ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.25.2019.1
sp. zn. 7 Td 25/2019-1126
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. P., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 1/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2019 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc odnímá Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podal dne 18. 3. 2019 u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně obžalobu na obviněného J. P. pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016.
Uvedeného zločinu se měl dopustit v podstatě tím, že jako jednatel společnosti V. a g. p., se sídlem původně v Praze 1, od 8. 9. 2014 pak v Uherském Hradišti, v listopadu 2013 a v únoru 2014 podal u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu řádná přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH), do nichž zahrnul i fiktivní faktury konkrétně v obžalobě uvedené, na jejichž základě uplatnil nadměrný odpočet DPH, ačkoli věděl, že k poskytnutí fakturovaných služeb nedošlo, resp. ačkoli věděl, že jednu fakturu nebude schopen uhradit, k čemuž i došlo a což vedlo k tomu, že dodavatel od kupní smlouvy odstoupil a zboží si odvezl; dále ještě stejné faktury, které zahrnul do daňového přiznání k DPH v listopadu 2013, zahrnul také do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob (DPPO) podaného v březnu 2015 u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, přestože věděl, že k poskytnutí předmětných služeb a vynaložení nákladů na dosažení zdanitelných příjmů nedošlo. České republice tak měl způsobit škodu ve výši přes 12 milionů korun. Podle právní věty měl zkrátit daň a vylákat výhodu na dani a spáchat takový čin ve velkém rozsahu.
Nejvyššímu soudu byl dne 26. 3. 2019 předložen trestní spis Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně k rozhodnutí o návrhu tohoto soudu na delegaci. Krajský soud především konstatoval, že o jeho místní příslušnosti podle §18 odst. 1 tr. ř. nejsou pochybnosti, neboť trestná činnost měla být spáchána jednak na území Hlavního města Prahy, jednak na území Zlínského kraje, resp. jednak v obvodu Městského soudu v Praze, jednak v obvodu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. Uvedl, že ve věci je zjevně dána věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně s ohledem na trestní sazbu stanovenou za uvedený zločin, přičemž místní příslušnost byla založena podáním obžaloby u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Podle soudu však ve věci mohou být shledány důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř., které by mohly vést k přikázání této trestní věci jinému soudu téhož druhu a stupně. Podle soudu je pojítko mezi projednávanou trestnou činností a obvodem soudu pouze formální povahy a spočívá pouze v podání jednoho z přiznání v obvodu soudu, i když samotná podnikatelská činnost se odehrávala na místech vzdálených. Podle soudu je však třeba především zohlednit, že ani jedna z osob, které budou s největší pravděpodobností k soudu předvolávány, což se týká především svědků, nemá bydliště v obvodu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně ani v jeho blízkosti, až na jednoho svědka, který má bydliště v okrese Brno-venkov. Většina svědků pak má bydliště v Ústeckém kraji, menší část v Praze a někteří ve Středočeském a Plzeňském kraji; v Praze má sídlo také obhájce obžalovaného a podle informací ze spisu se v Praze zdržuje také obviněný. Podle soudu lze mít za to, že uvedené okolnosti odůvodňují projednání věci jiným soudem, přičemž v úvahu přicházejí Krajský soud v Ústí nad Labem a Městský soud v Praze. S ohledem na místo spáchání údajné trestné činnosti považuje soud za vhodné projednání věci Městským soudem v Praze. Je přesvědčen, že delegace této trestní věci ke kterémukoliv z těchto soudů povede k urychlení řízení a především pak k hospodárnějšímu procesu a k výrazně nižší zátěži pro osoby, jejichž účast u hlavního líčení bude nutná. Nejedná se zde o případnou delegaci např. mezi dvěma sousedními krajskými soudy, ale mezi soudy, které dělí 300 a více km. Na závěr soud dodal, že není nutno domnívat se, že by snad projednání věci před zdejším soudem znamenalo lepší zabezpečení zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou pochybnosti, jako hlavního předpokladu pro spravedlivé rozhodnutí, neboť trestná činnost tak, jak byla soudu předložena, s obvodem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, nijak nesouvisí.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc tomuto soudu odňal a přikázal ji Městskému soudu v Praze.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tím že obviněný jako jednatel společnosti V. a g. p., se sídlem od 8. 9. 2014 v Uherském Hradišti měl podat Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti, vědomě nepravdivé přiznání k DPPO za zdaňovací období 1. 10. 2013 do 30. 9. 2014. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [§13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně ostatně svoji příslušnost nesporuje.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud zjistil, že z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně vyplývají skutečnosti konkrétně rozepsané v návrhu tohoto soudu na delegaci. Ve věci je obviněna jedna osoba. Obžaloba navrhuje 9 osob ke slyšení u hlavního líčení. Ani jedna z těchto osob nemá bydliště v obvodu příslušného Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně.
Trestní věc obviněného se u tohoto soudu nachází ve stadiu po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že krajský soud zatím ve věci nenařídil hlavní líčení ani sám neučinil dotaz na obviněného ohledně jeho možností dostavit se k hlavnímu líčení ke vzdálenému soudu.
Je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný nemá bydliště v obvodu příslušného soudu nebo skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. Přičemž na straně obviněného může být důvodem pro delegaci zejména jeho značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Takové skutečnosti z obsahu spisu nevyplývají.
Z obsahu trestního spisu ale vyplývají další hlediska, ve kterých Nejvyšší soud spatřuje v tomto konkrétním případě důležité důvody pro rozhodnutí podle §25 tr. ř.
V uvedené věci se obviněný měl zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, dopustit tím, že za společnost V. a g. p., registrované k dani z přidané hodnoty a k dani z příjmů právnických osob, měl podat ve třech případech u příslušného správce daně podle aktuálního sídla společnosti (dvakrát u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 1 a jedenkrát u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště v Uherském Hradišti) daňová přiznání s využitím fiktivních faktur. Z obsahu spisového materiálu (výpověď obviněného a osob navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení – osoby účetních a dalších osob) však vyplývá, že veškerá administrativní a účetní činnost fakticky probíhala v provozovně společnosti V. a g. p., v Oseku u Duchcova, okres Teplice (Ústecký kraj), v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na tomto místě bylo vedeno účetnictví, přijímány a vystavovány faktury (č. l. 227, 260, 289, 386 p. v. tr. spisu). Obviněný má v obvodu tohoto soudu bydliště, stejně jako 4 osoby svědků navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení. Dva svědci mají bydliště v Praze, jeden ve Středočeském kraji, jeden v okrese Plzeň-sever. Jeden ze svědků má bydliště v okrese Brno-venkov. Žádná z těchto osob nemá bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, přičemž drtivá většina z nich má bydliště velmi vzdálené od příslušného soudu.
Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a jejím přikázáním Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v jehož obvodu fakticky probíhala administrativní a účetní činnost společnosti V. a g. p., která měla vyústit v podání uvedených daňových přiznání u příslušných správců daně (podle aktuálního sídla společnosti), v jehož obvodu bydlí obviněný, a v jehož blízkosti bydlí také podstatná většina svědků navržených ke slyšení, bude nejlépe zabezpečena účast těchto osob u hlavního líčení. Tím bude dosaženo možného zkrácení doby trvání trestního řízení bez nadměrné zátěže pro tyto osoby. Tento postup je v tomto konkrétním případě vhodný jak z hlediska řádného objasnění věci, tak i z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalovaná trestná činnost přitom nemá v podstatě žádný vztah k obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, jehož místní příslušnost byla založena pouze formálně změnou sídla dané obchodní společnosti a podáním daňového přiznání v bodě ad. 3 obžaloby.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu