod dovolání podřadit, však není důvodná. Totožnost skutku je dána i tehdy (vedle případu naprosté shody mezi popisem skutku, který je obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. obžalobě na straně jedné a výrokem o vině v rozsudku soudu, jímž byl obviněný uznán vinným na straně druhé), pokud panuje shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Každý orgán činný v trestním řízení (soud nevyjímaje) musí přihlížet ke změnám, ke kterým došlo v průběhu trestního stíhání. O shodu proto půjde rovněž tehdy, pokud existuje úplná shoda v následku při rozdílném způsobu jednání. O takovou situaci jde v posuzovaném případě, jelikož způsob jednání obviněných tak, jak byl popsán v obžalobě (viz č. l. 508-518), a tím, jak byl vyjádřen ve druhém rozsudku soudu prvního stupně (viz č. l. 872-885), zůstal v rozhodujících skutečnostech stejný. Pokud soud prvního stupně na podkladě zrušujícího usnesení odvolacího soudu dospěl k závěru, že při zachování způsobu jednání, totožnosti následku a shodného právního posouzení skutků, je nezbytné zohlednit odlišnost v subjektu, vůči němuž obvinění podstatné skutečnosti zamlčeli, nelze dospět k závěru, že by zásada totožnosti skutku a tím zásada obžalovací (§2 odst. 8 tr. ř.) byla porušena.
35. Na straně druhé však – jak již bylo zdůrazněno v předcházejícím výše citovaném rozhodnutí dovolacího soudu (senátu č. 6) – obvinění v rámci výhrad vůči hmotně právnímu posouzení vznesli i námitku, jejíž smysl je třeba vyložit jako jimi uplatněný dovolací důvod věcně naplňující. Nesprávné právní posouzení skutku totiž dovolatelé opřeli i o tvrzení (body 17. a 18. dovolání), podle něhož „není srozumitelný závěr nalézacího soudu, že se dopustil (i) trestného jednání tím, že nesdělil (i) příslušným orgánům a bance tu skutečnost, že zdravotní stav S. B. vylučuje schopnost této osoby činit právní úkony a svobodně se o své vůli rozhodovat.“ (viz str. 6 dovolání).
36. Danou námitku lze hodnotit jako formálně naplňující jimi uplatněný dovolací důvod, jelikož jejím prostřednictvím dovolatelé zpochybňují naplnění zákonných znaků objektivní stránky trestného činu, jehož spácháním byli uznáni vinnými (obviněný K. B. v bodě I. výroku, obviněný P. B. v bodě II. výroku rozsudku nalézacího soudu).
37. K této námitce je v obecnosti vhodné připomenout, že trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Objektivní stránka předmětného trestněprávního deliktu je založena na tom, že pachatel uvede jiného v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož je subjektem, jenž se nerozhoduje se znalostí podstatných okolností případu, provedena majetková dispozice, která se projeví ve vzniku škody nikoli nepatrné na cizím majetku (téhož, případně i jiného subjektu) při současném obohacení pachatele nebo jiné osoby.
38. Popis skutku, z něhož Nejvyšší soud při posouzení důvodnosti uplatněné dovolací argumentace obviněných vycházel, je založen na zjištění, podle něhož
(bod I.) – „K. B. … dne 21. 1. 2011 uzavřel se svou babičkou S. B. … darovací smlouvu … na základě které S. B. darovala obžalovanému bytovou jednotku … v hodnotě 550.000 Kč, přičemž věděl, že její podpis bude ověřován pracovnicí Městského úřadu v Lounech, a dále bude proveden vklad u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY …
– dne 21. 1. 2011 si ponechal na svůj účet převést od své babičky S. B. … na základě příkazu pro banku podepsaný S. B. … odkup 121890 ks podílových fondů Sporoinvestu OPF, přičemž získané finanční prostředky z tohoto odkupu ve výši 224.814,80 Kč byly na základě téhož příkazu převedeny na účet … jehož majitelem je obžalovaný,
přičemž … si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v předmětnou dobu trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil před příslušnými orgány a bankou, a tímto jednáním zkrátil majetek S. B. … nejméně o 774.814,80 Kč a obohatil sebe , a dále,
(bod II.) „obžalovaný P. B. … dne 26. 1. 2011 byl přítomen ověření podpisu své matky S. B. … na plné moci, na základě které byl zplnomocněn k umoření její vkladní knížky č. XY, vedené Českou spořitelnou, a. s., pobočka XY, na jméno S. B., se zůstatkem 26.917,80 Kč a následně dne 27. 1. 2011, na základě takto získané plné moci podal v pobočce České spořitelny v XY návrh na umoření vkladní knížky a převedení celého zůstatku na účet … jehož majitelem je obžalovaný K. B., kdy celá částka byla na základě jeho pokynu převedena dne 8. 4. 2011, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že její závažný zdravotní stav vylučuje schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání, neboť poškozená v předmětnou dobu trpěla Alzheimerovou chorobou, a tuto skutečnost nesdělil zaměstnankyni Městského úřadu v Lounech, která prováděla ověření podpisu a následně bance a tímto jednáním se neoprávněně obohatil na úkor S. B. … nejméně o částku 26.917,80 Kč.“
39. Podle soudů nižších stupňů podvodné jednání obviněného K. B. (bod I. výroku o vině) je vybudováno na následujících zjištěních:
a) obviněný uzavřel s poškozenou S. B. darovací smlouvu k bytové jednotce v hodnotě 550.000 Kč při vědomí, že podpis na darovací smlouvě bude ověřován pracovnicí Městského úřadu v Lounech a bude následně proveden vklad práva u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY,
b) (po)nechal si na svůj účet převést na základě příkazu pro banku podepsaného poškozenou částku 224.814,80 Kč rovnající se hodnotě odkoupených podílových listů,
c) obojí [ad a), b)] při vědomí, že zdravotní stav poškozené vylučuje její schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat a posoudit následky svého jednání, jelikož trpěla Alzheimerovou chorobou, a
d) tuto skutečnost nesdělil před příslušnými orgány a bankou,
e) čímž zkrátil majetek poškozené nejméně o 774.814,80 Kč a obohatil sebe.
40. Jednání druhého z dovolatelů (bod II. výroku o vině) je založeno na zjištěních spočívajících v tom, že:
a) obviněný byl přítomen ověření podpisu poškozené na plné moci, na jejímž základě byl zplnomocněn k umoření vkladní knížky poškozené č. XY, vedené Českou spořitelnou, a. s., pobočka XY,
b) na podkladě takto získané plné moci podal v pobočce České spořitelny v XY návrh na umoření vkladní knížky a převedení celého zůstatku na bankovní účet majitele K. B., kdy celá částka byla na tento účet převedena dne 8. 4. 2011,
c) byl si vědom toho, že zdravotní stav poškozené vylučuje její schopnost činit právní úkony, svobodně se o své vůli rozhodovat, jakož i posoudit následky svého jednání z toho důvodu, že poškozená trpěla Alzheimerovou chorobou, a
d) tuto skutečnost nesdělil zaměstnankyni Městského úřadu v Lounech, která prováděla ověření podpisu a následně bance, čímž
e) sebe obohatil nejméně o částku 26.917,80 Kč.
41. Obvinění trestný čin podvodu [K. B. pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, P. B. přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku] spáchali – viz právní věta odsuzujícího rozsudku – v alternativě, že zamlčeli podstatné skutečnosti a tímto jednáním způsobili na cizím majetku značnou škodu (obviněný K. B.), resp. škodu nikoli nepatrnou (obviněný P. B.). Podvodné jednání obviněných mělo na podkladě zjištění soudu prvního stupně, potažmo odvolacího soudu, směřovat vůči příslušným orgánům (jednání K. B. vůči pracovnici Městského úřadu v Lounech a Katastrálnímu úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY v prvním případě, resp. bance v případě druhém, jednání P. B. vůči zaměstnankyni Městského úřadu v Lounech, která prováděla ověření podpisu a – teprve následně – bance).
42. Soudy vyjádřené naplnění znaku spočívajícího v zamlčení podstatných skutečností implikuje závěr, že trestný čin podvodu byl podle nich v této variantě objektivní stránky naplněn tím, že obviněný K. B. jednáním popsaným pod bodem I. výroku rozsudku nesdělil podstatnou informaci, jíž byla jeho vědomost, že poškozená trpí Alzheimerovou chorobou v prvním případě pracovnici Městského úřadu v Lounech a Katastrálnímu úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY, ve druhém případě bance, která na podkladě podepsaného příkazu poškozenou učinila ve skutkové větě popsanou majetkovou dispozici, zatímco obviněný P. B. totožnou informaci zamlčel zaměstnankyni Městského úřadu v Lounech a následně bance.
43. S přihlédnutím ke zmíněným skutkovým zjištěním a tomu, co vyjádřilo rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia, je možno k námitce obviněných stran nesrozumitelnosti závěru nalézacího soudu ( „že se dopustil (i) trestného jednání tím, že nesdělil (i) příslušným orgánům a bance tu skutečnost, že zdravotní stav S. B. vylučuje schopnost této osoby činit právní úkony a svobodně se o své vůli rozhodovat.“ ) sdělit, že popis skutků v rozsudku nalézacího soudu dostatečně vyjadřuje jím užitý znak objektivní stránky trestného činu podvodu spočívající v zamlčení podstatné skutečnosti. Popsané zamlčení okolnosti, že poškozená trpí, resp. v době vzniku příslušných listin, jež obvinění užili, aby na své osoby převedly majetkové hodnoty, které byly ve vlastnictví poškozené, trpěla Alzheimerovou chorobou způsobující, že nebyla schopna reálně a racionálně zhodnotit důsledky, jež z podepsání jí předložených listin vyplynou, vyjadřuje to, co je pro podvod charakteristické – tj. že jeho pachatel sebe nebo jiného obohatí prostřednictvím úkonu (majetkové dispozice), který by při plném vědomí rozhodných skutečností a jejich odpovídajícím zhodnocení nebyl příslušnou osobou uskutečněn. Popis skutku vyjadřuje chybějící projev vůle vlastníka věcí (nemovitostí, peněz na účtech či v podobě cenných papírů) ke změně vlastnických vztahů, jež by odpovídal jeho přání, či byl výrazem jeho vědomosti a chtění nastolení nových vlastnických, resp. majetkových vztahů.
44. Zjednodušeně vyjádřeno, popsané nesdělení (tj. zatajení) údajů o tom, že příslušné úkony jsou činěny na podkladě listin podepsaných osobou nezpůsobilou v důsledku svého zdravotního postižení o svém majetku rozhodovat, vyjadřuje ono zákonem vyžadované zatajení podstatných okolností. V tomto směru věc správně vyhodnotily již soudy nižších stupňů. Nemůže být sporu o tom, že nesdělení faktu o tom, že příslušný (právní) úkon činí, případně bude na podkladě „projevu“ osoby nezpůsobilé mentálně rozhodovat o svém majetku učiněn další osobou, je podstatnou okolností ve smyslu uvedeného zákonného znaku. Takový „projev“ mentálně nezpůsobilé osoby, jehož výsledek se zobrazí ve vyhotovení podpisu na listině, který osoba podepisující se připojí, aniž by si byla vědoma a chtěla dosáhnout právních následků s jejím vyhotovením spojených, je třeba stavět na roveň tomu, kdy příslušný úkon (majetkovou dispozici) provede sama osoba mentálně způsobilá se svým majetkem nakládat, avšak pod vlivem nedostatku rozhodných (pachatelem zamlčených) či pravdě neodpovídajících (uvedení v omyl, využití omylu) informací.
45. V uvedeném směru lze proto rozsudek nalézacího soudu (a na něj navazující rozsudek soudu odvolacího) pokládat za dostačující z hlediska vyjádření uvedeného zákonného znaku objektivní stránky trestného činu, jímž byli dovolatelé uznáni vinnými.
46. Odlišný závěr je však nezbytné učinit stran dostatečnosti popisu jednotlivých jednání obviněných z hlediska závěru, že stran veškerých jejich aktivit došlo k dokonání trestného činu, tj. i vzniku následku (účinku), který je u označeného majetkového trestného činu v případě závěru o jeho dokonání nezbytný.
47. V případě obviněného K. B. je nezbytné zdůraznit, že popis skutku v části naložení s bytovou jednotkou se vyčerpává zjištěním o vědomosti obviněného o tom, že „bude proveden vklad u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY“, avšak soud ve výrokové části rozsudku (a potažmo ani v jeho odůvodnění) v konkrétnosti nevymezuje žádné zjištění stran toho, zda, kdy a kým byl návrh na vklad podán a zda tento byl vůbec proveden. Současně však soud skutkově uzavírá, že obviněný „popsaným jednáním zkrátil majetek S. B., nar. XY, nejméně o částku 774.814.80 Kč a obohatil sebe“, a následně činí závěr, že v celém rozsahu (popis pod bodem I.) naplnil znaky (dokonaného) pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Z výsledné právní kvalifikace i vyčíslení způsobené škody je zřejmé, že soud započetl do reálné (vzniklé) škody i hodnotu označené bytové jednotky, aniž by však vyjádřil skutkově změnu na listu vlastnictví, která by takový závěr odůvodňovala.
48. V případě obviněného P. B. sice soud v popisu skutku vyjadřuje i následek spočívající v „převedení celého zůstatku na účet na účet č. XY vedený u mBank, BRE Bank S. A., Praha 8“, avšak v kontextu zjištění, že jde o účet, „jehož majitelem je obžalovaný K. B.“, v odůvodnění svého rozsudku nikde nevysvětluje, na základě jakého důkazu či skutečnosti činí právní závěr, že při uvedeném zjištění popsaným způsobem „sebe obohatil“ – viz tzv. právní věta.
49. V označených směrech je třeba pokládat rozsudek soudu prvního stupně za vadný. Tyto vady nenapravil soud odvolací, který výrok o vině (stejně jako výrok o trestu) ponechal nezměněn.
K dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř.
50. K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uvést, že o odvolání rozhoduje odvolací soud vždy jako o celku. Jestliže shledá dovolání důvodným ohledně některého z více napadených výroků a tento výrok zruší, resp. změní, pak již nerozhoduje o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. ve vztahu k těm výrokům, které shledal bezvadnými; svoje stanovisko k těmto výrokům vyjádří odvolací soud pouze v odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soudy sice někdy v takovýchto případech v zájmu větší srozumitelnosti a jednoznačnosti svého rozhodnutí zahrnují do výrokové části svého rozhodnutí formulaci „jinak zůstává napadený rozsudek beze změny“ nebo jinou formulaci s podobným obsahem, povinnost učinit takovouto formulaci součástí výrokové části rozhodnutí však odvolacímu soudu ze žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá. V napadeném rozhodnutí tedy z formálního hlediska žádný výrok nechybí a rozhodnutí není zatíženo vadou v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedenou.
51. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho alternativě zvolené obviněnými, tj. že byl zamítnut řádný opravný prostředek, znamená, že odvolací soud o odvolání obviněného rozhodne způsobem upraveným v §256 tr. ř. Takto však nerozhodl soud odvolací, který z podnětu odvolání obviněných přistoupil k částečnému zrušení napadeného rozsudku, kdy sám svým rozsudkem opětovně rozhodl o nárocích uplatněných poškozenými. Již z toho důvodu nelze pokládat tento obviněnými uplatněný důvod dovolání za naplněný.
V.
Ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání
52. Nejvyšší soud shledal, že není důvodný návrh obviněných požadujících (alternativně) své zproštění obžaloby. Zjistil totiž, že soudy nižších stupňů stran žalovaných skutků učinily v převážné části správné závěry. I s poukazem na to, co vyjádřilo rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia (zejm. bod 28. zdůrazňující nutnost posuzování věci v její celistvosti), které přisvědčilo důvodnosti právních vývodů obsažených v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 377/2011(s jejichž částí se ostatně ztotožnil ve svém dřívějším rozhodnutí i senát č. 6), je možno konstatovat, že vedení trestního stíhání vůči obviněným bylo důvodné. Navíc v případě obviněného P. B. označená vada (bod 49.), samotným dovolatelem ani explicitně nevytýkaná, je takové povahy, že kasaci napadených rozhodnutí neodůvodňuje. V případě obviněného K. B., ohledně něhož ke zrušení napadených rozhodnutí dovolací soud přistoupil (viz dále), není vydání kasačního rozhodnutí odůvodněno zásadním nesouhlasem s právními závěry, k nimž se soudy nižších stupňů dobraly, leč potřebou jejich zpřesnění s ohledem na skutkové závěry, které napadená rozhodnutí vyjádřila.
K dovolání obviněného K. B.
53. V případě tohoto obviněného jsou samotná skutková zjištění vyjádřená ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nedostatečná pro dovozenou právní kvalifikaci skutku, a to z hlediska vyjádření vývojového stadia dokonání trestného činu (viz bod 48.), přičemž toto pochybení je tak podstatné, že odůvodňuje závěr, že ve vztahu k tomuto obviněnému jsou odsuzující rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. přistoupil ke zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2017, č. j. 6 To 100/2016-946, a to ve všech výrocích týkajících se tohoto, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z důvodů dále vyložených přistoupil dovolací soud jen ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc ve vztahu k obviněnému K. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
54. Dovolací soud necítí potřebu (vyjma výše označeného pochybení), aby se vymezoval vůči závěru, který nalézací soud uvedl na str. 26 svého rozsudku ( „z popsaného jednání obou obžalovaných je zřejmé, že přesuny majetku činili ve svůj prospěch na úkor poškozené, a to tak, že zamlčeli před úřady či bankou její zdravotní stav a nemožnost projevu svobodné vůle. Z toho je tedy patrný i aktivní postup obou pachatelů, tak jak jim je kladeno za vinu. Z výše uvedené je bezpečně prokázáno, že oba obžalovaní jednali v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěli získat do své moci majetek poškozené, aby k němu neměla přístup poškozená a potažmo druhý syn a jeho rodina. Jednání je právem kvalifikováno u obžalovaného K. B. pod bodem I jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku pro blízkou časovou souvislost a podobný způsob provedení, a u obžalovaného P. B. pod bodem II jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku a soud je uznal vinnými“ ) .
55. Protože se odvolací soud podrobně vyjádřil ke skutkovým námitkám uplatněným obviněnými v jejich odvoláních (bod 10. a násl. odůvodnění jeho rozsudku) a k podstatě řešeného problému se vyslovil v bodě 13. odůvodnění svého rozsudku, kde v návaznosti na připomenutí závěrů vyplývajících z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 377/2011, aplikovatelného i v případě dovolatelů, uvedl podstatné okolnosti z nichž lze i nadále vycházet ( „Uvedené závěry lze aplikovat i na nyní posuzovaný případ, kdy obžalovaný K. B. jednal podvodně k Městskému úřadu v Lounech, ve vztahu ke Katastrálnímu úřadu pro XY, Katastrálnímu pracovišti XY, a ve vztahu k České spořitelně, a obžalovaný P. B. ve vztahu k Městskému úřadu v Lounech, neboť oba obžalovaní těmto institucím zamlčeli, že poškozená není schopna vlastního úsudku a její podpisy na předmětných dokumentem nejsou projevem její svobodné vůle, ale jen projevem vůle obžalovaných, kteří právě této skutečnosti využili a před uvedenými úřady a bankou předstírali, že poškozená jedná z vlastní vůle, ač tomu tak nebylo. Obžalovaní tak zamlčeli podstatné skutečnosti, které kdyby byly zmiňovaným institucím známy, vedly by k tomu, že by k zamýšleným převodům nedošlo. Obžalovaní tedy trestné činy podvodu naplnili v alternativě, že zamlčeli podstatné okolnosti. V tomto směru soud prvního stupně správně a v souladu se zákonem provedl úpravu skutkových vět oproti obžalobě, a to bez dotčení totožnosti skutku, a ze stejných důvodů došlo i k úpravě právních vět. Pokud jde o určení místa spáchání skutků, ta jsou vymezena místy, kde sídlí instituce, vůči nimž došlo k zamlčení podstatných skutečností.“ ), je i s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení a posílenému apelačnímu principu odvolacího řízení důvodné, aby věc k novému projednání a rozhodnutí byla vrácena toliko soudu druhého stupně .
56. Uvedený soud totiž může provést dílčí dokazování, které mu umožní reagovat na výše uvedené nedostatky rozsudku soudu prvního stupně, případně na ty, na něž poukázalo předchozí rozhodnutí (např. bod 82.). Vyžádáním příslušných zpráv, event. výslechem svědků v rozsahu, jímž nebude nahrazována činnost nalézacího soudu, si odvolací soud vytvoří podmínky pro to, aby ve věci mohl meritorně rozhodnout. V uvedeném směru (i s přihlédnutím k dosavadnímu rozsahu dokazování) lze učinit závěr, že podmínky pro aplikaci §259 odst. 3 tr. ř. budou splněny. Úkolem odvolacího soudu je, aby o odvolání obviněného nově rozhodl, a to s přihlédnutím k nově provedeným důkazům, a při dodržení uplatňujícího se zákazu reformationis in peius a při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto usnesení (§265s tr. ř.)
K dovolání obviněného P. B.
57. Vzhledem k výsledkům rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia (viz výše body 24. až 28.) je zřejmé, že se nadále neuplatňuje důvod, pro který senát č. 6 vyjádřil názor, že dovolací argumentace obviněných (nyní již jen tohoto) neumožňuje rozhodnout o jejich dovolání způsobem upraveným v §265b odst. 1 tr. ř. Z rozhodnutí totiž vyplynulo, že odlišnost pohledu se netýká vlastního výkladu zákonných znaků trestného činu podvodu, nýbrž otázky hodnocení významu jednotlivých dílčích jednání obviněných v průběhu skutkového děje z hlediska vývojových stadií trestného činu.
58. V případě obviněného P. B. již výroková část rozsudku nalézacího soudu dostatečně stadium dokonání vyjadřuje ( „ …celá částka byla na základě jeho pokynu převedena dne 8. 4. 2011 ). Dílčí neobjasněnost (resp. nevyložení) právního závěru se týká toliko naplnění znaku „sebe obohatil“ , když popis skutku vyjadřuje, že peněžní prostředky byly převedeny na účet. „ jehož majitelem je obžalovaný K. B.“. Tento popis svědčí tomu, že případným byl závěr, že obviněný obohatil jiného .
59. Tuto vadu však nelze pokládat za tak závažnou, aby měla odůvodnit průlom do právní moci napadeného rozhodnutí ohledně tohoto dovolatele. Zájem na stabilitě soudních rozhodnutí, jehož výrazem je právní moc rozhodnutí, jež se projevuje závazností (tzv. materiální právní moc) a nezměnitelností (tzv. formální právní moc) rozhodnutí, v posuzovaném případě převažuje nad formální čistotou, resp. formální správností rozhodnutí. Je tomu tak proto, že oba alternativní znaky skutkové podstaty jsou jak z hlediska roviny trestní odpovědnosti (tj. viny), tak z hlediska právních následků této odpovědnosti (tj. trestu) srovnatelné. Formální napravení označené vady by tudíž nikterak neovlivnilo postavení obviněného. Stejně tak uvedená otázka nemá podstatného významu z hlediska obhajoby obviněného, neboť ta byla vedena z hledisek, které měly význam pro celkové posouzení viny obviněného trestným činem podvodu (tj. ve své podstatě zahrnující i tuto alternativu). Kasace napadeného rozhodnutí proto není odůvodněna ani potřebou poskytnutí obviněnému nového prostoru pro uplatnění obhajoby ve vztahu k tomuto dílčím způsobem odlišnému právnímu závěru.
60. Protože dovolací soud dospěl k závěru, že v případě tohoto obviněného je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení a otázka, která má být z podnětu odvolání řešena, není po právní stránce zásadního významu (důvodnost odlišení těchto alternativních znaků nečiní soudu obtíže), rozhodl o dovolání obviněného P. B. způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tak, že je odmítl.
61. Zbývá dodat, že způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí rozhodl Nejvyšší soud za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 4. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu