ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.56.2019.1
sp. zn. 6 Tz 56/2019-154
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 61 To 244/2017, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 61 To 244/2017, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. H., nar. XY, v ustanovení §147 odst. 1 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení §74 odst. 1 tr. zákoníku a §350 odst. 1 tr. ř.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 8 T 208/2016, byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě tak, že: „dne 4. 9. 2016 kolem 02.20 h v XY, po ulic i XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil osobní motorové vozidlo tovární značka XY, RZ XY, šedé metalické barvy, přestože před jízdou požil větší množství alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi ještě v 04.15 h téhož dne, kdy se v Nemocnici Na Bulovce podrobil odběru krve, byla 2,03 g/kg alkoholu, a byl si tak vědom toho, že není v důsledku podnapilosti schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat.“
2. Za uvedený přečin mu byl uložen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, podle §67 odst. 2 písm. a) a §68 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 20 000 Kč (tvořený 20 denními sazbami po 1 000 Kč) s náhradním trestem (podle §69 odst. 1 tr. zákoníku) odnětí svobody v trvání dvou měsíců a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti měsíců.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 8 T 208/2016, bylo rozhodnuto, že se obviněnému podle §74 odst. 1 tr. zákoníku za použití §350 odst. 1 tr. ř. do trestu zákazu činnosti započítává jeho vykonaná část ode dne 8. 9. 2016, kdy obviněný „odevzdal“ řidičský průkaz na odboru dopravy Městského úřadu Čáslav, do dne 27. 1. 2017.
Proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 podala státní zástupkyně stížnost, v níž mimo jiné konstatovala, že podle §74 odst. 1 tr. zákoníku do výkonu trestu zákazu činnosti lze započítat dobu, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, jež je předmětem zákazu v souvislosti s trestným činem, odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánů veřejné moci. Dovodila, že ustanovení §74 odst. 1 tr. zákoníku, kterému odpovídá i znění §350 odst. 1 tr. ř., nedopadá na případ, kdy pachatel, jemuž nebyl, ať už z jakéhokoli důvodu, řidičský průkaz zadržen na místě policejním orgánem, se následně sám dostaví ke správnímu orgánu a řidičský průkaz „odevzdá“.
5. Tuto stížnost Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 61 To 244/2017, podle §148 odst 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
6. Proti uvedenému pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poznamenal, že oba soudy pochybily, pokud konstatovaly, že ve smyslu §74 odst. 1 tr. zákoníku byla naplněna podmínka odnětí oprávnění k činnosti tím, že obviněný odevzdal vydané potvrzení o oznámení ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu (dále jen „náhradní řidičský průkaz“) na odbor dopravy Městského úřadu Čáslav a nově vyhotovený průkaz si již nevyzvedl, v důsledku čehož započetly dobu ode dne 8. 9. 2016 do 27. 1. 2017 do doby výkonu trestu zákazu činnosti.
8. Řidičské oprávnění v dotčené době totiž obviněnému nebylo postupem podle §118b a §118c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonu (zákon o silničním provozu) [dále jen „zákon o silničním provozu“] odňato a obviněný se jej ani postupem podle §94 odst. 2 zákona o silničním provozu nevzdal. Odevzdání náhradního řidičského průkazu a nevyzvednutí si nově vydaného řidičského průkazu tak nemělo žádné právní účinky. V zohlednění této skutečnosti pak nelze spatřovat formalističnost, neboť pokud k odnětí oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, příp. k jeho vzdání se jeho držitelem dojde, je následný výkon postihován důraznými sankčními mechanismy. Ten, kdo vykonává činnost, pro níž mu bylo příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu odňato nebo pro kterou oprávnění pozbyl, dopouští se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obdobně pak vzdá-li se řidičského oprávnění podle §94 odst. 2 zákona o silničním provozu, dopouští se přestupku podle §125c odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu, za který může být uložena pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč a zákaz činnosti na dobu jednoho roku až dvou let. Oproti tomu, při porušení povinnosti mít u sebe řidičský průkaz v době řízení se dotyčný dopouští přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za nějž je možno uložit pokutu od 1.500 Kč do 2.500 Kč, případně příkazem na místě do 2.000 Kč, nikoliv však již zákaz činnosti. Pokud by se obviněný navíc následně dostavil na odbor dopravy Městského úřadu Čáslav, neexistuje právní důvod k tomu, aby mu nebyl řidičský průkaz (potažmo náhradní řidičský průkaz) vydán zpět.
9. Ministr spravedlnosti dále konstatoval, že je potřeba vlastní jednání obviněného hodnotit kladně, neboť vypovídá o jeho reflexi porušení právních pravidel z jeho strany, nicméně je namístě vyjasnit, za jakých okolností tato sebereflexe může být v souladu se zákonem promítnuta do příslušného trestního řízení, případně jaký postup mají v této souvislosti zvolit držitelé řidičských oprávnění, obecní úřady a orgány činné v trestním řízení.
10. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 61 To 244/2017, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. H., nar. XY, v ustanovení §147 odst. 1 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení §74 odst. 1 tr. zákoníku a §350 odst. 1 tr. ř.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství při veřejném zasedání Nejvyššího soudu zdůraznil, že odevzdání řidičského průkazu nemá povahu odnětí oprávnění k činnosti ve smyslu §74 odst. 1 tr. zákoníku, a proto není možný zápočet této doby do trestu zákazu činnosti, přičemž není možné toto připustit ani do budoucna, neboť by to mělo nečekané konsekvence ohledně různých výkonů jiných druhů trestů. Proto navrhl, aby stížnosti pro porušení zákona bylo vyhověno v souladu s jejím písemným vyhotovením.
12. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona do konání veřejného zasedání Nejvyššího soudu nevyjádřil.
III.
13. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
14. Předně je potřeba připomenout, že podle §350 odst. 1 tr. ř. předseda senátu (případně vyšší soudní úředník podle §27a tr. ř. ve spojení s §12 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů), rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle zvláštních předpisů, nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat , do doby výkonu uloženého trestu zákazu činnosti.
15. Podle §74 odst. 1 tr. zákoníku do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat .
16. Způsobilá k zápočtu je tedy doba, po kterou před pravomocným odsouzením k trestu zákazu činnosti pachatel nemohl vykonávat činnost, jež mu byla uloženým trestem zákazu činnosti zakázána, proto, že už mu bylo v souvislosti s trestným činem podle jiného právního předpisu odňato oprávnění k jejímu výkonu, anebo proto, že na základě opatření orgánu veřejné moci už nesměl takovou činnost vykonávat. Jiným právním předpisem se rozumí např. zákon o silničním provozu, který v souvislosti s řízením o odnětí řidičského oprávnění dovoluje pozastavení řidičského oprávnění jako předběžné opatření, přičemž po dobu platnosti tohoto opatření nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorová vozidla (§95 odst. 2 zákona o silničním provozu). Opatřením orgánu veřejné moci, na základě něhož pozbyde pachatel možnost vykonávat činnost, která se stala předmětem trestu zákazu činnosti, může být např. rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností o odnětí řidičského oprávnění podle §94 odst. 1 zákona o silničním provozu nebo o připsání takového počtu bodů, že tím řidič dosáhne celkem 12 bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem a pozbyde řidičského oprávnění podle §123c odst. 3, 4 a 5 zákona o silničním provozu. Orgánem veřejné moci ve smyslu §74 odst. tr. zákoníku části věty za středníkem se rozumí nejen státní, ale i jiný, nestátní orgán vykonávající veřejnou moc podle příslušných právních předpisů (např. orgán obce) (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 949).
17. Podle §94 odst. 1 zákona o silničním provozu:
„Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme, pokud jeho držitel
a) pozbyl zcela zdravotní způsobilost,
b) pozbyl zcela odbornou způsobilost, nebo
c) nesplňoval při udělení řidičského oprávnění podmínky uvedené v §82; v případě nesplnění podmínky uvedené v §82 odst. 1 písm. d) se řidičské oprávnění neodejme, pokud v řízení vyjde najevo, že držitel řidičského oprávnění již tuto podmínku splňuje.“
18. Podle §118b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu může policista zadržet řidičský průkaz, jsou-li dány důvody podle §118a odst. 1 písm. a) – h) téhož zákona, přičemž pokud je řidiči takto zadržen řidičský průkaz, nesmí řídit motorové vozidlo. Podle §118c odst. 1 a 3 uvedeného zákona obecní úřad s rozšířenou působností zahájí řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu, přičemž doba takového zadržení řidičského průkazu se započítává do doby výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, pokud byl tento správní trest nebo trest řidiči uložen za skutek, za který mu byl zadržen řidičský průkaz.
19. V posuzovaném případě ze zprávy odboru dopravy Městského úřadu Čáslav ze dne 25. 1. 2017 vyplývá, že se obviněný dne 8. 9. 2016 dostavil na odbor dopravy Městského úřadu Čáslav, kde předložil potvrzení o nahlášení krádeže peněženky s doklady a platebními kartami a podal žádost o vystavení nového řidičského průkazu a také o vystavení „náhradního dokladu“. Téhož dne byla žádost o vystavení nového řidičského průkazu zadána do systému a byl mu vydán náhradní řidičský průkaz. Obviněný týž den náhradní řidičský průkaz na odboru dopravy Městského úřadu Čáslav „odevzdal“ s vysvětlením, že spáchal přestupek. Bylo mu vydáno „potvrzení o odevzdání“ řidičského průkazu a náhradní řidičský průkaz byl založen do evidenční karty řidiče. Podle zmíněné zprávy odboru dopravy Městského úřadu Čáslav si obviněný nově vystavený řidičský průkaz do dne 25. 1. 2017 nevyzvedl. V souvislosti s tím lze podotknout, že obviněnému nic nebránilo v tom, aby si řidičský průkaz, resp. náhradní řidičský průkaz na odboru dopravy Městského úřadu Čáslav bez omezení znovu vyzvedl, neboť v rozhodné době neexistoval žádný právní důvod k tomu, aby mu řidičský průkaz, potažmo náhradní řidičský průkaz, nebyl vydán (obviněnému ani nebyl zadržen řidičský průkaz Policií České republiky).
20. V návaznosti na uvedené třeba konstatovat, že soudy nižších stupňů pochybily, pokud soud prvního stupně započetl dobu odevzdání řidičského průkazu od 8. 9. 2016 do 27. 1. 2017 do doby trestu zákazu činnosti a stížnostní soud tuto skutečnost aproboval (zamítnutím stížnosti státní zástupkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně).
21. Z výše zmíněných ustanovení je totiž zřejmé, že do doby výkonu trestu zákazu činnosti lze započítat toliko dobu, po kterou nebyl pachatel před právní mocí rozsudku oprávněn k činnosti, která je předmětem trestu zákazu činnosti, v důsledku vrchnostenského aktu. Jinak řečeno, z hlediska rozhodování o zápočtu (§350 tr. ř.) lze přihlížet jen k těm důsledkům, které pro obviněného vyplynou z individuálního aktu aplikace práva vydaného orgánem veřejné moci, neboť jen s těmi lze spojovat právní závěr, že jimi mu byla v době předcházejí pravomocnému rozhodnutí, kterým byl trest zákazu činnosti uložen, tato činnost obviněnému zakázána. Právní důsledky aktu, v důsledku něhož pachatel nesmí vykonávat konkrétní činnost po dobu, jež má být do trestu zákazu činnosti započitatelná, musí být srovnatelné s těmi, které vyplývají ze samotné podstaty takového trestu, a jsou v zásadě spojeny s obdobnými sankčními mechanismy v případě jejich nerespektování. Pokud je tedy řidiči odňat řidičský průkaz podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci už nesměl vykonávat takovou činnost, tj. řídit motorové vozidlo, pozbývá, resp. pozbyl tím oprávnění k výkonu činnosti spočívající v řízení motorového vozidla. V případě, že tuto skutečnost nerespektuje a motorové vozidlo přesto řídí, přichází v úvahu i případné vyvození jeho trestní odpovědnosti pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle §337 tr. zákoníku.
22. Zcela jinak je tomu v případě řidiče, který řidičský průkaz „toliko“ dobrovolně odevzdal na příslušném úřadě či si jej, ač mu v tom nic nebránilo, nevyzvedl. Ten totiž v důsledku uvedeného jednání oprávnění k řízení motorového vozidla nepozbývá (na rozdíl od vzdání se řidičského oprávnění ve smyslu §94 odst. 2 zákona o silničním provozu). Lze pak dodat, že řídí-li za takové situace motorové vozidlo, nelze jeho trestní odpovědnost ve shora uvedeném smyslu dovodit, neboť se tím může dopustit pouze přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který je možné jej sankcionovat pokutou ve výši od 1.500 Kč do 2.500 Kč. Z těchto hledisek pak dobrovolné odevzdání řidičského průkazu (náhradního řidičského průkazu) nemá ve vztahu k otázce aplikace ustanovení §74 odst. 1 tr. zákoníku, potažmo §350 odst. 1 tr. ř. žádné právní účinky.
23. Jelikož tedy není možné ztotožnit právní důsledky aktu veřejné moci v podobě odnětí řidičského průkazu podle jiného právního předpisu nebo opatření orgánu veřejné moci, na základě něhož obviněný už nesměl vykonávat činnost v podobě řízení motorových vozidel, s dobrovolným úkonem obviněného spočívajícím v odevzdání řidičského průkazu (resp. náhradního řidičského průkazu) či nevyzvednutí si nově vystaveného řidičského průkazu (jenž z hlediska existence jeho oprávnění řídit motorová vozidla nemá žádné právní účinky), není ani možné takovou sebereflexi zohledňovat ve stadiu vykonávacího řízení a tudíž dobu, po kterou obviněný na základě vlastního rozhodnutí řidičským průkazem nedisponoval, nelze započítat do výkonu trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel mu již pravomocně uloženého.
24. V souvislosti s uvedeným závěrem je však zapotřebí zdůraznit ještě následující skutečnosti. Pokud obviněný v rámci sebereflexe a kritického přístupu k protiprávnímu činu, jehož se dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla, dobrovolně odevzdá řidičský průkaz na odboru dopravy příslušné obce s tím, že se hodlá do rozhodnutí o předmětném skutku uvedené činnosti dobrovolně zdržet, je nepochybně namístě jeho jednání pozitivně hodnotit a tuto skutečnost zohlednit v přijatém rozhodnutí. Soud by tedy měl ve stadiu řízení, v němž rozhoduje o otázce viny a trestu, shledá-li zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti, zohlednit dobu, po kterou obviněný neřídil motorové vozidlo na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí vyjádřeného dobrovolným odevzdáním řidičského průkazu (náhradního řidičského průkazu) do výměry uvedeného druhu trestu, tedy postupovat obdobně jako v případě §92 odst. 3 tr. zákoníku.
25. Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 61 To 244/2017, byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení §74 odst. 1 tr. zákoníku a §350 odst. 1 tr. ř. , a to ve prospěch obviněného.
26. Vzhledem k tomu, že v předmětné trestní věci nedošlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, nepřicházel v úvahu postup Nejvyššího soudu podle §269 odst. 2 tr. ř., potažmo §270 odst. 1 tr. ř. či §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu