ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.14.2019.1
sp. zn. 6 Tz 14/2019-66
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmana a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného N. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl porušen zákon v neprospěch obviněného N. B. v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
II. Trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2018, byl obviněný N. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí.
2. Za uvedený přečin a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2017, č. j. 63 T 109/2017-55, byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2017, č. j. 63 T 109/2017-55, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému M. N.
II.
3. Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poznamenal, že samotný souhrnný trest odnětí svobody uložený v projednávané věci lze považovat za zákonný a přiměřený, odpovídající hmotněprávním hlediskům pro ukládání trestu, současně však namítl, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., jelikož mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře překračující maximální možnou výměru trestu odnětí svobody ukládaného trestním příkazem.
5. Vzhledem k této skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., dále podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
6. Při veřejném zasedání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s podanou stížností pro porušení zákona, a to včetně závěrečného návrhu, ztotožnil. Obhájce obviněného se rovněž s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil a připojil se k návrhu, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve výše uvedeném směru, zrušil napadený trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III.
7. Nejvyšší soud v první řadě zkoumal, zda je výše uvedená stížnost pro porušení zákona přípustná, zda byla podána oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro její zamítnutí bez meritorního přezkoumání.
8. Stížnost pro porušení zákona byla podána osobou oprávněnou k jejímu podání – ministrem spravedlnosti – a z hlediska §266 tr. ř. je přípustná, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu – trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39. Splňuje také náležitosti obsahu stížnosti pro porušení zákona ve smyslu §267 odst. 1 tr. ř. (včetně obecných náležitostí podle §59 odst. 3 tr. ř.).
IV.
9. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř., přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
10. Nejprve nutno v obecnosti připomenout, že podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. může samosoudce t restním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku (dvanácti měsíců) s podmíněným odkladem jeho výkonu.
11. Jak již shora uvedeno, trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců , jehož výkon mu byl odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Taková výměra trestu je ovšem ve smyslu citovaného ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. nepřípustná, jelikož převyšuje zákonem maximálně povolenou výměru. Uložením trestu odnětí svobody v takové výměře tudíž došlo k porušení citovaného ustanovení trestního řádu, a to v neprospěch obviněného, neboť mu byl uložen trest delší, než zákon umožňuje.
12. Nejvyšší soud z těchto důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného.
13. S přihlédnutím k výše uvedenému, jakož i k závěrům plynoucím z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 30/2000 (publikovaného pod č. 56/2000 Sb. rozh. tr.), dále postupoval tak, že podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaný trestní příkaz zrušil. Současně přitom zrušil i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
14. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (viz §273 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 4. 2019
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu