ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.43.2019.1
sp. zn. 6 Tz 43/2019- 120
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. J. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl, takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83,
byl porušen zákon
v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k §140 odst. 1 písm. b) alinea aa) tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. J.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2019, č. j. 50 To 507/2018-90.
Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 1. 2015, č. j. 15 T 24/2015-29 , který nabyl právní moci dne 24. 2. 2015, byl obviněný M. J.(dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
2. Usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 T 24/2015-60, bylo rozhodnuto podle §83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku o prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení o dvacet měsíců. Na originále tohoto usnesení je obsažena doložka, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 4. 2017.
3. Usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83, Okresní soud v Karlových Varech podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že obviněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněn odložen, vykoná, přičemž jej pro výkon tohoto trestu podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2019, č. j. 50 To 507/2018-90, byla stížnost obviněného zamítnuta pro její opožděnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83, jakož i navazujícímu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2019, č. j. 50 To 507/2018-90, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného, když s poukazem na skutková zjištění ze spisu plynoucí a citaci ustanovení §64 tr. ř. namítl, že nalézací soud jak při zajišťování přítomnosti obviněného při veřejném zasedání dne 28. 2. a 28. 3. 2017, tak při doručování rozhodnutí ze dne 28. 3. 2017 postupoval v rozporu s úpravou doručování písemností upravenou v odkazovaném ustanovení (§64 tr. ř.). V důsledku pochybení spočívajících v tom, že své zásilky nezasílal obviněnému na adresu jím určenou jako adresu pro doručování, nemohl se uplatnit institut doručení fikcí podle §64 odst. 4 tr. ř. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení zkušební doby, tak nemohlo nabýt právní moci a nemohlo mít tudíž závazné účinky na právní vztahy. Stěžovatel navíc poukázal na to, že doručení fikcí bylo v případě předvolání obviněného k veřejnému zasedání vyloučeno §64 odst. 5 tr. ř.
6. Napadené usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2018 bylo podle ministra spravedlnosti vydáno v rozporu se zákonem, neboť bylo založeno na nesprávném předpokladu, že usnesení ze dne 28. 3. 2017 je pravomocné a lze z něj vycházet v rámci trestního řízení. Toto pochybení nemohl podle stěžovatele napravit ani Krajský soud v Plzni v postavení soudu stížnostního, neboť opravný prostředek byl obviněným podán opožděně a jeho stížnost proto musela být zamítnuta ex offo.
7. S ohledem na uvedené ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83, jakož i navazujícím usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2019, č. j. 50 To 507/2018-90, byl porušen zákon v ustanovení §64 odst. 4, 5 tr. ř. v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil obě usnesení, jakož i veškerá další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karlových Varech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný, který svoji účast na projednání stížnosti pro porušení zákona omluvil, se k ní nevyjádřil, přítomná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se s jejím obsahem ztotožnila a navrhla, aby o ní Nejvyšší soud rozhodl způsobem v ní navrženým.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně porušen v neprospěch obviněného, avšak toliko napadeným usnesením soudu prvního stupně (nikoli též usnesením soudu druhého stupně) a navíc v jiných, než ministrem spravedlnosti označených ustanovení zákona.
10. Při dovození tohoto odlišného závěru vyšel Nejvyšší soud z poznatků, které vyplynuly z připojeného spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 5 T 24/2015.
11. Obviněný během svého výslechu dne 26. 1. 2015 uvedl adresu pro účely doručování XY. K veřejnému zasedání konanému dne 28. 2. 2017 o přeměně podmíněně odloženého trestu byl obviněný předvolán (vz. 8 tr. ř.), toto předvolání mu bylo na základě referátu ze dne 25. 1. 2017 (viz č. l. 56 p. v.) doručováno na adresu XY, přičemž písemnost byla soudu vrácena jako nedoručená. Předmětné veřejné zasedání bylo odročeno na den 28. 3. 2017, přičemž vyrozumění (vz. 7a tr. ř.) o něm bylo obviněnému na základě referátu ze dne 28. 2. 2017 zasláno taktéž na adresu XY (viz č. l. 57 p. v.). Z protokolu o veřejném zasedání dne 28. 3. 2017 (viz č. l. 58) se zjišťuje, že soud dospěl k závěru, že doručení vyrozumění obviněnému bylo vykázáno 10. dnem od uložení a byly tak splněny podmínky pro konání veřejného zasedání. Soud proto následně jednal v nepřítomnosti obviněného a vyhlásil usnesení, jímž podle §83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku prodloužil zkušební dobu podmíněného odsouzení obviněného o dvacet měsíců.
12. Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 T 24/2015-60, pak bylo na základě referátu z téhož dne doručováno obviněnému na adresu XY, přičemž písemnost byla soudu, po uložení po dobu deseti dnů na poště, vrácena jako nedoručená. Na základě uplatnění tzv. fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. pak bylo na předmětném usnesení vyznačeno nabytí právní moci dne 13. 4. 2017.
13. Podle referátu ze dne 3. 9. 2018 byl obviněný předvoláván (vz. 8 tr. ř.) k veřejnému zasedání dne 9. 10. 2018, přičemž písemnost mu byla doručována na adresu XY, a soudu se vrátila jako nedoručená (viz č. l. 76 p. v.). Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2018 se zjišťuje, že veřejné zasedání bylo odročeno na 8. 11. 2018 (viz č. l. 79). O tomto veřejném zasedání byl obviněný na základě referátu z téhož dne vyrozumíván (vz. 7 tr. ř.) na adresu XY, přičemž tato písemnost byla taktéž soudu vrácena jako nedoručená (viz č. l. 80). V protokolu o veřejném zasedání dne 8. 11. 2018 je uvedeno vykázání doručení obviněnému „úložkou“, přičemž soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání a jednal v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 81). Během tohoto veřejného zasedání bylo vyhlášeno usnesení č. j. 5 T 24/2015-83, jímž soud podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 30. 1. 2015. Toto usnesení mu bylo doručováno prvně na adresu XY, a když se písemnost vrátila soudu jako nedoručená, bylo usnesení doručováno obviněnému znovu (viz č. l. 84 p. v.), a to na adresu XY, tj. adresu, kterou pro účely doručování uvedl, a kde si obviněný usnesení dne 11. 12. 2018 osobně převzal (viz č. l. 84 p. v.).
14. Dne 19. 12. 2018 podal obviněný proti tomuto usnesení stížnost (viz č. l. 86), o níž rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že ji usnesením ze dne 7. 1. 2019, č. j. 50 To 507/2018-90, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděnou zamítl.
15 . Nejvyšší soud se s ohledem na uvedená zjištění shoduje s ministrem spravedlnosti v hodnocení jeho východisek, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek buduje, rozchází se s ním však v posouzení důvodů, které zakládají - ve vztahu k jím napadenému usnesení - v postupu nalézacího soudu závěr o porušení zákona v neprospěch obviněného.
16. Správné jsou vývody stěžovatele, že obviněnému, jenž určil za doručovací adresu „XY“ [uvedený údaj, který se podle §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. zaznamenává v protokolu o procesním úkonu, je obsažen v protokolu o výslechu podezřelého ze dne 26. 1. 2015 – č. l. 3], měly být veškeré písemnosti zasílány na tuto adresu. V uvedeném směru s totiž uplatňuje ustanovení §63 odst. 2 tr. ř., podle něhož [j]e-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl [§55 odst. 1písm. c)] .
17. Pokud tak nalézací soud nečinil, nemohla nastat fikce doručení ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř., neboť v případě, že obviněný realizoval své oprávnění k určení adresy pro účely doručování, může taková fikce nastat jen tehdy, byla-li mu zásilka zaslána na tuto adresu. Plyne to ze znění první věty citovaného ustanovení, podle něhož [n]evyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
18. Správný je rovněž závěr ministra spravedlnosti, že v důsledku uvedeného pochybení není možno pokládat usnesení nalézacího soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 T 24/2015-60, za pravomocné. Nedošlo-li totiž k řádnému doručení předmětného rozhodnutí obviněnému (a tím k jeho řádnému oznámení podle §137 odst. 1 tr. ř.), nemohla tomuto začít plynout lhůta k podání řádného opravného prostředku upravená §143 odst. 1 tr. ř. [ Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. ]. V důsledku toho nemohla zákonná lhůta marně uplynout a označené usnesení soudu prvního stupně nemohlo tímto způsobem [§140 odst. 1 písm. a) al. aa) tr. ř.] nabýt právní moci.
19. Poněkud jinak je třeba přistupovat k hodnocení jinak správného tvrzení, že nalézací soud dospěl k nesprávnému závěru, že jsou splněny podmínky pro provedení veřejného zasedání dne 28. 3. 2018, neboť zde je třeba vyjít z toho, že argumentace ustanovením §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. je nepřípadná. K uvedenému veřejnému zasedání totiž nebyl obviněný předvoláván, neboť byl toliko o jeho konání vyrozumíván. To však nic nemění na závěru, že podmínky ke konání veřejného zasedání byly soudem prvního stupně špatně vyhodnoceny. Z protokolu o tomto veřejném zasedání (viz č. l. 58) plyne, že soud dospěl k závěru, že doručení vyrozumění obviněnému bylo vykázáno 10. dnem od uložení a že tudíž lhůta k přípravě veřejného zasedání upravený v §233 odst. 2 tr. ř. je zachována. Z obálky připojené k č. l. 57 je však zřejmé, že toto vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 28. 3. 2017 bylo obviněnému doručováno na adresu XY, tedy nikoli na adresu XY, kterou obviněný označil jako doručovací. Pokud byla písemnost obviněnému doručována na jinou adresu než na tu, kterou pro účely doručování uvedl, nelze tuto písemnost považovat za řádně doručenou.
20. Důvody, pro které se Nejvyšší soud s ministrem spravedlnosti rozchází v náhledu na to,
a) která ustanovení zákona byla a
b) postupem kterého soudu
porušena v neprospěch obviněného, spočívají v následujících argumentech.
21. Z pohledu stížností pro porušení zákona nastolené problematiky je podstatné to, že ta ustanovení, jež stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku označil za porušená (§64 odst. 4, 5 tr. ř.), nebyla v řízení, které vydání stížností pro porušení zákona napadeného rozhodnutí bezprostředně předcházelo, porušena. Jak správně stěžovatel poukázal, opis napadeného usnesení byl sice obviněnému původně (referátem ze dne 20. 11. 2018, č. l. 84 p. v.) opět nesprávně doručován na adresu XY, avšak poté byl obviněnému řádně doručen na jím určené doručovací adrese, kde si ji dne 11. 12. 2018 převzal (č. l. 84 p. v.). Ve vztahu k řízení, v němž bylo toto usnesení vydáno, je třeba zopakovat (bod 12.), že o konání veřejného zasedání dne 8. 11. 2018 byl obviněný toliko vyrozumíván, takže ani k otázce ne/splnění podmínek jeho konání není odkaz na ustanovení §64 odst. 5 tr. ř. případný. Citované ustanovení totiž vylučuje užití odstavce čtvrtého tehdy, doručuje-li se obviněnému … předvolání k … veřejnému zasedání.
22. Právní moc usnesení nastala marným uplynutím lhůty k podání stížnosti, tj. v důsledku uplatnění ustanovení §140 odst. 1 písm. a) al. aa) tr. ř., a nikoli snad až v důsledku rozhodnutí stížnostního soudu. Rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byla stížnost obviněného zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako stížnost opožděná, totiž pouze deklarovalo, že obviněným napadené usnesení již právní moci nabylo, a to v důsledku marného uplynutí lhůty k podání stížnosti. Lze dodat, že uvedený závěr je zákonu odpovídající, neboť lhůta k podání stížnosti obviněnému plynula od okamžiku oznámení usnesení, k němuž došlo, s ohledem na nepřítomnost obviněného při veřejném zasedání, jeho doručením dne 11. 12. 2018. Podal-li obviněný svou stížnost až dne 19. 12. 2018, učinil stížnostní soud v uvedené otázce správný závěr.
23. Jak již zmíněno, v důsledku nesprávného postupu při doručování usnesení, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení zkušební doby (usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 T 24/2015-60), nenastala fikce doručení tohoto rozhodnutí. Proto ani obviněnému nezačala plynout lhůta k podání řádného opravného prostředku (stížnosti). Označené rozhodnutí tedy nenabylo právní moci.
24. Vadnost stížností napadeného usnesení nalézacího soudu (usnesení ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83), spočívá v tom, co ministr spravedlnosti uvedl pod bodem 13. svého mimořádného opravného prostředku, tj. že toto usnesení bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť „bylo založeno na nesprávném předpokladu, že usnesení ze dne 28. 3. 2017 je pravomocné a lze z něj vycházet v rámci trestního řízení“.
25. Ve vztahu k takto správně identifikované vadě se Nejvyšší soud s ministrem spravedlnosti rozešel v názoru, že jak ze strany soudu prvního, tak i druhého stupně (Krajského soudu v Plzni) došlo vydáním označených usnesení k porušení zákona v ustanoveních §64 odst. 4, 5 tr. ř. v neprospěch obviněného.
26. Ve vztahu k soudu stížnostnímu (tj. Krajskému soudu v Plzni, v podané stížnosti pro porušení zákona v bodě 15. nesprávně označenému za soud odvolací) je podaný mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem shledáván jako zcela neopodstatněný proto, že uvedený soud (jak správně stěžovatel zjišťuje) se věcí vůbec nezaobíral po stránce věcné a tudíž ani nemohl – na podkladě opožděně podané stížnosti obviněného – dále konstatovanou vadu stížností pro porušení zákona napadeného usnesení nalézacího soudu svým procesním postupem napravit. Z tohoto důvodu nemohl Nejvyšší soud vyslovit, že by stížnostní soud svým rozhodnutím porušil v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních trestního řádu označených ministrem spravedlnosti (avšak ani v ustanoveních, jejichž porušení Nejvyšší soud shledal ze strany soudu nalézacího).
27. Vada, která se projevila při vydání usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o přeměně původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný, spočívá v tom, že při svém rozhodování vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Opřel-li se uvedený soud o údaj obsažený na doložce právní moci, kterou je usnesení ze dne 28. 3. 2017 opatřeno, aniž by správnost tohoto (nesprávného) údaje přezkoumal, a vyšel-li pak následně z toho, že se obviněný dopustil jednání, která vedla soud k závěru, že podmínkám podmíněného odsouzení nevyhověl, neboť ve zkušební době nevedl řádný život, učinil nesprávné skutkové zjištění. To se totiž primárně váže k závěru, že se obviněný vytýkaného jednání dopustil ve zkušební době, k jejímuž prodloužení pravomocně došlo, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo.
28. Nalézací soud tedy při svém rozhodování porušil §2 odst. 5 tr. ř., který orgány činné v trestním řízení zavazuje zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí, a to ve vztahu k otázce právní moci a tím i vykonatelnosti rozhodnutí, jímž bylo podle §83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku rozhodnuto o prodloužení zkušební doby podmíněného odsouzení. Nesprávné skutkové zjištění v tomto směru se vztahuje k ustanovení §140 odst. 1 písm. b) alinea aa) tr. ř., podle něhož usnesení nabývá právní moci, pokud vůči němu žádná z osob oprávněných k podání řádného opravného prostředku ve lhůtě stanovené v §143 odst. 1 tr. ř. stížnost nepodá. Sekundárně pak došlo, v důsledku nesprávného zjištění, že obviněný v takto prodloužené zkušební době nežil řádným životem, k porušení §83 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož soud o neosvědčení obviněného a přeměně původně podmíněného trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný rozhodoval.
29. Přestože se okresní soud v souvislosti se svým rozhodováním ve vykonávacím řízení dopustil – v důsledku nerespektování obviněným určené adresy pro doručování při písemné komunikaci s ním – i porušení ustanovení, které ve svém mimořádném opravném prostředku označil ministr spravedlnosti (§64 odst. 4 tr. ř.), pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem shledáno rozhodujícím pochybení okresního soudu, které se projevilo porušením ustanovení zmíněných v předcházejícím bodě tohoto odůvodnění. Lze dodat, že vadný postup okresního soudu při předvolávání obviněného k veřejným zasedáním nařízeným na dny 28. 2. 2017 a 9. 10. 2018, který zakládal porušení ministrem spravedlnosti označených ustanovení trestního řádu [§64 odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. ř.], se v konečném důsledku k tíži obviněného nikterak neprojevil, neboť v obou případech bylo veřejné zasedání bez jednání odročeno.
30. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zákon byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 T 24/2015-83, porušen v neprospěch obviněného M. J. v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k §140 odst. 1 písm. b) alinea aa) tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku.
31 . Podle §269 odst. 2 tr. ř. proto Nejvyšší soud rozhodl dále tak, že toto usnesení, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2019, č. j. 50 To 507/2018-90 , se zrušují. Jak již bylo uvedeno, citovaným usnesením stížnostního soudu k porušení zákona sice nedošlo, k jeho vydání nicméně došlo v bezprostřední obsahové návaznosti (v reakci na stížnost obviněného) na rušené usnesení soudu prvního stupně. Samostatně proto nemůže nadále obstát a musí být rovněž zrušeno jako rozhodnutí obsahově navazující.
32. V důsledku zrušení označených rozhodnutí před okresním soudem sice nevyvstal úkol, aby o věci znovu jednal a rozhodl, to však neznamená, že by měl zůstat dále nečinný. Úkolem tohoto soudu je, aby napravil pochybení spočívající v doručování usnesení ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 T 24/2015-60, které jak výše vyloženo, nebylo dosud obviněnému řádně doručeno. Nalézací soud proto musí toto usnesení obviněnému řádně doručit.
33. Další vývoj věci je odvislý od postoje obviněného. V jeho zájmu je, aby toto usnesení napadl stížností, v níž může (ale nemusí, neboť stížnost nemusí být odůvodněna) poukázat na skutečnost, že o konání veřejného zasedání dne 28. 3. 2017, v němž k prodloužení zkušební doby došlo, nebyl řádně vyrozuměn. Pokud takovou stížnost podá v zákonné lhůtě, je věcí stížnostního soudu, aby pochybení nalézacího soudu, na něž je poukázáno v tomto usnesení, napravil. V případě, že by obviněný stížnost nepodal nebo ji nepodal včas a označené rozhodnutí by nabylo právní moci, se otvírá prostor pro to, aby stížností pro porušení zákona podanou ve prospěch obviněného napadl ministr spravedlnosti toto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 4. 2019
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu