ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.15.2019.1
sp. zn. 7 Td 15/2019-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného J. H. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 122/2018, a u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 9 To 32/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 20. 7. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného J. H. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 2 T 122/2018 (č. l. 169 a násl. tr. spisu), byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 2 T 122/2018, podal obviněný odvolání.
Obviněný podáním ze dne 11. 2. 2019 (č. l. 201 a násl. tr. spisu, č. l. 211, č. l. 214 tr. spisu) učinil návrh na postup podle §25 tr. ř., tedy odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Nejvyššího soudu. Uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně obhájkyně zcela důvodně vznesla námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. 6 Nt 20/2018, podle obviněného právně zcela důvodný a legitimní návrh, zamítl. Tímto rozhodnutím podle obviněného městský soud vzbudil důvodné pochybnosti o nestrannosti a objektivnosti rozhodování v jeho trestní věci. Takový postup může podle obviněného ve veřejnosti vyvolat důvodné pochybnosti v řádné fungování justice, což je podle něj nutno předem eliminovat. Pro takové případy zakotvil zákonodárce do trestního řádu ustanovení §25 tr. ř., přičemž důležité důvody nejsou v trestním řádu taxativně vymezeny. Obviněný v této souvislosti obsáhle citoval z komentáře k ustanovení §25 tr. řádu, že „důležité důvody zákon blíže nevymezuje, neboť jejich posouzení vychází z konkrétních podmínek projednávané věci. Rozumí se jimi především takové důvody, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Významné je i splnění výchovného účelu trestního řízení na pachatele i ostatní členy společnosti a co nejrychlejší projednání věci. Při úvaze, zda v konkrétní projednávané trestní věci jsou dány důležité důvody pro delegaci, nelze vycházet jen z jednoho určitého hlediska či skutečnosti, ale je třeba zvažovat všechny v úvahu přicházející okolnosti případu ve vzájemné souvislosti. Vždy musí být bráno v úvahu řádné zabezpečení a dosažení účelu trestního řízení“. Dále uvedl, že jestli jsou v tomto konkrétním případě dány důležité důvody, může posoudit pouze Nejvyšší soud, který o návrhu na delegaci bude rozhodovat. Zdůraznil, že pokud by Městský soud v Praze věc nepředložil Nejvyššímu soudu, porušil by zákon. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 66/2002, ÚS 9/2003, ÚS 136/2004 a ÚS 6/2005, zabývající se problematikou zákonného soudce. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc odňal Městskému soudu v Praze a přikázal k rozhodnutí jinému krajskému soudu v obvodu Nejvyššího soudu.
Doplnění návrhu obviněného na delegaci ze dne 6. 3. 2019 (podané prostřednictvím jeho obhájce Mgr. P. Vízdala přímo Nejvyššímu soudu) obsahuje obsahově i z podstatné části doslovně totožný návrh s návrhem ze dne 11. 2. 2019 (podaný prostřednictvím spolku Epra, k němuž se obviněný vyjádřil tak, že k němu má soud přihlížet, jako by to byl návrh podaný obviněným osobně; č. l. 211 tr. spisu). Pouze v doplnění návrhu je upřesněno, že má být věc odňata Městskému soudu v Praze a přikázána kterémukoli krajskému soudu na území České republiky v obvodu Nejvyššího soudu tak, aby o návrhu na delegaci rozhodoval Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného (včetně doplnění ze dne 6. 3. 2019) na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem, Městským soudem v Praze. Trestní věc je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 9 To 32/2019, když tento soud rozhoduje jako soud odvolací v trestní věci obviněného vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 122/2018. Není sporu o příslušnosti Městského soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání obviněného (místní příslušnost Městského soudu v Praze nesporuje ani obviněný). O příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání věci bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze 4 ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. Nt 20/2018.
Obviněný ve svém návrhu na postup podle §25 tr. ř. neuvedl konkrétní soud, kterému má být věc po odnětí příslušnému soudu přikázána, ale z obsahu jeho podání vyplývá návrh na přikázání věci kterémukoli z krajských soudů v obvodu Nejvyššího soudu tak, aby o návrhu na delegaci, rozhodoval Nejvyšší soud. Tedy, pro něž je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Nejvyšší soud je nejblíže společně nadřízeným soudem Městskému soudu v Praze, kterému by měla být věc odňata, a Krajskému soudu v Brně či Krajskému soudu v Ostravě a je tak příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci.
Obviněný navrhuje odnětí věci příslušnému soudu za účelem rozhodnutí o jeho odvolání. Ve svém návrhu však neuvedl žádný argument, kterým by tento svůj návrh na delegaci podpořil. Nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. Nt 20/2018, vzbudil důvodné pochybnosti o řádném fungování justice. Uvedený argument spíše svědčí o nespokojenosti obviněného se způsobem rozhodnutí Městského soudu v Praze o návrhu na určení místní příslušnosti soudu. V uvedené věci však jde o rozhodnutí pravomocné, řízení ve věci u obvodního soudu skončilo vyhlášením odsuzujícího rozsudku a Nejvyššímu soudu nepřísluší v řízení o návrhu obviněného na delegaci takové rozhodnutí hodnotit. Je zjevné, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti v podstatě všech soudců městského soudu nestranně v jeho věci rozhodovat, postavil na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsobem rozhodnutí městského soudu o příslušnosti soudu v jeho věci. Takové tvrzení nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Pokud jde o odkazy obviněného na rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že právě s těmito rozhodnutími je postup Městského soudu v Praze v naprostém souladu. Městský soud v Praze svým postupem nepochybil, neboť je zřejmé, že návrh obviněného na delegaci včas předložil soudu příslušnému k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Uvedeným postupem nemohl soudce činný (soudce Městského soudu v Praze) ve věci vyvolat pochybnosti o jeho způsobilosti ve věci nestranně rozhodovat a tato skutečnost nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V obecné rovině Nejvyšší soud uvádí, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by svědčily o důvodnosti jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu